Na objevování souostroví Nového Zélandu se nám díky WHS vízům poštěstilo získat štědrých 12 měsíců, které jsme si dokonce mohli ještě prodloužit, a jelikož naší prioritou nebylo vydělat nekonečné jmění, ale nabrat nezapomenutelné zážitky a vidět překrásnou přírodu, procestovali jsme nakonec oba ostrovy doslova křížem krážem. Nádherná místa, která by stála za zmínku nebo doporučení, jsme viděli každý den nejméně 3, a tak vybírat ikonická místa Severního ostrova do článku byl vskutku nadlidský úkol (a pravděpodobně někdy přijde i pokračování), ale ta, na kterých jsme se i s odstupem času oba shodli, vám rádi představíme blíže. V tomto článku se zaměříme na ta známější, jejichž krása či zvláštnost si ale rozhodně zaslouží pozornost nebo raději rovnou návštěvu.
„Zemí ohně a ledu“ bývá zpravidla nazýván Island, ale na dva největší ostrovy Nového Zélandu se to také krásně hodí. Je to zvláštní, ač je dělí jen 22 km široký Cookův průliv (v nejužším místě), jsou totálně odlišné. Jižní ostrov je divoký, velmi řídce obydlený, dominují mu majestátní Jižní Alpy a omývají jej ledové antarktické proudy. Lidská stopa je zde patrná zejména v podobě opuštěných zlatokopeckých městeček z minulosti, a naopak prudce současných ovocných sadů a rozsáhlých vinic. Míří sem milovníci dobrodružství a adrenalinových sportů – vždyť právě tady vznikl bungee jumping, a to byl jen začátek… O místech, která v nás zanechala nejsilnější dojmy, se můžete dočíst v dříve vydaných článcích Desatero ikonických míst a Tucet skrytých perel Jižního ostrova.
Oproti tomu Severní ostrov formovala především vulkanická činnost a s ní spojené doprovodné jevy. Nejvýraznější dominantou je samozřejmě čtveřice sopek (a to i bez Pána prstenů, jehož klíčové scény zde často našly kulisy), ale většina ostrova je protkána horkými prameny, jezírky bublajícího bahna a „čmoudíky“ vycházejícími ze země. V prostředí, kde neomezují pohyb vysoké hory, ale kde není o zdroj tepla a energie nouze, se logicky usadili i lidé v mnohem větších počtech, a to již od dávné minulosti, a proto na Severním ostrově dnes najdete bohatou maorskou kulturu a tradiční vesnice, které často fungují jako (poněkud předražené) skanzeny. A pokud jde o moře, díky severo-jižní poloze Nového Zélandu se pláže a pobřeží Severního ostrova dostávají do výrazně příjemnějších vod subtropického pásma. Nádhernou zvláštností jsou pak černé, lávové pláže na západním pobřeží, ovšem i ve vnitrozemí se dají najít neobvyklé a půvabné kouty v hlubokých lesích, u vysokých vodopádů, v tmavých jeskyních nebo pod jedněmi z největších stromů světa. Ale pojďme se na to podívat trochu podrobněji – zde je naše Desatero ikonických míst Severního ostrova Nového Zélandu:
- Národní park Tongariro
- Taranaki (Mt. Egmont)
- Dálný sever, Mys Reinga a 90 Mile Beach
- Wai-O-Tapu Geothermal Park
- Rotorua
- Piha Beach a okolí
- Coromandel
- Blue Spring
- Terejové na Muriwai Beach
- Bridal Veil Falls
Obsah:
1. NÁRODNÍ PARK TONGARIRO
Dominantní horou je tu tmavá Ngauruhoe, napravo od ní oblý vrchol Tongariro a vzadu vystupují zasněžené svahy Ruapehu. V popředí černé lávové pole
Národní park Tongariro, dnes oblast pokrývající 25 000 hektarů skal, lesů i jezer, byl v roce 1894 vyhlášen 1. národním parkem Nového Zélandu a 4. parkem světa. V roce 1993 pak byl zapsán na seznam UNESCO hned dvakrát – jednou jako unikátní přírodní celek, podruhé jako posvátná maorská půda. Jeho dominantou jsou sopky – Tongariro (1 978 m), Ngauruhoe (2 297 m) a Ruapehu (2 797 m, nejvyšší hora Severního ostrova). Dá se tu strávit několik dní touláním zvláštní krajinou vzniklou díky sopečné činnosti a obdivovat neobvyklé výhledy, divoké říčky s nádhernými vodopády i křišťálově modrá sopečná jezera.
