Národní park Similajau, utajená říše zlatých pláží a krokodýlů na Borneu

Národní park se špatně zapamatovatelným názvem Similajau patří v rámci Bornea i státu Sarawak k těm méně známějším a opomíjeným. Důvodem je jeho poloha – zhruba uprostřed pobřežní trasy Sarawakem, nedaleko města Bintulu, kde z turistického hlediska nic zajímavého není, naopak na pobřeží stojí velká rafinérie. Přesto, nebo právě proto, je Similajau jakousi oázou s pestrou paletou přírodního bohatství, kam se vyplatí na den nebo dva zajet. Ideálně mimo víkend, to sem jezdí piknikovat bintulští.

Ve vodě i na souši

Národní park Similajau byl založen roku 1976 a dnes se rozkládá na ploše přes 89 km čtverečních. Zahrnuje jak pevninskou, tak mořskou část, a pobřeží parku, kam návštěvníci směřují, pak tato dvě prostředí ideálně propojuje. Podvodní svět, který je navzdory ropnému průmyslu v pobřežních vodách překvapivě bohatý, tvoří korálové lesy obývané mnoha druhy tropických živočichů. Pro člověka jsou asi nejzajímavější hned 3 druhy ohrožených mořských želv, které připlouvají na zlaté pláže parku Similajau klást vejce. Park se snaží jednak maximálně chránit a zlepšovat prostředí, kde se želvy pohybují, jednak dohlížet na líhnutí vajec tak, že je přenáší do vlastních líhnišť, kde jim nehrozí predátoři, ani nenechaví gurmáni z řad místních lidí.

Kromě zlatých písčitých pláží tvoří pak pevninskou část parku četná skaliska na pobřeží, prastaré a neskutečně rozrostlé mangrovy a především bohatý smíšený dvojkřídláčový les, který má až 5 vegetačních pater, z nichž to nejvyšší tvoří mohutné stromy, nejčastější oběti těžby dřeva, která ve velkém devastuje bornejské pralesy.

Zvířecí obyvatelé NP Similajau

Seznam tvorů, které může návštěvník v parku Similajau spatřit, je dlouhý, souhrnně se uvádí 34 druhů savců, 185 druhů ptáků a nespočet dalšího. Mezi to největší (a tím pádem pro většinu z nás nejzajímavější) patří již změněné želvy (kareta obrovská, kareta pravá, kožatka velká), které připlouvají klást vejce každé 2 – 4 roky, nebezpečný teritoriální predátor krokodýl mořský, největší žijící dravec, anebo zoborožec malajský, symbol partnerské věrnosti, tvořící páry na celý život.

Ve stromoví dál od stanice se dají spatřit akční opice, nejspíš makakové, ale měli by tu žít i hulmani. Při pohledu od moře je možně pozorovat kroužící orly bělobřiché, snadno rozeznatelné podle siluety – v letu totiž drží křídla do tvaru V, nikoli kolmo k tělu. Hnízdí vysoko na vzrostlých stromech a na stejné místo se vrací každý rok. Půdu nejenom v lese, ale i na trecích rozrývají prasata vousatá bornejská, největší divoká prasata dorůstající až do 320 kg, která údajně dokážou přeskočit i dvoumetrovou překážku (tomu asi neuvěřím, dokud to aspoň na fotce neuvidím:-)). O hodně drobnější obyvatel zdejších lesů je potom kančil větší, nejmenší kopytník světa, o velikosti zajíce:-) Jde o tzv. živoucí fosílii, neboť jeho podobu nezměnila evoluce posledních 30 milionů let. Z malých šelem pak lesy obývá ovíječ skvrnitý nebo též cibetka, s jejíž “pomocí” se v Indonésii vyrábí cibetková káva. Když se cítí ohrožen, používá chemickou obranu ve formě smrduté spršky, podobně jako skunk.

Co se týká vodních tvorů, tak mimo zmíněných krokodýlů a želv je občas možné v moři zahlédnout delfíny, žije tu celkem 5 druhů, jimo jiné i vzácné orcely tuponosé, zvané Iravádští delfíni, za kterými se jezdí například do kambodžské Kratie. Na skalnatém pobřeží nebo v mělké vodě se pohybují také zvláštní prehistoričtí ostrorepi, příbuzní trilobitů.

V ústí řeky jsme jeden podvečer viděli krokouše na vlastní oči a konečně uvěřili, že na Borneu žijí.

Bonusy navíc

1. Stejně jako v ostatních parcích Sarawaku jako např. NP Bako nebo NP Niah, i v Similajau je na stanici pro návštěvníky připravena vzdělávací sekce ve formě malého muzea se spoustou fotek a textů k tomu, co všechno lze v parku spatřit. Mimo to tu mají ukázku “reef bells“, speciálních betonových zvonů, které se umisťují do moře jako podpora pro nové uchycení korálů a úkryt pro želvy a další živočichy, anebo 5,7 m dlouhou kostru velryby vorvaňovce zobatého. Tento tvor je poměrně rozšířen v teplých vodách celého světa, ale drží se spíš v hlubinách, a především díky nezřízenému lovu v Japonsku, Taiwanu a Indonésii byl zařazen mezi ohrožené druhy. Tenhle konkrétní chudák zabloudil roku 2015 na pláž u Bintulu, napoprvé jej lidé ještě vrátili do moře, ale druhý den byl již nalezen mrtvý. Byl to první spatřený vorvaňovec v Sarawaku, druhý v Malajsii.

