Ráno jsme vyrazili nejdříve půjčit si motorku. Vyšel na nás roztomilý šmoulí skútřík a paní v půjčovně nám dala kreslenou mapu a poradila zajímavá místa. Zvolili jsme směr na východ od města, že se pojedem podívat na vodopády a park vodního ptactva (který byl v mapách zakreslený, ale ani paní se o něm nezmínila – asi věděla proč). Vyrazili jsme z města a snídani nám obstaral výměnný obchod – vždycky, když jsme si nebyli jistí, jestli jedem dobře, šli jsme se zeptat nějaké bábušky v krámku nebo u stánku a koupili si jednou pytlík malých samos, podruhé pytlík krájeného ananasu. Když jsme jeli nějakou dobu venkovem, tipli jsme podle GPSky odbočku k parku vodního ptactva. Ten se ale nějak nekonal…..dojeli jsme na malé parkoviště, všude cedule jenom v thajštině, opodál jezírko a uprostřed něj altánek, ale mosty k němu z obou stran v rekonstrukci. Jeden z dělníků nám radil, ať to na motorce objedem, tak jsme to na motorce po celkem brutální polňačce objeli, ale neviděli jsme žádné ptáky, na mostek se stejně nedostali a místní lidi v chatrčích na nás koukali divně. Když to nevypadalo, že bychom měli dojet ještě k něčemu zajímavému, tak jsme to otočili, vrátili se na parkoviště, a pak i na hlavní silnici.
Po ní jsme potom jeli dlouho, až jsme si mysleli, že jsme všechny vodopády přejeli, protože jsou tu jenom značky v thajštině. Ale mýlili jsme se, bylo to prostě jenom trošku dál, najednou jsme před sebou viděli vytouženou směrovku k prvnímu vodopádu v pořadí naší mapy – Sairung waterfall. Po silnici ještě asi tak 2 km, pak menší parkoviště, neskutečná halda odpadků a konečně říčka. Nejdříve jsme viděli jen malý vodopádek, ale jak se Petík průzkumník prodíral výš a výš po proudu, uviděl asi 300 m před námi mnohem větší vodopád. K němu bylo ale složité se dostávat, takže já jsem zůstala na dohled, kochajíc se neskutečnými motýly – černobílými a černomodrými, obrovskými, zatímco můj drahý se někde prodíral džunglí, aby se zhruba po půlhodině vynořil z lesa kousek před vodopádem. Zpátky už se mu to nechtělo moc řešit, tak se zul a šel kamenitým korytem:-)
Rychle jsme nasedli na motorku, na které to příjemně pofukovalo, a jeli hledat vodopád Prisawan. Motorku jsme nechali tentokrát na velkém, ale prázdném parkovišti a vydali se lesní cestou do džungle. Řeka hučela kdesi ve svahu pod námi a občas k ní vedly malé cestičky, takže jsme si říkali, jestli ty vodopády nejsou hned někde tady na začátku, ale pokračovali jsme pořád dál a dál do džungle a do kopce. Opět z nás lilo jak z telat, navíc to tu pěkně žralo, takže repelent byl ve stálé pohotovosti. Stezku vymýšlel nějaký vtipálek, občas to byl skoro asfaltový chodník, vzápětí ale končil někde v potoce, nebo za skalkou a my museli třeba přejít říčku po dvou tenkých kmínkách, opírajíce se o pružné bidlo:-) Když už jsme šlapali přes hodinu, byli pokousaní až za ušima, vypadalo to, že jsme na nějaké lesní plantáži nebo v sadu a řeka duněla hrozně daleko od nás, vzdali jsme to a otočili se nazpátek. Asi po 10 minutách, co jsme se vraceli, šli proti nám dva mladí Thajci s potápěčskými brýlemi a ploutvemi… My se jimi nenechali zviklat a po cestě jsme si fotili aspoň krásné motýli a nádherné malé kapradí, které mělo na sluníčku modrou barvu. Na parkovišti jsme si u jediné paní široko daleko dali colu s ledem a ta teda bodla!
Pokračovali jsme pak na motorce trochu dýl, protože odbočku na další plánovaný vodopád Lamplok jsme neviděli. Naopak dostali jsme se po dobře značené cestě k asi největšímu ze zdejších vodopádů Ton Tae. U toho bylo větší zázemí – parkoviště, lavičky, altánky, záchody/převlíkárny. A sem tam i nějací lidi:-) My jsme vzali věci, zaparkovali motorku a šlapali zase džunglí. Sice do kopce, jak jinak, ale jenom asi kilásek, pak jsme se vynořili z lesa a nestačili zírat na ohromný vodopád. A to ani zespoda není vidět celý – nejlepší výhled je na něj ze silnice při příjezdu. Našli jsme si místečko na odložení věcí a převléknutí a dali jsme si pod vodopádem i koupačku. Byla tu výborná, protože na dně byl pravděpodobně navezený písek, po kterém se krásně dalo dostat přes jezírko až k padající vodě, aniž by se člověk přerážel o kluzké šutry. Po upocených pochodech džunglí byla koupel neuskutečně příjemná záležitost a odcházeli jsme jak jiní lidé:-)
Popojeli jsme ještě k sousednímu vodopádku Ton Tok, ke kterému byla silnice až na dohled, ale od ní přímo k vodopádu děsivá přístupová cesta – buď napůl korytem po super-klouzavých balvanech nebo po souši, totálně zarostlé, plné odpadků a vlastně bez cesty. Vodopád sám o sobě měl také 3 stupně, na výšku takových 4 – 5 metrů, ale nádherný byl i tak. Chvilku po nás se tu objevil i italský pár s místním průvodcem, se kterými jsme se potkali už pod Ton Tae. Když jsme pána poprosili o fotku, nejdřív jsem se vymázla na klouzavém kameni, než se povedla:-)
Pomalu se začínalo smrákat a byl čas vyrazit na dlouhou cestu zpět do Trangu, před námi bylo skoro 80 km. Už za tmy, skoro po 2 hodinách, a už s rozbitými zadky jsme dojeli na okraj Trangu a uviděli malý večerní trh. Dali jsme si k večeři naprosto dokonalého grilovaného sumečka s papájovým salátem, banánovou palačinku a u hrozně moc milé paní rýži s hotovými omáčkami, samozřejmě pálivými jak ďas. U zelináře jsme si koupili vyloupané pomelo a viděli jsme nejmenší možný balíček durianu – za 50 B, tak jsme ho vzali, že to prostě musíme zkusit. Prý „král ovoce“, tak uvidíme…. Dojeli jsme do hotelu, zaparkovali motorku do garáže a usoudili, že jestli nechcem padnout smradem, tak s durianem musíme někam ven. Usedli jsme na rozdělovacím pásu mezi pruhy hlavní silnice před hotelem:-) Otevřeli jsme nechutně smradlavý balíček a postupně ochutnali mazlavé cosi. No, sice jsem si zacpala nos ještě před rozbalením, abych měla chuťové buňky ničím neovlivněné, ale i tak to chutnalo asi tak, jak to smrdělo. 50 B letělo do popelnice, bez slitování:-) Vrátili jsme se domů a pokusili se to zajíst aspoň tím pomelem. Při tom jsme se věnovali chvíli webu a hlavně dalším plánům cesty.
Děkujeme za podporu ❤️
☕ Podpořte nás kafíčkem!
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
🧩 Albi
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.