Tongariro Alpine Crossing je jeden z vůbec nejpopulárnějších treků na Zélandu, možná proto, že se dá zvládnout za jeden den, nebo protože prochází tím nejkrásnějším, co park nabízí. My jsme jej absolvovali na Štědrý den 2015 a byl jednou z úžasných teček za naším pobytem na Zélandu. Při ranním výstupu nám hory daly zabrat, seslaly na nás všechny trakaře, měla jsem 100 chutí to otočit, ale vytrvali jsme a odpoledne se dostavila odměna – všichni sváteční výletníci zmizeli za rodinnými oslavami a my měli hory v podstatě jen pro sebe – vychutnali jsme si rozeklaný Rudý kráter i Smaragdová jezírka.
Všechny další treky mají jistě něco do sebe, my osobně můžeme doporučit trochu opomíjený Tama Lakes Track, který vás dovede do sedla mezi Ngauruhoe a Ruapehu, a pod každou horou ještě uvidíte modroučké jezero. Zacházka k vodopádu Taranaki se také určitě vyplatí. No a fanoušci Pána prstenů si tu jistě přijdou na své, vždyť Ngauruhoe hraje klíčovou roli Hory Osudu (Mt. Doom) a na černém, divoce skalnatém úpatí Ruapehu i podobné náhorní plošině na Tongariru se natáčelo hned několik scén z Mordoru. A opravdu si tu budete připadat jako malí hobiti ztracení v nehostinné, kruté a mrtvé zemi Pána zla:-)
2. TARANAKI (MT. EGMONT)
Pohled na horu Taranaki je impozantní z každého místa, odkud je na ni vidět
Další ze zélandských sopečných velikánů, který se ale poněkud „odstěhoval“, je hora Taranaki (Mt. Egmont). Legenda praví, že původně s Tongarirem, Ngauruhoe a Ruapehu tvořili společenství, ale Taranaki a Tongariro svedli souboj o společnou milenku. Vrchol Tongarira v zuřivosti shořel a poražený Taranaki musel odejít. Putoval k jihu a zanechal za sebou mohutnou jizvu v krajině – kaňon řeky Wanganui. Nakonec se usadil na západní výspě ostrova, vedle krásné Pouākai (Fanthams Peak), se kterou vytvořili nádhernou krajinu plnou lesů, pramenů, ptáků a zvířat.
Kuželovitý tvar sopky je jeden z nejdokonalejších na světě, a proto je oblíbeným fotografickým cílem – jak pro snímky ze země, kdy právě tvar sopky krásně vynikne, tak také letecké snímky supersymetrické krajiny. Díky své podobnosti s horou Fuji se stala Taranaki kulisou filmu Poslední samuraj (aby jí to nebylo líto oproti Tongariru). Populární zajímavostí jsou také černé pláže na západním pobřeží Severního ostrova, které jsou důsledkem dřívějších erupcí Taranaki. Zatím poslední se odehrála v roce 1854.
Taranaki je úchvatná v každém ročním období, ale ne pro každého. Treky vedoucí až na vrchol (2 518 m) jsou velmi náročné i v letním období, přes zimu bývají zavřené úplně, nebo přístupné pouze s náležitou výbavou. Přes zimu (cca červen – září) horu kryje až několik desítek cm vysoká sněhová vrstva a i na jaře odtává jen velmi zvolna. Proto ani jarní trekování není na „jen tak procházku v teniskách“ moc vhodné, jak jsme si ostatně vyzkoušeli na vlastní kůži. I tak nás ale divoké říčky, vodopád Dawson Falls, výhledy a lesy prastarých a pokroucených stromů jako z pohádky uhranuly.
