Rumunsko a Bulharsko 2021

Tak jsme zase jednou vyrazili na cestu, konkrétně by z toho mělo být Rumunsko a Bulharsko 2021… Dva blázni a třetí malej, co se nemůže moc bránit, i když letos už o dost víc, než vloni. V době odjezdu mu bylo 20 měsíců a zatím ho to – musíme zaklepat – s námi bavilo. Rozhodně na výletech víc než doma. Na postel v autě jsme se zatím taky nějak vešli. Akorát výlety jsme po právu očekávali pomalejší a kratší, jelikož v podstatě od chvíle, co se postavil na vlastní nohy, jsme byli zvyklí ho nechávat co nejvíc chodit po svých. Pro jistotu s námi jela nosička, ale nakonec zůstala nevyužita…

Podle vývoje covidové situace jsme už od jara kontrolovali a plánovali, kam vůbec jet. Loni jsme se takhle dostali do Itálie, kterou jsme v blízkých letech původně vůbec neplánovali, ale moc možností nebylo. Letos jsme udělali všechno pro to, aby naše cestování bylo z tohoto hlediska co nejvíc bezproblémové, a naplánovali si trasu Rumunsko a Bulharsko 2021. Vzájemný poměr se průběžně měnil podle toho, kde jsme zrovna objevili kolik zajímavých míst. Nakonec bylo jasný, že máme děsně velký oči a budeme muset hodně škrtat a trasu optimalizovat, ale to nejzajímavější, co jsme si předem vytyčili, se navštívit povedlo.

Přejezd Slovenska a Maďarska jsme si zpestřili pár zastávkami, jako byl třeba zámek Bojnice, most z vysloužilého železničního vagónu, Hrhovský a Hájské vodopády nebo úžasné sklípky v Hercegkút a Mořské oko na hoře Megyer. Pak už ale začalo to pravé dobrodružství – Rumunsko. Zastavení na veselém hřbitově v Săpânța, trekování v horách Rarău, malované kláštery Bukoviny. Jízda parním vlakem. Procházka úžasnou Drákulovou soutěskou. Téměř perfektně kulaté jezero Sfanta Ana s vědomím medvěda za zadkem. Ochutnávka pravého, sedmihradského trdelníku. Průzkum tajemných travních pyramid, které mají vysílat pozitivní energii, místo toho se nám tu opařilo dítě, málem uletěl dron a od noclehu jsme byli zrazováni. Objevování měsíční krajiny fantastických bahenních sopek a dalších geologických rarit.

K letní dovolené nezbytně patří i moře, a tak jsme neodolali se u něj na pár dní také zastavit, a to párkrát doslova, když se vybila baterie v autě. Divokost a svoboda pláží a vysokých útesů podél rumunsko-bulharského pohraničí nám naprosto učarovala. Člověk by skoro ani nevěřil, že se něco takového dá ještě v Evropě najít. Ale dá…

Bulharská otočka z východu na západ musela být nakonec osekána na úplné minimum, ale to minimum byla jedna perla vedle druhé. Miliony let starý, zkamenělý les. Nádherné historické město Veliko Tarnovo. Dechberoucí „děravá“ jeskyně Devetashka, kterou jsme měli na bucket listu už hooodně dlouho. Vodopády Krushuna, které nejdřív vypadaly jako zklamání, ale nakonec nám připomněly své sourozence z jihovýchodní Asie. A jako zlatý hřeb na závěr, nepopsatelně nádherné skalní město Belogradčik. A to všechno je jenom stručný seznam highlightů, takže jestli máte chuť se s námi vydat na výpravu po několika více a spoustě méně profláklých míst Rumunska a Bulharska, tak vzhůru do deníků, kde se všechno dočtete a na fotkách prohlédnete;-)

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..