2. Noční procházka. Sice je všude napsáno, aby se návštěvníci vrátili do setmění k centrále, případně že noční procházka může být za příslušný obnos realizována s průvodcem (což není od věci, rangeři vědí, co a kde hledat, a čemu se naopak vyhnout), ale v samostatné výpravě vám samozřejmě nikdo nezabrání. Základem je silná baterka, zavřené boty, dlouhé oblečení a repelent (anebo aspoň ta baterka, když se prostě nestíháte vrátit z celodenního treku:-)). Bornejský prales obecně nejvíc ožívá těsně po rozednění a těsně před setměním. Aktivní jsou zejména opice, ptáci, v houští se probouzejí kančilové. Ve svitu baterky pak vidíte v reálu, jak neuvěřitelně prales žije – všemu svítí oči. Zejména odevšaď vylezou pavouci, nebo i bez baterky můžete sledovat zářivý tanec světlušek. Na místě je ale i velká opatrnost, ze tmy se může náhle vynořit třeba třímetrový had bojga stromová, hojný mezi zdejšími mangrovovými porosty;-) A ROZHODNĚ se nepřibližovat k řekám – zdejší varování před krokodýly tu není pro nic za nic. I když asi až v momentě, kdy člověk takového minidinosaura vidí v reálu na opačném břehu řeky, začne brát ta varování vážně:-)

Největší noční překvapení byla třímetrová bojga stromová přes cestu, od nevidim do nevidim.

Proč se tedy do NP Similajau vypravit?

Dosavadní výčet nestačí? Dobře, přidáme… Veřejnosti přístupné trasy vedou převážně lesem podél pobřeží, tedy žádný dramatický terén, přes všechny říčky přejdete po můstku, pohoda. Naopak se dá průběžně vylézt na pláž, kde se ukazují nové a úžasné scenérie (neohlížet se zpět k Bintulu, tam jen šlehají plameny z komínů rafinérie). Zejména při odlivu vystupují mezi úseky zlatého písku dlouhé pásy černých skal, které jsou na povrchu různě vymleté a v dírách zůstávají jezírka s hemžícím se životem. Všude po plážích pochodují doslova armády ráčků poustevníků, až máte pocit, že vám zem odchází pod nohama. My jsme zastihli moře poměrně rozbouřené a připadali si tu úplně jako před pár měsíci na Novém Zélandu, snad s výjimkou té teploty…:-)

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

Pro další tipy, kam se vydat v Sarawaku za přírodou, se mrkněte na naše články o národním parku Bako a přírodní rezervaci Semenggoh.

Praktické informace k NP Similajau (06/2017)

Vstupné (cizinci):
dospělí – 20 RM (cca 120 Kč),
děti 6 – 18 let – 10 RM (cca 60 Kč)

Doprava:
NP Similajau se nachází necelých 30 km od města Bintulu, bohužel sem ale nejezdí žádná hromadná doprava. Pokud máte vlastní auto nebo někoho, kdo vás odveze, máte vyhráno. Jinak se sem dá dostat sdíleným minibusem nebo taxi (pokud mávnete u silnice, tak se každý rád stane taxikářem) za 40 – 50 RM pro 2 osoby (240 – 300 Kč). My jsme jeli stopem, ovšem s vědomím rizika, že posledních 9 km od odbočky z hlavní silnice budeme muset dojít pěšky. Naštěstí nemuseli.

Ubytování:
U centrály národního parku je zřízeno ubytování všech kategorií, od kempu (5 RM za osobu), přes dorm (15 RM za osobu) k privátním chatkám (100 RM za pokoj – 300 RM za chatku, jako všude se vyplatí sem jet ve větší skupině). Pokoje je lepší si předem rezervovat, pohodlně online na adrese http://ebooking.sarawak.gov.my/eBooking/public/home.htm. Při kempování ve stanu doporučují rangeři rovnou při registraci jít do některého z altánků, kvůli častému dešti a padajícím větvím. Opice tu tolik nejsou, takže není třeba stan přes den bourat jako v NP Bako.

Stravování:
Na centrále je i společná kantýna, kde je k dispozici jídlo prakticky celý den, ovšem brzké snídaně nebo večeře pozdější než v 17 hodin je třeba si předem domluvit. Servíruje se tradičně jako v restauraci, jídlo na objednávku, hlavně jednoduché rýžové a nudlové pokrmy. Dá se tu koupit i balená voda, limonády a pivo v plechu, drobné sušenky na treky (ceny srovnatelné s městěm, 1,5 l voda za 2 RM). Jsou tu k dispozici zásuvky a večer se tu dá posedět se světlem, elektřinou a větrákem (a obrovskými cikádami nalétávajícími na světlo:-)).

Treky:
Park nabízí jeden hlavní a několik menších, okružních treků džunglí, všechny jsou dobře značené, jen v době vzniku článku byl kvůli údržbě uzavřený trek přes Ancha Batu a Educational trail skrz mangrovy. Hlavní trek podél pobřeží má krátké odbočky na vyhlídkový altán (1,5 km) a Želví pláže I. a II. (6 a 7 km), po 10 km končí na Zlaté pláži. Zpět se bohužel musí stejnou cestou. Velmi doporučujeme procházku po dřevěných chodnících skrz mangrovy (dalo se jít i uzavřeným úsekem, jen sem tam chybělo prkno) – tak ohromnou a starou spleť kořenů, kmenů a větví jsme ještě neviděli.

Podrobné informace o parku a jednotlivých trecích jsou k dispozici na adrese správy sarawackých parků.

NP – Similajau – plánek