Naše španělské putování pokračuje do zeleného a divokého Baskicka. Jako první nás čeká túra v přírodní rezervaci Nacedero del Urederra, kde se projdeme pohádkovým lesem a budeme žasnout nad neskutečně modrou barvou řeky. Poté se přesuneme na pobřeží, do pulsujícího města San Sebastian, perly Biskajského zálivu. Projdeme se po slavné pláži La Concha, vystoupáme na kopec Urgull pro dechberoucí výhledy a pokusíme se proniknout do tajů místních pintxos barů. Pojďte s námi objevit dva naprosto odlišné, ale stejně okouzlující světy!
Pátek 30. 9. – STEZKA NACEDERO DEL UREDERRA
Budíme se kolem té naší 8 h, venku prakticky celou noc poprchávalo, ale bylo teplo. Lenošíme a snídáme v autě, dvě dodávky s důchodci, které tu nocovaly s námi, se mezitím zabalí a odjedou. My se vydáváme dál kolem 10 h. Časté, ale malé přeháňky se pak opakují skoro celý den.
Musíme se trochu pohnout, v čemž nám pomůže hlavně dálnice, resp. rychlostní silnice, díky které překonáme zase spíš nížinatou oblast osázenou vinohrady. Po 12 h jsme na místě, na které jsme se potřebovali dostat – velké parkoviště u minivesničky Bakedao. A na co taková vesnička potřebuje velké parkoviště, na které se navíc musí dělat rezervace? To proto, aby zdejší rezervaci Nacedero del Urederra nezničil větší nával návštěvníků, než je schopná pojmout – mají tu povolený denní limit:-) A ten platí i teď, když přijíždíme na téměř prázdné parkoviště (a později během dne se tu touto roční dobou vystřídá jen pár výletníků).
Přijde nám to tu jako konec světa pod skalami, ale na parkování a vstup musí být rezervace. U závory se interkomem volá, slečna za chviličku přiběhne a udělá nám rezervaci, pustí nás dovnitř, my zaparkujeme a jdeme s ní vyřídit vstup. Platíme 5 €/os. (dospělý) a na email dostáváme online vstupenku pro případ, kdyby nás někde v parku odchytil a kontroloval ranger. Zabalíme si menší svačinu – plánujeme projít hlavní stezku k prameni říčky Urederra a zpátky, což je necelých 7 km – a můžeme vyrazit.
Pokud by se sem někdo chystal, přidáváme odkaz na stránky parku, kde je možné si také rezervovat lístky: https://urederra.amescoa.com/ [5]
Jdeme nejdřív přes vesnici, a když vidíme na zemi spousty popadaných vlašáků, nedá nám to a trochu se zazásobíme:-) Za vesnicí pokračujeme po široké, upravené cestě, rychle po ní sestoupíme k říčce Urederra, a podél ní potom jdeme lehkým stoupáním dál. Terén se postupně ztěžuje, skáčeme po kamnech, přes kořeny, občas pomůže pár schodů. Několikrát se zastavujeme na vyhlídkách nad říčkou, dvakrát u menších vodopádů, a celou dobu nepřestáváme žasnout nad neuvěřitelnou barvou vody – řeka Urederra je neskutečně modrá, i bez sluníčka nádherná a v jeho záblescích naprosto neuvěřitelná.
Sluníčka si po cestě ale zas tak moc neužijeme, je většinou zataženo, a dokonce nám jednou trochu sprchne. Pořádně slunce vyleze až ve chvíli, kdy se otočíme na zpáteční cestu. Tu volíme trošku jinak, ne úplně podél řeky, ale trochu výš ve svahu nad ní. Zase je o něco pohodlnější, což se hodí. Trasu, která má 3 km tam a 3 km zpátky totiž většina lidí chodí maximálně za dvě hodiny, zatímco my na ní trávíme celé odpoledne:-) Ale co, máme s sebou jedny rychlé, ale zatím krátké nožičky, a naštěstí dostatek času (když jsme oba ti rodiče na rodičovské dovolené [6]), tak nám to ani nevadí. Cestou přes vesnici si nacpeme kapsy ořechy a na parkovišti uvařím polívku ze zbylé mražené zeleniny. V 16:30 můžeme vyrazit za dalším dobrodružstvím konečně valíme dál. Kuba záhy usne a spí někdy do 19 h – na něj to byla přeci jenom docela slušná procházka.
