Vstupujeme do země, jejíž asfalt ani štěrk zatím kola našeho auta nepoznala, a my sami jen velmi okrajově. Přitom jde o jednu z evropských geografických i historických velmocí – nádhernou, romantikou prodchnutou Francii. Jaké byly první dva dny cesty přes tuto zemi? Bylo nám tam už konečně tepleji? To všechno se dozvíte na následujících řádcích…;-)
Úterý 20. 9. – FRANCOUZSKÁ HRANICE, BELFORT – 1. TGV, JURA – LES PLANCHES-PRES-ARBOIS, CASCADE DES TUFS A PRAMEN ŘÍČKY CUISANCE
Vstáváme zase kolem půl 9, rychle zabalíme, nasnídáme se v autě, občas někdo projede kolem, nějací pejskaři vyráží do lesa. Je jasno, na sluníčku docela příjemně, ve stínu těch klasických 7 °C. Zbytek Německa se rozhodneme už projet na jeden zátah, což zabere asi hodinu cesty. Zastavujeme se akorát na posledním odpočívadle se záchody, si v klidu vyčistit zuby, a můžeme se vrhnout na zemi, kam jsme sice s Petíkem už jednou malinko nakoukli (při cestě do Andorry [5], která nemá svoje letiště, nejbližší je v Toulouse), ale autem je to pro nás také velká neznámá – Francie [6].
Přejezd hranice je spíš kosmetická záležitost, jen musíme myslet na to, abychom pak ve Francii včas opustili dálnici – ale ona by nás mýtná brána stejně zarazila. Valíme si to v klidu až k městu Belfort, kde nás čeká taková netradiční atrakce, která ale byla vlastně jedna z vůbec prvních, co jsme si poznačili do mapy při plánování této cesty. Jde o lokomotivu vůbec prvního prototypu rychlovlaku TGV, která je jako památník vystavená na vyvýšeném místě hned vedle dálnice.
TGV 001 je experimentální prototyp francouzského vysokorychlostního vlaku, vyvinutý firmou Alstom a dokončený v roce 1972. Tento turbovlak byl poháněn plynovou turbínou a měl výrazný vliv na vývoj pozdějších vysokorychlostních vlaků TGV. Skládal se ze dvou lokomotiv a tří spojených vozů, přičemž každá náprava měla svůj vlastní trakční elektrický motor, což zajišťovalo vysoký výkon a stabilitu. TGV 001 dosáhl rychlosti až 318 km/h, což je dodnes světový rekord pro vlak s plynovou turbínou. Původně měly být vyrobeny dva prototypy, druhý měl být vybaven systémem naklápění, ale kvůli technickým obtížím byl nakonec zrušen. Testování probíhalo intenzivně v letech 1972 až 1978, přičemž vlak uskutečnil více než 5 000 testovacích jízd a ujel přes půl milionu kilometrů. Po ropné krizi v roce 1973 ale bylo rozhodnuto upustit od plynových turbín a přejít na elektrický pohon u sériových vlaků TGV. Dnes jsou lokomotivy prototypu TGV 001 vystaveny jako památka – jedna se nachází nedaleko města Belfort v blízkosti továrny Alstom, a druhá u Strasbourgu. Tento prototyp je tak nejen technickou ikonou, ale i důležitým mezníkem v historii vysokorychlostní železniční dopravy ve Francii i ve světě. Případné další info najdete na Wiki [7]🙂
Přemýšlíme, jak u toho asi zaparkujeme, ale naštěstí se dá z dálnice sjet mezi hotely a autosalony. Parkujeme celkem zastrčeně za jedním z nich, a pak to holt musíme vzít po sjezdu/nájezdu na dálnici pěšky, což není úplně šťastné (cestou zpátky nás míjí a troubí policajti na motorkách, ale naštěstí na nás nikde nečekají s pokutovým bločkem ani přivolanou sociálkou:-)). A proč vlastně tohle všechno podstupujeme? Inu, protože máme doma malého vláčkofila, který momentálně propadl všem rychlovlakům světa, všechny je zná, ví nejvyšší rychlosti apod., a tak lokomotiva prvního evropského rychlovlaku je téměř povinnou zastávkou:-)
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Připokakaní z policajtů, ale nakonec bez problému vyzvedneme auto a jedeme dál, asi 20 min na krásné místo u nějaké přírodně zajímavé bažiny. Stojí tu jedna německá dodávka, která ale zmizí, jakmile se po nás objeví další 3 auta:-) Dáváme instantní polívku, chleba s máslem, dvoje sardinky a dvě rajčata, jo a sušenky. Kdybychom byli jenom dva, stačily by asi ty chleby:-D Ve 13:30 hotovo a jedeme dál , další dvě hodiny, Kuba téměř na povel usne – dneska je úplně mega zlatej a háže jednu hlášku za druhou. Řešíme ceduli RAPPEL pod omezením rychlosti – je asi fakt pro raply – připomínka toho, jakou rychlost máš dodržovat, furt dokola.
