Potřetí se vracíme do Severní Makedonie, což z ní rázem činí jednu z našich nejnavštěvovanějších zemí:-) Tentokrát je to spíše tranzitní záležitost, ale přesto si neodpustíme několik zajímavých zastávek: Navštívíme jeskyni Pešna, dáme si menší pauzu v krásném městě Bitola a prozkoumáme tabáková pole i sušárny tabáku v ulicích města Prilep. Připojte se k nám na krátkou, ale intenzivní cestu touto balkánskou zemí.
Pátek 5. 8. – BITOLA A NOCLEH U PŘEHRADY PRILEP
Jak už jsme se zmínili v minulém článku, přechodem hranice z Řecka do Severní Makedonie de facto začíná náš návrat do Čech. Na našem putování po Balkánských zemích [5] jsme strávili už skoro 4 měsíce, vyráželi jsme v polovině dubna a brali to přes Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, zamilovali jsme si Bosnu a Hercegovinu, obdivovali krásy Černé Hory, prokřižovali Albánii a objevili netušené skvosty severozápadního Řecka. Do Severní Makedonie jsme také nakoukli, když jsme se zajeli podívat k Ohridskému jezeru [6] a nabrat výrazně levnější benzín. A to druhé zmíněné je i teď jedním (nikoli jediným) z důvodů, proč jsme zvolili právě trasu přes Severní Makedonii. Mimochodem, ceny pohonných hmot sledujeme většinou na zahraničních serverech jako tolls.eu [7]. A tím si tu teď vlastně ukončujeme další okruhy – jsme zpátky v Makedonii, odkud jsme odjeli zhruba před měsícem. A jsme zpátky v Makedonii, kam jsme si udělali poslední bezdětný vandr [8] před 3 lety (i když tak úplně bezdětný nebyl:-)).
Nejjižnějším městem, kam jsme tenkrát dojeli, byla Bitola. Tak proč se teď nezastavit třeba zrovna tady? Pojďme si Bitolu, jednu z častých turistických zastávek v Severní Makedonii, trochu představit.
Bitola – často označované jako „město konzulů“, je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších měst Severní Makedonie. Nachází se v jihozápadní části země, v údolí Pelagonie, obklopené pohořími Baba, Nidže a Kajmakčalan. Město bylo založeno ve 4. století př. n. l. Filipem II. Makedonským pod názvem Heraclea Lyncestis a během své historie sloužilo jako důležité administrativní a kulturní centrum. V období Osmanské říše bylo známé jako Monastir a stalo se sídlem mnoha evropských konzulátů, což mu přineslo jeho přezdívku. Dnes je Bitola třetím největším městem Severní Makedonie a významným průmyslovým, vzdělávacím a kulturním centrem.
Pouhé dva kilometry od centra Bitoly se nacházejí pozůstatky starověkého města Heraclea Lyncestis, které je jedním z nejlépe zachovaných archeologických nalezišť v zemi. Toto město bylo významným bodem na římské obchodní cestě Via Egnatia spojující Jaderské moře s Egejským. Heraclea je známá především svými nádhernými mozaikami, které zdobí podlahy raně křesťanských bazilik. Velká bazilika, postavená mezi 4. a 6. stoletím, nabízí mozaiky s geometrickými a přírodními motivy, které jsou ukázkou raně byzantského umění. Tyto mozaiky jsou tak ikonické, že se objevily i na makedonských bankovkách. Do areálu se platí vstupné 150 MKD (2,50 €) a pouze v hotovosti.
Pro návštěvníky je Bitola snadno dostupná díky své poloze blízko řeckých hranic a nabízí mnoho možností ubytování i stravování. Archeologické naleziště Heraclea Lyncestis je otevřené veřejnosti a představuje fascinující pohled do historie regionu. Kombinace bohaté historie, kulturního dědictví a krásné přírody činí z Bitoly ideální destinaci pro milovníky historie i turistiky.
Vzácné mozaiky v archeologickém nalezišti Heraclea Lyncestis
No, my teď na historickou exkurzi jednak nemáme moc chuť a druhak to hlavní už jsme jednou viděli, tak se můžeme jít věnovat něčemu, co ocení i nejmladší člen posádky. Zaparkujeme nedaleko centra a vyrážíme k pěší zóně, kde má být podle map a recenzí ten nejvíc nejvyhlášenější stánek se zmrzlinou. Jenomže je zavřený. Grrr. No tak ještě že jsme v Makedonii, v centru města a je léto – takže najít tady zmrzku je ten nejmenší problém:-) Popojdeme kousek po pěší zóně a za chvilku už sedíme v cukrárně Vanilla a cpeme se tou skvělou zmrzlinou. Trochu jsme se tu ztratili v překladu při placení, takže jsme to měli buď hodně levné nebo hodně drahé, nevíme:-) Ale co už!
