Národní park Bako, perla Bornea a domov nosatých opic

Borneo, třetí největší ostrov světa, pokrytý hustými pralesy, je nezměrnou pokladnicí přírodního bohatství a druhové rozmanitosti. Mnoho rostlin a živočichů je zdejšími endemity – nikde jinde na světě nežijí. Jen na malajsijské, menší části ostrova se nachází přes 30 národních parků a významných chráněných celků, kde je možné spatřit zvláštní tvory a neobvyklé stromy i květiny. Dnes se podíváme do nejstaršího z nich, národního parku Bako.

Bako, jedna z nejdostupnějších divočin

Z početných parků ve státě Sarawak je Bako nejstarší (vyhlášen 1957), je velmi dobře dostupný (30 km od Kuchingu) a zřejmě díky své pestrosti je také jeden z vůbec nejoblíbenějších parků na Borneu (jsou zde přirozeně zastoupeny všechny ekosystémy, které se na Borneu nacházejí, snad jen s výjimkou vysokohorského pásma). Přestože sem denně přijíždí nemalý počet turistů, ať už na delší pobyt i s ubytováním, anebo převážně jen na jednodenní výlet, tak za pozornost, návštěvu i vydané peníze rozhodně stojí. Spousta hlavních lákadel (jako třeba nosaté opice kahau) se dá spatřit přímo u centrály parku, ale Bako nabízí i desítky kilometrů stezek, kde se všichni návštěvníci přes den příjemně rozptýlí a nepřekáží si navzájem.

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

Na území poloostrova Muara Tebas je zdokumentována ochrany přírody již od roku 1927, a sice ve formě Muara Tebas Forest Reserve. Péče o tento kousek země byla vždy velmi důležitá, neboť skrývá skutečné poklady přírody, navíc velmi křehké a lehce zničitelné. V první řadě je to unikátní skalnaté pobřeží, tvořené převážně pískovcovými útesy, které dále tvaruje mořská i povětrnostní eroze. Nejznámějším výjevem a de facto symbolem celého parku je osamocená skála v moři, Sea Stack, ve tvaru hlavy kobry (přímo k ní se dá dostat jen na pronajaté lodi, ale je vidět z nedaleké vyhlídky nad Tajor Pandan Kecil). Útesům dává vyniknout zejména odliv, kdy se člověk může nerušeně procházet po širokánských plážích a obdivovat okolní skály, pískovcové útvary a vzory, které ve světlejší skále namalovaly železité žíly. Pod nohama mu utíkají barevní krabíci i maskované ještěrky.

Příroda celého Bornea na 27 km čtverečních

Praktické informace k Bako NP (06/2017)

Vstupné (cizinci):
dospělí – 20 RM (cca 120 Kč),
děti 6 – 18 let – 10 RM (cca 60 Kč)

Doprava:
Park se nachází 30 km od města Kuching ve státu Sarawak. Komu není líto peněz, může sem dojet taxíkem nebo v rámci organizované tour (pomůže zajistit každý hotel ve městě), ale jde to i po vlastní ose.

1. Z náměstí Jalan Khoo Hun Yean (nedaleko ulice Jalan Masjid, odkud jezdí městské autobusy) v Kuchingu odjíždí autobus č. 1 a staví ve vesnici Bako u lodního terminálu. Jízdné stojí 3,50 RM (21 Kč). Podle všech dostupných zdrojů by měl vyjíždět každou celou hodinu od 7 do 16 h, ovšem my se dozvěděli i verzi, že jezdí jednou za dvě hodiny, následně že řidič odešel slavit svátek Gawai a další pojede za hodinu, načež se bus po 10 minutách zjevil. Věřte si pak něčemu…

2. Na terminálu je nutné zaplatit vstupné do národního parku a u vedlejšího okna se přihlásit a zaplatit loď k centrální stanici parku. Lístek stojí 40 RM (240 Kč) a platí i pro zpáteční jízdu. Není nutné dopředu hlásit termín návratu. Lodě neoperují za úplného odlivu, pokud je jen částečný a nemohou u stanice zajet k molu, tak vysazují návštěvníky na pláži do mělkého moře.