Z dlouhé cesty v autě je zajímavý hlavně začátek, tedy přejezd hor, kde sice trvale prší, ale je to tu samé archeologické naleziště, dolmeny a spousta parkovišť s grily. A stezky a koně a ovečky a krávy. Pod horami už najedeme na dálnici a to zajímavé skončí…
Kolem 19 h jsme v oblasti, kde bychom se rádi trochu zdrželi – na pobřeží u města San Sebastian, hlavního centra autonomního regionu Baskicko. Máme tu vyhlédnutý kopec s majáky/věžemi, ale příjezdová cesta je uzavřená dost brzy, museli bychom jít dlouhý úsek pěšky, a na to nemáme teď ani čas, ani počasí. Proto popojedeme omrknout spací místa a docela nám vyhovuje hned první, tak tu zůstaneme.
Je to vlastně jen takové rozšíření silnice vedle křižovatky, ale pěkně schované za živým plotem. Je tu ještě jeden osobák, ale ten brzy odjede, další dodávka se španělským párem pak přijede někdy v 21 h a strašně dlouho šíbuje (řídí holka, kluk kibicuje), třetí dodávka to zkusí ještě později, ale zase odjede. Já dělám k večeři brambory s “kouzelnou skleničkou” a déšť je milosrdný, protože přestane chvíli po našem příjezdu a až do půlnoci se nevrátí (pak už nevím). Za plotem cinkají krávy a koně zvonci, v noci tu houká sova a něco štěká, je to na zabití. Kuba, který prospal večer, teď usíná snad hodinu, my to oba zabalíme dřív než on:-)
Baskicko (oficiálně španělsky País Vasco, baskicky Euskadi) je autonomní společenství na severu Španělska. Skládá se ze tří provincií: Álava (hlavní město Vitoria-Gasteiz), Bizkaia (hlavní město Bilbao) a Gipuzkoa (hlavní město San Sebastian). Oficiálním hlavním městem celého regionu, kde sídlí parlament a vláda, je Vitoria-Gasteiz. Geograficky je region součástí tzv. Zeleného Španělska, charakteristického oceánským klimatem, bujnou vegetací a členitým pobřežím Biskajského zálivu. Na východě jeho území zasahují západní výběžky Pyrenejí. Klíčovým prvkem identity je baskičtina (Euskara), unikátní, neindoevropský jazyk, který je spolu se španělštinou úředním jazykem regionu.
Historicky se Baskicko vyznačovalo vysokou mírou samosprávy, zakotvenou v systému tzv. fueros (tradičních zákonů a svobod), které byly zrušeny v 19. století. Průmyslová revoluce proměnila především provincii Bizkaia s centrem v Bilbau v jedno z nejdůležitějších průmyslových center Španělska, zaměřené na těžbu železa, ocelářství a stavbu lodí. 20. století bylo poznamenáno španělskou občanskou válkou (symbolizovanou bombardováním města Guernica) a následným potlačováním baskické kultury za Francova režimu, což vedlo ke vzniku a dlouholeté činnosti separatistické organizace ETA (ukončila činnost v roce 2018). Po přechodu k demokracii získalo Baskicko v roce 1979 rozsáhlou autonomii, včetně vlastní policie (Ertzaintza) a unikátního systému daňové správy.
V současnosti je Baskicko jedním z nejbohatších a ekonomicky nejrozvinutějších regionů Španělska. Prošlo úspěšnou transformací od těžkého průmyslu k moderní ekonomice založené na pokročilých technologiích, službách a vysoké přidané hodnotě. Symbolickým příkladem této proměny je Guggenheimovo muzeum v Bilbau, které nastartovalo revitalizaci celého města. Region je světově proslulý svou unikátní gastronomií, zejména kulturou pintxos a vysokou koncentrací restaurací oceněných michelinskou hvězdou, což je důležitou součástí jeho moderní identity a ekonomiky.
Praktické informace:
- Doprava: Hlavním mezinárodním letištěm je Bilbao (BIO). Region je poměrně kompaktní a má hustou a efektivní síť dálnic (AP-8 podél pobřeží, AP-68 do vnitrozemí) a kvalitní autobusovou dopravu, která je často nejrychlejším spojením mezi hlavními městy.
