Místo vydání: Kladno
Neděle 22. 5. – LUKOMIR – VESNICE NA KONCI SVĚTA, BOURANÝ DRON A PRVNÍ PÍCHLÉ KOLO
Budíme se v 7, předtím prý dost pršelo, já o tom vůbec nevím. Kuba má zlobicí ráno, my trochu popracujeme a teprve když vykoukne sluníčko, tak jsme ochotní k nějaké akci. U silnice a památníku odlovíme kešku, pak projedeme zimní středisko Bjelašnica, jehož sjezdovky (také dějiště ZOH 1984) se vinou po svazích stejnojmenné hory (2067 m), a městečko tvoří téměř výhradně všemožné ubytování, které je samozřejmě možné využít i přes léto. Hned za ním skončí asfalt a my se celkem brutálně šplháme lesem po kamenité cestě. Zase jsme ale docela rychle nahoře na planinách, a po nich už je cesta trošku lepší, ale hlavně s luxusními výhledy na hřeben Bjelašnice a okolní hory. My máme tady v horách jediný cíl – nejodlehlejší a nejvýše položenou vesnici v zemi, Lukomir.
Kopce jsou tu zelené, ale i hodně kamenité, jako v Chorvatsku. Silnička, nebo teda spíš prašná cesta se mezi nimi vine jako nekonečný, bělavý had zelenou trávou. Čím je Lukomir blíž, tím se objevují pozemky ohraničené kamennými zídkami se zelenějšími loukami (když se z nich to kamení vysbíralo na stavbu zídek), na cestě se proplétáme stádem ohromně chundelatých oveček, které ženou mladí kluci pasáci. Pusou vydávají pískavý zvuk, že by si jeden myslel, že mají nějaké píšťalky, ale není tomu tak.
Lukomir je dokonalý konec světa. Vesnička asi o 30 chalupách, usazená na samém okraji hlubokého kaňonu říčky Rakitnice, obklopená horskými štíty a svahy, ležící v nadmořské výšce 1450 m. Ale na rozdíl třeba od vesnice u jezera Prokoško, se tady opravdu trvale bydlí a hospodaří. Lidé jsou tu živi z toho, co si vypěstují a vychovají (ovce), ale už jim pomáhá i turistický ruch – dá se tu ubytovat, najmout průvodce, dojít do restaurace najíst nebo si od bábušky koupit vlněné ponožky, čepice či rukavice. Lukomir se nezdá, ale jde s dobou:-)
Jak víte, tak my jsme celou cestu po Balkánu (až na pár výjimek) spali v autě, případně ve stanu. Pokud ale hledáte pevnou střechu nad hlavou v Lukomiru nebo okolí, tak další naši čtenáři zde nejčastěji rezervují domácký penzion Bobića konak. Levnější variantou může být Na krovu svijeta, a pokud chcete to nejlepší hodnocení, pak vyzkoušejte Prenociste B&M.
Projedeme přes vesnici, když to dál nejde, tak zaparkujeme a vyběhneme na kopeček nad Lukomir. Odsud je naprosto dokonalý výhled na hory a do kaňonu Rakitnice. Zalítáme, zakeškujeme, pak si projdeme vesničku, která je místy fakt jak ze středověku. My se rozhodneme také místním trochu přispět, nicméně po zhlédnutí nabídky jedné ze 3 zdejších restaurací (té nejvýraznější) upravíme původní plán oběda na jedno rychlé kafe… Horská přirážka je tu totiž solidní. A to „rychlé kafe“ – musím se opravit, neboť právě tady konečně ochutnáváme pravou bosenskou kávu, včetně jejího servírování v „kastrůlku“ – džezvě. Je dobrá, silná, takže jí bohatě stačí dva malé koflíčky, a to si ještě doléváme mlíkem:-) Jenom je nám záhadou, že při placení jedné bosenské kávy za 2,50 KM a jedné kávy s mlékem za 2,50 KM po nás chtějí 6 KM:-) Radši to moc neřešíme, bereme to jako příspěvek místním, když z nás víc nedostali, a vydáváme se na dlouhou a kamenitou cestu zpět.
