Sobota 30. 4. – BÝVALÁ PODZEMNÍ LETECKÁ ZÁKLADNA ŽELJAVA
Vstáváme kolem půl 8, válíme se u pohádek, pak snídaně, balení, dobíjení a zálohování. V 11 vše hotovo a na minutu přesně se loučíme a opouštíme pokojíček v Aurora Apartman [5]. Nabereme ještě vodu u veřejného pramene a můžeme vyrazit. Zatímco včera jsme při výpravě na Plitvická jezera [6] softshell nesundali, dneska to vypadá na tričko… Máme ale zajímavý cíl – leteckou základnu Željava.
Podzemní lezecká základna Željava vznikla za vlády Tita, sloužila v letech 1968 – 1992 a tvořila ji soustava tunelů pod horou Plješevica. Letadla zde mohla startovat a přistávat v radarovém stínu pohoří. Byla to největší podzemní letecká základna v Jugoslávii a jedna z největších na světě. Po rozpadu Jugoslávie zůstala opuštěná, nevyužitá, což je snad ještě víc neuvěřitelné než její samotný provoz. Dnes se tu dá prolézt do poslední skuliny venku zaparkovaný letoun Douglas C-47B Dakota a se silnou baterkou [7] se vydat i do tunelů.
Viděli jsme fotky letounu v husté vegetaci, což už ale není pravda – když projedeme napůl vybydlenou vesničkou Željava, najdeme letadlo perfektně dostupné, je to kolem něj vysekané, je tu slušné parkoviště, kde se i teď střídá jeden motorkářský gang za druhým a sem tam dobrodruzi v autě. Letadlo je polepené cestovatelskými nálepkami, popsané podpisy všech “zúčastněných”. Vede do něj provizorní žebřík, který s přehledem zvládá i Kuba, jen uvnitř se musí dávat pozor, aby se člověk o něco nezranil. Vyblbnout se tu dá skvěle – vykukovat okýnky, zahrát si na pilota, projít se po křídle jako Pan Tau nebo zamachrovat na střeše. A machrovinka největší? Vytáhnout tu drona, přestože opodál parkujou policajti:-D (když už máme ty nový vrtulky [8]:-)) Oficiálně (i podle jejich vlastních slov) jsou tu kvůli případné nezvané návštěvě z již velmi nedaleké Bosny (státní hranice dokonce protíná samotnou ranvej vedoucí od tunelů, tedy celý komplex základny Željava), takže turisti kolem letadla je moc nezajímají. Kuba se pak už začíná dožadovat oběda, který mu slibujeme hned po tunelech, kam přejíždíme.
Fotky před vjezdem do tunelů ve tvaru letadla jsou samozřejmost, ale my bereme i mikiny a baterky a jdeme se podívat dovnitř. Vybourané části vnitřních vchodů, kde trčí pokroucená železa z betonových bloků, jsou strašidelné, ale jinak jsou tunely víceméně prázdné, a když člověk kouká pod nohy, tak vcelku bezpečné. Nahlížíme do postranních výklenků, v jednom je nějaký stroj, v jednom v patře kovová postel, a do “kanalizace” – pod podlahou vedou trubky a evidentně je to tu stále plně zasíťované. Teda asi kromě elektřiny, což bude hlavní problém, proč nejde Željava nějak smysluplně obnovit. Projdeme to nakonec a vylezeme vedlejším vchodem, pak ještě trochu zablbneme s autem pro foťák a kameru, ale to už Kuba sliby brzkého oběda ignoruje a vytuhává. Je fakt, že je 14h, chudák. To jsme teda rodiče – se tu proháníme po letecké dráze, co končí už v Bosně, nelegálně překračujeme hranici a ještě se u toho natáčíme, a dítě ani ten oběd nedostane…:-) Na závěr ještě jednou zastávka u letadla, ale pak už nám zůstává příhraniční Željava za zády a my se stáčíme zase do chorvatského vnitrozemí. Valíme dál, hlavně abychom si včas našli a omrkli místo na spaní.