Krajina je lehce vlnitá, zemědělská, ke konci se ukazují vinice a vápencový podklad, který ale plně pochopíme až sjezdem do vesnice Les Planches-près-Arbois. Leží totiž v ne moc hlubokém, ale zato dlouhém údolí, které lemuje skalnatá hrana ve tvaru U. Později zjišťujeme, že tento útvar – reculée neboli hluboce zaříznuté slepé údolí, je charakteristikou zdejší krajiny – pohoří Francouzský Jura [9]. Hned na kraji vsi je docela prostorné parkoviště, kde necháme auto, dáme rychlou svačinu a po 16 h vyrážíme k nedalekému vodopádu Cascade des Tufs, který bývá označován za nejkrásnější v celém pohoří Jura.
Cestu podél potoka zpestřují početné mlýnky – místní děti, které nikam nespěchají, se tu musí opravdu vyblbnout:-) A i my se snažíme tu naši ratolest moc nehnat – koneckonců je to poslední dnešní zastávka, tak si ji pojďme užít!
No a vodopád? Tak ten je fakt luxusní! Průzračná voda padá z travertinové opony a přes ledové jezírko odtéká dál do říčky Cuisance. Vypadá to tu jako někde v Thajsku, aspoň my se tu tak cítíme. Teda až na tu teplotu:-) Strávíme tu docela dobu, protože se tu hezky fotí a dobře hážou kamínky a klacíky do vody, a pak se vydáme dál.
Od vodopádu se dá udělat ještě krátký (asi 1 km) okruh k prameni říčky Cuisance. Po cestě si prohlížíme její fantastické travertinové kaskádičky. Fotíme, Kuba jezdí lodičkama, háže šutry do vody a je zcela spokojený. Pramen je udělaný jako vyzděná nádrž, ze které se neustále řine voda s obsahem rozpuštěného vápence, díky kterému pak vznikají a rostou malé jezy na potoku. Musím říct, že sice je to místo v bezprostřední blízkosti civilizace, ale jinak naprosto přírodní a velmi příjemné.
A jedna zajímavost, kterou se můžete dozvědět přímo na místě:
Významné osobnosti pohoří Jura: Na sklonku 19. století se oblast Jury mohla pyšnit dvěma významnými jmény, která rezonovala na celonárodní úrovni. Byli to Louis Pasteur, světoznámý vědec, a Jules Grévy, rodák z Mont-sous-Vaudrey a prezident Francouzské republiky v letech 1879 až 1887.
Obě rodiny, Grévyových i Pasteurových, si oblíbily Reculée de Planches jako místo pro prázdninové procházky. Zatímco Grévyové si rádi dopřávali oběd v místní restauraci, Pasteurové preferovali piknik v příjemném chládku u řeky.
