Muzeum horských kmenů a starověké město

...aneb za historií i současností obyvatel severního Thajska
Napsal(a) Anča
Místo vydání: Luang Namtha

čtvrtek 26.12.

Jelikož bychom si rádi ještě nakoupili nějaké suvenýry a včera jsme to nezvládli, rozhodli jsme se tu zůstat ještě jeden den a omrknout tedy bližší okolí města. Pozdější večerku jsme si vyspávali tentokrát do 9, pak jsme dojeli vrátit motorku, a protože nám to ještě pořád nestačilo, tak si rovnou půjčit další, ale menší, jenom za 200 B. Využili jsme jedné z výhod našeho hostelu a posnídali zdarma nabízené banány a čaj a přitom se snažili najít na netu nějaké informace k posílání balíků, daním a clům.

V 11 jsme se posbírali a vyrazili na návštěvu Muzea horských kmenů, vzdáleného pár kilometrů severně od centra, na ostrůvku uprostřed jezera. Místo je to překrásné a dost mrtvé. Byli jsme tu sami, jen asi 3 bábušky z personálu. Vstupné se tu neplatí, ale dostali jsme přezůvky (neměli jediné ve velikosti páně Evropanovy nohy) a batoh jsme si nechali v zamykací skřínce. Pak už jsme si sami prošli opravdu zajímavou expozici věnovanou horským kmenům severního Thajska a blízkého okolí. Každý kmen má svou sekci, kde je o něm povídání (bohužel většinou jen v thajštině), fotky lidí, ukázky nástrojů a oblečení a model rodinky při nějaké běžné činnosti. Do toho hraje vrzavá muzika, v pozdějším úseku běží krátké video o hudebních nástrojích a hýbou se u něj figuríny. Super jsou orientační mapky, odkud jednotlivé kmeny přišly a kde nyní sídlí. Zájemci se pak můžou podívat do krámku se suvenýry a přispět nákupem na chod muzea, které jinak zřizuje vláda.

My jsme se vrátili do města na autobusové nádraží (bus terminal), pokusit se zjistit spoj do Chiang Rai a vypadá to, že jezdí jenom jedna společnost Greenbus, která vypadá dost luxusně, tak uvidíme. Naproti nádraží jsme si došli na oběd do takové nenápadné restauračky, ale jídlo bylo celkem levné a moc dobré. Pak jsme zajeli ještě na vlakové nádraží odlovit si kešku, a potom už šupem na opačnou stranu města, kde jsme se chtěli podívat na rozprskaný komplex starověkého královského města Wiang Kum Kam, než se jím stalo Chiang Mai (13. – 18. stol.). Na 3 km čtverečních se tu nachází několik chrámů ve více či méně (spíš více) rozpadlém stavu, u hlavní památky Chedi Si Liam (ke které my jsme se dostali až jako poslední) je možné si najmout koňský povoz, nebo jsme viděli i rodinku na kole s mladou Thajkou jako průvodkyní (v plné cyklovýbavě na ní byl zajímavý pohled), ale nevím, zda tak nepřijeli přímo z Chiang Mai. Pozůstatky chrámů jsou rozházené mezi normální nízkou zástavbou, ale ke všem chrámům je cesta dobře značená ukazateli. Některé chrámy jsme zastihli plné lidí, jiné zcela opuštěné a zapomenuté, jeden obydlen (asi) dvěma mnichy, kteří u něj nocovali v přístřešku z kusu látky a tak vůbec to tam kolem vypadalo jako u bezdomovců:-) Objeli jsme si na motorce co šlo, a celkem unavení a hlavně hladoví se vrátili do města.

Povinnou zastávkou bylo tržiště, kde jsme opět vykoupili stánek se sushi a od mixovací paní si nechali poradit kombinace shaků: mango+maracuja+ananas, meloun+banán). Musím říct, že pokud si tenhle článek přečte někdo, kdo se do Chiang Mai chystá, tak návštěvu téhle úžasné paní vřele doporučuji;-)

„Doma“ jsme si dali sprchu a vydali si trochu nechat napravit těla zkroucená z motorky. Rozhodli jsme se vyzkoušet olejovou masáž v malém salonku v naší ulici. Masáž byla super, ale to prostředí lehce pokulhávalo – byla to jedna místnost od ulice oddělená jen závěsem a dost tam táhlo. Usoudili jsme, že to bude rozdíl v ceně. Tady po nás chtěli 200 B/os., jinde by se dalo zaplatit i dvojnásobek a člověk by pravděpodobně dostal masáž stejné kvality, ale v teplé a soukromé místnosti. Anebo taky ne:-)

Pěkně srovnaní a promaštění jsme vyrazili na vytoužené shopování na večerní trh. Vtipně jsme se nějak dopočítali, že vlastně nemáme moc peněz a směnárny zavřely v 9, my šli kolem o čtvrt hodiny později. Na prostranství před bránou Tha Phae už naplno jel silvestrovský program, tak jsme aspoň ochutnali tlustou smaženou kuřecí rolku, jinak nám ale třeba jídlo přišlo dražší než na jinde. Trh jsme prolezli několikrát tam a zpátky a nakoupili si hlavně hadry pro sebe, a pak drobné doplňky z dřeva do domácnosti. Úžasné, ručně tkané/vyšívané přehozy na postel jsem nakonec vzdala. Jednak byly docela drahé (i když to je relativní), ale hlavně vážily asi tak 5 kilo a že bych to musela měsíc tahat na zádech, tak to ani ne:-) Z trhu jsme odešli někdy v 11, když se některé stánky už začaly balit. Horší bylo, že už se všude sbalilo i jídlo a my skončili vlastně bez večeře. Ještě že jsme si v lednici nechali sushi, přišlo k chuti spolu s posledním udělaným pad thaiem (nudle) z trhu od brány. Ještě jsme tu zkusili také nějakou japonskou zmrzlinu, která je zabalená v knedlíčku a celé je to zmrazené. Nebylo to špatné, ale bez toho knedlíčku by to bylo ještě lepší:-)

Fotografie k článku
Jak se ti líbil článek?
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.