Ač je to trochu spekulativní tvrzení, tak půl roku volna, to už je pořádná porce času. Jak se to člověku stane? No, způsobů je jistě víc, ale jednou z (radikálnějších) cest je pořídit si dítě:-D Pak si totiž za určitých podmínek můžou vzít oba rodiče rodičovskou dovolenou a udělat si všichni společně pěkné prázdniny. Pro někoho, kdo propadl dlouhodobému cestování (viz třeba …Do světa 2014), ale zatím nevymyslel, jak se na cestách živit a úplně se odstřihnout od zaměstnání, je to dar z nebes.
Když jsme plánovali, co s úžasnými sedmi měsíci provedeme, měli jsme docela velké oči a těšili se hned na tři cesty: Balkán, Skandinávie a Španělsko. Po jarním průšvihu, kdy ceny pohonných hmot vystřelily rychlostí blesku a v závratných výšinách už zůstaly, jsme jako první škrtli Skandinávii (cca 70 Kč/l). Když nám pak asi týden po odjezdu na Balkán kamarádka oznámila termín svojí svatby na začátek září, kdy už jsme měli být ve Španělsku, museli jsme to znova přehodnotit. A tak jsme si cestu Balkán 2022 trochu natáhli, vrátili se až koncem srpna, oslavili svatbu, spravili auto, doplnili zásoby a v půlce září konečně započalo Španělsko 2022, cesta, která trvala přesně dva měsíce.
Španělsko pro nás bylo absolutní “španělská vesnice”. Španělsky jsme neuměli, o španělskou kulturu jsme zavadili tak maximálně na Filipínách, španělský ptáčky jsme nikdy nemuseli, možná tak ještě sušenou šunku, a díky zálibě nejmladšího člena jsme věděli, že tam jezdí rychlovlaky Ave;-) Byli jsme v Andoře i Portugalsku, ale mezi nimi měli velké, bílé místo na mapě. Právě proto jsme chtěli tuhle zemi konečně trochu víc prozkoumat. Trasa byla naplánovaná ze severu na jih, abychom se pořád přesouvali za teplem a hezky si tak prodloužili léto. A jak tedy Španělsko 2022 dopadlo?
No… navzdory tomu, že jsme několikrát slyšeli, že je letos ve Španělsku rekordně teplý podzim, my měli pocit, že si zimu a sychravo vezeme sebou. Na severním pobřeží jsme to ještě překousli, přeci jenom Atlantik, žejo (a ono to těm dramatickým útesům vlastně docela slušelo), ale kolem portugalské hranice jsme profrčeli jen s pár zastávkami a trvalým deštěm za zadkem, no a opravdu příjemně jsme se ohřáli až na jihu. A to ještě přímo na pobřeží, protože stačilo pár kilometrů popojet a už tam vládlo vnitrozemské klima a v noci i mrzlo…
Každopádně můžeme říct, že jsme toho ze Španělska viděli docela velký kus, nakoukli téměř do všech jeho autonomních společenství, užili si krásnou a zajímavou přírodu (i když pro spoustu míst už to nebyla nejvhodnější roční doba), a ač se městům při cestování spíš vyhýbáme, tak tohle byla asi první země na světě, kde nám to vůbec nevadilo a naopak každé jedno město, které jsme navštívili, nás něčím okouzlilo. Jakoby snad Španělsko ani žádná ošklivá města nemělo…
Napsat komentář