Naučná stezka Olšina – po dřevěných chodnících do lůna přírody

Na začátku července 2020 se v jižních Čechách otevřela zbrusu nová atrakce pro všechny milovníky nedotčené přírody, do níž se můžou dostat originálním způsobem – naučná stezka Olšina kolem stejnojmenného rybníka (ještě detailnější popis, než ten náš, najdete přímo na webu naučné stezky). Je to rozhodně velké lákadlo do oblasti mezi Šumavou a Českým Krumlovem, která zůstávala trochu pozapomenutá. My jsme se sem vypravili ještě před oficiálním otevřením a dokončením stezky, navíc po třídenních deštích, a tak procházka nezvyklým terénem nabrala nečekaně dobrodružný nádech…

Schůdnost stezky ve vlhkém a podmáčeném prostředí zajišťují dřevěné chodníky

Rybník Olšina v místě a čase

Olšina je nejstarším a nejvýše položeným chovným rybníkem v České republice, který byl založen roku 1370 a nachází se v 731 m. n. m. V roce 1790 získal nelichotivé přízvisko „Vrahem až k Praze“, když se mu protrhla hráz a povodňová vlna strhávala domy po proudu Vltavy až do Prahy.
Díky tomu, že posledních téměř 70 let spadal rybník pod nepřístupný vojenský prostor Boletice, zůstalo jeho vlastní prostředí i příroda v okolí mimořádně zachované a plné vzácných rostlin i zvířat. V roce 2016, když došlo k revizi (a většinou zmenšení) území vojenských újezdů, se Olšina zpřístupnila veřejnosti a po dlouhých letech sem zase zamířili turisté ve větším měřítku. Oproti známějším cílům populární Šumavy je to však pořád jen zlomek a místo si tak stále zachovává svůj genius loci. Od letošního roku ale láká na zbrusu novou atrakci pro milovníky přírody – naučná stezka Olšina vede hned několika různými prostředími – suchým i podmáčeným lesem, mokřadem, přes louku i po samotné hrázi. Vlhká místa se překonávají po dřevěných chodnících, a tak nechybí ani zábava pro děti během rodinného výletu.

Stezka obratnosti nabývá s vysokou vodou úplně nový rozměr

Naučná stezka Olšina osobně – odkud začít?

Přijíždíme sem odpoledne, kolem páté, a přijde nám, že jsme na konci světa. Nejsme si úplně jistí, kde by měla naučná stezka Olšina začínat, a tak parkujeme u nenápadného domku u hráze. Jelikož je zavřený, nikde nikdo, tak o něm ani moc nedumáme, ale přitom se jedná také o unikátní stavbu – rybářskou baštu z 15. století. Je v ní umístěna expozice představující dějiny Olšiny i českého rybníkářství, a také zajímavosti okolní přírody. Kdybychom pokračovali dál, tak nás úzká silnice dovede až do vesnice Olšina a do nově zprovozněného rekreačního centra Olšina. Tady je možné se ubytovat, občerstvit v restauraci, anebo zkrátka zahájit cestu, my se ale nakonec vydáváme opačným směrem – kolem luk, přes železniční přejezd, na kraj lesa. „Vchod“ na stezku trochu hledáme, nakonec nám pomůže mapa a indicie v podobě maskované maringotky a klád složených u cesty a připravených na další zpracování pro potřeby stezky – na dřevěné chodníčky, mostky a další zpestření cesty, všechno postavené ze dřeva.

Velký most z křivých kmenů má připomínat bobří hráz

S kočárkem nebo raději ne?

Stezka nebyla v době naší návštěvy oficiálně otevřená (poprvé otevřeno 10. července 2020, kompletní dostavba je plánovaná až do roku 2021) a vstup byl na vlastní nebezpečí, ale podle ohlasů na internetu se nám to zalíbilo a rozhodli jsme se to zkusit. Dokonce pár hlasů tvrdilo, že to jde i s kočárkem, jenom ne po dešti. Včera bylo jasno, ale už nám nedochází, že tři dny předtím propršely celkem dost… Původně jsme to měli naplánované s nosítkem, ale 7 km je 7 km, tak bereme kočárek. Lesní cesta, kudy se vozí klády, je ok, u chaty na břehu rybníka se pak napojujeme na samotnou stezku vyznačenou nasypanou dřevěnou drtí. Říkáme si, jaký je to pěkný chodníček a jak to hezky vyplňuje místa, kde by jinak už dávno bylo bláto… Po pár minutách jsme u první „atrakce“ – dřevěného hnízda se dvěma vejci jako lavičkami. Tady potkáváme další výletníky v protisměru – dvě rodiny, všichni bosí a po kolena od bahna. Prý to na kočárek fakt není. No dobře… zvažujeme možnosti a nakonec odstavujeme kočárek pod smrček a pokračujeme s nosítkem a očekáváním velkého dobrodružství.