Pokud byste se chtěli v Bitole na chvíli zdržet, což určitě doporučujeme, tak se podívejte na bohatou nabídku zdejšího levného ubytování [9]. Třeba pro výlet k archeologickému parku je lepší si kufry a krosny někde odložit – víme, o čem mluvíme:-)
Vracíme se do velkého parku, kde mají i rozlehlé hřiště, a necháme tam Kubu přes hodinu vybíjet jeho dětskou (a zmrzlinovou) energii. Někdy v půl 8 nasedáme do auta, zastavíme se ještě v KAMu pro zásoby a opouštíme Bitolu. Pro nocleh máme vyhlédnuté místečko u jezera, co vypadá na mapě hezky, klidně…
K přehradě Prilep přijíždíme už za šera a rychle se stmívá. Na místě, kam chceme zajet, je picnic area a evidentně už obsazeno a veselo, tak to zkoušíme o kus dál, na břehu, v borovém hájku, kde jsou vyježděné cestičky, ale jinak nikdo. Taky sem tam něco pohozeného, v kuželovém světle našich reflektorů to tu vypadá trochu strašidelně. Najdeme si ale hezké místečko na kraji lesa, k večeři dáme bagetu se šunkou a řecký salát (jo, fety máme slušnou zásobu), a ta přiláká velkého černého baskervila. Kuba je z něj trochu paf, ale pes je hodný a klidně čeká opodál, jestli něco neodpadne. Zvlášť, když pak ještě peču maso na zítra:-) Uložíme dítě, ještě chvíli posedíme venku a užíváme si vlahý, letní večer, než taky zalezeme. Přeci jenom v Čechách už je po svaté Anně a ta rána (a večery) už tak příjemné nebudou:-)
Sobota 6. 8. – PRILEP, JESKYNĚ PEŠNA, OBĚD U KOSTELÍKA, 100 KM OBJÍŽĎKA A SPANÍ U ČERNÉHO DRINU V ALBÁNII
Ráno si ve stínu pod borovicemi válíme šunky až do 8 h, pak se nasnídáme, sbalíme a ještě chvíli zkoušíme samolepicí plácačky s míčkem. Sice před sebou máme dlouhou cestu, ale možná právě proto se nám do toho auta tolik nechce, vyrážíme až v půl 10.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Vracíme se do města Prilep, hlavně teda dokoupit rajčata a okurky na salát:) Když se tak procházíme okolo, zaujmou nás takové igelitové domečky, normálně rozestavěné v ulicích. Tušíme, o co jde, ale jdeme to omrknout zblízka (a taky ukázat Kubíkovi). Dovnitř se dá v klidu nahlédnout a je to přesně tak, jak jsme si mysleli – v dlouhých řadách jsou tu navěšené velké listy s krabatým okrajem, od čerstvých, zelených, po hnědé, které už jsou usušené. Je jich hromada, listů navěšených v sušárně jako ohromné náhrdelníky. Ještě před pár lety bychom asi museli trochu pátrat, o co jde, ale jelikož jsme Severní Makedonii už navštívili, tak víme, že jde o významného producenta tabáku a tohle všechno jsou právě tabákové listy, které se tu suší pěkně na sluníčku.
(Prilep a jeho okolí není zas až tak zajímavé nějakými památkami, ale právě třeba díky tabáku. Pokud by vás lákalo se tady zastavit a lépe to tu prozkoumat, není problém se na pár nocí ubytovat [11] a vydat se na průzkum;-))
Sušení tabáku v Prilepu
Tabáková tradice je v Makedonii poměrně dlouhá, první (velký) sklad tabáku v zemi byl postavený roku 1873 právě zde, v Prilepu. A jakmile vyjedeme z města a rozhlédneme se, začne nám to všechno zapadat do sebe. Do široka a daleka se tu totiž místo lánů slunečnic nebo kukuřice táhnou pole asi metrových, hustě olistěných rostlin, na vrcholu nádherně bíle rozkvetlých. Až tak je to pěkné a zajímavé, že na kraji jednoho pole zastavujeme a fotíme si detaily. A doufáme, že na nás někdo nevyběhne, co mu jako lezeme do tabákového pole:-)
Po čase pole zmizí a naše silnice se zase trochu víc zanoří mezi kopce a poschovávané skály. Po ještě menší silničce dojedeme na jedno zajímavé místo, které chceme prozkoumat víc – k jeskyni Pešna.
