Bijapur, město o necelém půlmilionu obyvatel, je doslova studnicí architektonických skvostů středověké Indie. Vzniklo v 10. – 11. století jako Vijayapur, Město vítězství, a největšího rozkvětu dosáhlo ve 14. – 17. století za vlády sultánské dynastie Adil Shah. Bylo hlavním městem bijapurské říše, a právě proto se sem soustředil kulturní život, šikovný řemeslníci a jejich díla, často vznikající na objednávku konkrétních panovníků. Slávu Taj Mahalu pravděpodobně nepřekryje, nicméně při návštěvě Indie rozhodně zastávku v Bijapuru doporučujeme a přidáváme několik tipů, co vidět, ovšem je toho tu daleko, daleko více… Podrobný deníkový zápis vám případně prozradí i praktické tipy pro pobyt v Bijapuru.
Obsah:
Hrobka Ibrahim Rauza
Jelikož i slovo rauza znamená hrobka, správný český název by byl Ibrahimova hrobka. Jde o monumentální stavbu z roku 1627, postavenou dle perského architekta Malika Sandala, ve které je pohřben jeden z významných zdejších panovníků, Shah Ibrahim Adil II (1580 – 1627) se svou první manželkou Taj Sultana, dvěma syny a matkou. Původně však byla hrobka určena jen pro samotnou královnu. Shah nechal postavit úžasnou stavbu – na rozlehlé čtvercové terase stojí naproti sobě mešita a samotné mauzoleum, nedaleko se potom nachází také hinduistická svatyně. Shah totiž toužil být považován za osvíceného panovníka, sjednocujícího muslimy a hinduisty tehdejšího Bijapurského království. Mauzoleum bývá přezdíváno jako „Taj Mahal Jihu“, nebo „Černý Taj Mahal“ a údajně byla právě jím inspirována stavba toho pravého Taj Mahalu v Agře.
Monumentální komplex, který tvoří hrobka (vlevo) a mešita (vpravo), mezi nimi fontána a neméně pompézní vstupní brána.
Mauzoleum Gol Gumbaz
Další z významných bijapurských památek, hrobka Gol Gumbaz, jež skrývá ostatky Shaha Mohammada Adila (1626 – 1656), jeho ženy, dcery a oblíbené konkubíny, byla postavena v roce 1626. Je to úchvatná stavba se čtyřmi sedmipatrovými věžemi v rozích hlavní síně, po kterých se dá vystoupat jednak na venkovní terasy, ze kterých máte Bijapur jak na dlani, a jednak všechny ústí na Šeptající galerii uvnitř mohutné kamenné kopule. Přestože její průměr u základny je 38 m, tak pokud na jedné straně galerie někdo zašeptá, budou jeho slova bez problému slyšet na protější straně galerie, odtud její název “Šeptající”. Kopule je druhá největší na světě, Bijapur předčí jen katedrála sv. Petra v Římě.
Stavba s druhou největší kopulí světa, po svatém Petrovi ve Vatikánu
Bara Kaman
V centru města Bijapur je možné navštívit ruiny další z hrobek, tentokrát postavené roku 1672. Její původní název, odvozený od Shaha, který zde spočíval, byl Ali Roza, nicméně Shah Nawab Khan ji přejmenoval právě na Bara Kaman, což znamená „12 oblouků“ a odkazuje též k faktu, že šlo o 12. monument postavený za jeho vlády. Stavba mívala 12 oblouků, dnes jich zbylo 7, na čtvercové terase o straně 66 m. Jen nevím, jak ty oblouky počítají, protože mně jich tam přišlo stále dost:-)
Co dál nabízí Bijapur?
Historické královské město určitě stojí za vícedenní návštěvu, při které se dá obejít mnoho ze zdejších památek. Vydejte se k rozsáhlé Citadele, na městské hradby s kanónem na západní straně, nebo třeba si prohlédnout úžasnou Páteční mešitu. Je však třeba počítat s většími vzdálenostmi mezi jednotlivými místy, a také nemalým vstupným do každého z nich, ale za vidění toho úžasného mixu hinduistické a islámské architektury, budované často s myšlenkou na své nejbližší, to rozhodně stojí.
Loading...
