Kulinářské okénko

Kulinářské okénko (1) – Barma

Napsal(a) Anča

Kdo nás zná, tak už to dobře ví, kdo čte naše články, tak na to nejspíš také přišel, že naše cestování a zážitky se hodně točí kolem jídla. Taková dlouhá cesta, kterou jsme podnikli, je opravdu neskutečným zdrojem kulinářských zážitků, chutí i nechutí, testování, objevování neznámých druhů čehokoliv i inspirace pro vlastní tvorbu (až se jednou vrátíme do své kuchyně). Prakticky všechno, co jíme, se snažíme fotit, když to jde, tak zjišťovat názvy, případně složení nebo recepty. No a přišlo nám tak nějak líto se o tolik krásy a tekoucích slin nepodělit:-) Není to nic extra originálního, podobnou jídelní sekci má i spousta jiných cestovatelských webů, ale možná právě proto, že to k tomu cestování prostě patří (a pro nás jde určitě o jednu z důležitějších součástí), by kapitola o jídle neměla chybět ani u nás.
Příspěvky na téma jídlo budou vycházet nepravidelně a na přeskáčku, každý bude reprezentovat jednu zemi, kterou jsme navštívili. Kde to bude možné, pokusíme se uvádět i ceny (pro Barmu platí měna kyat, 1 kyat = 0.02 Kč). Jako první je na pořadu dne barmská kuchyně, tak pojďte ochutnat…

Objednáno: rýže (zde podávaná se lžicí vařené cizrny), kuřecí kari se zeleninou a pálivá kuřecí směs – mističky vpravo, mezi rýžemi. Čerstvá zelenina (vyjíst jim ten velký talíř pro nás nebyl problém), chilli pasty, směs z pálivých bylinek, směs z pálivých vysmažených rybiček – levá část stolu je celá „v ceně“. Cena: 2 100 K.

Barmská kuchyně je na webu prezentována tak, že není tolik chuťově bohatá jako thajská, ani nepoužívá tolik koření jako indická, a potvrdilo se nám, že to je perfektní směs právě vlivů těchto dvou svých sousedů.

Co se týká teplých jídel, tak většinou tuto úlohu plní různá kari, tedy směsi masa, koření, nebo zeleniny v řídké omáčce. My vlastně strávili v podstatě měsíc na kuřecím kari s rýží, nicméně ani jednou nechutnalo stejně. Trochu problematický může být fakt, že většina podniků jídla ráno nebo dopoledne uvaří, a pak jim stojí v hrncích celý den. Ne vždy se tedy člověk dočká opravdu teplého jídla:-) Samozřejmě toto platí pro menší restaurace a polostánky, ve větší restauraci západního stylu samozřejmě dostanete jídlo teplé vždy (za patřičný obnos). Co naopak bylo po celé zemi hodně příjemné, je zvyk dávat k jídlu ohromná množství různých past, směsí, dochucovadel, často nechybí horký vývar. Mezi těmito extra mističkami lze najít dušenou zeleninu (stvoly, jak tady tomu říkáme), směs z vysmažených rybiček, různě zpracované chilli, někdy i čerstvé bylinky nebo zeleninu na přikousnutí.

Stánek, kde 3 mladé holčiny motaly a smažily rolky, jsme potkali v setmělé Mandalay, moc jsme na jídlo neviděli, ale s košem čerstvé zeleniny to bylo výborné. Cena: 400 K.

Stejně tak prakticky na všech stolech stojí termoska s horkým čajem a vedle kalíšky v různé míře vyčištěnosti. Tyto dva zvyky jsme si obzvlášť zamilovali:-) Jinak hotové krabičky s rýží, kari a 1 – 2 dochucovadly se prodávají běžně i ve vlacích a na nádražích, kde stojí 500 – 1000 kyatů, v restauračkách bývá porce od 1000 do 2000 kyatů podle toho, jak moc je to „restaurace“ nebo „stánek“.

Na nádražích (dráž) i přímo ve vlacích se prodávají krabičky s připraveným jídlem – většinou rýže, nějaké kari = dva kousky masa a trocha omáčky, k tomu něco na dochucení, většinou minimálně dvě věci (naložené pálivé bylinky, chilli pasta). Cena: 500 – 1 000 K.