Jeskyně Pešna – tuhle jeskyni byste pravděpodobně netipovali na nějaké TOP žebříčky, ale asi vás překvapí. Hluboká je 124 m, ovšem hlavně její vstup je impozantní – na výšku měří 40 m, na šířku potom 56 m, což z něj podle speleologů činí největší jeskynní vchod na Balkáně. V jejím ústí jsou pozůstatky vodního mlýnu, a také zdivo z pevnosti, která tu byla vybudovaná ve 14. století. Především je to ale významné hnízdiště hned několika druhů netopýrů. Vsadím se, že kdybychom se tu bývali zdrželi do soumraku, uvidíme jejich hejna vylétat za nočním lovem.
Je asi 11 h a od místa, kde jde nechat auto, vyrážíme pěšky pár stovek metrů po betonovém chodníku. Je to tu dost zarostlé, cedule otrhané a rezavé, nějaká bouda polorozpadlá. Ale jeskyni, tu přehlédnout fakt nejde. Sápeme se po vyšlapané cestě po násypu dovnitř, do ohromného otvoru, který tady jako obrovská ústa zívá do krajiny. Uvnitř to smrdí netopýřím trusem, ale baterky potřeba nejsou. Spíš je tu těžké hledat nějaké rozumné světelné podmínky na focení. Vylezeme nejvýš a nejhlouběji do jeskyně, co to jde, a pak cestou dolů ještě omrkneme zbytky pevnosti, která stávala v ústí jeskyně.
Jeskyně Pešna, Severní Makedonie
Také k autu to nemusíme brát rovnou, ale jdeme se ještě podívat do přilehlého parčíku, nebo jak to nazvat. Stojí tu malá, nádherně vymalovaná kaplička, všude okolo barevné květinové záhony a udržovaný trávník, kolem protéká potok Pešnica, který pramení u jeskyně. Je tu i několik roztroušených laviček, tak tu na sluníčku chvíli pauzujeme a užíváme si možnosti volného pohybu předtím, než se zase naskládáme do auta a pofrčíme dál.
Na oběd tady bylo ještě brzo, tak jsme se rozhodli jet, a až někde potkáme hezké místo, tak že zastavíme. Jenomže naše další cesta vede většinou po rychlosilnicích (o dálnicích tu nemůže být řeč – ale ty by aspoň měly nějaká odpočívadla), a když už je někde nějaké menší odstavné parkoviště, tak je to tam tak hnusné, že v tom teda vařit a jíst nikdo nechce. No a tak se stane, že lehce už v krizi najdeme něco obstojného až kolem 16 h odpoledne.
Parkujeme u malého a asi dost nového kostelíka hned vedle silnice. Původně jsme v mapě viděli velký, volný plac vedle, jenomže to teď slouží pro manévry těžké techniky, co tu někde něco buduje, a tak to vypadá spíš jako tankodrom než jako příjemné odpočívadlo. Nicméně hned vedle právě stojí kaplička, zavřená a asi docela nová, nebo minimálně rekonstruovaná. Ještě vedle ní je jednoduchý přístřešek, vypadá to jako zahrádka nějakého grill stánku – poskládané lavičky a stoly, něco zakryté igelitem, těžko říct, k čemu to normálně slouží. Teď šikoro daleko nikdo není, zato hned po ruce máme studánku s kohoutkem, a tak usoudíme, že nic lepšího asi nepotkáme.
Jsme slušní – cizí sezení nevytahujeme, ale vyndáme si vlastní židličky i stolek a připravíme vařený oběd. Jsme tu určitě přes hodinu a za celou dobu se tu mihne jen jedno auto, lidi trochu koukají, co to tam vyrábíme, ale pak se u kostela pomodlí a jedou dál. My se po obědě dorazíme melounem a můžeme pokračovat též.
Podle mapy máme naplánovanou téměř přímou cestu do Debaru, za kterým už Severní Makedonii opustíme. Klíčová je malá silnička vedoucí horami po hranici NP Mavrovo (který jsme před 3 lety také navštívili a parádně si zakempovali na březích stejnojmenného jezera), jenomže to se ukázalo jako kámen úrazu. Nejdřív nás vyplaší varovné cedule, a pak nám chlapíci postávající u odbočky potvrdí, že silnice je opravdu zavřená a hlavně neprůjezdná. No! Tak to je čára přes rozpočet, protože to pro nás znamená velkou okliku buď na sever nebo na jih kolem horského hřebenu. Volíme nakonec jižní cestu, protože je to celkem pohodlná, rychlá silnice k Ohridskému jezeru [6], a pak zase na sever od něj. I tak je to 100 km oklika versus 40 km, co jsme měli jet přes hory.