Ubytování:
U centrály národního parku je zřízeno ubytování všech kategorií, od kempu (5 RM za osobu), přes dorm (15 RM za osobu) k privátním chatkám (50 – 150 RM za pokoj), všechny pokoje jsou 3 – 4 lůžkové, takže rozhodně je výhodou jet ve skupině. Pokoje je lepší si předem rezervovat, pohodlně online na adrese http://ebooking.sarawak.gov.my/eBooking/public/home.htm. Kempoviště je trochu za zenitem, ale nechali nás stanovat na verandě prázdného hostelu, čili s vlastní koupelnou, světlem a zásuvkou. Kvůli opicím se ale musí stan přes den zbourat a věci uložit do úschovny.

Stravování:
Na centrále je i společná kantýna, kde je k dispozici jídlo prakticky celý den (snídaně od 7:30 do 11:30, oběd od 12 do 16:30, večeře od 18:30 do 21h) formou bufetu, ceny za kus masa nebo naběračku jídla jsou u každého pokrmu napsané. Dá se tu koupit i balená voda, limonády a pivo v plechu, drobné sušenky na treky (vše, hlavně voda, za několikanásobné ceny oproti městu).

Treky:
Celý národní park je protkán zhruba 15 značenými treky dlouhými od pár stovek metrů do více než 30 km. Jelikož jde o kopcovitý terén v horkém a vlhkém podnebí, zaberou i kratší vzdálenosti dost času a je třeba s tím počítat. V době naší návštěvy (06/2017) byla celá východní část parku zavřena kvůli údržbě stezek. Na vzdálenější pláže, stejně jako k ikonickému útesu ve tvaru hlavy kobry, se dá dostat jen pronajatou lodí (dá se zařídit na centrále parku).

NP Bako – plánek

Další, co dělá národní park Bako zcela unikátním, je fakt, že na jeho území jsou zastoupeny všechny hlavní ekosystémy Bornea, takže kdo nemá tolik času, aby objížděl celý ostrov, může se mrknout jenom do Bako a dostane aspoň malou ochutnávku. A dokonce nemusí ani dlouze křižovat park, stačí mu projít základní okružní trek Lintang a najde od všeho trochu:

Smíšený dvojkřídláčový les (Mixed Dipterocarp Forest) – vysoký a druhově bohatý les s několika patry vegetace. Stromy čeledi dvojkřídláčovité se dorůstají úctyhodných rozměrů a mají tvrdé a kvalitní dřevo. I proto jsou také nejvíce zastoupeny při těžbě dřeva z bornejských pralesů. Zajímavé je, že pralesy jihovýchodní Asie jsou údajně nejbohatší oblastí na léčivé rostliny, dá se tu najít až 6500 druhů léčivek (oproti Amazonii s 1300 druhy). Jak je to s jedovatými druhy, se nikde neuvádí:-)

Mokřadní les (Peat Swamp Forest) – je tvořený především vlhkomilnými palmami (např. ostnatá nypa houštinatá, na které se dokážou krmit jen kahau nosatí), podloží je podmáčené, stromy a keře většinou plodí ovoce. V parku Bako je to například první část Lintang Trailu směrem na jih, kde se podél chodníku dají najít spadané plody divokého durianu (nejedlé).

Vegetace skal a útesů (Rocks and Cliff Vegetation) – objevuje se nejčastěji na pobřežních útesech i samostatných skalách, kde se v drobné vrstvě naneseného písku uchytily rostliny. Jsou k tomu často uzpůsobené, zejména velmi silnými kořeny a povrchem těla, který je odolný vůči případným slaným sprškám.

