---

Projíždět severním Řeckem a vynechat jedno z nejzvláštnějších a nejkrásnějších míst této země, to bychom si neodpustili. Přestože je to pro nás přeci jenom trochu zajížďka. Překonáme proto horskou hradbu, přičemž si užijeme skvělé výhledy při průjezdu průsmykem Baros Pass (1900 m. n. m.), a spustíme se do rovin Thesálie. Z nich nad městem Kalambaka vystupuje jako zjevení shluk skalních věží a na několika z nich sedí jako nedobytná orlí hnízda prastaré ortodoxní monastýry – místo, kterému se podle nejstaršího z nich říká Meteora, a působí opravdu jako z jiného světa…

Úterý 2. 8. – PŘES PRŮSMYK BAROS KE KLÁŠTERNÍMU KOMPLEXU METEORA

Ten pitomej pes celou noc někde poblíž štěkal na světlušky nebo co, nad ránem samozřejmě zmizel, aby mu nemohl nikdo vynadat – zmetek jeden! My vstáváme v půl 8 jenom proto, že chce Kubík čůrat, jinak bychom asi všichni klidně ještě leželi. Slunce je zatím za horou a venku skoro i na mikinu, minimálně já a Kuba v ní usedáme k snídani, ale jakmile se slunce vyhoupne nad kopec, tak už to zase začíná pálit jako každý den. I když jsme tu v nějakých skoro 1200 m. n. m., tak to není tak hrozné.

Abychom si mohli odškrtnout, že jsme tu viděli všechno, tak původně plánujeme ranní procházku vesnicí Kalarrytes, když jsme včera zvládli Syrrako naproti přes kaňon Stavraetos. Sjedeme tedy na parkoviště nad vesnicí a provedeme zběžnou obhlídku, ale tahle vesnička je ještě hůř přístupná než ta včerejší a má víc zeleně, takže na domečky je vidět míň, tak to nakonec vzdáváme a pokračujeme v cestě. Přeci jenom nás dneska čekají větší bomby:-) Chystáme se totiž na slavnou Meteoru!

Znamená to ale, že máme před sebou jeden z nejdelších přejezdů. V cestě nám stojí dvoutisícové pohoří, za kterým už se rozkládá přímořská nížina Thesálie a právě na rozhraní těchto oblastí se nachází ta nádhera, onen osmý div světa – Meteora. Přes hory nás má podle mapy převézt bílá spojnice větších cest, se kterou si Waze neví rady, takže netušíme, jestli je sjízdná. Risk se ale vyplatí, protože nakonec je tahle cesta naprostá paráda! Hory jsou tu prostě úžasný! Klikatíme se vzhůru a delší fotopauzu děláme až v průsmyku Baros Pass (1900 m). Je to taková nenápadná křižovatka, ovšem stačí jedno rozhlédnutí (natož pak záběry z drona), aby nás to tu ohromilo.

Serpentiny dolů jsou zase masakr, ale výhledy naprosto neuvěřitelné. I dole v lese je pak taky hezká cesta, všude v pohodě asfaltka, i když sem tam se kraje drolí. On ten Waze také nezná úplně všechno:-) Kuba někdy v 10 h usne, zřejmě má ještě pořád deficit, a vzbudí se asi v půl 12, když Petík odchází do Lidlu ve městě Kalambaka, které už se rozkládá pod hradbou pískovcového masivu Meteora. Teprve když máme zásobu čerstvých baget a sýra a od zmrzliny upatlaný celý obličej (a triko a ruce a sedačku), můžeme se vydat nahoru, prohlédnout si ony kláštery usazené na vrcholcích skal, které z Meteory činí unikátní místo na světě.