Stavujeme se v otevřeném Konzumu, který ukáže trochu rozumnější ceny, Kuba se budí, svačíme croissanty a jedeme dál hrozně zvláštní krajinou. Projíždíme velikánskou nížinu obklopenou horami, přičemž hřeben Paklenice na jihozápadě se před námi tyčí svými ostrými vrcholy, na kterých spekulujeme, jestli je ještě sníh nebo je to suť. Jinak kolem všude travnaté plochy s nízkými keři, sem tam dům, často velké oplocené plochy a ovce. Konečně “Cesta sira” dostává svému jménu a silnici lemují stánky s domácím sýrem, medem a vejci. Škoda, že nemáme peníze (hotovost)…
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Míjíme bývalý kamenolom, kde plánujeme spát, a jedeme se ještě podívat do vesnice Lovinac, jestli tam není něco zajímavého. Zajímavého je tam super hřiště, kde necháme Kubajze přes hodinu řádit, zatímco si na obecní wifi zavoláme s babičkou. Hospoda je zavřená, zříceninu školy nějak nenajdeme (možná místo ní postavili hřiště). Cestou zpátky se ještě trochu projedeme po okolí a připadáme si jako na Zélandu [10], akorát u pramene místní říčky je soukromé sezení, přitom by to byl tak hezký piknikový plácek vedle výběhu s daňky. Nezbývá než se vrátit do kamenolomu, kde se v klidu zaparkujeme a zvládáme za světla rozestlat, povečeřet i se uložit. Jo a při posledním přejezdu nám tachometr auta ukáže pěknou sumičku 222 222 najetých km (ne všechny jsou naše).
Neděle 1. 5. – POHOŘÍ VELEBIT, PRŮSMYK MALI ALAN A VÝSTUP NA TULOVE GREDE
Vstáváme do krásného rána, mně budí slunce v očích, když Petík opustí auto, Kuba má čepici spadlou na oči a chrupe si skoro do 8. Snídáme hezky venku u stolečku, vzhledově krásný chlebík za 30 Kč, akorát je zase dost bílej a vlastně celkem bez chuti. Po 9h se vydáváme dál, čekají nás dneska hory a skály průsmyku Mali Alan. Dnešek snad nemůže být rozdílnější od včerejška – vojenská základna Željava v celkem nudné nížině na chorvatsko-bosenské hranici versus dramatické vápencové pohoří Velebit s mnoha fantastickými skalními útvary a masívy.
Část stoupání zvládneme po asfaltu, ale dost brzy je z toho štěrková cesta a serpentiny do hor skrze bukové lesy. Do 15. 4. je cesta oficiálně uzavřená. Výhledy jsou s každou zatáčkou hezčí a hezčí. Stavíme u malé rozhledny a lezeme se nahoru pokochat. Jakmile se přehoupneme do nejvyšší části, ocitáme se v království kamení a vápencových skal. V trávě mezi skalkami kvetou žluté petrklíče, bílé sasanky a spousty modřenců. Jsme v průsmyku Mali Alan, kde se točilo mnoho scén ze ságy o Vinnetouovi. Já jsem v sedmém nebi – tohle jsou přesně ty chorvatské hory, na jaké jsem se těšila. Jinak geograficky jde o pohoří Velebit. Fotíme a točíme, hrajeme s Kubou na babu, on tu kadí s tím nejkrásnějším výhledem. Pak projedeme pod nejvýraznější vrchol Tulove grede (1120 m), kde je i pamětní deska natáčení a všude okolo filmové lokace z Vinnetoua – koneckonců mimo spoustu jiného právě zde padl Poslední výstřel [11]. Tady teda rozhodně nejsme sami, i když ve všední den by to tak možná i bylo. Teď tu jsou na výšlapu místní a taky hodně Bosňáků.
Na vrchol je to podle značky hodina cesty a všichni tam vyráží jak největší horalové, s hůlkami, ve vysokých botách, super funkčním oblečení… My se s tím jako obvykle moc nepatláme, akorát Kuba dostane kotníkový boty, čepici a brýle a jdeme. Není to nijak brutální stoupání, ale je to dost táhlý, a hlavně Kubova obsese plácáním na každou turistickou značku („Mámo, támhle je další kolečko! Další kolečko! Další kolečko, podívej!“) nás všechny lehce zdržuje a silně vyčerpává:-D Výhledy jsou ale omračující, samozřejmě tím víc, čím víc stoupáme.