Pokud byste šli rádi v jejich stopách, tak ve vesnici i jejím okolí najdete velmi krásné možnosti ubytování [10]. Překvapivě i my, kteří spíme většinou raději v autě než platit hotely, bychom si asi v tomto případě vybrali, třeba apartmánek Appartement 2 pièces Le Louveteau [11] by šel 😉
Tentokrát ale není peněz nazbyt a vše, co potřebujeme, si vezeme v té naší milované plechovce. V okolí máme vytipovaných několik spacích míst a dobrý čas, takže si můžeme dovolit to nejdřív omrknout a první z nich zamítnout, protože tam prostě není kousíček roviny, byť lavička na sluníčku je lákavá. Další místo je u rybníku v roští, zákaz barbecue a rybolovu, taky nic moc. Nakonec tedy zůstaneme o kousek výš mezi loukou a lesem, kde v klidu uvařím rýži se sklenicí masa z domova, Kuba prožene všechna autíčka, Petík se vydá zkontrolovat les kvůli houbám, ale je hnusný a zarostlý. Ve 21 h je vše vyřízeno a připraveno na pohádku před spaním. My do 23 h ještě popracujeme (deník a plánování trasy), a pak to balíme taky. Venku je úplně jasno a kosa.
Středa 21. 9. – JURA – JESKYNĚ GROTTES DE BAUME-LES-MESSIEURS, OPATSTVÍ, STŘEDOVĚKÝ BRANCION A ROMANTICKÝ CORMATIN
Máme za sebou asi nejchladnější noc, ráno jsou na teploměru 4,5 °C, auto celý zapařený. Nutno podotknout, že jsme si s myšlenkou, že jedeme za teplem, vzali naše letní (a navíc notně použité) spacáky Pinguin [12], a tak jsme se na začátku a na konci této cesty choulili ještě pod dekami. Kuba má svůj zánovní a univerzální rostoucí spacák Boll [13], akorát že ten zase univerzálně bojkotuje spaní v něm.
Vstáváme nějak po 8 h, sklidíme a snídáme při zatápění. Kuba objeví novou pozici na područce mezi našimi sedačkami (a k mojí nelibosti mu to vydrží několik dalších let). S údivem pak sledujeme, jak na sluníčku leze teplota rychle nahoru, za chvíli máme pěkných 11°C.
Popojedeme do dalšího údolí lemovaného skalní římsou, k jeskyni Grottes de Baume-les-Messieurs, jedné z těch větších a známějších. Hned vedle parkoviště měl být navíc vodopád Cascade des Tufs (ano, opravdu se jmenuje stejně jako ten včerejší) a zase celá řeka s vápencovými schody, jenomže ta jaksi vyschla (z jeskyně má vytékat divoký proud, ale není tam ani kapka). Na parkovišti jsme vedle dvou dalších aut, ale než obejdeme krátký okružík kolem řeky, k jeskyni a zpátky, je úplně plné.
Jeskyně Baume-les-Messieurs (Grottes de Baume-les-Messieurs) představují rozsáhlý podzemní systém v srdci typické jurské údolní kotliny, známé jako „reculée“. Celý areál je součástí přírodní rezervace sítě Natura 2000 a přiléhá k obci Baume-les-Messieurs, která je oficiálně klasifikována jako jedna z „Nejkrásnějších vesnic Francie“.
Vstup do jeskyní se nachází 120 m pod povrchem a návštěvníky provede přibližně kilometrový okruh monumentálními sály, z nichž některé dosahují výšky až 80 metrů. Během prohlídky s průvodcem lze spatřit podzemní řeku, jezero a rozmanité krápníkové útvary. Jeskyně jsou rovněž významným útočištěm pro chráněné druhy netopýrů a vzácné slepé krevety. Stálá vnitřní teplota se pohybuje okolo 11-13 °C.