3. DÁLNÝ SEVER, MYS REINGA A 90 MILE BEACH
Jednoznačně důležité poutní místo – pro turisty běžné i dálkové, pro místní, pro Maory – duše jejich zemřelých zde opouštějí pozemský svět
Při plánování výletů po zélandském souostroví jsme se často jen tak chvíli zadívali na mapu a pokaždé nás tam něco zaujalo. Výjimkou nebyl ani dlouhý výběžek pevniny kamsi k severu, který jako by se toužil aspoň trochu poohřát v teplejších, subtropických mořích. Tomuto „ocásku“ se říká přiléhavě Far North, a má zajímavostí tolik, že se tu dá bez problémů strávit několik dní jejich prozkoumáváním. Vévodí mu samozřejmě mys Reinga, nejsevernější veřejně přístupné místo Nového Zélandu. Bělostný maják a symbolický světový rozcestník nesmí chybět v žádném pořádném cestovním itineráři. Celý skalnatý výběžek je také posvátnou maorskou půdou. Pod kořeny prastarého stromu na pobřeží je údajně místo, kudy duše zemřelých opouštějí tento svět. V okolí je potom možné navštívit několik fantastických pláží a uhrančivých pobřežních treků, na nichž člověk snad zákonitě musí nechat kus srdce. Cestu na sever, nebo naopak návrat na jih, si můžete zpestřit trochu dětinskou zábavou – jednak řáděním na písečných dunách, a pak dobrodružnou jízdou po 90 Mile Beach, dlouhé pláži, ze které se za odlivu stává skvělé dopravní hřiště i pro ty, co auto v životě neřídili (pšt!;-))
4. WAI-O-TAPU GEOTHERMAL PARK
Různá místa v parku Waiotapu hrají různými barvami, ale všemu jednoznačně vévodí Malířova paleta
Na naší cestě, která trvala přes 3 roky jsme úzkostlivě šetřili a obraceli každou korunu, dolar, baht, dinár i cokoliv jiného. Proto i v takovýchto článcích s tipy na hezká místa, se většinou držíme toho, aby lokality byly přístupné zadarmo, nebo jen za nějaký malý poplatek. Waiotapu Park je jednou z mála výjimek, ovšem už jen to, že jsme za vstup dokonce i my byli ochotní zaplatit nemalé peníze, svědčí o tom, že si pozornost skutečně zaslouží:-)
Waiotapu Park je (kromě sopek) jednoznačně nejvýraznějším projevem vulkanické činnosti Severního ostrova. Pohybovat se musíte jen po vyznačených stezkách, a ty se proplétají mezi horkými a různě zbarvenými jezírky, krátery s bublajícím bahnem i všudypřítomnými „čmoudíky“. Až z toho oči přecházejí, jakou krásu tady dokázala příroda stvořit – ať jsou to plochy zbarvené různými minerály (Malířova paleta), rozsáhlé travertinové terásky, tak trochu umělý Lady Knox Geyser, perlivé „Šampaňské jezero“, nebo třeba Ďáblovo jezírko s barvou totálně radioaktivní zeleně. Toho, kdo navštívil Island nebo Yellowstonský park, to asi na zadek neposadí, ale všechny ostatní tutově ano:-) Vstupné je v době vydání článku 32,50 NZD (a lze platit jen bezhotovostně).
5. ROTORUA
Každá pořádná maorská obec má svou společenskou síň, kde se komunita pravidelně setkává
Nejzajímavější výspou civilizace na Severním ostrově je jednoznačně město Rotorua, A to hned ze dvou důvodů. První z nich je nasnadě – leží také v tektonicky aktivní oblasti, a tak můžete vidět (a cítit – smrad síry je všudypřítomný) horká, kouřící jezírka a bublající bahenní gejzírky přímo v městských parcích. Druhou charakteristikou města je potom její výsadní postavení mezi maorskou komunitou – je jedním z jejích center. Maorské „kulturní vesnice“, jakési moderní skanzeny, najdete v okolí hned na několika místech, a pokud vás maorské tradice (tance, zvyky, jídlo) zajímají, můžete se do nich vydat. Stejně jako všechny atrakce na Zélandu, i tyto organizované programy jsou velmi drahé (a to i za použití místního „slevomatu“ Bookme). Zajímavou alternativou může být příjemná procházka do lesoparku Redwoods na okraji města, kde čeká hustá síť stezek, cyklotras a singletreků. Především se ale dá dostat na vyhlídku přímo nad jednou z maorských vesnic Whakarewarewa. Neuvidíte sice na vlastní oči kulturní program, ale třeba jediný zélandský (samostatně fungující) horký gejzír ano:-)
6. PIHA BEACH A OKOLÍ
Hora uprostřed pláže Piha, Lion´s Rock prý připomíná ležícího lva se vztyčenou hlavou
Černá pláž s typickou skálou uprostřed – Lion´s Rock, je asi nejbližší „rekreační zónou“ z Aucklandu, a také cestu sem lemují většinou letní/víkendová sídla Aucklanďanů. Výjimkou, u které se vyplatí zastavit, je infocentrum Arataki, které bylo jedním z vůbec nejkrásnějších, co jsme na Zélandu viděli (a že jsou všechna dost dobrá!). Je to takové menší muzeum věnované okolní přírodě a původním obyvatelům Severního ostrova. Poznávacím znamením je mohutný maorský totem, který vévodí průčelí celé budovy.