Meteora – v překladu znamená „visící ve vzduchu“, a jde o naprosto ohromující shluk pravoslavných klášterů postavených na věžích skalního města. Představte si rozlehlou rovinu Thesálie, z níž se náhle zvedají strmé slepencové útvary, dosahující výšky stovek metrů. Na jejich vrcholcích se pak jako orlí hnízda tyčí kláštery, budící údiv nad tím, jak je v minulosti mniši dokázali vystavět v takto nepřístupném terénu pouze za pomoci kladek a žebříků. Tato oblast je právem označována jako osmý div světa a od roku 1988 zapsána na seznamu památek UNESCO. Řecká vláda dokonce vydala samostatný zákon na ochranu tohoto jedinečného kulturního dědictví.
Historie tohoto duchovního místa sahá až do 11. století, kdy se zde začali usazovat první mniši a poustevníci v jeskyních vytesaných do skal. O tři staletí později začaly vznikat první klášterní komunity a budovat se opravdové kláštery. Nejstarším z nich je Megalon Meteoro (Velká Meteora), založený v roce 1356 mnichem Athanasiem z Athosu. V období od 14. do 16. století zde vyrostlo celkem 24 klášterů.
Do dnešních dnů se jich dochovalo pouze šest, které jsou přístupné veřejnosti a nabízejí jednak úchvatné pohledy do okolní krajiny, ale i možnost nahlédnout do života mnichů a jeptišek a spatřit nashromážděné cenné vybavení a uměleckou výzdobu klášterů:

Velká Meteora (Megalo Meteoro): Nejstarší a největší klášter s bohatými freskami a muzeem, který dal celé oblasti jméno. Vznikl původně jako poustevna sv. Athanasia ve 14. stol., později zde vznikla klášterní komunita a chrám zasvěcený Panně Marii. Koncem 14. stol. dosáhlo zdejší společenství nezávislosti a privilegií jako např. kláštery na poloostrově Athos. Více informací najdete na oficiálních stránkách kláštera.

Varlaam: Druhý nejstarší klášter, čistě mužský, se zdobnou malbou v katholiconu (kapli) a archivem plným významných historických spisů, setříděných v 18. stol. mnichem Christophorem. Klášter vznikl v 16. stol. renovací kaple, kterou tu nechal postavit již ve 14. století poustevník Varlaam.

Roussanou: Druhý nejmenší klášter, jehož název nemá jasný původ, ale jde o název jeho skály známý již v 16. stol. Ve století 19. tento monastýr upadal, určitý čas sloužil jako poustevna Varlaamu. V 80. letech minulého stol. prošel rekonstrukcí a byl znovu vysvěcen jako klášter čistě ženský.

Klášter sv. Štěpána (Agios Stefanos): Původní monastýr zde založil poustevník Jeremiáš již ve 12. stol., klášter jako takový pak byl založen ve 14. stol. Od roku 1961 klášter obývají také mnišky a starají se o zdejší sakrální památky, malby a fresky. Areál tohoto kláštera je poměrně rozlehlý, a také je jako jediný viditelný z Kalambaky, neboť je z klášterů Meteory položený nejníže. Zároveň je také nejsnadněji přístupný.

Klášter sv. Trojice (Agia Triada): Klášter, který ze všech nejvíce připomíná ono „orlí hnízdo“, byl založený ve 14. století, později ve století 17. a 18. dostal svou nádhernou výmalbu. Do 2. sv. války vlastnil vzácné rukopisy, které ale zabavili Němci. Je přístupný buď výtahem nebo po více než 140 schodech vytesaných do skály.

Klášter sv. Mikuláše Anapafsy (Agios Nikolaos Anapafsas): Nejmenší z klášterů, je usazený na skalní plošině, a přesto toho ukrývá hodně: kaple, kryptu, katholikon a kostnici. Katholikon je zdobený vzácnými freskami ze 16. stol, které patří k nejvýznamnějším památkám postbyzantského malířství.

Další informace o všech klášterech, které vám můžou pomoci se rozhodnout, který navštívit, najdete na stránce meteora.com.

Vstupné do každého kláštera činí 3 €, děti do 12 let zdarma. Platit lze pouze v hotovosti. Je vyžadováno slušné oblečení (dlouhé kalhoty a zahalená ramena). Pro dámy je povinností sukně (nebo šátek), kterou lze u vstupu půjčit.

Praktické informace: Pro návštěvu Meteory si vyhraďte alespoň jeden den. Hlavním centrem je město Kalambaka, případně menší Kastraki, kde najdete veškeré zázemí i bohatou nabídku ubytování v okolí Meteory.
Do Kalambaky se nejlépe dostanete vlakem nebo autobusem z Athén nebo Soluně.
Z Kalambaky ke klášterům se dostanete autobusem (2x denně: 9:00, 12:15 z aut. nádraží Kalambaka, jízdenka stojí 2 € – více info na webu aut. linek a ceníku jízdenek), pěšky, taxíkem nebo si můžete pronajmout auto.
Z větších měst se sem pořádají i organizované výpravy, které vám zajistí veškerý servis. 