Jeskyně Baume-les-Messieurs – Praktické info (2025):
- Otevírací doba: Jeskyně jsou pro veřejnost otevřeny od 1. dubna do 6. října 2025. Otevírací doba se liší v závislosti na sezóně, proto je doporučeno ověřit si aktuální časy přímo na oficiálních stránkách. Během hlavní sezóny (červenec-srpen) mohou být čekací doby delší, doporučuje se návštěva v dopoledních hodinách.
- Časy prohlídek:
Duben: 10:30, 11:30, 14:00, 15:00, 16:00
Květen a červen: 10:30, 11:30, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
Červenec a srpen: každou hodinu od 10:00 do 18:00
Září: 10:00 – 18:00 – různé časy v závislosti na datu
Říjen: 13:30, 15:00, 16:30 - Vstupné: Základní vstupné pro dospělého činí 10 €, pro děti od 6 do 12 let 7 €. K dispozici jsou také zlevněné sazby pro skupiny. Děti do 6 let mají vstup zdarma.
- Prohlídky: Vstup je možný pouze s průvodcem a prohlídka trvá přibližně 55 minut. Individuální rezervace předem nejsou možné, vstupenky se kupují na místě.
Víc info případně na oficiálním webu Baume-les-Messieurs [14].
Prohlídky jeskyně jsou v 10:30, 11:30, a pak až odpoledne, takže se není čemu divit. Docela nás taky láká, 9 € je za hodinovou prohlídku asi ok (cena v roce 2022), ale zatím úplně nevěříme Kubovi, že by to vydržel v nerušivém stavu. A jelikož to on sám to o sobě taky prohlašuje, tak se vracíme, pod ořešáky, kde jsme si předtím nasbírali pár oříšků do kapsy, dáme si je teď s jablíčky a hruškami.
Cestou z údolí si ještě aspoň z okýnka auta prohlížíme nedaleké opatství Saint-Pierre de Baume-les-Messieurs. Pak vystoupáme serpentinami nad údolí a objedeme ho zase na úroveň jeskyně, ale na vyhlídku nad ní, odkud máme celé údolí jak na dlani. A tam teprve si naplno uvědomujeme ten úžasný tvar, tu parádu, co tady jurská příroda vytvořila.
Císařské opatství Saint-Pierre v Baume-les-Messieurs (Abbaye Impériale Saint-Pierre de Baume-les-Messieurs) je historický a architektonický klenot, zasazený do údolí řeky Seille. Jedná se o bývalý benediktinský klášter, jehož historie sahá až do 9. stol. Opatství má zásadní historický význam, protože právě odtud v roce 909 nebo 910 odešel opat Bernon s několika mnichy, aby založil slavné opatství v Cluny. Tím se Baume-les-Messieurs stalo “matkou Cluny”, ačkoliv se později v průběhu staletí dostalo pod jeho vliv.
Areál opatství je uspořádán kolem tří nádvoří a dominuje mu opatský kostel, jehož části pocházejí z 11. a 12. stol., s pozdějšími gotickými přestavbami. Uvnitř se nachází jedna z nejvýznamnějších památek – monumentální vlámský vyřezávaný a malovaný oltářní obraz z 16. stol., který je považován za mistrovské dílo svého druhu. Celý komplex je historická památka a hraje klíčovou v obci, která patří mezi „Nejkrásnější vesnice Francie“.
Opatství Saint-Pierre – Praktické info (2025):
- Otevírací doba: Komentované prohlídky se konají od dubna do konce září, přičemž denně probíhá 3 až 6 prohlídek. Kancelář průvodců je v tomto období otevřena denně od 10:00 do 18:00. Mimo hlavní sezónu je areál opatství volně přístupný, ale komentované prohlídky jsou přerušeny.
- Vstupné: Základní vstupné na komentovanou prohlídku pro dospělého činí 8,50 €, pro děti od 6 do 12 let 4,00 €. Děti do 6 let mají vstup zdarma.