Kerangas (Heath Forest) – jde o jakýsi bornejský ekvivalent vřesoviště, v jazyce původních obyvatel Ibanů je to doslova “země, na které se nedá pěstovat rýže”. Vzniká na kyselých a nepříliš výživných půdách pískovcových náhorních plošin, ale stále tu roste dost zajímavostí. Především se tu dají najít masožravky a to hned ve 3 velkých skupinách – láčkovky (ty nelze přehlédnout), rosnatky a bublinatky. Dále potom několik druhů tzv. mravenčích rostlin, které si vybudovaly symbiotický vztah s pralesními mravenci. Rostliny mravencům poskytují útočiště, zatímco díky jejich činnosti získávají živiny, především potřebný dusík.

Padang (někdy jako Grassland) – je pásmo skalnatých vrcholků a plošin, většinou v parku Bako sousedí s kerangasem. Hlavním zdrojem života jsou erozí vymleté “hrnce”, ve kterých se drží voda a rozpuštěné živiny. Při dešti se tento životadárný roztok vyplavuje a dostává zase do jiných skulin. Tam, kde se drží navátý písek, pak vzniká podklad vhodný pro uchycení rostlin. Rostou tu převážně plavuně, zakrslé keříky borovic nebo kapradiny, odolné traviny, vše adaptované na drsné podmínky.

Mangrovy (Mangrove Forest) – jsou velmi důležitým prostředím pro život v pobřežní oblasti, významným zdrojem dřeva, potravy i úkrytu, a také chrání křehké pískovcové útesy před mořským příbojem a bouřemi, čímž trochu zpomaluje jejich erozi. Na různých místech světa tvoří mangrovové porosty různé druhy stromů, v národním parku Bako je to především kuželovník a kolíkovník🙂

Plážový les (Beach Forest) – skalnaté pobřeží parku Bako prokládají občas krásné pláže, vždy lemované hustým lesem, který jako by sem opatrně nakukoval z hustější džungle. Jsou v něm zastoupeny hlavně bohatě listnaté druhy – přesličník (i když ten má zrovna měkké vidlice, ne listí), pandan, žlutý ibišek, baringtonie s nádhernými květy, které vykvétají v noci, krmí se na nich netopýři a s ránem uvadají. Právě v těchto lesích lze nejčastěji zahlédnout nosaté opice kahau, jak se ládují mladým listím.

Setkání s divokými tvory naživo

Co se týká živých tvorů, za kterými se do národního parku Bako jezdí, ani tady příroda nešetřila. Žije zde více než 150 druhů ptáků (v čele se zoborožci), i když ty je jednodušší slyšet, než v hustých větvích spatřit, také hbité žabky a ještěrky, menší i větší varani. Nebezpečně číhající jsou mezi listy keřů schovaní hadi, někteří i jedovatí. Když se snese tma, les ožije zvláštními tvory a je možné tu potkat kančila, letuchy, luskouna, nártouna, outloně, cibetku, vzduchem se už od soumraku prohánějí netopýři. V houštinách může vylekat šramot prasete vousatého (bornejského), několik jich žije přímo okolo centrály a lidmi se celkem nenechají rušit. Žerou spadané ovoce, kořínky, výhonky nebo larvy v zemi, ovšem dokáží nadělat i pěkné škody v obilných polích domorodců na Borneu a Sumatře. Největšími hvězdami jsou ale samozřejmě opice:

Makak jávský (Kera, Long-tailed Macaque) – hojný a častý a dost oprsklý, je třeba si před nimi střežit svačinu, nebo ji raději vůbec nevyndavat. Makaci žijí spíš ve větších skupinách a živí se zralým ovocem, hmyzem, nebo třeba drobnými kraby, kterých jsou tu plné pláže a okraje bažin na pobřeží.

Hulman stříbrný (Lutong, Silver Leaf Monkey) – žije v menších tlupách, 5 – 6 jedinců, a nejspíš hlouběji v lesích, na rozdíl od makaků jsou poměrně plaší, a proto je těžší je zahlédnout. Hulmani jsou přísně chráněným druhem. Živí se listím, lesním ovocem a výhonky. Dospělí mají tmavější, stříbrno-šedivou srst, ovšem mláďata se rodí zlatě oranžová, jako malé zářící pomeranče.