Tradiční bosenská káva – tradice bosenské kávy vychází (nepřekvapivě) z tradice turecké, ovšem liší se v:
1- přípravě – káva se sype až do vroucí vody v džezvě,
2 – podávání – přímo v džezvě s malým kalíškem,
3 – konzumaci – první se pije voda, následuje odstranění pěny, nalití kávy, přidání pěny;
Pití přes cukr v ústech nebo nějaká ta sladkost vedle kalíšků (například želatinový lokum) jsou snad ve všech blízkovýchodních kulturách stejné:-)
Když opustíme Lukomir a kus popojedeme, tak stavíme a vařím k obědu polívku, 5 rajčat a poslední 3 housky, páč chleba nám zplesnivěl:-( Je tu krásně, ale rozfouká se celkem chladně, takže se rádi zase schováme. Dál při cestě blbneme s dronem a zkoušíme různý režimy sledování auta, až to chudák nakrosí do svahu. Ach jo, tak dlouho jsme se smáli všem, koho to potkalo, až muselo dříve či později dojít i na nás. Na druhou stranu, dokud ho řídil Petr, nikdy se nic nestalo, to až pod automatickým režimem… (“jištěným” v Ančiných rukou). Zastavujeme a splašeně běžíme pípající strojek najít, dokud se nevybila baterka. Povede se a zjišťujeme škody – ulomená nožička a vypadlý jeden “podvozek” jsou nepříjemné, ale jednak se s tím opatrně letět dá, všechno ostatní funguje, a druhak jsme měli štěstí, že to šlo do trávy a ne o 20 cm vedle do skály, to by byl na šrot… (jenom doplním, že po návratu do Čech jsme ho nechali zkontrolovat a opravit v servisu a dokoupili mu akorát nové vrtule).
No, celkem se tím zdržíme, takže sjíždět z hor začínáme kolem půl 6. Docela vysoko tu začíná asfalt, takže pohoda – a víme, že příště pod Bjelašnici přijet raději z téhle strany:-) Za chviličku taky začíná vesnice Milišići a nám dělá auto hodně divný zvuk. Takový jako plácání prázdný gumy o silnici. A fakt že jo… po tom, jaký šílenosti jsme už projeli, jsme se teď dost rychle vrátili na asfalt a po pár metrech úplně prázdný pravý přední kolo. První (a zdaleka ne poslední) defekt balkánské cesty.
No nic, tak všechno ven, šup na hever, vyndat rezervu, pak zase všechno uklidit. Práce to není nijak děsná, nejhorší je vyházet dvě patra věcí v kufru, aby se dalo dostat k rezervě. Přijdou nás zkontrolovat místní pastevečtí psi, jsou děsně mazliví a nejvíc se jim líbí Kuba. Hlavně ale u toho, který je větší než naše metrový dítě, jsem malinko nervózní, aby se nerozhodl si ho dát k svačině – slupl by ho jak malinu:-)
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Když je přezuto, sjedeme do údolí Rakitnice se podívat na další nekropoli Umoljani, která vypadá luxusně hlavně na pozadí rozeklaných hor. Pak trochu vyšplháme do protějšího svahu, kde si po chvíli bezradnosti najdeme plácek u potoka, uděláme večeři, kluci nahážou pár kamenů do vody, najíme se a rychle, za posledního šera se schováváme do auta před lezavou zimou. Jsme asi ve 1200 m. n. m. a je to znát…
Pondělí 23. 5. – PŘEJEZD HORAMI A KOLEM JEZERA BORAČKO DO MOSTARU
Ráno je trochu mlžné, než začne vylézat sluníčko, z počátku se mu moc nechce. Trochu se válíme, Kuba si na Petíka vymyslí novou hru – na krávy. Jsou oba krávy a střídají spaní, jedení a plácání much na zadku. Nevím kde a jak, ale život krávy Kuba pochopil dobře:-D K snídani máme už jenom ovoce. Odjíždíme někdy po 10 h a hlavní misí je sehnat chleba a nejlépe i pneuservis (neboli vulkanizer) – vpředu jedeme na rezervě a vzadu nám jedno kolo asi dlouhodobě uchází a teď nějak zrychlilo. Píchnout druhé by nás dostalo do velmi prekérní situace…
Ze všeho nejdřív se proklikatíme zase do skalnatých hor. Je to tu jako v Chorvatsku – jde totiž o pokračování Dinárských hor, které jsou vlastně čistě vápencové. Stavíme u menší nekropole Dolovi – Poljice, která má teda luxusní pozadí hor, a kolem kvetou fialové koberce čehosi, žluté petrklíče a zelenkavé čemeřice, nádhera!