- Hlavní centra: Každé z provinčních hlavních měst má odlišný charakter: Bilbao je pulzující ekonomické a kulturní centrum s moderní architekturou; San Sebastian je elegantní přímořské letovisko a gastronomická metropole; Vitoria-Gasteiz je klidné administrativní sídlo s jedním z nejlépe zachovalých středověkých center ve Španělsku.
- Jazyk: Všechny nápisy v regionu jsou dvojjazyčné. Španělštinou se domluvíte všude bez problémů. Použití základních baskických slov (např. Kaixo – Dobrý den, Eskerrik asko – Děkuji) je místními obyvateli vnímáno velmi pozitivně.
Sobota 1. 10. – SAN SEBASTIAN – PERLA BASKICKA
Budíme se před 7 h, ale do akce se vykopeme zase až skoro v 10 h. Nejdřív popojedeme pár desítek metrů, zaparkujeme na kraji lesa a jdeme se podívat k obranné kamenné věži na kopci. Po cestě se válí spousta jedlých kaštanů, ale výhled shora žádný. Pár kaštanů zkusíme nasbírat, i když moc nevíme, co si s nimi počít, a pak jedeme dolů do San Sebastianu.
Pohoří Jaizkibel je hřbet táhnoucí se podél pobřeží severně od San Sebastianu. Má klíčovou strategickou pozici pro kontrolu pohybu mezi mořem a baskickým vnitrozemím. Jeho vrcholy korunuje 6 obranných věží, tzv. torreones (baskicky dorreas), které tu vyrostly kolem r. 1875. Dodnes se jich dochovalo 5, kromě jedné mají šestiúhelníkový půdorys a jsou v různém stavu postupného rozkladu.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Ve městě San Sebastian (baskicky Donostia) parkujeme kus od konce hlavní městské pláže a jejího pokračování, pláže Ondarreta, kde Petík našel dobré parkoviště, kde se platí v sobotu jenom do 13:30, v neděli vůbec. Když tedy konečně rozkódujeme baskičtinu na automatu, vyplivne nám lístek za 1,20 €, platný až do pondělního rána. Bereme si dlouhé kalhoty a mikiny podle zvyklosti, ale dneska konečně dorazila teplá fronta, a tak se brzy pečeme, a co jde, to odkládáme.
San Sebastian/Donostia: elegantní perla kantabrijského pobřeží, je město definované svou nádhernou polohou a vytříbeným životním stylem. Jeho srdcem je zátoka La Concha, dokonalý oblouk zlatavého písku, považovaný za jednu z nejkrásnějších městských pláží Evropy. Zátoku dramaticky rámují dva kopce: Monte Urgull, střežený sochou Krista a pozůstatky historické pevnosti, a Monte Igueldo, na jehož vrchol vede historická lanovka a odkud se naskýtá ikonický panoramatický výhled na celé město. Svůj aristokratický ráz získal San Sebastian v 19. století, kdy se stal oblíbeným letním sídlem španělské královské rodiny. Tato éra Belle Époque vtiskla městu jeho charakteristickou tvář v podobě honosných budov, zdobených mostů přes řeku Urumea a elegantní pobřežní promenády.
Město je však především světově proslulou gastronomickou velmocí. San Sebastian se pyšní jednou z nejvyšších koncentrací michelinských hvězd na světě, ale skutečná duše jeho kulinářské scény bije v srdci Starého města (Parte Vieja). Zdejší spletité uličky jsou doslova přeplněné bary, jejichž pulty se prohýbají pod nesčetnými druhy pintxos – malých, často umělecky propracovaných jednohubek, které představují esenci baskické kuchyně. Mimo gastronomii a historii město žije i moderní kulturou, jejímž symbolem je moderní kongresové centrum a koncertní sál Kursaal, dílo architekta Rafaela Monea. Na západním konci zátoky pak najdeme monumentální sousoší Hřeben větru (Peine del Viento) od Eduarda Chillidy, které symbolizuje věčný dialog mezi městem, uměním a divokou silou Biskajského zálivu.
Praktické informace pro rok 2026:
- Gastronomie: Návštěva pintxos barů ve Starém Městě (Parte Vieja) je naprostou nutností. Zvykem je dát si v jednom baru jeden či dva kousky a sklenku místního bílého vína txakoli nebo malého piva zurito a poté se přesunout do dalšího.