V menších i větších restauracích lze často narazit i na různé saláty. My jsme vyzkoušeli rajčatový, moc dobrý, ale barmská kuchyně má v tomto směru jednu opravdovou specialitu – salát z naložených čajových lístků. Kromě lístků v něm jsou pražené, křupavé fazole, rajčata, sezam, citronová šťáva a chilli a je opravdu výborný.

Salát z naložených čajových lístků, barmská specialita, nám zněl nejdřív divně, ale když jsme ho jednou ochutnali, museli jsme to ješt párkrát zopakovat. Základem jsou čajové lístky a opražené, křupavé fazole, doplněno o rajčata, buráky, chilli, citronovou štávu, případně další přísady. Jen je trochu mastnější. Cena: 500 K.

Kromě kari se dá na ulici občas potkat věc, které říkáme „nudlopolívka“ – nudle zalité vývarem, často cibulovým, s čerstvými bylinkami a kořením. Rychlé, levné, dobré – platili jsme 300 – 500 kyatů. Jednou jsme k tomu dostali rozpůlená rajčata naplněná nějakou oříškovou směsí, bylo ale třeba si to po vzoru místních pomazat chilli pastou a zakápnout rybí omáčkou.

Trocha Thajska v Barmě

Naprosto výborná polévka, chutí a obsahem vlastně thajská tom yum, i když v té by správně nemělo být kokosové mléko. Restaurace s thajskými jídly lze v Barmě najít spíše v příhraničních oblastech na jihu.

Typická ukázka nudlopolévky u stánku: nudle, trocha koření, trocha bylinek, zalito cibulovým vývarem a doplněno čerstvými fazolovými klíčky a koriandrem dle libosti. Cena: 200 K.

Do polévek se přidávají kromě koření a bylinek různé jiné věci, že to byly kousky jakési křupavé oplatky smažené s cizrnou. Jako bonus jsme dostali rajče s ořechovou náplní, které samo o sobě nemělo moc chuť, ale s chilli pastou a rybí omáčkou to byla pochoutka. Cena: 300 K.

Hodně často, někdy v kombinaci s polévkami, jsou vidět malé stánky, kde se dělají nudlové „saláty“. Odložené, studené nudle, posypané smaženou cibulkou či česnekem, chilli, kořením a bylinkami prodavačka vždy pořádně prohňácala rukou a bez vývaru podávala, případně byl vývar zvlášť. K tomuto pokrmu jsme si nějak nevybudovali důvěru a měli ho jen jednou, nedopatřením:-)

Pouliční saláty ze studených nudlí v nás moc důvěry nebudily, ale když jsme to jednou nedopatřením ochutnali, tak hrozné to nebylo. Dokonce po tom nepřišly ani žádné zažívací problémy. Jelikož v Barmě žije i nemalý počet Indů nebo jejich potomků, dají se občas potkat i indické restaurace, stánky nebo prostě rozpálená plotýnka, kde chlapík opéká placky čapátí a podává je se zeleninovou omáčkou. V Rangunu je jedna vyhlášená indická restaurace s několika druhy biryani, zapečené rýže, ale i dalšími druhy indických pokrmů. Ceny jídel se pohybovaly od 1500 kyatů. My jsme si navíc krásně zavzpomínali na Indii a velice nám vyhovovalo, že barmská kuchyně ty dobrůtky od sousedů tak hezky asimilovala:-)

Čapátí s bramborovým kari a rajčatovým salátem na nočním trhu u jezera Inle. Cena: 700 K.

V malém městečku Thazi jsme potkali pana Inda, který jen tak na plotýnce pekl čapátí, k nim buď cizrnovou nebo zeleninovou směs. Zkusili jsme obojí a byla to příjemná vzpomínka na cestu Indií. Cena: 200 K za porci.

Paratha a čočkový pokrm daal jsme si dávali na večerní ulici Mandalay. Cena: 300 K.

