Čtvrtek 5.7.2012
Probudili jsme se sice docela brzy (a předtím několikrát v noci, abychom zjistili, že pod Petrovou karimatkou máme louži), ale venku naprosto odporně, předsíňky a celý stan durch – blééé! Líně jsme čekali, co z toho bude, během dopoledne se to trošku protrhalo a i sluníčko vykouklo, tak jsme se nechali uchlácholit a sbalili, načež jsme se někdy po 1 hodině vypravili na autobus do PAS DE LA CASA. Měli jsme štěstí a bus jel během pár minut, to už nám na hlavu padaly další kapky. Čím jsme pak víc stoupali, lilo víc a víc. V PASU, za tunelem a hřebenem hor, zatím nepršelo, ale zanedlouho to došlo i sem. Natáhli jsme pláštěnky na batohy, na sebe softshell, a vyrazili k jezeru De les Abelletes, 1,3km z centra města – kus po ulici, většinou malou cestičkou po sjezdovce (takže rozhodně né po rovině).
Vyfuněli jsme k jezeru, které bylo nádherné, jen to slunko mu trochu chybělo. Hnusná mrako-mlha, co se nám táhla v patách, na chvíli ustoupila zpět do údolí – před deštěm. Vytouženou kešku nakonec našel Petík, oba jsme v tu chvíli ale už byli řádně promočení. Později při sestupu od jezera samozřejmě pršet přestalo a dokonce i lehce vykouklo sluníčko – že by se s námi Andorra loučila posledním naschválem?
V PASU jsme si koupili nejdřív bagety a našli si sympatickou, uzavřenou, i když lehce zavánějící čekárnu na autobusové stanici. Při nahlédnutí nás fascinovaly v jednom krámu ceny chlastu (ostatně nejezdí se sem bezcelně nakupovat jen tak pro nic za nic). Když se tam Petík vypravil na výzvědy, přinesl litrovou lahev sangrie a krabičku gumových bonbonů, což jsme úspěšně zlikvidovali ještě v čekárně (na pozvednutí nálady). Do prodejny Alfa jsme pak zavítali ještě znovu, abychom nakoupili fuety (i jako dárky domů), další bonbonky a lahev zlaté tequily za necelých 10€. A to je v podstatě jediný důvod existence tohoto hraničního „pa-města“.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Když nás ve čtvrt na 8 začali vyhánět z obchodu, stouply venku už zase mlho-mraky, přitom asi 2 hodiny, co jsme seděli v čekárně, svítilo sluníčko. Během 5 minut začalo i pršet, což byl definitivní konec posledním suchým místům na nás. A 12-kilometrový pochod před námi… Na celnici o nás absolutně nikdo nejevil zájem, tak jsme hned za ní zkusili stopovat, ale bez valného úspěchu. Byla nám zima, tak jsme šli dál a přitom stopovali, ale ani za dobrého počasí by tu nebylo kde zastavit, natož v mlze s viditelností tak 30m. Nedivili jsme se, že se nikomu nechce stavět, ale stejně jsme to zkoušeli. Až na jednom z dalších odpočívadel se konečně někdo slitoval. Zastavilo nám asi to nejmenší auto, co tudy dnes projelo, uvnitř 3 lidi a po strop narvaný kufr nákupy z PAS DE LA CASA. Mladá Francouzka nás nechala na nákup klidně hodit bágly, zmáčkli jsme se dozadu k černochovi a mohlo se frčet. Společnost byla veselá, akorát jen holčina – řidička uměla pár slov anglicky, jinak komunikace probíhala naší oblíbenou řečí – rukama, nohama. V civilizované Evropě;-) Černocha jsme vyložili v L´HOSPITALETU, druhou slečnu v jednom z lázeňských městeček v podhůří, a my se nechali odvézt až do FOIX, asi 70km od hranic. Slečna, naše zachránkyně, pokračovala do SAINT GIRONE poté, co nás vyhodila v půl 10 večer uprostřed města a my jí s vděkem největším poděkovali a rozloučili se.
Vydali jsme se nejdřív podívat k nádraží (všude všechno zavřené), a pak za město směrem ke kempu, který ale byl docela daleko a měl stát 28€ (to jsme vyčetli za výlohou infocentra). Na nábřeží řeky L’Ariege, u odpočívadla s velkými infotabulemi o nabídce okolních atrakcí jsme usoudili, že takovou pálku za pár hodin spánku se nám platit nechce. Za tabulemi, pod dvěma stromy, docela slušně krytí, jsme si postavili stan a noc v něm přečkali (postaveno před půlnocí, budíček v 6 ráno). Naštěstí už pak nepršelo, mokrých hadrů jsme měli dost.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.