Z českých luhů a hájů

Kostel sv. Jiří v Lukové – nejstrašidelnější místo světa?

Kostel sv. Jiří v Lukové – nejstrašidelnější místo světa?
Napsal(a) Anča

Věc, která lidi odnepaměti děsí (ale někdy i fascinuje) nejvíc, je smrt a všechno, co s ní souvisí – márnice, hřbitovy, hroby, záhadná zmizení i lidské tragédie konkrétních míst, nevysvětlitelné události, duchové, opuštěné kostely. Ovšem strašidelnější, než opuštěný kostel, už může být jenom kostel, který tak docela opuštěný není… A v tomto kontextu by mohl být kostel sv. Jiří v Lukové směle označen jako vůbec nejstrašidelnější místo na světě.

Strašidelná atmosféra

Omítka se loupe, zdivo drolí, dřevěné lavice rozpadají, prach se snáší z dřevěných trámů. Mezi tím vším, tiše jako pěna, sedí nehybné, tajemné postavy. Sedí a na něco čekají? Nebo jen bez hlesu přihlížejí, co se s jejich příbytkem děje? Je to tu vůbec jejich, nebo jak se tu objevily? To všechno se honí člověku hlavou, když nakukuje vyskleným, ale zamřížovaným oknem dovnitř. Jarní dopolední světlo tam dopadá jen v tenkých paprscích a celý výjev působí tísnivým dojmem. Možná o to víc, že postavy jakoby byly naplněním archetypální představy duchů současné společnosti – COSI skrývající se pod bílým hávem. COSI, o čem netušíme, jaké s námi může mít úmysly.

Duchovi tváří v "tvář"

Temné nitro figurín vzbuzuje zvědavost s trochou podvědomého strachu.

Pohled zblízka je dokonce ještě více zneklidňující – prázdné otvory tam, kde by člověk podvědomě čekal tvář, ruku, chodidlo (bezděky nás napadá dokonce srovnání s knižními mozkomory nebo nazgûly a mráz nám přeběhne po zádech)… Některé postavy nabývají tvar zbožných věřících, pokorně se modlících k Bohu. Některé sedí v lavicích napůl zhrouceně, jiné se v podporujícím gestu objímají kolem ramen, ženská stojící postava chová dítě v náručí, jiná zase jakoby někam zvala. Do nebe? Do pekla? Ukázat nám vlastní tajemství? Kdo ví…

Vstup i odchod volný po 3 hodiny týdně

Tři hodiny během sobotních odpolední se tu dnešní živí mohou procházet jak chtějí, zbytek patří tajemným duším kostela.

Hold věrným

A přitom tu vlastně vůbec nejde o strašení. Instalace soch, které vznikly jako sádrové odlitky skutečných „modelů“, je bakalářskou prací Jakuba Hadravy, studenta Západočeské univerzity z roku 2012 (více o vzniku jeho práce zde) a vyjadřuje úctu lidem, kteří zachovávali kostelu věrnost i ve zlých dobách, neboť právě toto místo a křesťanská víra byly středobodem toho dobrého v jejich životech. Smutnou hříčkou osudu je fakt, že jedni z posledních, kdo o kostel poctivě dbali, dokud jim to bylo dovoleno, bylo zdejší sudetské obyvatelstvo. Vzpomínka, kterou bychom tak měli těmto lidem věnovat, opět získává trochu původní úzkosti až hořkosti.

Mezi svými?

Postavy jsou neuvěřitelně věrohodné, člověk si na chvíli může připadat skutečně jako při čekání na kněze před začátkem mše.

Pohnutá historie kostela

Kostel sv. Jiří v Lukové stojí prokazatelně od roku 1352, ale jeho historie je plná katastrof. Za husitských válek byl silně poškozen, ale v 16. století se dočkal rozsáhlé opravy. Bohužel už na konci 18. století (1796) prakticky podlehl mohutnému požáru, po němž z kostela zbyly jen ohořelé obvodové zdi. Zdejší komunita i církev se ale nevzdaly a vybudovaly nový kostel v roce 1800. Další velké, novogotické přestavby, jejíž pozůstatky můžeme vidět dodnes, se kostel dočkal v letech 1854 – 1858, přičemž dostal i zbrusu novou věž. Dále už mu ale příliš přáno nebylo. Roku 1918 přišel o velký a střední zvon pro válečné účely, o poválečné situaci v Sudetech ani nemluvě.