- Prohlídky: Vstup do nejcennějších částí opatství, včetně kostela s oltářem, je možný pouze s průvodcem. Prohlídka trvá přibližně 60 minut. Individuální rezervace předem nejsou nutné (pouze u skupin nad 15 osob). K dispozici jsou také audioprůvodci.
Jedem dál a děláme rychlou zastávku ve městě Tournus v Carrefouru. My s Kubou blbneme na parkovišti, Petík podnikne průzkum cenové hladiny a vrátí se poněkud zděšen (přeci jenom jsme po 4 měsících na Balkánu [15] zvyklí na jiné ceny), ale bagetku a sýr k obědu donese:-)
Kratším přejezdem krásně zelenou krajinou se dostáváme k opevněné, kamenné vesnici Brancion, jejímž základem je hrad z 10. stol. a na druhém kopečku kostel sv. Petra ze 12. stol. Na hrad je celkem mastné vstupné, a tak si projdeme „jen“ vesnici, ale ta je prostě skvělá! Tvoří ji dvě uličky mezi kamennými domky, některé jsou porostlé břečťanem nebo mají zbytky podzimní květeny v zahrádkách. Ústřední stavbou vesnice Brancion (kromě hradu na jednom a kostela na druhém konci) je krytá tržnice z 16. stol., kde se občas pořádají dobové slavnosti, nyní je prostor prázdný, ale jistou představu o jeho účelu dává.
Na kopci se tyčí kostel sv. Petra a od něj se nabízí famózní výhled do kraje. V kostele Kuba prohlašuje, že jsou “poškozený dveře” (vedlejší, děravý, dřevěný) a “poškrábaný obrázky“ (odkryté staré fresky – pocházejí ze 13. stol.) – kam to tříleté dítě na takové rozumy chodí?:-) Vedle kostela se nám povede ulovit keška. Nasbíráme čerstvě popadané kaštany, které pak necháme na parkovišti pod stromy pro zvířátka. Z francouzských parkovišť, často i se záchody zdarma, jsme zatím fakt nadšení. Vždycky jsou před městem/před centrem, ne moc daleko, a touhle dobou není problém kdekoliv najít místo.
Další kratší přejezd nás zavede do městečka Cormatin. Mají tu ohromný, nádherný zámek mezi rozsáhlými zahradami. Do zámku je drahé vstupné, ale měli jsme v plánu se jít podívat do zahrad, které mají být zdarma. No jo, zahrady zdarma jsou, ale jako bonus ke vstupence do zámku:-) Tak nic. Ale nevadí. Koukneme se po vesnici, ke kostelu (nijak zvláštní), zkoumáme automat na pizzu, což je pro nás dosud neobjevená novinka, a zaujmou nás krásný restauračky a obchůdek s modrými okenicemi. Na záchodech u parkoviště aspoň přemáchnu Kubovo počůraný pyžamo, slipy a kalhoty – nějak se mu na téhle cestě nedaří, ale to se podá.
Zámek Cormatin (Château de Cormatin), nacházející se v Burgundsku mezi městy Tournus a Cluny, je považován za jeden z nejhonosnějších zámků v regionu. Byl postaven na počátku 17. stol. a představuje výjimečnou ukázku architektury z období vlády Ludvíka XIII. Ačkoliv byl jeho exteriér navržen střízlivě, jeho interiéry ohromují bohatstvím a dokonalým stavem dochování. Zámek se totiž vyhnul drancování během Francouzské revoluce, díky čemuž se zde nacházejí jedny z nejlépe zachovalých a nejbohatěji zdobených apartmánů z 1. pol. 17. stol. ve Francii. Místnosti jsou proslulé svými zlacenými stropy, vyřezávaným obložením, dobovými malbami a použitím vzácných materiálů, jako je lapis lazuli.
