Sobota 20.9. – den pátý – PROCHÁZKA PO KOMÁROM
Vstávali jsme poměrně brzo, ale do zamračeného rána a z promočeného stanu se nám nechtělo. Pozvolna jsme se tedy přesunuli do kuchyňky k jídlu a nabíječkám, a později dokonce zjistili, že ve sprchách teče teplá voda, jupííí. A k snídani pečený čaj od maminky, co jsme si sem dovláčeli, taky bodl:-) Během dopoledne se mraky roztrhaly, vyšlo sluníčko a stan oschl, ale nám se stejně nějak do ničeho nechtělo. Rozhodli jsme se tedy pro neplánovaně odpočinkový den, sbalili si pár drobností do batůžku a vyrazili omrknout město Komárom, kde jsme sice už podruhé, ale kromě hlavní třídy a nádraží jsme z něj nikdy moc neviděli. A navíc chybělo zdokumentovat přechod do další země:-) Nejdříve jsme tedy vyrazili na hraniční Alžbětin most přes Dunaj, ale vlezlo nám do toho Tesco, kde jsme se chvíli zdrželi:-) Po řádném zdokumentování hranice, která tu prakticky neexistuje, jsme se šli projít po ostrově na slovenské straně, kde jsme si odlovili dvě kešky. Kromě toho, že jedna byla věnována maďarskému spisovateli Móru Jókaiovi, který tu žil v jedné z vilek, jsme nestačili zírat na ty ostatní – jedno superhonosné sídlo vedle druhého.
I na maďarské straně se několik kešek našlo. Vydali jsme se za tou u námořního muzea a ejhle – na prostranství před muzeem se konalo zřejmě jakési vinobraní (oficiální název akce Mesterségek dicsérete Komárom – tedy spíše Slavnosti řemesel). Bylo tu sezení pro hromadu lidí, kolem něj stánky několika vinařství, pak nějaké palírny, stánky s jídlem, i s rukodělnými výrobky.
V čele prostranství byl větší volný plac jako taneční parket a na podiu zrovna hrála kapela Magyarock Musical Band (jsou na youtube, doporučujeme zkouknout, jsou fakt dobří a z našeho videa to tak dobře znít nebude) známé hity z muzikálů, přetextované do maďarštiny. Takový Jesus Christ Superstar nebo Vlasy zněly fakt zajímavě:-) Nás ale jednoznačně nejvíc samozřejmě zaujalo koštování vína a snažili jsme se přijít na systém. Chvíli jsme okouněli u stánku vinařství Árszág, až nám majitel (nebo jeho zaměstnanec) začal o vínu vyprávět, bohužel maďarsky. Naštěstí se opět objevila dobrá duše, která nám překládala do angličtiny. I tak byla komunikace o vínu poněkud složitá, tak jsme to omezili na dotaz, co je suché (száraz) a co sladké (félédés):-) Od pána jsme dostali celkem 3 ochutnávky jen tak (Irsai Oliver 2013 a Szürkebarát 2012 a 2013 – Rulandské šedé, jak jsme si zjistili dodatečně), a pak jsme si každý po decce koupili (Irsai a Sz. 2012). Obojí bylo moc dobré a poměrně silné (když jsme toho za celý den chození po Komárom moc nesnědli).
Další kapela, ač mladí kluci, nám připomínala tyrolské juchačky, tak jsme se vrátili lehce nejistým krokem do kempu. Hotel byl zavřený, děda domácí nikde, takže jsme mu nemohli zaplatit další noc – snad ho zítra odchytíme. Usadili jsme se v kuchyňce, Petr zpracovával fotky a videa, já jsem mezitím připravila večeři – vietnamské nudle s cuketami, žampiony, česnekem a rajčatovou omáčkou. Jak málo člověku stačí ke štěstí…:-)
Nad Slovenskem se celý večer zuřivě blýskalo, ale hromy slyšet nebyly. Déšť k nám do Komárom nedoputoval ani během noci, přesně jak to předpověděli “Norové” (sledujeme norské předpovědi počasí [5]).
Neděle 21.9. – den šestý – POKUS O STOPOVÁNÍ V MAĎARSKU
Na druhý pokus jsme tento kemp opustili, tentokrát do slunečného rána. Vydali jsme se přes město na výpadovku zkusit chytit nějakého stopa v Maďarsku. Ač mezi kempem a výpadovkou moc z města nezbývalo, narazili jsme na zajímavost – jednu ze 3 velkých pevností v Komárom, Igmánd. Chvíli jsme okouněli před vchodem a snažili se něco vyluštit z naprosto nesrozumitelných cedulí, až nás hlídací paní pozvala dál, že je vstup zadarmo, ukázala nám kamrlík na uložení batohů a dala nám tištěného průvodce v angličtině. Tomu říkám zájem o turisty!
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Pevnost jsme si prošli, bylo to celkem ponuré, ale v textu jsem nenašla nic o tom, že by to tu někdy fungovalo jako vězení nebo něco nehezkého. Pokud objekt nesloužil k vojenským a obranným účelům, byl nejčastěji využíván jako sklad, za války jako bunkr pro obyvatele města.