Když pak pokračujeme horami, Kuba to zalamuje. My stavíme ještě u jedné malinké nekropole, kde fantasticky zpívají ptáci, a pak stečeme do údolí Neretvy a k jezeru Boračko…
Jedna z nejznámějších bosenských řek Neretva je nádherná, jezero docela taky, akorát je to celé prostě chatařská oblast plus kempy. Parkujeme u záchodů ve stínu, fotíme, Kuba se probere, tak jdou kluci otestovat vodu (Petík nohy, Kuba se tam spokojeně vycachtá celej), zatímco já popisuju fotky, a pak udělám studený oběd, když se nám chvíli předtím podařilo v malém obchůdku koupit aspoň dva vekochleby. V tu chvíli je kolem nás smečka psů a štěňat, děsně roztomilých, ale na jídlo nám teda nesmí. Kuba po mém vzoru vtipně opakuje psům „Promiň, ale nic pro tebe nemáme, to je náš oběd, tady pro tebe nic není.“:-D
Po 15 h pokračujeme dál, potřebujeme se dostat přes poslední hřeben do Mostaru, podle mapy to je oranžová (tedy docela hlavní) silnice, nicméně hned za osadami končí asfalt, a i když to není žádná velká brutálnost, tak naše auto, co se díky ucházejícímu kolu plazí ještě víc než jindy, to těžce nedává. Navíc kus před námi jedou na cestě policajti, který taky nehodláme zbytečně provokovat, a naopak za zády se nám ještě plíží černej mrak, se kterým bychom se taky neradi potkali. No zkrátka trochu psycho cesta.
Chvíli pauzujeme u další nekropole Velika Poljana (a než zase kus poodjedou policajti), kde pěkně studeně fičí, pak se vyškrábeme posledním hnusokopcem do mostarské opčiny (kraje), mineme v protisměru zaparkované poliše a najednou asfalt! Ale jenom na chvíli! Ale dál už to vypadá jako podklad pro novou silnici, jenom zatím tím asfaltem nepotaženou. A závěrečný sjezd brutus serpentinami už je komplet po asfaltu, takže pohoda. Auto přežije, my taky a u první benzínky se dáváme do kupy – dofukujeme kola. Bouřku snad necháváme v horách za námi, tady je najednou 28 °C!
Před námi leží asi nejpopulárnější bosenské město, Mostar. Ubytko dnes už volné není, tak ho projedeme se zastávkou v menším obchodě (jménem „hipermarket Megamarket“:-)) a rovnou se vyškrábeme na kopec Hum s obrovským křížem Millennial Cross, odkud je perfektní výhled na celý Mostar i hory, které jej obklopují (jenom onen Stari most, hlavní atrakce, je přesně někde pod námi, takže ten vidět není).
Millennial Cross – kopec Hum nad Mostarem “zdobí” od roku 2002 kříž vysoký 33 m, symbolizující výročí 2000 let křesťanství
Je tu klid, je tu úžasný výhled, a tak usoudíme, že na jednu noc paráda. Ostatně nejsme tu první ani poslední. Kubajze nejvíc zaujme bývalé ohniště a pokyn „Nehrab se v tom popelu.“ pojme po svém (viz fotogalerie). Černej jak bota se pak jde s Petíkem projít po okolí a zbytcích bunkrů, zatímco já dělám večeři. Je fakt teplo, i když večer fouká a otravujou komáři. Vystřídá se tu pár lásky chtivých dvojic a jedna vysmátá partička, ale žádný velký ruch. Výhled na noční město je úchvatný, na ten dlouho nezapomenu. Jinak ale dobrý nápad parkovat zadkem k městu, protože i kříž hrozně svítí a takhle nám to nevadí:-)
Nejčastější dotazy
Cesta do Lukomiru je skutečným dobrodružstvím. Asfalt končí hned za zimním střediskem Bjelašnica a následuje celkem brutální šplhání lesem po kamenité cestě. Jakmile se dostanete na planiny, cesta se sice zlepší, ale zůstává prašná a klikatá. Odměnou jsou však luxusní výhledy na hřeben Bjelašnice a okolní hory, připomínající svou kamenitostí Chorvatsko. Připravte se na setkání s chundelatými ovečkami a pasáky.
Lukomir, usazený na okraji hlubokého kaňonu říčky Rakitnice v nadmořské výšce 1450 m, je skutečným koncem světa. Na rozdíl od jiných odlehlých vesnic zde lidé trvale žijí a hospodaří, živí se z toho, co si vypěstují a vychovají. Vesnice však jde s dobou a nabízí i turistické služby – můžete se zde ubytovat, najmout si průvodce, zajít do restaurace nebo si koupit vlněné výrobky od místních bábušek. Z kopečku nad vesnicí se naskýtá naprosto dokonalý výhled na hory a do kaňonu Rakitnice.