Pokud si na vír velkoměsta netroufáte sami, můžete vyzkoušet služeb místního průvodce [8], který vás všemi nástrahami kultury pintxos provede. - Výhledy a pláže: Pro nejlepší fotografii města vyjeďte historickou pozemní lanovkou (Funicular de Igueldo) na vrchol Monte Igueldo. Město má tři hlavní pláže: elegantní La Concha, rodinnou Ondarretu a živou pláž Zurriola ve čtvrti Gros, která je centrem surfařské komunity.
- Doporučení: Centrum města je velmi kompaktní a ideální k prozkoumání pěšky. Procházka po promenádě od Kursaalu přes Staré město až k sousoší Peine del Viento je skvělý způsob, jak nasát atmosféru města. Parkování v centru je velmi obtížné a drahé, doporučuje se využít záchytná parkoviště na okraji města a MHD.
Pro plánování se může hodit oficiální web města https://sansebastianturismoa.eus/en/ [9]
Konkrétně zaměřené jsou potom stránky s informacemi o hoře Urgull [10] a stránky s informacemi o hoře Igueldo [11], včetně lanovky. - Ubytování: San Sebastian je místo ideální pro několikadenní zastávku. Samotné Staré město je sice kompaktní, ale také velmi drahá a rušná čtvrť. Ubytování proto doporučujeme hledat v širším centru města – až půjdete z osmého baru, bude se vám to hodit;-)
Nabídku ubytování v San Sebastianu omrkněte tady [12]:
Ujdeme pár metrů cesty a jsme na nábřeží, u hlavní pláže, která se jako zlatý půlměsíc táhne podél velké zátoky La Concha. Je to tu nádherné, poklidné, vlnky lehce šplouchají. Na koupání to není, ale procházet se podél zátoky nebo po pláži je evidentně oblíbená zdejší víkendová kratochvíle. Procházíme nejdřív horem, po chodníku, kde se s námi pohybuje asi tak milion lidí. Ale vlastně ani když se o kus dál přesuneme pod arkádu po obvodu pláže, tak našich spoluprocházejících se o moc neubyde:-)
Pláž končí pod horou Urgull, ovšem než pěší dojde k hoře, ocitá se uprostřed starého centra města. A to stojí rozhodně za chvilku porozhlédnutí. Přímo na nábřeží stojí velký, starý (u nás by se řeklo prvorepublikový) kolotoč a hned vedle je sympatické dětské hřiště. Tady už se v davu trochu začínáme ztrácet, ale co bychom pro tu naši malou opičku neudělali, když se potřebuje trochu protáhnout:-) Dáme mu pár minut volna a jenom dáváme pozor, aby se nám úplně neztratil z dohledu. Zapomněla jsem totiž dodat, že kromě běžného provozu se tu navíc zítra běží půlmaraton a právě tady, před radnicí, se staví rozsáhlé zázemí i část trasy.
Potřebujeme se trochu nadechnout, a tak vystupujeme z davů a vydáváme se po širší promenádě Boulevard Zumardia. Mohutým mostem překlenuje ústí řeky Urumea. Most přejdeme a usadíme se na zídce nad řekou k svačině. Především je ale dost zajímavé řeku sledovat, protože se tu doslova přetlačuje její proud mířící do moře a vlny z moře narážející při přílivu do protiproudu.
Když trochu nabereme síly, vracíme se do spleti uliček Starého města, v touze vyzkoušet některý z proslulých tapas barů (tady se jim říká spíš pintxos). Brzy ale zjišťujeme, že prostředí narvané lidmi, s jazykem, kterému nevládneme a nejasnými podmínkami (kolik, čeho, za kolik) je na nás moc. Prohlédneme si zvenčí parádní katedrálu a vydáváme se na kopec Urgull. Je to takový španělský Petřín, s nádhernými výhledy na celou zátoku La Concha a staré centrum.
