Let a první kroky po Bangkoku

Tak cesta nám začala vesele. Poté, co jsme se 24 hodin snažili o online check-in, vždy se stejným výsledkem – technical error, nám paní při odbavení na letišti oznámila, že nás to ale zaregistrovalo a máme sedadla vedle sebe – přes uličku:-( No co naděláme, hlavně, že letíme. Všechny nutné procedury jsme prošli bez problémů, ale v gatu, a pak i v letadle čekali v součtu asi o 30 minut déle než jsme měli. Start byl hladký, pohoda klídek a my věděli, že už je to tady a my fakt, ale jako vopravdu letíme do naší milované Asie.

  Už v gatu jsme si toho začali všímat a nyní v letadle se to potvrdilo, že nějakou zajímavou akci na letenky museli mít v Polsku, protože většina spolucestujících byli právě naši severní sousedé. Dost mě překvapilo, že uvítací proslov v letadle proběhl česky, arabsky a polsky s omluvou za to, že personál polsky nehovoří:-) Po vzletu a ustálení letadla jsme dostali studenou svačinku (obložený “pičus”) a pití dle libosti, ještě se mnou steward vtipkoval, že my lidi jsme hrozní, že se stydíme si říct i o vodu. Česky nestydíme:-) Za sledování naší trasy a letových údajů na obrazovkách, čtení a hraní her na PC jsme si postupně připustili, že je noc, a že si můžem dát po jednom z našich vůbec nejnamáhavějších týdnů trochu voraz. Necelé 2 hodiny před přistáním přišlo jídlo, díky časovému posunu si ho netroufám pojmenovat, ale byla tam teplá kuřecí roláda, zelenina ratatouille a špenát, pak jogurtík a ještě nějaké obložky:-) A znova pití, tentokrát jsme zvládli i vysloveně nežíznit.

   Z přestupu v Abu Dhabi jsme měli trochu vítr, ale vše proběhlo úplně hladce, u vstupu do letištní haly nás rozeslala půvabná arabská letuška k příslušným gatům a za hodinku už jsme seděli v letadle a pomalu startovali. I druhý let, v obrovském Boeingu 777, byl fajn, 2x jídlo (poprvé teplé curry s rýží a kuřecím, zel. salát, větrníček a puding s ananasovým pyré, podruhé arabský chléb s kuřecí směsí), několikrát pití. Mezičas jsme vyplňovali spánkem nebo sledováním filmů – každý na své malé obrazovce před sebou. Jedinou mouchu to mělo, a sice že nefungovalo na obrazovkách info o letu. Po 6 hodinách letu s námi kapitán hladce přistál v Bangkoku, my nejdřív omrkli záchody (normálně tu mají tak nádherné orchideje, že doma nemám šanci je vypěstovat), prošli pasovou kontrolou, vyzvedli si bágly, trochu přebalili věci, vyměnili pár peněz a hurá do města.

Čekali jsme tu šílenou tropickou ťafku do obličeje, jen co opustíme klimatizovanou halu letiště, a hurá – ona přišla!!! Nicméně od naší poslední návštěvy se přece jenom jedna důležitá věc změnila, a sice, že na letiště jezdí “rychlodráha! Za 90 bathů s jednou zastávkou, nebo druhá  za 45 bathů asi s 5 zastávkami. Neodolali jsme, hlavně asi na můj popud zakoupili žetonky a svezli se. Problém nastal na konečné, která byla stále ještě dost daleko od Khao San Road, a naprosto jsme nevěděli, kterým směrem se dát. Nĕco jsme zkusili, časem se chytla GPS, no šli jsme ve výsledku přes hodinu naprosto nezajímavými a celkem málo lidnatými ulicemi, ale nakonec úspěšně, s jednou zastávkou v 7-11, jsme dorazili a prošli totálně nabitou a pulsující a kupodivu ani ne o moc dražší Khao San, a ubytovali se v již osvědčeném hostelu Merry V za 220 bathů na noc. Přezuli jsme se a lehce převlékli a vyrazili na první žranici, dokud bylo na ulicích co kupovat (šli jsme cca ve 22 a courali se do půlnoci). Jako první přišel na řadu samozřejmě pad thai, tedy nudle s kuřecím a zeleninou, které Petík jen tak lehce dochutil, ale jelikož už zapomněl, jak přesně fungují thajská dochucovadla, stalo se z konzumace nudlí docela drama:-) Jako další jsme si našli malý stánek s polívkou – zde neměli kuřecí, ale vepřovou, a neměla chybu. Stála 30b, nudle předtím 35 a závěrečný pitahayovo-melounový shake 40b. Nudle jsme zapíjeli točenou kolou z 7-11, na pokoj jsme si pak ještě koupili jednu půllitrovku čaje. Po návratu jsme dali sprchu, napsala jsem deník, Petr se pokoušel plánovat zítřek (oba jsme u toho několikrát usnuli).