Pátek 17. 6. – PROCHÁZKA POD KOMOVI, VODOPÁD GRLJA A OBĚD, OKO SKAKAVICE, ALI PAŠINI IZVORI
Budí nás funění na sklo, veliká hlava a za ní zbytek koňského těla. Je tu menší stádečko, co si očmuchá auto a dál je nezajímáme. Ráno je krásné, svítí slunce a dole trochu válí mlha, která se ale rychle rozplyne. Snídáme, a pak se jdeme projít kus po cestě na rozcestí pod vrcholy Komovi, na větší túru si ale netroufáme (není tu rozumný, kratší okruh). Na rozplývání se nad krásou těchto hor, které už se nacházejí na okraji proslulého pohoří Prokletije, to ale bohatě stačí. Skalnaté vrcholy nad námi, modrá obloha, sytě zelené louky a na nich se jak hvězdy třpytící zlaté (bosenské) orchideje. Je jich tu jak kdyby je někdo vysadil – nádherná podívaná!
Postupně sjedeme zase do údolí a pokračujeme na rozhraní dvou větších horských údolí, do vesnice Vusanje. Na jejím konci je rekreační louka, soutok říček, a hlavně vodopád Grlja, za kterým sem míříme především. Je to trochu zvláštní útvar, neboť k vodopádu přijdeme na jeho horním konci – v místě, kde se průzračná voda propadá do uzoučké, vymleté soutěsky, aby o několik metrů dál zase pokračovala už v poklidnějším tempu.
Počasí pod štíty pohoří Prokletije se zatím zhoršilo a je těsně před deštěm. Zajímavý vodopád si ještě stihneme prohlédnout, ale když se pak usadíme do vedlejší restaurace na oběd (na rozloučenou s Černou Horou si chceme dopřát nějakou mňamku), spustí se slušný liják. Kubovi to nijak nebrání jít omrknout zdejší „dětský koutek“ (dvě houpačky, dvě trampolíny). Na jídlo si chvilku počkáme, ale stojí to zato (navíc v tom dešti stejně není kam spěchat) – hromada grilovaného masa, hromada hranolek a hromada zeleniny, tím se dá v klidu zavděčit všem členům naší rodiny:-) Pošmákneme si, posedíme, pohrajeme, počkáme, až přestane pršet, a vykutálíme se odsud až někdy v 16 h.
Jedeme se podívat k další zajímavosti – Oku Skakavice (Oko kobylky). Není to daleko, ale pěšky by to chvíli zabralo, a nám se nechce riskovat zmoknutí – tady pod horami Prokletije to vypadá na déšť každých 5 minut – prostě letní klasika:-) Dáme to na druhý pokus, jedno kamenité místo nás trochu zarazí, ale náš tank (což si o něm myslí především jeho řidič) to nakonec zvládne, a pak už je cesta v pohodě. Kuba to i na tom krátkém úseku zabalí, a tak ho na místě necháme odpočívat a sami sejdeme lesem k prameni, který zase vypadá jako nádherně modré oko uprostřed lesa (a že už jsme pár takových viděli – třeba Bobijaško oko [5], pramen Cetiny [6] nebo Gornjepoljski Vir [7]). Když přijdeme, dost na něm leží mlha a ta modrá není pořádně vidět, ale postupně se zvedá a my si to tu dost užíváme, včetně drona.
Počasí zůstává stabilní – zamračené, ale bez většího deště, tak se pak jedeme podívat ještě do vedlejší vesnice Gusinje, kde na jejím okraji pramení říčka Vruja na mnoha místech zpod kopce a ve dvou velkých jezírkách. Voda v nich je naprosto průzračná, takže v místě pramenů je u dna vidět tzv. tančící písek. Celé tohle místo je v mapě označené jako Ali pašini izvori (Ali Pasha Springs). Zaparkujeme u opuštěné restaurace a obejdeme jezírka celá. Místní sem chodí pro vodu, stejně jako kravičky:-)
Okružní stezka, která je v mapě oficiálně označená, je trochu záludná, neboť nejdřív nás zavede na funkční statek a skrze ohrady, kde normálně asi bývá dobytek, teď je tu naštěstí prázdno, jen dost rozrytá a bahnitá země. Za statkem se cestička napojuje na malou hráz jednoho z jezírek, ovšem k ní se musíme dostat přes dost podmáčený úsek – jen tak tak, že tu někdo z nás nenechá botu. Po hrázi se jde dobře, až na pár míst, kde je třeba přeskočit potoky, jak přebytek vody z jezírka přetéká do řeky a putuje do světa. No a za posledním větším skokem už jsme konečně zase na pevné zemi, na úbočí kopce, z něhož vytékají další prameny, které už se ale dají pohodlně obejít a využít právě k nabrání vody. Na chvíli tu zbudujeme základnu, aby měl Petík dost času na focení a dronění, protože tady to fakt stojí za pozornost – nejenom prameny, jezírka, řeka, ale i mohutné štíty pohoří Prokletije na pozadí toho všeho.