Tradiční bosenská káva sice vychází z turecké tradice, ale má svá specifika, která ji odlišují. Především se liší v přípravě – káva se sype až do vroucí vody v džezvě. Dále se podává přímo v džezvě s malým kalíškem, což dodává celému rituálu autentický zážitek.
Konzumace probíhá podle přesného rituálu: nejprve se pije voda, následuje odstranění pěny, nalití kávy a opětovné přidání pěny. Často se pije přes cukr v ústech nebo se podává s nějakou sladkostí, jako je želatinový lokum. My jsme si ji v Lukomiru vychutnali jako silnou a dobrou, i když nám cena za dvě kávy přišla trochu záhadná – brali jsme to jako náš příspěvek místním.
Naše zkušenosti ukazují, že cesty v bosenských horách jsou velmi rozmanité a je třeba se na ně připravit. Asfalt často končí nečekaně a nahrazují ho kamenité, prašné nebo dokonce jen štěrkové cesty, které mohou být pro auto poměrně brutální. Stoupání jsou prudká a terén náročný, což prověří nejen vaše řidičské schopnosti, ale i odolnost vozidla.
Na druhou stranu, tyto náročné úseky často vedou k luxusním výhledům a do odlehlých, nádherných míst. Měli jsme zkušenost i s cestou, která byla označená jako hlavní, ale ve skutečnosti se jednalo o neasfaltovaný podklad pro novou silnici. Doporučujeme si před cestou zjistit co nejvíce informací o stavu silnic, případně se řídit lokálními doporučeními. Někdy se vyplatí přijet k dané lokalitě z jiné strany, kde asfalt začíná výše.
Nekropole, známé také jako stećci, jsou středověké náhrobní kameny, které jsou typické pro Bosnu a Hercegovinu a další oblasti Balkánu. Často se nacházejí v krásné přírodní scenérii a představují významnou kulturní a historickou památku. My jsme během naší cesty narazili na několik takových míst.
Jednu z nich jsme navštívili u vesnice Umoljani, která se pyšní luxusním pozadím rozeklaných hor. Další menší nekropoli Dolovi-Poljice jsme objevili v nádherné krajině kvetoucích fialových koberců a žlutých petrklíčů. Třetí zastávkou byla nekropole Velika Poljana, kde jsme si užili klidné chvíle s výhledem na okolní krajinu. Tyto nekropole nabízejí nejen historický vhled, ale i možnost užít si klid a krásu bosenské přírody.
Pro ty, kteří hledají úchvatné výhledy na Mostar a jeho okolí, máme jednoznačný tip: vydejte se na kopec Hum. Tento kopec, tyčící se nad městem, je od roku 2002 ‘zdoben’ obrovským křížem Millennial Cross, který je vysoký 33 metrů a symbolizuje 2000 let křesťanství. Zdejší výhledy jsou skutečně perfektní a umožňují obsáhnout celé město i majestátní hory, které ho obklopují.
Na kopci Hum panuje klid, což z něj činí ideální místo pro noční zastávku nebo jen pro vychutnání západu slunce. My jsme zde strávili noc a noční pohled na osvětlené město byl naprosto úchvatný a nezapomenutelný. Je dobré parkovat zadní částí auta k městu, protože kříž velmi silně svítí. Místo je také vhodné k prozkoumání zbytků bunkrů, které se v okolí nacházejí.
Řeka Neretva je jednou z nejznámějších a nejkrásnějších bosenských řek, která protéká malebnými údolími a kaňony. Její smaragdově zelená voda láká k obdivování a je skvělým místem pro fotografování. Jezero Boračko, ačkoliv je také krásné, se vyznačuje spíše jako chatařská oblast s množstvím kempů, což naznačuje jeho oblíbenost mezi místními i turisty.
My jsme si u jezera udělali pauzu na oběd a kluci si zde užili osvěžení ve vodě. Během našeho pobytu jsme se setkali i se smečkou roztomilých, ale ostražitých psů a štěňat, kteří nás sice zvědavě pozorovali, ale na náš oběd se nedostali. Celkově je tato oblast ideální pro relaxaci, piknik a prožití chvil v přírodě u vody.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 1583 m
Min elevation: 75 m
Average speed: 34.30 km/h
Total time: 09:00:30
Loading...