Strategická pozice Urgullu je zcela zřejmá, a tak nás nijak nepřekvapilo, že jej korunuje silná pevnost. Nepřehlédnutelnou dominantou je také socha Ježíše Krista a jako bonus je možné ve vnitru pevnosti navštívit zajímavé muzeum o historii města i celého regionu Baskicka. Skrze muzeum se pak projde na vyhlídku u nohou Ježíše. Za nás velmi podařené místo, jen toho máme docela plné kecky – během dne se oteplilo ke 20 °C, my obešli celou zátoku, vylezli na kopec, dochází pití. A proto se tu na delší chvíli usadíme na vyhlídce na záliv a jenom se kocháme. Zpátky dolů to pak jde jako po másle:-)
Plány na pintxos bar už neobnovujeme, protože siesta:-) Hodně barů v centru je zavřených, a vedle sebe máme jednoho úplně uchozeného skřítka, a tak si najdeme otevřenou a dobře hodnocenou zmrzlinárnu (Ha! Učíme se nová a důležitá slovíčka – helado/heladeria:-)) a jdeme se osvěžit tam. Za porci tady chtějí 2,50 €, což je trochu víc, než jsme obvykle ochotní platit, ale tapas bar by asi vyšel ještě o dost dráž, takže pohoda:-) Ochutnáváme mandarinku, marakuju a čokoládu s pomerančem, všechny jsou výborné a dodají potřebnou energii.
Možná až moc. Vydáváme se zpátky k autu, tentokrát to bereme přímo po pláži a dokonce i trochu vycachtáme nohy – poprvé na této cestě kolem Španělska [13], která nám má protáhnout léto. Kuba se nadšeně cachtá taky, občas ho nějaká vlna spláchne víc, ale zase se zvedne a běží dál. Nám připadá, že si to užívá, i když docela nabere rychlost a běží pořád dopředu. Najednou vidíme, že ho odchytává nějaká paní (což nesnáší, ale kupodivu tady se nechá), a když se k nim rychle přiblížíme, tak vidíme, že naše dítě řve jak tur. Chudák zůstal po posledním šplouchanci nějaký zmatený, neviděl, že jdeme za ním a myslel si, že jsme někde vepředu, tak za námi běžel, ale neviděl nás a jeho zoufalství rostlo. Chudák malá. Ještě štěstí, že je docela splachovací, a tak než dojdeme na konec pláže, je smutek zažehnaný a zase se na sebe všichni smějeme a děláme si z toho legraci.
S jednou krátkou zastávkou na dalším hřišti se vracíme pro auto a s mořem se na chviličku loučíme. Ve velkém městě si můžeme dopřát nákup v Mercadoně, a pak se vymotat z města šílenými křižovatkami kamsi do kopců na parádní piknik spot. Stavíme na větším parkovišti vedle super plochy s lavičkami, hřištěm a myslím i nějaký gril se tam objevil. O 50 m dál už začínají baráky, ale tady je kupodivu klídeček. Kuba chrní jako špalek, tak zatím v klidu vybalíme, usteleme, uvařím brambory se zeleninou a řízky (jo, hostina slušná, ale taková, co jde udělat vždycky jenom těsně po nákupu:-)) a dopřejeme si dnes příjemné posezení.
Když uložíme najedeného synka opět k spánku, dáme jeden díl seriálu, zboucháme půlku čokolády a vyzkoušíme něco, co se stane naším oblíbeným španělským drinkem, tinto de verano. V čerstvé verzi jde o červené víno míchané s citronovou limonádou, v naší verzi je to „limča“ z Mercadony, ale moc dobrá:-)
Nejčastější dotazy
Návštěva Nacedero del Urederra vyžaduje pečlivou přípravu, zejména kvůli omezenému dennímu limitu návštěvníků. Je naprosto nezbytné si předem udělat rezervaci na parkoviště u vesničky Bakedao, i když se vám zdá, že je parkoviště prázdné – bez rezervace vás dovnitř nepustí. Poplatek za vstup pro dospělého je 5 € a po zaplacení obdržíte online vstupenku na e-mail, kterou si pro jistotu uschovejte.
Během túry v Nacedero del Urederra budete žasnout nad neskutečně modrou barvou řeky Urederra, která je nádherná i za zataženého počasí a v záblescích slunce naprosto neuvěřitelná. Projdete se pohádkovým lesem, minete několik vyhlídek a menších vodopádů. Terén je zpočátku nenáročný po široké cestě, ale postupně se ztěžuje a budete skákat přes kameny a kořeny, občas vám pomohou schody.