Roku 1968, když se v kostele konal pohřeb, spadl ze stropu kus zdiva. Lidi to vyděsilo, viděli v tom zlé znamení. Kostel byl od té doby považován za prokletý, uzavřen pro veřejnost a prováděly se na něm jen lehce udržovací opravy. Časem by vše pravděpodobně vedlo k jeho definitivnímu zchátrání, nebýt Jakuba Hadravy…

Rodina duchů

Klid kostela střeží celé rodiny…

Lepší zítřky na dohled?

Výstava nazvaná prostě „Věřící“ se totiž dá považovat za světový unikát, který si díky internetu, moderním technologiím a sociálním sítím získává čím dál tím větší pozornost. Tu zahraniční možná dokonce víc, než domácí, i když i to se pomalu začíná měnit. Na sponzorských darech, akcích a dobrovolném vstupném už se zvládlo nashromáždit dost peněz na kompletní novou střechu, a další opravy jsou v plánu. Kostel je zatím otevřený pouze v sobotu od 13. do 16. hodin, ale návštěvníci se tu střídají jeden za druhým. Vesnice, která má v současnosti oficiálně 4 trvalé obyvatele, se tak na chvíli mění na regulérní turistickou atrakci, včetně zvědavých cizinců, kteří se o kostele mohli dočíst například v některých žebříčcích nejděsivějších míst světa/Evropy/Čech. Vypadá to tedy, že duchové dávných věřících nakonec opravdu navracejí kostelu život…

Kostel sv. Jiří v Lukové a mnoho dalších informací o něm i o obci najdete také na oficiálních stránkách https://www.lukova-kostel.cz/

Zajímavé propagační video můžete zhlédnout na YouTube – The Church of the Ghosts – Czech Republic.

Mísení generací

Mezi „duchy“ představující generace minulé přicházejí současní návštěvníci ze zvědavosti i zájmu, anebo pro fotku.

Projekt Zaniklé a ohrožené kostely

Od roku 2015, kdy byl celý projekt spuštěn pod záštitou Plzně, evropského města kultury 2015, bylo na Plzeňsku vytipováno několik starých kostelů, zanedbaných a chátrajících. Tato oblast spadala pod Sudety a kostely zde převážně zbyly po odsunutém „německém“ obyvatelstvu. V několika z nich vznikly podobné studentské umělecké práce, které mají jejich prostor oživit, propojit se současností a připomenout ty, kteří kostely vystavěli a po staletí s nejvyšší úctou navštěvovali. Zároveň je v plánu síť kostelů rozšířit a propojit turistickými a/nebo cyklostezkami. Zatím jde o tyto:

  • Kostel sv. Jiří v Lukové
  • Kostel Jména Panny Marie v Otíně u Plané
  • Kostel sv. Barbory ve Všekarech
  • Kostel sv. Blažeje v Branišově
  • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Týnci
  • Kostel sv. Bartoloměje v Pořejově
  • Kaple Nejsvětější trojice v Novém Čestíně
  • Kostel sv. Václava v Hoře sv. Václava
  • Kaple v Děpolticích
  • Kostel sv. Máří Magdaleny v Krasíkově
  • Kostel sv. Víta v Srbicích

Více o celém projektu zde: Zaniklé a opuštěné kostely

 

Pokud se do Lukové vypravíte, máte na prohlídku kostela přesně 3 hodiny. Co ale se zbytkem dne nebo dokonce celého víkendu? Naše tipy se dozvíte už brzy v následujícím článku v rámci rubriky Z českých luhů a hájů;-)

Jak se ti líbil článek?
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.