V sedle, kde se Vinnetou a Old Shatterhand stali pokrevními bratry, dáváme pauzu, lovíme vinnetouovskou kešku, ale pak zjišťujeme, že cesta vede dál, a mezi většími balvany se vyškrábeme ještě na vrcholek, ze kterého už se pokračuje jištěným úsekem. Do toho se s prckem pouštět nechceme. Odpočívá tu hodně lidí, od jedné paní Kuba dostane sušenky, tak si ten odpočinek může taky užít. Je fakt, že toho už teď musí mít plný kecky. Na druhou stranu, zpáteční cesta je s ním výrazně rychlejší a svižnější:-D Celá výprava nám zabere cca 3 hodiny. Dole se jdeme podívat ještě ke kapličce a na výhled na zátoky, co už jsou spojené s mořem, lovíme kešku a Kuba dostane další sušenky od paní, co nás několikrát míjela a vždycky z něj byla úplně paf. A taky jsme se dozvěděli, že má dvě děti, které žijí v Brně:-)
Vařím k obědu omelety/míchaná vajíčka, a pak sjíždíme z hor za Kubova vydatného chrápání.
Je tady hrozně zvláštní krajina, taková země nikoho a všech mezi horami a mořem, porostlá zakrslými habry a rozparcelovaná kamennými zídkami, ale nevypadá to, že by to byly přímo jakože něčí pozemky. Někde jsem našla, že se tomu tady říká Obrovacká nížina.
Další zastávku si děláme u Maslenického mostu přes řeku Zrmanju, který je vysoký 50 m a skáče se z něj bungee. Kuba spí, my se projdeme kolem a po mostě, kde brutálně fičí. Pak se jedeme podívat na zákruty řeky Zrmanja, kde se také točil Vinnetou, konkrétně scény z apačského puebla a pověstného zápasu mezi Old Shatterhandem a Inču-čunou. Po jedné straně máme stále kulisu pohoří Velebit, nádhera!
Po kamenité cestě se dokodrcáme k nějakému bunkru, kde to zapíchneme, protože poslední úsek už vypadá hodně drsně. Kuba se napůl probere, napůl ho probereme my, je v pohodě. Jdeme se podívat na okraj kaňonu, na místo, kam filmaři zasadili scény z apačského puebla. Petík dlouze fotí a droní, my zkoušíme najít kešku a fotíme kolemjdoucí, co o to požádají. Parkuje tu britská obytná avie, tak s mladým párem chvíli diskutujeme o cestování po Chorvatsku, Evropě, obytňácích, výbavě pro vanlife [12]. Mají ukrutně mazlivýho psa, ale Kubovi se nelíbí a hladit ho nechce. Má už hlad a má pravdu. Vracíme se k autu, a přestože je celkem brzy, vaříme a i steleme. Jednou jsme za světla najedení i sbalení, takže spokojenost. Akorát Kuba, jak spal asi do 18h, tak se mu moc spát nechce a my místo abychom večer využili k práci, tak čekáme, až zabere a tuhneme sami a dřív než on. Probereme se asi v půl 12, já pak asi do půl 2 dopisuju deník, mám naspáno:-)
Nejčastější dotazy
Bývalá podzemní letecká základna Željava je fascinující pozůstatek z dob Jugoslávie. Vznikla za vlády Tita a sloužila v letech 1968 až 1992 jako strategická vojenská základna. Její unikátnost spočívala v soustavě tunelů pod horou Plješevica, které umožňovaly letadlům startovat a přistávat v radarovém stínu pohoří.
Byla to největší podzemní letecká základna v Jugoslávii a jedna z největších na světě. Po rozpadu Jugoslávie zůstala opuštěná a nevyužitá, což nám přijde snad ještě neuvěřitelnější než její samotný provoz. Dnes je to místo s pohnutou historií, které láká dobrodruhy a milovníky opuštěných míst.
