Cesta po Portugalsku v roce 2011 zlomila naše dlouholeté směřování a definitivně nás přesvědčila, že i na západ od hranic České republiky je co objevovat. Proto, když jsme viděli velmi výhodnou akci na letenky od ČSA do francouzského Toulouse, neváhali jsme ani chvilku a letenky zakoupili. Několik týdnů jsme se jimi kochali, ale s blížícím se termínem odletu jsme začali zjišťovat, že vlastně pořádně nevíme, co tam budeme dělat:-). Sedli jsme tedy k mapě a během chvíle nám do oka padl malý útvar na francouzsko-španělské hranici – Andorra (přehled důležitých informací a všechny naše články z této země na jednom místě najdeš také ve Zcestopedii). Malý horský státeček, který nemá ani vlastní letiště a pro dopravu do něj se používá to nejbližší – francouzské Toulouse. Bylo rozhodnuto – žádná francouzská riviera, žádné zámky na Loiře, ani procházky levandulovými záhony v Provence, jede se do Andorry.
Jelikož Andorra leží prakticky celá v rozeklaném pohoří Pyreneje a její průměrná nadmořská výška je 1 996 m, bylo jasné, že to tentokrát bude kondiční dovolená. Aby nás to úplně nezabilo, naplánovali jsme návštěvu několika lokalit s tím, že bydlet budeme pod stanem v kempech a z nich vyrážet na denní výpravy na lehko. Menší problém nastal, když jsme cestou z Toulouse k hranicím Andorry zjistili, že stan zůstal doma. Museli jsme tedy zainvestovat trochu víc a jako první počin v Andoře si jít koupit nový stan. Na Karkulku jsme si po několika dnech zvykli a začala nám celkem vyhovovat. Kempy v Andoře jsme shledali jako velmi komfortní – aspoň že se ty ceny na něčem projevily (čisto, teplé sprchy, kuchyňky, někdy dokonce bazén). Počasí na začátku prázdnin nebylo úplně stabilní, ale několik parádních túr nám umožnilo, včetně výstupu na 2. nejvyšší vrchol Andorry, Pic de Estanyo (2 915 m), a tak byl cíl této výpravy splněn.
Ale abychom tu Francii zase úplně nezahodili a aspoň něco malinko z ní taky viděli, naplánovali jsme na závěr cesty prohlídku historických měst a hradů Foix a Carcassonne a prošli se samozřejmě trochu i samotným Toulouse. A jak to celé vypadalo a dopadlo, se můžete dočíst v našem deníku.
Napsat komentář