Když se vrátíme k autu, máme v podstatě večer a je na čase se přesunout někam, kde půjde přečkat noc. Jsme na hranici NP Prokletije, a tak je jasné, že dneska to bude pod štítama hor – ostatně těm se tu prostě nejde vyhnout:-) Tím se pro dnešek stává dolina Grebaje – horské údolí, které ústí před vesnicí Gusinje. Na začátku doliny Grebaje se nachází turistické informační centrum a na louce kolem něj se smí za drobný poplatek (3 €) kempovat. Na velké louce máme pár dalších sousedů, ale všichni celkem daleko – je tu opravdu hodně místa. Taky tu lítají dva bílý vořeši, vůči lidem jsou v klidu a spíš si drží odstup. Futr čekáme, jestli nás někdo přijde skásnout, nebo jestli jsme se neměli jít někam nahlásit, ale když se pak bavíme chvíli s jedněmi sousedy, tak prý snad ráno. Vařím večeři, kluci stelou, a pak provádí průzkum nejbližšího okolí – altánků, rozpadlého čehosi (pódia?), nedalekého lesíka. Mezitím se setmí, počasí vydrží, tak jsem docela vděčná, že nemusím vytahovat k vaření deštník. Najíme se a zapadneme, a jelikož je to naše poslední noc v Černé Hoře, tak už zvědavě přemýšlíme, co nás asi zítra čeká v té exotické Albánii, do které se tak dlouho toužíme podívat, a na kterou existují ohlasy snad z celé škály lidské (ne)spokojenosti:-)
Sobota 18. 6. – PROCHÁZKA DOLINOU GREBAJE, CESTA NA HRANICI, ROZLOUČENÍ S ČERNOU HOROU
Petík mě večer navnadil hláškou, že si dneska můžeme přispat, tak jsem do jedné hodiny smolila status na FB k fotkám, načež se Kuba několikrát za noc vzbudil a kňoural (jednou to vyřešilo vyčůrání, pak masáž bolavé nohy, pak odvalení se, abych mu náhodou neubírala moc prostoru…), a završil to v 6:10 svým bodrým „Dobré ráno!“ No a vzápětí začne zase kňourat, protože je počůranej. Když z něj to mokré sundáme, schoulí se polonahý pod deku a vypadá, že to ještě zalomí, ale přespalost mu asi nedovolí. No nic, ze spaní už evidentně nic nebude, tak jdu chystat snídani, a protože je všude mokro, tak jíme uvnitř.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Když pak chci znova ven, ke své nelibosti zjistím, že tam nemám boty, které jsem nechala venku u dveří. Ty potvory dvě bílý, chlupatý, v tom určitě mají čumáky!!! Jdeme všichni 3 pátrat po kempu. Nejdřív najdu cizí tenisku, což mi ale dodá optimismus, že by tu ty moje taky mohly být někde v okolí (což nejdřív nebylo jisté, čoklové tu lítají široko daleko, i po lesích), a nakonec je Petík najde pár kroků od místa, kde jsem před chvílí prošla. Jedna má prokousnutej jazyk a smrdí počůraně, ale snažím si namluvit, že to je jenom od mokrý trávy, když je nazouvám. To si teda vezu pěknej suvenýr… (ještě že jsou to jenom nejlevnější tenisky z Decathlonu [9], co jsem si koupila před odjezdem, kdyby byla někde na sandály zima, tak mě to nemusí tak mrzet:-))
Abychom se s tou Černou Horou přeci jenom aspoň trochu stylově rozloučili, jdeme se projít kus nahoru údolím a sledujeme ty Prokletije velikány kolem sebe. Přes hory se plazí nízké mraky a střídavě je odhazují a zase schovávají, a nám je při pohledu na ně úplně jasné, jak tohle pohoří dostalo svůj název.
O kus výš, než jsme spali my, najdeme luxusní kempovací louku, kam už by nikdo nedojel nás skásnout, což se stalo chvíli před odchodem (2 € za vstup do parku za oba a 3 € za kemping). Parkuje tu vymazlená, německá dodávka – určitě zadarmo a určitě tak trochu načerno, přeci jenom jsme už v NP Prokletije [10]. Jdeme ještě kus na další louku, kde se pasou krávy a je hezký výhled na hory, ale dál už to nemá moc smysl – vysokohorská túra dnes není na programu, zvlášť tady v tom nejistém počasí. Vrátíme se tedy, nasedneme a vyrážíme asi v 9 h, což je jeden z našich vůbec nejdřívějších startů:-)
Chceme ještě někde zastavit na internetu, ale nic rozumného až k hranici nenajdeme, no a tak ani nemrkneme a stojíme na maličkém hraničním přechodu, před námi motorky a jedno auto, a jsme zvědaví, co bude. Je to v pohodě, není nic – albánský celník je takový kámoš, vysmátý, akorát že razítka nedostaneme ani od jednoho. ALE JSME V ALBÁNII!!! Zemi, jejíž návštěvu plánujeme přes 10 let a posledního minimálně půl roku se stala vysněnou metou. Tak vzhůru za albánským dobrodružstvím…
Nejčastější dotazy
Oblast Komovi a především proslulé pohoří Prokletije, kde se příběh odehrává, nabízí úchvatné přírodní scenérie. Cestovatelé se mohou těšit na majestátní skalnaté vrcholy, sytě zelené louky a modrou oblohu, které dohromady tvoří nezapomenutelnou podívanou. Zvláštností jsou zlaté orchideje, které se v hojném počtu třpytí na loukách, jako by je tam někdo vysadil. Tato krajina je ideální pro ty, kdo hledají klid a chtějí se nechat unést krásou divoké přírody.