Zámek je kompletně obklopen vodním příkopem a obklopují ho rozlehlé dvanáctihektarové zahrady. Ty byly v 90. letech 20. století pečlivě zrekonstruovány podle dobových plánů a dnes nabízejí květinové partery, staré stromy, okrasnou zeleninovou zahradu a velké zimostrázové bludiště. Celý areál je klasifikován jako historická památka.
Zámek Cormatin + zahrady – Praktické info (2025):
- Otevírací doba: Zámek a zahrady jsou otevřeny denně od 30. března do 11. listopadu 2025. Otevírací doba se liší podle sezóny:
Nízká sezóna: 10:00–12:30 a 14:00–17:30
Vysoká sezóna (červenec-srpen): nepřetržitě 10:00–19:00 - Vstupné: Základní vstupné (zámek + zahrady) pro dospělého činí 12,50 €, pro studenty do 25 let 9,50 € a pro děti (5–16 let) 7,50 €. Děti do 5 let mají vstup zdarma. K dispozici je také rodinné vstupné.
- Prohlídky: Návštěva bohatě zdobených interiérů je možná pouze formou komentované prohlídky, která trvá přibližně 50 minut. Zahrady a přízemí zámku jsou přístupné pro volnou prohlídku. Vstupenky je možné zakoupit na místě nebo online.
Víc info najdete na oficiálním webu zámku Cormatin [16].
A kdybyste v tomto příjemném městečku chtěli na pár dní zakotvit, tak najít ubytování [17] jistě nebude problém.
Zkusíme zahrady ještě objet po silnici a poslat nad ně drona, ať vidíme aspoň něco, a pak už nás čeká dlouhý přejezd (cca 130 km) do oblasti, kterou jsme si pojmenovali Francouzské středohoří, protože je to zhruba uprostřed země a protože jde o pás vyhaslých sopek, stejně jako v našem krásném Českém středohoří. Kolem nás se míhá hodně vinic (sklizeno, bohužel), lesnaté oblasti, silnice je super. Děláme rychlou zastávku v Lidlu, který vypadá více přátelsky než Carrefour. Dáváme balení 3 nanuků, Kuba to prakticky celé prospí, až při posledním stavení u lesa na čůrání se probere a dáváme si všichni víno. Hroznové – aby na nás někdo nevolal sociálku:-)
Pod sopky dorazíme s posledním světlem a rychle klesající teplotou, zasekáváme se na 7 °C, ale na malém parkovišti mezi lesy vůbec nefouká, takže pocitově zatím asi nejlepší večer. Děláme špagety s tuňákem (cibule, mrkev) a sýrem, ve 20:30 zalezeno do teplíčka, pár pohádek a vrtění, asi oba usneme dřív než Kuba. Budíme se v půl 2, Kubu preventivně vyvenčit a já dopisují deník, Petík taky chvíli netí. Prej se tak žilo ve středověku – spaní od 20 h do půlnoci, pak domácí práce, a pak zase třeba od 3, a bylo to zdravotně prospěšnější než dnes. Kde jsme na to přišli, to už si nepamatuju:-D
Nejčastější dotazy
Cascade des Tufs je travertinový vodopád nacházející se v údolí Reculée des Planches v pohoří Jura. Jedná se o jeden z nejkrásnějších a nejfotografovanějších vodopádů v regionu. Jeho název “Tufs” odkazuje na typ porézního vápence (travertin), který se zde tvoří usazováním uhličitanu vápenatého z vody bohaté na minerály.
Vodopád nevytváří jeden mohutný proud, ale voda stéká po široké, mechem porostlé travertinové oponě v mnoha malých pramíncích, což vytváří pohádkovou a téměř tropickou scenérii. Pod vodopádem je ledově chladné jezírko s průzračnou vodou. Celé okolí pramene říčky Cuisance, která vodopád napájí, je plné menších travertinových kaskád.