Na základně Željava je toho k vidění a zažití opravdu hodně! Venku je zaparkovaný letoun Douglas C-47B Dakota, který je perfektně dostupný. Kolem něj je vysekaná vegetace a dokonce tu najdete i slušné parkoviště. Letadlo je plné cestovatelských nálepek a podpisů, a dovnitř vede provizorní žebřík, takže si můžete zahrát na pilota, vykouknout z okýnek nebo se projít po křídle. Je to skvělé místo pro blbnutí a focení.
Dále se můžete vydat do samotných tunelů pod horou Plješevica. Doporučujeme si s sebou vzít silnou baterku, protože uvnitř je tma. Tunely jsou víceméně prázdné, ale můžete nahlédnout do postranních výklenků, kde jsme našli například nějaký stroj nebo kovovou postel. Je zde také patrná původní zasíťovaná infrastruktura, i když elektřina už nefunguje. I přes vybourané části vnitřních vchodů, kde trčí pokroucená železa, je to vcelku bezpečné, pokud se člověk dívá pod nohy.
Návštěva základny Željava je obecně považována za bezpečnou, pokud dodržujete základní opatrnost, zejména při pohybu v tunelech, kde je nutné dávat pozor pod nohy a na ostré hrany. Co se týče legality, situace je trochu specifická. Státní hranice s Bosnou a Hercegovinou totiž protíná samotnou ranvej vedoucí od tunelů, a tedy celý komplex základny.
V oblasti se pohybují policisté, ale ti jsou zde oficiálně (a podle jejich vlastních slov) primárně kvůli případné nezvané návštěvě z velmi nedaleké Bosny, nikoli kvůli turistům. Nás, co jsme se motali kolem letadla, nijak neřešili. Pokud se rozhodnete pro dron, buďte obezřetní, abyste na sebe zbytečně neupozorňovali. My jsme ho vytáhli, přestože opodál parkovali policajti, ale je to na vaše vlastní uvážení.
Pohoří Velebit je dramatické vápencové pohoří, které se výrazně liší od nížiny u Željavy. Nabízí mnoho fantastických skalních útvarů a masívů, které nás naprosto uchvátily. Průsmyk Mali Alan je proslulý tím, že se zde natáčelo mnoho scén ze ságy o Vinnetouovi, což mu dodává jedinečnou atmosféru. Cestou nahoru se otevírají nádherné výhledy a mezi skalkami kvetou žluté petrklíče, bílé sasanky a modřence.
Nejvýraznějším vrcholem je Tulove grede (1120 m), pod kterým najdete pamětní desku natáčení a mnoho filmových lokací, včetně místa, kde padl “Poslední výstřel” Vinnetoua. Z vrcholu jsou omračující výhledy na okolní krajinu. Je to ideální místo pro milovníky přírody, turistiky a samozřejmě fanoušků Vinnetoua, kteří chtějí vidět filmové kulisy na vlastní oči.
Túra na Tulove grede je podle značek hodina cesty nahoru, ale s dětmi počítejte s delší dobou. Není to nijak brutální stoupání, ale je dost táhlé. My jsme to s naším Kubou zvládli v kotníkových botách, čepici a brýlích. Je důležité počítat s tím, že zejména menší děti se mohou zdržovat, například pozorováním každé turistické značky, což celou výpravu prodlouží a vyčerpá.
Samotný vrcholek Tulove grede, ze kterého se už pokračuje jištěným úsekem (via ferrata), není pro malé děti vhodný a my jsme se do něj s prckem nepouštěli. Celá naše výprava nám zabere přibližně 3 hodiny. Zpáteční cesta bývá obvykle svižnější. Doporučujeme dostatek vody a svačiny.
Kromě pohoří Velebit, průsmyku Mali Alan a vrcholu Tulove grede, kde jsme objevili místa jako “Poslední výstřel” a setkání pokrevních bratrů, doporučujeme navštívit také zákruty řeky Zrmanje. Tato lokalita je pro fanoušky Vinnetoua rovněž velmi významná.
Právě zde se natáčely scény z apačského puebla a pověstného zápasu mezi Old Shatterhandem a Inču-čunou. Můžete se projet po kamenité cestě k bunkru a užít si nádherné výhledy na okraj kaňonu, který sloužil jako filmové kulisy. Je to krásné místo s dramatickou krajinou, kde si můžete představit život apačského kmene.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.