Pláž samotná je na koupání docela nuda – strašlivě dlouho rovina, mělčina, a pak většinou rozbouřené vlny. Mnohem zajímavější je vydat se za odlivu na průzkum okolí – kolem skal projít do vedlejší zátočiny, kam proudí voda tunelem v jedné skále, a pak uzoučkým hrdlem mezi dalšími dvěma skalami, o které se rozbíjejí divoké vlny. Na skály se dá lehce vyšplhat a celý tenhle labyrint pod sebou mít jako na dlani.
Na druhou stranu od parkoviště vede lesní stezka k pěknému vodopádu Kite Kite, když má člověk chuť se trochu „odsolit“. Přiznáváme, že pláž jsme si docela užili, ale vodopád a následný večer už máme trochu v slznaté mlze, neboť jsme zde připravovali naše milované autíčko poslední den před jeho prodejem a naším odjezdem ze Zélandu po 13měsíčním pobytu.
7. COROMANDEL
Známá pláž Cathedral Cove – pro fotku kamenného tunelu a nádherné pláže se skalními útvary bez davů si člověk musí hodně přivstat
Poloostrov Coromandel je další rekreační oblastí nedaleko Aucklandu, kde je vše připraveno na turisty a jejich peněženky. Celkem malá plocha je po přírodní stránce neuvěřitelně pestrá – najdete tu skalnaté i písečné pláže, travnaté vrchoviny se stezkami mezi pastvinami i svěží lesy protkané starými těžebními chodbami. Opravdovou nádherou, kterou si většina návštěvníků nenechá ujít, je pláž Cathedral Cove se skalním tunelem, jednou z nejznámějších scenérií Nového Zélandu. Pro fotku bez lidí to chce ale zamířit sem pokud možno ještě před úsvitem. Dalším oblíbeným místem je Hot Water Beach, pláž, pod níž vyvěrají horké prameny, a tak si tu můžete při troše snahy vyhloubit v písku jámu, která se zaplní horkou vodou, a z ní pak rovnou hupnout do ledového oceánu. Problém je v tom, že horké prameny na omezené ploše chce po většinu roku vyzkoušet příliš moc lidí najednou… (O jiném, lepším místě, až v příštím článku;-))
8. BLUE SPRING
Říčka napájená čisťounkým pramenem Blue Spring – barvu řeky i pramene určuje jen to, co je zrovna na dně, a jak moc svítí slunce – modrozelené odstíny snad ani nejdou spočítat
Představte si tak neuvěřitelně čistou vodu, že její barvu určuje pouze podklad koryta řeky, rostliny, které tam rostou, a svit slunce. Díky tomu se většinou jeví jako tyrkysově modrá, průzračná. Taková říčka opravdu existuje, napájí ji mohutný pramen Blue Spring a najdete ji nedaleko městečka Putaruru. Infocedule tvrdí, že odsud pochází 70% balené vody na Zélandu. Procházka podél říčky, která mění odstíny modré a zelené jako chameleon, má necelých 5 km a není nijak náročná. Na obou jejích koncích jsou parkoviště, kde ale již několik let operují vykradači aut, takže opatrnost je na místě.
9. TEREJOVÉ NA MURIWAI BEACH
Koncem zimy se terejové vrací z Austrálie na zélandské útesy a začínají námluvy a hnízdění
A protože nám v seznamu nesmí chybět zvířátka, zařazujeme ještě jednu lokalitu – Muriwai Beach – výhradně kvůli nim. Přestože tu najdete i pěknou černou pláž na koupání, tak tím nejzajímavějším je rozhodně kolonie elegantních terejů bílých rozprostřená na zdejších útesech. Podobné místo je také na Cape Kidnappers v Hawke´s Bay, jenomže tam se za nimi musí 9 km za odlivu a rychle zpět, a navíc tam od dubna do září není ani peříčko, kdežto na Muriwai Beach se pár jedinců dá spatřit téměř po celý rok. My sem zavítali na konci srpna a byli svědky vášnivých námluv, prvního nesmělého ozobávání a zakládání hnízd.