Za pevností jsme najednou byli na konci města, a tak jsme sundali batohy a vytáhli odvážnou ceduli BUDAPEST/SZEGED. Hodinu jsme si odstopovali bez úspěchu, ale to už bereme jako povinnost si to odstát:-) Pak nám zastavila mladá slečna ve fiátku a povídala něco maďarsky, asi že kousek nás vezme. Čekali jsme, co to přesně bude znamenat, a naplnila se naše obava, když nás slečna hodila 6 km k nájezdu na dálnici, kde se samozřejmě stopovat nesmí. Kdyby se nedařilo, tak zpět na vlak nebo bus do Komárom by to bylo opět 6 km. Svolali jsme tedy válečnou poradu nad oběd, a pak se postavili s cedulí před odbočku na dálniční nájezd. No abych to zkrátila, strávili jsme tu přes 3 hodiny, nejdřív v zuřivé polední výhni, později pod přicházejícími bouřkovými mraky. Až konečně někdy po 17. hodině se na nás usmálo štěstí a za zády nám zastavila velká kia se 3 sedačkami a zásobami jídla a pití tak na týden. V ní sympatický chlapík jménem Bernd, trochu starší než my. To, že nám zastavil právě on, byla veselá náhoda a štěstí. Nejenom, že nás nakonec vzal až daleko za Budapešť, vlastně na opačný konec Maďarska, do Békéscsáby, kam jel pracovně….nejenom, že je to rodilý Němec, žijící ale se svou slovenskou manželkou (lektorkou němčiny) a malou dcerkou v Nitře….ale hlavně podnikl před 10 lety, po studiích, podobnou cestu jako my. Měli jsme si tedy o čem povídat (díky cestám a ročnímu pobytu v Austrálii mluvil krásně anglicky, ale rozuměl v pohodě i Petrově anglo-němčině), a ještě nám slíbil několik kontaktů v Asii a Austrálii. Naše plány ho nadchly a při loučení před setmělou Békéscsábou jsme si vyměnili kontakty.
Naše příjemná cesta skončila někdy před 20. hodinou na odpočívadle kamionů, což nám nepřišlo jako nejvhodnější místo pro nocleh, tak jsme se prošli na kraj města k benzínce a vyhlédli si přitom pěkné místečko na vysekané louce, hned u silnice, ale za jakýmsi valem, takže vidět tam nebylo. Nad hlavou nám červeně poblikávala strážní světla televizní věže. Zato po obzoru se blýskalo v bouřkách jako o život. Vlastně už po cestě jsme viděli několik bouřek na obzoru – na různých stranách. Podle předpovědi nemělo pršet celou noc, až nad úsvitem….. což se splnilo do puntíku.
Nejčastější dotazy
V Komáromu jsme náhodou narazili na kulturní událost nazvanou “Mesterségek dicsérete Komárom”, což v překladu znamená “Slavnosti řemesel”. Tato akce se konala na prostranství před námořním muzeem a kombinovala prvky řemeslného jarmarku s vinobraním, což z ní činilo velmi pestrou a zajímavou událost.
Na slavnostech bylo k dispozici sezení pro velké množství lidí, kolem kterého se rozprostíraly stánky několika vinařství a palíren, stánky s jídlem a také s rukodělnými výrobky. V čele prostranství byl volný plac sloužící jako taneční parket a na pódiu hrála kapela Magyarock Musical Band, která bavila návštěvníky známými muzikálovými hity přetextovanými do maďarštiny. Celá událost působila velmi živě a autenticky, což nám umožnilo nahlédnout do maďarské kultury a tradic.
Koštování vína na Slavnostech řemesel v Komáromu bylo zajímavou zkušeností, zpočátku ovšem komplikovanou jazykovou bariérou. Snažili jsme se přijít na systém ochutnávek u stánku vinařství Árszág, kde majitel maďarsky vyprávěl o vínech. Naštěstí se objevila dobrá duše, která nám překládala do angličtiny, což usnadnilo komunikaci a umožnilo nám lépe se orientovat.
Během ochutnávky jsme se naučili základní maďarské výrazy pro víno: “száraz” pro suché a “félédés” pro sladké. Od majitele jsme zdarma ochutnali tři vzorky: Irsai Oliver 2013 a Szürkebarát (Rulandské šedé) ročníků 2012 a 2013. Následně jsme si každý zakoupil decilitr Irsai a Szürkebarát 2012. Obě vína hodnotíme jako velmi dobrá a poměrně silná, což bylo patrné po celém dni chození s minimem jídla.
V Komáromu jsme narazili na jednu ze tří velkých pevností města, Igmánd. Před vchodem jsme se snažili rozluštit nesrozumitelné cedule, dokud nás hlídací paní nepřizvala dál s tím, že vstup je zdarma. K našemu překvapení nám poskytla kamrlík na uložení batohů a tištěného průvodce v angličtině.
Pevnost jsme si prošli a působila na nás celkem ponuře. Z informací v průvodci jsme se dozvěděli, že objekt nikdy nesloužil jako vězení nebo k něčemu “nehezkému”. Jeho primární účely byly vojenské a obranné, dále pak byl využíván jako sklad a během války sloužil jako bunkr pro obyvatele města. To naznačuje jeho praktický a obranný charakter v historii, nikoli represivní.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.