Balkán 2022

aneb čtyřměsíční putování startuje českou družbou, slovenskými nákupy, maďarskými lázněmi a zapomenutou GPS

aneb jak a proč jsme se po letech odmítání konečně podívali do Chorvatska, jaké počasí nás tu na jaře čekalo, a co dělat, kdy vám zavřou cestu na spací místo a široko daleko jiné není

aneb jak jsme měli jedno z nejpopulárnějších míst Chorvatska jen sami pro sebe, jak celodenní túru zvládlo dvouleté dítě, ale také o tom, že jarní návštěva může mít i nevýhody

aneb jak jsme se prolezli útrobami letounu i tunely bývalé podzemní letecké základny a naopak vystoupali na vrchol Tulove Grede, kde se z Old Shatterhanda a Vinnetoua stali bratři

aneb jak vypadá kaňon Zrmanji i výš proti proudu, o tom, co se dá dělat, když celé odpoledne prší, i jak se překonávají "jištěné cesty" s prckem, a jak na nás poprvé (a zdaleka ne naposledy) dýchla atmosféra Římské říše

aneb odkud se rodí řeka, proč nás to místo trošku zklamalo, jak jsme odhalili hned několik podob jezera Perućko a jak jsme konečně ochutnali chorvatskou zmrzlinu - na rozloučenou

aneb jaké bylo první bosenské ubytování, jak jsme začali objevovat a obdivovat řeku Unu a její četné vodopády a jaké to je, potkat naživo v noci smutnou skupinu nelegálních migrantů

aneb jak vypadá bosenský "Stonehenge", kolik odstínů modři má řeka Una a Krušnice, čím nás okouzlila Bosanska Krupa a o tom, jak se nám povedlo si rozpárat auto

aneb jak jsme prozkoumali obří jeskyni, jak nás Kuba překvapil v dětském koutku, jaký byl první "home/car office" a jak si s námi nepěkně pohrál pátek třináctého

aneb jak se lidé výrazně zapsali do vzhledu jednoho horského údolí, jak jsme začali objevovat fenomén zvaný stećci, jak jsme se nedobrovolně osprchovali pod vodopádem a na konec dne sjeli k jezeru krásnému jako z pohádky

aneb jak ještě donedávna vypadal život bosenských horských pastevců, jak se kempuje u jezera Blidinje a jak jsme se potkali s další bosenskou kráskou - řekou Neretvou

aneb jak jsme si Sarajevo prohlédli lépe z mrakodrapu než z jeho ulic, jaké je si "sjet" olympijskou bobovou dráhu, a jak je to s tajemnými pyramidami ve Visoko

aneb jak se žije ve vesnici uprostřed hor a na okraji hlubokého kaňonu, jak se připravuje a chutná pravá bosenská káva a jak se nám povedlo zdemolovat v jeden den drona a první pneumatiku

aneb jak jsme naživo objevili další místo z učebnic dějepisu, překonaly první zdravotní neduhy a omamně nádherné vody nás dovedly k "bosenským Plitvicím"

aneb jak jsme se rozloučili s vodami a zamířili zase trochu za památkami, jak jsme zdarma k cuketám přišli, jak jsme si dopřáli pořádnou balkánskou hostinu a propašovali se do kláštera

aneb jak to vypadá, když slavíme (výročí svatby), jak bychom si přáli, aby to vypadalo u nás doma, jaké se v Bosně pije víno, ale i o tom, jak rychle už zvládneme vyměnit pneumatiku nebo proč je lepší nespat na březích krásné přehrady Klinje

aneb jak jsme (ne)našli místo, kde pramení řeka Neretva, jak nám spadla brada poprvé v Zelengoře, podruhé u zemských pyramid, potřetí u jezera Gornje Bare a počtvrté pod Maglićem, nejvyšší horou Bosny a Hercegoviny, ale i o tom, jak jsme (už zase) píchli a sháněli chladicí kapalinu

aneb jak nás v 1600 m.n.m. překvapila mračna krvežíznivých komárů, jak jsme se konečně podívali do pořádných balkánských hor, jak nás zasponzorovali Emiráťané a okradl černohorský vořech a jak jsme se zhruba po měsíci rozloučili s překrásnou Bosnou a Hercegovinou

aneb jak jsme se vyškrábali na Durmitorskou planinu hodně neobvyklou cestou, jak jsme zakotvili v černohorském "Špindlu" a taky o tom, jestli se v Řecku jedí vlaky nebo ne

aneb jak jsme si prohlédli pohoří Durmitor zase z jiných úhlů, o jezeru, které vypadá jako brána do jiné dimenze, a víc o tom, jaké je jedno z nejhlubších údolí světa

aneb o tom, že i na Balkáně můžou padat kroupy, že v bývalém hlavním městě Černé Hory nenajdeš dobrou zmrzlinu, ale hlavně o více či méně známých koutech proslulého Kotorského zálivu

aneb jak vypadá soukromý ostrov, proč jsou na mapě dvě města Bar a proč je Ulcinj jako vytržený z jiného světa, ale i o tom, jak jsme si pokecali s bývalým ředitelem jihlavské ZOO

aneb jak jsme se dobrovolně ztratili mezi svahy, plážemi a ostrovy černohorského pobřeží Skadarského jezera, potkali první želvu, z hlavního města poznali jeden supermarket a jeden fastfood, a také o tom, jak to vypadá, když se do cíle prostě dojet nedá