Klášter	Otevírací doba – léto (1.4. – 31.10.)	Zavírací den
Velká Meteora	09:30 – 15:00	úterý
Varlaam	09:00 – 16:00	pátek
Rousanou	09:00 – 15:30	středa
Svatý Mikuláš Anapafsa	09:00 – 17:00	–
Svatý Štěpán	09:00 – 13:30 & 15:30 – 17:30	pondělí
Nejsvětější Trojice	10:00 – 16:00	čtvrtek

Klášter	Otevírací doba – zima (1.11. – 31.3.)	Zavírací den
Velká Meteora	09:30 – 14:00	úterý, středa, čtvrtek
Varlaam	09:00 – 15:00	čtvrtek, pátek
Rousanou	09:30 – 14:00	středa
Svatý Mikuláš Anapafsa	09:00 – 16:00	–
Svatý Štěpán	09:30 – 13:00 & 15:00 – 17:00	pondělí
Nejsvětější Trojice	10:00 – 16:00	čtvrtek

Otevírací doby klášterů jsou aktuální pro rok 2025, zdroj: meteora.com.

Zkoušíme to vzít popořadě a jako první jedeme hned ke krajnímu klášteru sv. Štěpána (Agios Stefanos). Ten má polední pauzu. Fotíme si výhledy a jedeme po vrcholové silničce dál. Stavíme u kláštera Nejsvětější Trojice (Agias Triadas), který je ze všech prý nejhůře přístupný – nejdřív se sejde po chodníku od silnice pod skálu, a potom je potřeba zdolat přes 140 schodů vytesaných ve skále. Přestože je vedro jako v pekle, jsme většinu cesty krytí skálou, a proto to zvládneme v pohodě.

Nahoře před branami se kocháme výhledem a trochu zaváháme, načež se nám nešťastné dítě bez varování brutálně po…. Tvl, všude cedule, jak jsou to tu posvátná místa a jak by měl člověk při vstupu dokonce dodržovat určitý dress code, a náš český chlapeček se jim tady na to zvysoka….:-D No nic, kus popojdeme, abychom nepohoršovali přímo před vchodem, zbavíme se nálože a valíme to s polonahým dítětem zase 140 schodů zpátky, protože rezervní oblečení na půlhodinový výsadek jsem fakt nevzala. Akorát si možná někteří, co nás potkávají na zpáteční cestě, myslí, že nás vyhodili od bran, protože nejsme schopní správně (jakkoliv) oblíknout dítě.

Zalezeme si do auta a hulíme klimatizaci na plný pecky, protože nám už není moc dobře. Vůbec nemáme chuť někam vylézat a v tom vedru se plazit po rozpálených skalách. A tak objíždíme zbytek trasy a vyskakujeme z auta jenom na rychlé focení. Ale ani to není v plném světle moc dobré, a tak se rozhodujeme na to teď vyprdnout a dát Meteoře šanci v jinou denní dobu. Sjedeme kolem menších klášterů do vesnice Kastraki, která je takovou základnou lezců a výletníků, kteří se vydávají nejenom ne klášterům, ale celkově do zdejšího fantastického skalního města. Poslední domy a první skály jsou tu na sebe totiž úplně nalepené. Kdybychom se tu chtěli toulat víc dní, tak si určitě najdeme ubytování tady spíš než v rušné Kalambace – Kastraki je klidnější a takové stylovější:-)

Kubíka necháme si protáhnout kosti na hřišti. Podle mapy tu měl být i zdroj vody – kohoutek tu mají, ale pokakané kalhoty se tam prát nedají. Odbydeme si další menší nehodu, kterou se podaří zlikvidovat na záchodě nedaleké restaurace, a pak už nás pan pop vyhání z parkování před vchodem do kostela. Má pravdu, stojíme tu trochu nešikovně, ale jinde to holt nešlo:-). Objedeme pár obchodů po městečku a vytěžíme z toho šunku a máslo, ale nic víc, a tak se na večeři uchylujeme do dobře hodnocené gyrosárny naproti poslednímu obchodu Galaxia. A vůbec, jednou jsme dojeli do Řecka, tak to by bylo, abychom si ho někde ten gyros nedali:-) Tady ho mají v pita chlebu za 2,50 €, řecký salát za 5,50 €, a my odcházíme narvaní k prasknutí a naprosto spokojení.