Kahau nosatý (Orang Belanda, Proboscis Monkey) – na první pohled legrační stvoření, které je však kvůli likvidaci svého přirozeného prostředí na seznamu ohrožených a přísně chráněných druhů. V národním parku Bako jich žije méně než 150 jedinců, v celém Sarawaku okolo tisícovky. Super je, že v Bako mají oblíbené stromy poblíž pláží i samotného centra, takže spatřit je je spíš o načasování, nikoli o námaze:-) Kahau se nedají splést s ničím jiným (možná kromě českého nohatého pivaře, anebo holandského kolonizátora, podle nichž dostaly kahau od domorodců pojmenování “holandská opice“), samci mají veliký nos (kvůli vábení samic) a velké břicho (kvůli trávení listí). Samice na tom jsou o trošku lépe, všichni dospělci pak mají dlouhý, bílý ocas, světle hnědou až šedou srst na přední části těla, záda jim pokrývá hustější, tmavá srst, díky které vypadají, jako kdyby nosili kabátek. Mláďata jsou naopak zbarvená celá tmavě a v obličeji jim až do 1 roku věku zůstává zvláštní, modrošedý odstín. Kahau dokáží strávit listy i jedovatých stromů, díky bakteriím v jejich žaludku. Jediné, co strávit nezvládnou, je ovoce obsahující cukr, chudáci.

Jedním z nejnovějších přírůstků v parku Bako je krokodýl mořský, kterého tu občas někdo spatří v pobřežních vodách, v ústích říček nebo ve stínu mangrovů. Krokodýl mořský dává přednost slané vodě, ale mláďata vychovává ve sladké, což vede nejčastěji ke střetům s člověkem. Jelikož jde o největšího plaza světa, dorůstajícího se standardně 5, ale v extrému i 6 – 7 m délky, a vysoce teritoriálního dravce, je lepší se tomuhle pozůstatku po dinosaurech klidit z cesty. V době naší návštěvy (červen 2017) bylo na všech plážích v Bako nedoporučené koupání, a když, tak na vlastní nebezpečí, právě kvůli tomu, že zde byl spatřen krokodýl.

Pamatuji si, že už v hodinách zeměpisu (nebo to byl přírodopis?) na základní škole se mi Borneo v souostroví Velkých Sund vrylo hluboko do podvědomí s představou, jak se tu cestovatel prosekává mačetou skrz džungli, vysoko z hustých korun stromů se k zemi vinou lijány silné jako ruka a nese se vřískot opic, do nohou se mu zakousávají žíznivé pijavice, ale jemu to nevadí, vlastně to ani nevnímá, protože je uhranutý všudypřítomnými masožravými rostlinami, pestrými motýly a zdánlivě lenivými hady, mnoha zázraky přírody, které ještě čekají na své objevení odbornou veřejností… O mnoho let později, a přestože do tohoto ráje zasáhly nenasytné tlamy bagrů těžících zdejší tvrdé a kvalitní dřevo, je to na Borneu stále takové, stále je tu možné vidět nedotčené primární pralesy. Jenom ta mačeta není nezbytně nutná, aspoň pokud se onen cestovatel vypraví do některého z početných národních parků. Jejich hlavní funkcí je chránit přírodu a její rozmanitost na daném území, také se ale věnují činnosti edukativní, a proto jsou v každém parku zřízeny a udržovány kilometry značených stezek, kudy se může cestovatel procházet zcela podle libosti a objevovat tajemství tropického pralesa.

Podrobné informace o parku a jednotlivých trecích jsou k dispozici na adrese správy sarawackých parků http://www.sarawakforestry.com/htm/snp-np-bako.html.

O další atrakci v okolí Kuchingu si můžete přečíst v našem článku Orangutani v přírodní rezervaci Semenggoh.

Chřestýšovec Waglerův, jedovatý had, se nám také ukázal přímo u centrály parku. Prý zakotvil na jednom keříku, přes den tu spí a v noci loví, říkal ranger.

S večerem vrcholí odliv a žádné lodičky už se k přístavním molům nedostanou, ovšem svou show rozhrává zapadající slunce.