Laos – země milionu slonů, vnitrozemská, téměř z poloviny pokrytá džunglí, země, jenž si údajně stále uchovává svoji tvář a není tolik zasažena turistickým ruchem. Tak přesně to jsme hodlali ověřit při naší další cestě do jihovýchodní Asie. A jelikož nám zbylo pár restíků v severním Thajsku, chystali jsme se pár dní věnovat i této lokalitě.
A jak to dopadlo? Začali jsme severním Thajskem, které patří už z dřívějších návštěv mezi naše oblíbené lokality, tedy hlavně město Chiang Mai se všemi svými pochoutkami, a jeho okolí. Nově jsme objevili například senzační horké prameny, nebo si vyjeli na nejvyšší horu Thajska, Doi Inthanon. V sousedním Chiang Rai jsme pokračovali v důkladném ochutnávání všeho možného, s různými následky, také jsme navštívili běloskvoucí chrám Wat Rong Khun, který vypadá jako z Mrazíka, a nechyběl samozřejmě ani nějaký ten vodopád, projížďky na motorce či návštěva tzv. Zlatého trojúhelníku na rozhraní Thajska, Barmy a Laosu, dříve oblasti proslulé produkcí opia. To všechno nás naprosto okouzlilo.
Ovšem Laos byl úplně jiná liga… Navštívili jsme špatně dostupné hory na severu, v okolí Luang Namtha, kde jsme oslavili příchod nového roku a také si poprvé vyzkoušeli pád z motorky. Místní lidé tu žijí v bambusových chýších, moc se neoblékají a používají vetšinou jednu pumpu nebo potok na celou vesnici. A chtěli nás odvést za svým šamanem k ošetření, naštěstí ale zrovna neměl ordinační hodiny:-)
Dál na jihu jsme potom zavítali do jednoho z nejsvětějších buddhistických měst jihovýchodní Asie, překrásného Luang Prabang, plného starobylých chrámů. Zdejší ranní almužny, kdy průvody mnichů v oranžových hábitech procházejí městem a od lidí dostávají vařenou rýži, jsou celosvětově proslulé, přitom ale stejný proces probíhá každé ráno asi v každém laoském městě, kde je nějaký aktivní klášter:-)
Jižní část Laosu pak nabízí třeba minami zamořenou oblast Phonsavanu s tajemnou Planinou džbánů, anebo nespočet krápníkových jeskyní – nalézají se tu jedny z nejdelších jeskynních komplexů na světě. Poslední výprava vedla na náhorní Bolavenskou planinu za kávovými plantážemi a vodopády, odvezli jsme si ale nepěknou spáleninu lýtka od výfuku motorky. Prý se to stává dost často…:-)
Zjistili jsme, že Laos je velmi velmi chudá, ale překrásná země, na jejíž procestování je třeba spousta času a trpělivosti. Zejména v horách na severu jsou silnice v naprosto šíleném stavu a každý přesun do sousedního města znamená celodenní jízdu v přecpané dodávce s vesničany, kteří nejsou zvyklí cestovat a dělá se jim špatně. A pravděpodobně v některém z těchto minibusů, pro ukrácení dlouhé chvíle, začal nabírat rozměry i nápad na výpravu, při které by nedostatek času nehrozil…