Hlavní stezka k prameni říčky a zpátky měří necelých 7 km (3 km tam a 3 km zpátky). Většina lidí ji zvládne za dvě hodiny, ale pokud cestujete s dětmi nebo si chcete naplno užít krásu přírody, vyhraďte si na ni celé odpoledne. My jsme si to s našimi “krátkými nožičkami” rozhodně užili v klidnějším tempu.
San Sebastian, neboli Donostia v baskičtině, si právem vysloužil přezdívku perla Biskajského zálivu. Je to elegantní město definované svou nádhernou polohou a vytříbeným životním stylem. Srdcem města je zátoka La Concha s dokonalým obloukem zlatavého písku, považovaná za jednu z nejkrásnějších městských pláží Evropy. Město rámují dva kopce – Monte Urgull s historickou pevností a sochou Krista a Monte Igueldo s ikonickým panoramatickým výhledem.
Svůj aristokratický ráz získal San Sebastian v 19. století jako letní sídlo španělské královské rodiny, což se projevilo v honosných budovách a elegantní promenádě. Dnes je navíc světově proslulou gastronomickou velmocí s vysokou koncentrací michelinských hvězd, ale skutečnou duši jeho kulinářské scény najdete v pintxos barech Starého města.
Vyplatí se tu zdržet na několik dní, nabídka ubytování [12] je bohatá.
Návštěva pintxos barů ve Starém Městě (Parte Vieja) je naprostou nutností a esencí baskické kuchyně. Zvykem je dát si v jednom baru jeden či dva kousky těchto malých, často umělecky propracovaných jednohubek a sklenku místního bílého vína txakoli nebo malého piva zurito. Poté se přesunete do dalšího baru, abyste ochutnali co nejvíce specialit.
Nebojte se experimentovat a ochutnávat, i když je v barech rušno a jazyk neovládáte dokonale – místní vám rádi pomohou s výběrem.
Případně můžete využít placených služeb místních průvodců [8].
Pro dechberoucí panoramatické výhledy na celé město a zátoku La Concha doporučujeme vyjet historickou pozemní lanovkou (Funicular de Igueldo) na vrchol Monte Igueldo. Další skvělé výhledy, tentokrát na zátoku a staré centrum, nabízí Monte Urgull, na který jsme my vystoupali pěšky. Zde najdete i sochu Krista, pozůstatky pevnosti a zajímavé muzeum.
San Sebastian se pyšní třemi hlavními plážemi. Elegantní La Concha je ideální pro procházky podél zálivu, rodinná Ondarreta nabízí klidnější atmosféru a živá pláž Zurriola ve čtvrti Gros je centrem surfařské komunity. My jsme si užili procházku po La Concha a dokonce jsme si poprvé na naší cestě kolem Španělska vycachtali nohy v moři.
Parkování přímo v centru San Sebastianu je velmi obtížné a drahé, proto doporučujeme využít záchytná parkoviště na okraji města a dále se pohybovat městskou hromadnou dopravou. My jsme měli štěstí a našli jsme dobré parkoviště kousek od pláže Ondarreta, kde se platilo jen ve všední dny a do určité hodiny, takže lístek z pátečního odpoledne nám platil až do pondělního rána za symbolickou cenu.
Centrum města je velmi kompaktní a ideální k prozkoumání pěšky. Skvělý způsob, jak nasát atmosféru města, je procházka po promenádě od moderního kongresového centra Kursaal přes Staré město až k monumentálnímu sousoší Hřeben větru (Peine del Viento) na západním konci zátoky. My jsme si tuto procházku moc užili a objevili i sympatické dětské hřiště.
Určitě ano! San Sebastian nabízí spoustu aktivit, které si užijí i ti nejmenší. Pláže, jako je La Concha nebo Ondarreta, jsou skvělé pro cachtání a stavění hradů z písku. My jsme se s naším malým cestovatelem dokonce poprvé na této cestě brodili v moři. Po celém městě najdete také dětská hřiště, která poskytnou vítanou pauzu pro vybití energie.
Procházky po promenádě jsou příjemné a Monte Urgull s pevností a sochou Krista je zajímavým cílem výletu, který se dá zvládnout i s dětmi (i když se nám u toho trochu zavařily kecky). A když už je energie málo, vždycky se dá najít skvělá zmrzlinárna (heladeria), která dodá potřebnou dávku sladké energie pro další dobrodružství.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.