Někdy po 20 h rychle jedeme zpátky na vyhlídky nad kláštery, fotit při západu slunce, a teda takové davy jsme viděli naposledy možná někde v Indii. Petík se procpe na okraj a věnuje se focení, já se s Kubíkem trochu peru, protože on nechce poslouchat moje hlídací řeči a já zase nemám nervy ho vysoko nad skalami nechat pobíhat jen tak bez dozoru. Když si to spolu vyříkáme a vyřídíme další vlnu spousty požadavků, je dav pryč a my se můžeme jít v klidu usadit za tátou a kochat se večerním výhledem na rozzářené město, před kterým se rýsují temné obrysy skalních sloupů.

Někdy kolem 21:30 jedeme hledat spaní. Kuba je ze začátku ukřičený hyperaktiv, ale pak najednou (samozřejmě těsně před dojezdem do cíle) vzadu zavládne hrobové ticho. Ještě když ho poprvé oslovím, tak jenom zašeptá „Spinkám.“, pak už žádná reakce:-) My mezitím zvážíme několik míst, která jsou v mapě označená jako spací, a nakonec se vydáme pro jistotu k tomu nejvzdálenějšímu v okolí. Zaparkujeme společně s dalším pickupem na kopečku vedle kostelíka, na louce plné divoké máty. Rychle rozesteleme, uložíme totálně gumový dítě, a sami uléháme taky. Je docela teplo, ale zavíráme všechno. Někdy ve 2 h Kuba kňučí, všem je vedro, tak větráme, ale už to nezavřeme, a pak je nám zase zima:-) Jinak je tu ale klid a jsme nakonec rádi, že jsme přeskočili několik spacích míst těsně u silnice, co nám přišla taková pochybná.

Středa 3. 8. – METEORA PO RÁNU

Budíme se někdy v půl 8, snídáme, balíme, peru. Při tom všem máme luxusní výhled na Meteoru, to jsme ani nečekali:-) Možná i to má vliv na rozhodnutí, že se tam ještě jednou vrátíme – jednak fotit zase v trochu jiném, lepším světle, a druhak se třeba do některého z monastýrů také podívat, když to včera nevyšlo:-)

Na vyhlídkovou silnici se dostáváme kolem 9 h a nestačíme se divit, kolik už tu touhle dobou krouží lidí. Já vím, že jsou prázdniny, a že tohle je kromě Atén asi nejznámější místo v pevninském Řecku, ale stejně… Objedeme si nejdřív osvědčené vyhlídky a jsme docela spokojení, protože ranní slunce svítí z té správné strany a je to paráda. Pak vyjedeme k hlavnímu a největšímu klášteru, který celé téhle kráse dal vlastně jméno, Megalo Meteoro. A který měl včera zavírací den, takže dneska je o něj o to větší zájem…

Parkoviště u něj už je dávno plné, tak najdeme místo o kus níž a jdeme se tam podívat. Z parkoviště se musí zase kus po schodech sestoupit pod tu správnou skálu, a po schodech do ní vytesaných se potom vyklikatit ke vstupu na vrcholu. A tam všude stojí lidi ve frontě, která se skoro nehýbe. Uf! Tak to holt oželíme, budeme věřit, že to mají uvnitř hezké, a budeme rádi, že jsme to tu mohli vidět na vlastní oči zvenku, protože co si budeme – ta hlavní krása stejně spočívá v tom, jak ty kláštery sedí jak orlí hnízda na vrcholcích skal:-)

Jelikož jsme tady potkali zdaleka nejvíc lidí za celou dobu v Řecku, respektive od Albánské riviéry, tak máme civilizační šok a toužíme se už zase zašít někam na samotu v lese, horách nebo kdekoliv. Loučíme se s Meteorou, asi nejvzdálenějším místem celé naší balkánské cesty od domova, a touto chvílí se začínáme oficiálně vracet domů. Přímá cesta to ale nebude ani náhodou…:-)

Download file: 17764.gpx