Lokomotiva prvního prototypu rychlovlaku TGV 001 je vystavena jako technický památník na dálničním odpočívadle A36, konkrétně na Aire de la Porte d’Alsace, poblíž města Belfort ve východní Francii. Je umístěna na vyvýšeném náspu hned vedle dálnice, takže je dobře viditelná i při průjezdu.
Přístup k ní je poněkud komplikovaný. Ačkoliv stojí na odpočívadle, je od něj oddělena plotem. Pro nejlepší pohled je nutné zaparkovat v přilehlé komerční zóně (u hotelů nebo autosalonů) a dojít k ní pěšky podél dálničního sjezdu, což není zcela bezpečné ani oficiálně doporučené. Samotná lokomotiva je však volně přístupná k prohlédnutí a focení zvenčí.
“Reculée” je specifický geologický termín používaný v pohoří Jura pro hluboce zaříznuté, slepé údolí, které je na třech stranách obklopeno strmými vápencovými útesy. Tato údolí mají často tvar podkovy nebo písmene “U” a na jejich konci se obvykle nachází pramen řeky, vodopád nebo jeskyně.
Vznikla erozivní činností řek v krasovém vápencovém podloží. Jsou charakteristickým prvkem krajiny Francouzské Jury. Vesnice Les Planches-près-Arbois s vodopádem Cascade des Tufs leží v jednom takovém údolí, stejně jako vesnice Baume-les-Messieurs s jeskyněmi a opatstvím.
Oficiálně je volné kempování ve Francii omezeno. Stanování je většinou zakázáno, pokud nemáte svolení majitele pozemku. Přespání v autě na jednu noc za účelem odpočinku a obnovení řidičských schopností je na veřejných parkovištích a dálničních odpočívadlech obecně tolerováno. Je však zakázáno na pobřeží, v blízkosti chráněných památek, v národních parcích a přírodních rezervacích. Vždy je důležité chovat se nenápadně, nerozkládat kempingový nábytek a nenechávat po sobě žádný nepořádek. V regionu Jura a Burgundsko se dají najít klidná parkoviště u lesů nebo turistických tras, kde přenocování obvykle není problém.
Brancion je dokonale zachovalá středověká opevněná vesnice v Burgundsku, která působí, jako by se v ní zastavil čas. Nachází se na skalnatém ostrohu a dominuje jí hrad z 10. století a románský kostel sv. Petra z 12. století. Vesnice není běžně obydlená a slouží jako historický skanzen. Procházka po dvou hlavních dlážděných uličkách mezi kamennými domy je jako cesta do minulosti. Uprostřed se nachází krytá tržnice ze 16. století. Z kopce u kostela, kde se dochovaly vzácné fresky ze 13. století, je nádherný panoramatický výhled do okolní burgundské krajiny. Za vstup do areálu hradu se platí vstupné.
Pohoří Jura má horské klima, které může být i na začátku podzimu (v září) velmi proměnlivé a chladné. Jak popisuje článek, denní teploty se mohou pohybovat kolem 10 °C a v noci mohou klesat až ke 4-5 °C, zejména ve vyšších polohách.
Je nutné být připraven na déšť, přeháňky a celkově zataženou oblohu. Doporučuje se vrstvené oblečení, nepromokavá bunda, teplá mikina a pevná obuv. I když může vysvitnout slunce, počasí se může rychle změnit.
Kromě slavných jeskyní se v údolí nachází také císařské opatství Saint-Pierre. Tento bývalý benediktinský klášter má kořeny až v 9. století a je historicky významný, protože právě odtud vzešli mniši, kteří založili slavné opatství v Cluny. Uvnitř kostela se nachází vzácný vlámský oltář ze 16. století.
Celá vesnice Baume-les-Messieurs je klasifikována jako jedna z “Nejkrásnějších vesnic Francie” a je zasazena do úchvatné scenérie údolí “reculée”. Nad údolím se nachází několik vyhlídkových bodů, které nabízejí panoramatické pohledy.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.