---

Středa 4.7.2012

Středa – odpočinkového dne je třeba! Vstali jsme v 9, dobíjeli baterky, četli si, já dopisovala deník. Sluníčko nám příjemně pálilo do stanu. Naplánovali jsme si na dnešek jen lehký výlet kolem Meritxellského kláštera do ENCAMPU, kde je hodně kešek přímo ve městě. Důkladně jsme se na to nasnídali – jogurt, chleba, sýr, muffin a bábovička:-)

Po 12. jsme sbalili pár věcí a vyrazili na „lehkou“ procházku. Se zastávkou v krámu pro pití a čerstvé bagety jsme se vyplazili městem „o patro výš“, došli do předměstí PRATS a z něj už po krásné, široké a lehce svažité cestě ke klášteru Meritxell. Kousek před ním jsme se ještě zasekli na úžasném odpočívadle, kde byla zbudovaná kromě posezení i kamenná stěna s vestavěnými plochami na grilování. U kláštera jsme se skoro půl hodiny pokoušeli najít kešku a nebýt při tom moc nápadní, ale bylo tu těch kamenných zdí nějak moc (většina kešek v Andoře byla schovaná v kamenných zídkách). Hodně pomalým tempem jsme se podél silnice dobelhali nad ENCAMP, kde jsme posvačili na odpočívadle s krásnou vyhlídkou a umělým trávníkem:-) Zde jsme se odpojili od silnice na Cami de l´Oratorio, kde se nám zadařila keška u krásné kapličky. Ta byla ale taky zkouškou odvahy, hlídal jí totiž jeden pes baskervilský (za plotem) a dva středně velcí ňafalové (před plotem), co nám ukázali i zoubky, naštěstí už na odchodu. Další zastávkou byla ruina hradní věže Les Bons, dnes upravená jako rozhledna na údolí ENCAMPU. Výstup k ní nás zabolel, ale stál zato. O to víc, když jsme si pak v roští vyšťourali i kešuli (i když tato byla dost ekloidní).

Z hradu a čtvrti luxusních kamenných domů jsme pokračovali podél řeky níže do města, potom ke stanici dlouhatánské lanovky, a do městského parku, stále za keškami a stále vysoce šouravým tempem. Poslední keška v parku plném mládeže už zřejmě nebyla, tak jsme mrkli do nedalekého supermarketu a nakoupili si večeři – curry omáčku, prosciuto nakrájené na kostičky, broskve a pytel gumových bonbonů. Na autobusové zastávce jsme čekali 15 minut bez jakéhokoli provozu, tak jsme se rozhodli přemístit na jinou zastávku, touto jsme si nebyli úplně jistí. Kus před další stanicí nám samozřejmě autobus zafuněl za zády, naštěstí jsme ho zvládli doběhnout. Řidič ale vypadal, jako když to řídí poprvé… V CANILLU jsme vystoupili skoro před „naším“ supáčem, tak Petík skočil ještě doplit zásobu pití a baget, venku zatím sprchlo. V kempu jsme si uvařili výbornou „čínu“ – rýži s curry omáčkou a prosciutem. Byla toho hromada, konečně.

Kolem 11 začalo pršet a bouřka se nad námi honila celou noc – skvělé vyhlídky na další aktivity:-(

Download file: 1983.gpx