K větším a delším túrám v oblasti Komovi není k dispozici rozumný kratší okruh, přesto je zde stále dostatek příležitostí pro kratší procházky a kochání se okolím. Lze se projít po cestách na rozcestí pod vrcholy nebo se vydat na průzkum údolí, jako je například Dolina Grebaje, která nabízí krásné výhledy na okolní štíty. Počasí v této horské oblasti bývá proměnlivé, s rychlými změnami od slunečna po silné deště, což je typická letní klasika, a je vhodné s tím počítat při plánování aktivit.
Vodopád Grlja je zajímavá přírodní památka nacházející se na konci vesnice Vusanje, na rozhraní dvou větších horských údolí. Jeho unikátnost spočívá v tom, že k němu návštěvníci přicházejí na jeho horním konci. Zde se průzračná voda dramaticky propadá do uzoučké, vymleté soutěsky, aby o několik metrů níže opět pokračovala v klidnějším tempu. Tento neobvyklý pohled na vodopád “shora” nabízí zcela jinou perspektivu než většina běžně navštěvovaných vodopádů.
V okolí vodopádu je k dispozici i restaurace, která umožňuje příjemné posezení a oběd po prohlídce. Jak je popsáno v článku, i za deštivého počasí se zde dá strávit příjemný čas s dobrým jídlem, například s grilovaným masem, hranolkami a zeleninou. Vodopád Grlja je tedy skvělou zastávkou pro ty, kteří cestují oblastí Prokletije a hledají unikátní přírodní úkaz spojený s možností občerstvení.
Oko Skakavice je malebný pramen, který svým vzhledem připomíná nádherně modré oko uprostřed lesa. Je to jeden z mnoha podobných přírodních úkazů v regionu, které cestovatelé znají například jako Bobijaško oko, pramen Cetiny nebo Gornjepoljski Vir. Jeho voda je průzračná a místo působí velmi klidným a mystickým dojmem, ideálním pro relaxaci a fotografování, včetně použití dronu pro letecké záběry.
K Oku Skakavice se cesta autem nezdá být příliš dlouhá, ale může zahrnovat kamenité úseky, které vyžadují opatrnou jízdu, případně terénní vozidlo. Po dosažení parkovacího místa je nutné sejít k prameni lesem. Je dobré počítat s tím, že za určitých podmínek, například při nízké oblačnosti nebo mlze, nemusí být charakteristická modrá barva pramene zpočátku dobře viditelná, ale mlha se obvykle postupně zvedá a odhalí jeho krásu.
Ali pašini izvori (Ali Pasha Springs) jsou rozsáhlé prameny říčky Vruja, které se nacházejí na okraji vesnice Gusinje. Voda zde vyvěrá zpod kopce na mnoha místech a vytváří dvě velká, naprosto průzračná jezírka. Jedním z fascinujících jevů, které zde lze pozorovat, je tzv. “tančící písek” viditelný u dna pramenů, který je způsoben prouděním vody. Celá oblast je obklopena působivými štíty pohoří Prokletije, které tvoří dechberoucí pozadí pro fotografování a obdivování přírody.
Kolem jezírek a pramenů vede okružní stezka, která však může být místy záludná. Buďte připraveni na to, že cesta může vést přes funkční statek a ohrady, které bývají rozryté a bahnité. Dále je třeba překonat podmáčené úseky a přeskakovat potoky, které přetékají z jezírek. Navzdory těmto výzvám je místo oblíbené nejen mezi turisty, ale i mezi místními, kteří sem chodí pro čerstvou vodu, a pastvinami se zde procházejí i krávy. Doporučuje se proto vhodné obutí a připravenost na různorodý terén.
Údolí Grebaje je populární destinací pro kempování, nacházející se na hranici Národního parku Prokletije, což zaručuje nádherné horské scenérie přímo pod štíty. Na začátku údolí, poblíž turistického informačního centra, je velká louka, kde je povoleno kempovat. Za tuto službu se platí drobný poplatek, který v době popsané v článku činil 3 € za kempování. Místa je zde dostatek, takže i při přítomnosti dalších kempařů je zajištěno soukromí.
Kromě poplatku za kempování je nutné počítat i s poplatkem za vstup do Národního parku Prokletije, který činil 2 € za osobu. V oblasti se mohou pohybovat toulaví psi, kteří jsou sice vůči lidem klidní, ale mohou být zvědaví na věci ponechané venku (např. boty). Článek zmiňuje také existenci “luxusních kempovacích luk” výše v údolí, které by mohly být využívány pro neoficiální kempování, avšak to už je na vlastní riziko a mimo oficiální dohled. Při plánování kempování je dobré mít na paměti proměnlivé horské počasí.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.