aneb Černá Hora se s námi loučí stejně majestátně, jako nás přivítala - krásou hor, luk, řek a taky super obědem

aneb jak nás začala albánská příroda rychle okouzlovat, jak jsme našli prameny Syrit të Sheganit na břehu Skadarského jezera, i o tom, jak je někdy fajn jen tak vypnout a hrát si s místními dětmi

aneb jaké jsou výhley z pevnosti Rozafa, proč se největší mešita v Albánii jmenuje Olověná, jak jsme přišli o poslední české kolo, jak chutná pstruh ze Skadarského jezera a jak půllitrové frappé uprostřed hor a řeky

aneb kde se dá v Albánii sjíždět písečná duna, kdo vám dá nejlepší radu před přejezdem vetchého, visutého mostu, jak jsme otestovali, jestli je mys Rodon opravdu taková bomba a o návštěvě nádherného, historií vyšperkovaného města Krujë

aneb jak jsme se na Tiranu podívali nejdřív z ptačí perspektivy, a pak zavítali do jejích roztodivných ulic, kde se snoubí stopy divoké historie s prudkou modernou

aneb proč nás ve vyhlášeném letovisku zaujalo vlakové nádraží s českými lokomotivami, nebo zeleninový trh daleko víc, než městská pláž, kde jsme potkali ochočeného pelikána, divoké plameňáky a hejna krabů, a jak se nám povedlo doplnit plynovou bombu

aneb jak jsme se ocitli na chvíli ve starověku, jak jsme hledali "loď zaparkovanou uprostřed polí", co nás stál další autoservis, proč se nekonal canyoning a jak jsme vyhráli souboj nervů u ledového vodopádu

aneb jak jsme se jedinkrát vyspali v hotelu i se snídaní, o tom, kolik času je potřeba na prozkoumání Beratu, a co mu vysloužilo zápis na seznam UNESCO, a taky o jednom mimořádně příjemném místě, co znají spíš jen místní;-)

aneb jak jsme podnikli první (a zdaleka ne poslední) opravdový kaňoning, jak jsme objevili fantastické levandulové údolí, co nás nalákalo do 3. největšího města Albánie a proč z téhle země na chvíli "utečeme"

aneb jaké bylo bydlení ve městě Ohrid, o tom, jestli se dá u jezera spát na pláži, proč jsme ani na 3. pokus nezvládli návštěvu muzea Bay of Bones, jak dopadla exkurze do ne-opuštěné vesnice, a také o místě, kde celé Ohridské jezero vzniká

aneb jak jsme našli u Prespanského jezera nejlepší pokrm na Balkáně, kde jsme se v Albánii cítili jako ve Francii a kde jako na řeckém ostrůvku, a jak jsme poprvé za celou cestu spali pod stanem

aneb proč jsou ženské v Ersekë pořád naštvané, jak chutná oběd na albánské ekofarmě a kde se nám málem znova povedlo zrušit auto

aneb jak i z overtourist místa může být skvělý zážitek, když se správně zvolí čas nebo vzdálenost, o tom, co je a není zajímavého ve městě Përmet, a jak jsme si zase jednou hráli na divadlo ve starověkém amfiteátru

aneb jak vypadá overturismus v praxi, jak auto málem zůstalo navždy zaparkované na albánském venkově, a také o všech nástrahách Gjirokastëru

aneb jak jsme v horách našli další "betonovou obludu" a nenašli vodopád, jak naše auto žíznilo po naftě uprostřed ropných polí, a jak jsme se definitivně rozloučili s albánským vnitrozemím a vydali se prozkoumat zase kus pobřeží

aneb jak jsme vyzkoušeli albánského barbera a ochutnali vyhlášený pokrm, jaké to je na ostrově, co patřil vojákům, a co nás donutilo být pro jednou velmi asertivní

aneb proč jsme údajně nejhezčí část Albánie nejdřív jen bez povšimnutí prosvištěli a jaký na nás nakonec opravdu udělala dojem

aneb jak jsme z přelidněné Albánie utekli do nádherně klidného Řecka, jak jsme se vydali hledat převozníka Chárona a nakonec přistáli na Marsu

aneb jak nás měli zkušení rafťáci za blázny, jak vypadá řecká krápníková jeskyně, kde nám to připomnělo Austrálii a proč jsme museli přelézt bránu do kláštera

Projíždět severním Řeckem a vynechat jedno z nejzvláštnějších a nejkrásnějších míst této země, to bychom si neodpustili. Přestože je to...

aneb kde se dá vidět první řecký tank, proč mají kamenné mosty v Zagori dvě jména, jak jsme zavzpomínali na telefonní budky a s Řeckem se rozloučili sirnou koupelí, tavernou a nejlepším kafem

aneb jak jsme se po měsíci vrátili na skok do Severní Makedonie a stylově se rozloučili, jak jsme si zblízka prohlédli tabákové listí i pole a provedli exkurzi do nepřehlédnutelné jeskyně

aneb jak jsme prorazili 5. pneumatiku, jak vypadá první město nominované na Nobelovu cenu míru, kde se scházejí Češi a jaké bylo definitivní loučení s Albánií

aneb co všechno jsme museli splnit, abychom si mohli odškrtnout další navštívenou zemi, a jaké dojmy v nás zanechala

aneb jaký suvenýr jsme si dovezli z Bosny, proč jsme u chorvatského válečného památníku museli lézt po stromech a jak jsme objevili jedno z nejhezčích míst Maďarska