Ačkoli by bylo hezké se v Ohridu klidně ještě na chvíli zdržet – přeci jenom, bydlelo se nám tu skvěle [12], Ohridské jezero je prostě úchvatné a i po 2 návštěvách by tu asi bylo ještě co objevovat – valíme to urychleně na jih a hned zase na sever, abychom se za Debar dostali ještě za světla. Vzpomínáme, jak jsme tohle trasu jeli před 3 lety opačným směrem – z Debaru do Ohridu – už za tmy, stopem a nevěděli, kde ten den složíme hlavu. Teď jsme na tom vlastně podobně:-)
Cesta nakonec docela uteče, takže za Debarem, kde se zvedají parádní hory, máme i chvíli na to si zastavit a fotit v měkkém světle zapadajícího sluníčka. Pak úplně plynule a bez problémů překročíme hranici, pro letošek se definitivně rozloučíme se Severní Makedonií a naopak se na chvilku vracíme do Albánie.
A proč vůbec jedeme takhle krkolomně? Protože je to jedna z nejkratších tras při podmínce, že se chceme vyhnout Srbsku. Čeká nás teď krátký přejezd Albánií, ke kterému jsme si vybrali údolí Černého Drinu (Drini Zi). Tuhle nádhernou řeku překonáváme po ne už tak nádherném, dřevěném mostu u vesnic Rreth Kale a Fushe Muhurr. Pohledy z něj jsou jak do jiných světů – na jedné straně je naházené nějaké železné haraburdí, na druhé straně stojí hotel nebo restaurace obklopená terasami s umělým trávníkem, lemovanými světýlky. Uff! Celkově to tu ale působí tak nějak ponuře, ale možná tím, že už je prostě šero.
Pokračujeme kousek podél řeky, mezi vesnicemi sjíždíme na celkem divokou polňačku, a u ní nakonec najdeme docela hezký plácek. Řeka kolem teda docela hučí a i některé úseky na cestě byly podmáčené, takže máme trochu pochyby o případném rozvodnění, ale už stejně není moc možností ani sil to nějak řešit, tak doufáme, že nepřijde v noci v horách bouřka a řeka nás neodnese:-)
Podivnou atmosféru v noci ještě umocňuje to, že se někde v okolí střílí. Když člověk kempuje v zemi, kde se hraje na krevní mstu, občas se “ztratí” nějací turisté, a je zrovna někde na divokém venkově v podhůří, kde se prohání mladíci na koních, tak se přeci jenom necítí úplně komfortně…
Nejčastější dotazy
Jeskyně Pešna se nachází v Severní Makedonii, nedaleko města Prilep. Je to monumentální jeskyně s obrovským vchodem, který připomíná ústa. Jeskyně je volně přístupná a je oblíbeným cílem turistů i místních. Jeskyně Pešna ukrývá také archeologické nálezy – v jejím ústí se nacházejí zbytky mlýnu a středověké pevnosti. Dnes už ale jeskyni obývají jen hejna netopýrů.
Vstup do jeskyně Pešna je zdarma. Areál jeskyně je volně přístupný a není nijak zpoplatněn. Parkování u jeskyně je také zdarma. Doporučuje se však dbát opatrnosti při pohybu v jeskyni a okolí, terén je nerovný a kamenitý.
Bitola získala přezdívku “město konzulů” díky své bohaté historii za časů Osmanské říše. V 19. století se stala významným centrem a sídlem mnoha evropských konzulátů. Přítomnost konzulátů ovlivnila kulturní a politický život města. Dnes je Bitola významným kulturním a historickým centrem Severní Makedonie.
Heraclea Lyncestis je starověké město, jehož pozůstatky se nacházejí nedaleko Bitoly. Město bylo založeno ve 4. století př. n. l. a bylo významným centrem v římské a byzantské době. Dnes je Heraclea Lyncestis archeologické naleziště s dobře zachovalými mozaikami a ruinami staveb.
V roce 2025 je vstupné do archeologického parku Heraclea Lyncestis 150 MKD (2,50 €). Platba je možná pouze v htovosti.
Severní Makedonie má dlouhou tradici pěstování tabáku. Tabák se zde pěstuje v údolí Pelagonie a v okolí Prilepu. Tabákový průmysl má v zemi historický a ekonomický význam. Prilep je jedním z center tabákového průmyslu v Severní Makedonii.
Ceny pohonných hmot v Severní Makedonii jsou tradičně nižší než v zemích Evropské unie a v některých sousedních státech. Ceny se mohou lišit v závislosti na aktuální situaci na trhu a na konkrétní čerpací stanici. Doporučuje se sledovat aktuální ceny pohonných hmot před cestou, my osobně používáme web tolls.eu [7].
Severní Makedonie je obecně bezpečná země pro turisty. Je však doporučeno dbát běžné opatrnosti, zejména v rušných městech a turistických oblastech. Před cestou je vhodné sledovat aktuální doporučení a bezpečnostní situaci.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.