Letem světem

Návštěva u strýčka Ho (Ho Chi Minhovo mauzoleum)

Napsal(a) Anča

Hlavní město Hanoj asi není možné vynechat z itineráře cesty po Vietnamu. I my jsme se zde na pár dní zastavili, trochu se porozhlédnout. Při plánování toho, co by stálo za prohlídku, nás zaujal komplex budov spojených s Ho Chi Minhem, zejména pak jeho mauzoleum. Nabalzamované ostatky vietnamské ikony zde spočívají 10 měsíců v roce, na zbylé dva jezdí Ho Chi Minh do Moskvy, vylepšit si frizúru:-) Vstupné do mauzolea je zdarma, a tak jsme si řekli, že to zase bude něco jiného, ovšem ten absurdní cirkus, který návštěvníci podstupují, nám přišel natolik zajímavý, aby si vysloužil vlastní článek:-)

Mauzoleum není daleko od centra Hanoje, za které se považuje Staré město (Old town), a kde se ubytovává většina turistů, stejně jako my, pro tentokrát. Původně jsme plánovali popojet autobusem č. 9, ale nakonec jdeme pěšky a cesta nám trvá asi 30 minut couravým tempem. K celému komplexu se dostáváme směrem od Citadely, z jihozápadu, a tak ho musíme ještě pěkně obejít, než se dostaneme ke vchodu. U každé odbočky, kde bychom si náhodou mohli splést cestu, stojí vojáci a neprodleně nás usměrňují. Všichni gardisti kolem mauzolea nosí pěkné bílé uniformy, i když někteří vypadají, že ji zdědili po svém urostlém, francouzském pradědečkovi. Všichni mají za uchem vysílačku se zakrouceným drátem, jako praví „bodyguardi“, což také jsou, doslova – hlídají tělo:-)

Zastřešená cesta areálem

Od vstupu do areálu až k budově mauzolea procházejí návštěvníci zastřešeným chodníkem, asi aby se gardistům lépe střežili a neběhali si tu, jak se jim zlíbí.

O procedurách kolem návštěvy mauzolea jsme už předtím četli, takže nás požadavky nepřekvapují, naopak se docela bavíme. Celý cirkus začíná u vchodu, kdy se nejdříve projde rentgenem jako na letišti. Kdo má nějakou fototechniku, dostane na ní speciální červenou taštičku. Všechna zavazadla, kromě červených taštiček, se musí odevzdat do úschovny hned za rentgenem. Ta je zdarma, dostáváme visačku s číslem. Osvobození od zavazadel, jen s červenými taškami v rukou, pak kráčíme zastřešeným koridorem, průběžně je zástup přerušovaný, aby se nehromadilo moc lidí před vchodem a vše ubíhalo plynule. Takhle se obejde půlka areálu, přičemž vojáci občas upozorňují, ať jdeme ve dvojstupu – nejmenší problém s tím mají školní výpravy, které navíc chodí přednostně. Poslední budova před mauzoleem je úschovna foťáků, kam přijdou ony červené taštičky, dosud nesené v rukou. Další číslo do kapsy a honem se zapojit do kráčícího zástupu, který už dosáhl vchodu do velkolepé socialistické budovy samotného mauzolea.

Seřadit do dvojstupu, školáci napřed

Všichni návštěvníci při průchodu areálem jsou řazeni do dvojstupů, aspoň že za ruce se držet nemusejí. Školní výpravy mají samozřejmě přednost, kult strýčka Ho je třeba budovat od útlého mládí.

Koncentrace gardistů se zvyšuje na jednoho po každých dvou metrech, hlídají a ukazují, že máme mít ruce podél těla – ani v kapsách, ani zkřížené. A opakují to pokaždé, když se kterýkoli návštěvník zapomene:-) Ve dvojstupu vyjdeme po schodech do patra silně klimatizované a zvláštně zavánějící budovy, a pomalu obejdeme onu místnost, kde spočívá samotný Ho Chi Minh, v okázalé, dřevěné rakvi, která má skleněné stěny, s nasvícenými dlaněmi a obličejem. Vypadá… prostě jako spící starý pán. Vystavená rakev se obchází v posvátné úctě a tichu do půlkruhu, pomalým a plynulým pohybem hlemýždě. Při odchodu z místnosti napětí polevuje, lidé si špitají, my se chichotáme – ne že bychom k mrtvému neměli úctu, ale to divadlo kolem nám připomíná, že i v naší zemi se svého času podobné kulty osobnosti pokoušely prorazit. Paradoxně vlastně celé mauzoleum je dílem komunistické propagandy, která vytvořila a udržuje Ho Chi Minhův kult. Strýček samotný si ve své závěti totiž přál, aby bylo jeho tělo po smrti zpopelněno.

Hned před východem z budovy si vyzvedáváme foťáky, a jelikož na prohlídku dalších budov se nechystáme, odcházíme znovu kolem celého mauzolea, jen ve větší vzdálenosti, k původnímu vchodu, vyzvednout si ještě batohy. Ať už si o podobné „atrakci“ myslí každý, co chce, faktem je, že mnoho takových po světě není, navíc se Ho Chi Minhovo mauzoleum nachází ve středu města, dobře dostupné a se vstupem zdarma, tak proč se sem nezajít podívat?

Ho Chi Minh, vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung, vietnamská ikona

Ho Chi Minh, vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung, vietnamská ikona

A kdo to vlastně byl, ten Ho Chi Minh? Pro Vietnamce nepostihnutelný národní hrdina, který osvobodil zemi od francouzské koloniální nadvlády, vyhlásil vietnamskou nezávislost a byl významnou postavou Vietnamské války, ve které se zasloužil o porážku amerických vojsk. Vietnamci je zbožňován a oslavován, jeho podobizny zdobí školy, úřady, často dokonce i chrámy, a nějaké jeho zpodobnění mají snad v každé domácnosti.

Historici by toto nadšení asi trochu zmírnili skrze detaily znějící „diktátor“, „nastolení komunistické moci“ a fakt, že Vietnamská válka začala právě proto, že se komunistický sever chtěl sjednotit a ovládnout jižní Vietnam. Každopádně historicky byl Ho Chi Minh revolucionářem, politikem a prvním prezidentem Severního Vietnamu po pádu francouzské nadvlády. Narodil se 19.5.1890 a zemřel 2.9.1969, úřad prezidenta zastával od roku 1945 až do své smrti.

Jak se ti líbil článek?
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..