Malé děti je na stezku lepší vzít v nosítku než do kočárku

Po chodníčkách, blátem, vodou

Brzy přicházejí dřevěné chodníčky a skutečně mají vždycky na obou stranách schod, takže by pro kočárek byly na prd. První – a zdaleka ne poslední – bahno následuje vzápětí. Je to podmáčená lesní půda a úseky, kde fakt nemá cenu řešit nějaké obcházení nebo snahu překonat je suchou nohou. Prostě to nejde, a tak to v sandálech bereme přímo a máme z toho legraci – vzpomínáme, jak jsme byli vyplesklí na novozélandských trecích, kde to je úplně běžné. Asi po čtvrt hodině jsme na opačné straně rybníka, než jsme začali, a pouštíme se na úsek čistě po chodníčku. I tak se některé jeho části při došlapu noří pod vodu – po týdnu dešťů je jí tu zkrátka hodně. Zase je tu ale nejvíc atrakcí – dřevěný domeček, stezka obratnosti po kůlech na žebřík, vyhlídkový mostík i velký most z tenkých kmenů, který se na fotkách vyjímá parádně (má mít vzhled bobří hráze).

Jedna z atrakcí pro zpestření stezky – dřevěný domeček

Nejmokřejší strana

A to už se kolem rybníka stáčíme nazpátek, ovšem přichází nejmokřejší úsek a nejhlubší brodění (lehce pod kolena při našem průměru 175 cm). I několik desítek metrů cesty je tu zatopených. Dřevěná drť, která na začátku vypadala jako dobrý nápad, nás už děsně štve, protože kousky zůstávají zapříčené v sandálech, a tak to máme i s reflexní masáží chodidel. Mládě už je nevrlé, má dávno po večerce a „víkendová výjimka“ rodičů ho celkem nezajímá. Petíka bolej´ z nosítka záda, ale statečně to dojdeme až na konec, kolem chat, rekreačního střediska, po louce a posledních pár metrů už po silnici.

Pravý břeh rybníka je po deštích hodně podmáčený

Celý okruh nám trval 3 hodiny, včetně jedné dlouhé pauzy na kojení, jedné kratší na odpočinek a obecně pomalejšího postupu kvůli focení:-) Rodiny na začátku tvrdily, že to šly asi hodinu, což je reálné, i když měly ještě kus před sebou, takže s hodinou a půl počítejte určitě. Součástí stezky by měly být také naučné tabule věnované zdejší unikátní přírodě, které při našem putování ještě instalované nebyly. Pod nohama si pak nezapomeňte všímat železných pásů, z nichž se dozvíte, jací tvorové tu žijí a jak vypadají jejich stopy;-) No a komu by to ještě pořád nestačilo, nechť se zastaví v perfektním, novém, velmi moderním a interaktivním návštěvnickém centru (v areálu rekreačního střediska), kde se dozví všechno o zdejší přírodě, stezce i historii kraje, do kterého je tato krása zasazena.

Naučná stezka Olšina na dosah

A jak se sem dostat? Prakticky jakkoli 😉

AUTEM:
Ze silnice č. 39 Č. Krumlov – Volary v Horní Plané 5 km směr Hodňov

NA KOLE:
Z Horní Plané do Hodňova po cyklotrase č. 1254 a následně 1 km po č. 1255 (7 km).
Z Polné na Šumavě po č. 1254 nebo 1255 (6 km)

PĚŠKY: 
Po červené značce z Horní Plané přes Maňávku (7 km), z Hořic na Šumavě (9,5 km)

VLAKEM: 
Z Horní Plané nebo z Českého Krumlova (Českých Budějovic) do zastávky Hodňov.

Shrnutí:

Délka okruhu: 7,3 km

Náročnost: za sucha snadná, rovina; po deštích rozmočený terén, brodění vodou a bahnem

Kočárek nebo nosítko: rozhodně nosítko

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

V suchých místech má stezka pěknou podobu koberce z dřevěné drti

Na vlhčích místech v lese ale dřevěná drť nestačí a stává se součástí bahna

Dřevěné chodníky sice občas prosakují, ale jsou bezpečné a pevné

Vyhlídka na nejvzdálenější části rybníku

Vlhký březový les má také své kouzlo

Naučná stezka Olšina je určitě zábavou i poučením pro celou rodinu