10. BRIDAL VEIL FALLS
Vodopád Bridal Veil Falls – jeden z mála vodopádů, který se dá s využitím oficiální stezky vidět z vyhlídkových plošin nahoře, uprostřed i pod ním.
Vodopád Bridal Veil Falls („Nevěstin závoj“) najdete v nádherné a poklidné oblasti Waikato, asi 15 minut jízdy ze surfařského Raglanu. Je 55 m vysoký, řítící se ze skalního zlomu, který vytvořila valící se žhavá láva a zemina, když se konečně zastavila. Pod vodopádem je tzv. amfiteátr, jezírko, které vytvořila padající voda svou silou. Přestože domovem těch nejhezčích vodopádů je spíš Jížní ostrov, tak Bridal Veil Falls jim může směle konkurovat – jednak je opravdu pěkný a jednak velmi dobře přístupný. Kolem totiž vede skvěle udržovaná stezka hned se 3 vyhlídkami – jedna přímo nad vodopádem, druhá zhruba v polovině, s úžasným bočním pohledem, a pak samozřejmě zespoda, kde máte vodopád v celé své kráse a mohutnosti před sebou. Škoda jen, že se v jezírku moc nedoporučuje koupat – jednak kvůli proudům, a pak také kvůli vodě znečištěné tím, jak předtím protéká zemědělskou oblastí.
Stejně jako jsme své tipy pro Jižní ostrov nacpali nakonec do dvou článků, tak i pro ostrov severní je plánované pokračování – Skryté perly – přece bychom vás o to nemohli ochudit:-) Kdyby vám to ale už teď přišlo málo, tak tady jsou ještě tři přídavky – místa, která jsou zajímavá a oblíbená mezi spoustou turistů, backpackerů i místních, ale nám na ně nějak nevyzbylo místo, čas, energie či finance, tudíž osobní zkušenost předat nemůžeme:
Bonus 1: Jezero Taupo
Největší zélandské jezero je domovem letní rekreace, vodních sportů a všeho, co k tomu patří. Je to také ale tradiční maorské území, což můžete nejlépe zjistit u obřích rytin ve skalách na břehu, ke kterým se ale dá dostat pouze po vodě – doplout nebo doplavat:-) V bezprostředním okolí jezera můžete třeba také navštívit měsíční krajinu okolo Craters of the Moon kam je vstup ve výši 8 NZD v době vydání článku, známé burácející Huka Falls, či na opačné straně jezera nacházející se stezka mezi bublajícími horkými jezírky zvaná Tokaanu Geothermal Walk.
Bonus 2: Jeskyně Waitomo
Jednou z velkých zajímavostí Zélandu jsou světélkující červíci glowworms. Dají se najít na spoustě míst zdarma (tipy třeba v našem článku o glowworms), pravděpodobně v menším množství, ale budete na ně mít dostatek času. Chcete-li si vybrat jen jedno místo a nevadí vám si připlatit, pak zkuste jeskyně Waitomo, které se projíždějí na lodičce a glowworms vám svítí nad hlavou jako miliony hvězdiček.
Základní cena je v době vydání článku 54 NZD.
Bonus č. 3 – Hobitín
Hobití vesnička, kterou tu zanechali filmaři a stala se jednou z nejpopulárnějších atrakcí světa, je něco, bez čeho spousta lidí nemůže ze Zélandu odjet. Především všichni Číňani:-) Dnes už je o ni tak velký zájem, že výpravy vyrážejí v 10minutových intervalech, areál proběhnou a člověk je rád, že stihne cvaknout nějakou tu fotku. Osobně jsme nakonec usoudili, že 80 dolarů/os. raději investujeme jinam, ale v seznamu zajímavostí Severního ostrova by asi Hobitín chybět neměl:-)
Základní cena je v době vydání článku 84 NZD (plánované zdražení od dubna 2020).
Přečtěte si také další články s podobnými tipy na zajímavá a krásná místa Nového Zélandu:
Desatero ikonických míst Jižního ostrova Nového Zélandu
Tucet skrytých perel jižního ostrova Nového Zélandu
Loading...