Některá denní jídla si často nahrazuje ovocem či zeleninou, pokud je k dispozici. Barma je v tomto ohledu zemí zaslíbenou, zvlášť pokud člověk najde denní trh. Nabídka hodně záleží na sezóně, my jsme měli štěstí na sezónu mangovou, což bude patřit mezi naše nejlepší zážitky z cest:-) Při troše štěstí se dala zralá manga sbírat ze země podél cest. Kromě manga jsme si pochutnávali často na banánech, většinou menších, tlustých, s trojúhelníkovým průřezem. Byly hodně sladké a rychle se kazily, cena za svazek 500 – 1000 kyatů.

Na nádražích jsme často viděli prodávat zelené, kyselé mango, naložené v nějakém sladkém, oranžovém nálevu. Na chuť velmi osvěžující. Cena: 200 K za pylík.

I mango sezóna se nám naplno rozjela, a tak na mnohých trzích bylo možné vidět takovéto „sekce“ pouze s tímto ovocem. Cena: od 200 K za kus.

Zásoby zeleného manga v „továrně“, kde se hromadně krouhá a suší.

Prodavačka u vlaku s trsy buclatých banánů a sladce naloženým mangem. Cena: banány od 500 K., pytlík manga 200 K.

Nejčastěji se v Barmě dá koupit tento druh banánů – tlusté, s hranatým profilem, hodně sladké a rychle se kazící. Cena: 500 – 1 000 K za trs.

I v Barmě se pěstuje hned několik druhů banánů, nejsou ale všechny hned na jedení, ty zelené je třeba nechat dozrát.

Ke konci našeho pobytu dorazila sezóna mangostanu, rambutanu, liči, longanu a podobných „bobulí“, no a to už definitivně nešlo odolávat:-) Naopak zřejmě skončila sezóna papáji – na začátku května se dala koupit pěkná, zralá, na konci už musel člověk hodně pečlivě vybírat. Téměř kdekoli bylo možné sehnat výborné melouny, a také chlebovník a durian, jejichž sezóna také právě nastala.

Krásné liči v květnu dozrává a prodává se doslova na každém kroku.

Anglicky mangosteen, jedno z našich nejoblíbenějších ovocí, právě v květnu také začíná dozrávat. Patří ale mezi ty dražší, pro nás určitě. Cena: 50 – 300 K za kus.

Suchá oblast kolem planiny Bagan se živí především pěstováním kokosových palem. Kromě plodů se z zde vyrábí kokosová pálenka, sladké želé, a vlastně celé stromy se nějak zužitkovávají. Jde o speciální druh palem s velmi malými plody, jejichž měkká část se dá celá z ořechu vyndat, oloupat a sníst. Chutná to….jako mladý kokos. Cena: 100 K za 2 ks.

Nepříliš voňavý durian, v Asii nazývaný králem ovoce, je v květnu cítit všude, až jsme si na to docela zvykli a přestalo nám to smrdět:-)

Barmánci asi neradi počítají na kila, a tak se ovoce, včetně třeba kuliček hrozna, prodává na kusy. Na váhu jsme viděli prodávat jen rambutan a liči, longan se snad po celé zemi prodává na plechovky od kondenzovaného mléka. Také jsme na kila koupili rajčata u jezera Inle, kde se pěstují, překládají z lodí na náklaďáky a rozváží do celé země:-)

Na plovoucích zahradách jezera Inle se pěstuje zelenina, hlavně rajčata, která se pak rozváží do celé země. Cena: 2 kg taška nás vyšla na 800 K.

V jihovýchodní Asii snad není města či vesnice bez trhu…

Nejenom zelenina se prodává na trzích denně čerstvá, ale i maso a ryby.

Poněkud komplikovaná je v Barmě situace na zmrzlinovém trhu. Za prvé jsou tu oblasti bez pravidelné dodávky elektřiny (např. kolem jezera Inle), a tam se prostě zmrzlina vůbec neprodává, jelikož by ji museli obden vyhazovat rozteklou. Za druhé, když už se zmrzka prodává, tak je třeba hledět na značku. Jedna má zmrzliny vysloveně hnusné, chemické. Magnolia je asi dobrá, ale minimálně dvojnásobně dražší, než všechny ostatní. My si nejvíc oblíbili značku s kačerem Donaldem, která byla levnější a dobrá. Obzvlášť na jejím ananasovém nanuku (chutnal jak pouze rozmixovaný a zmražený ananas) jsme si ulítli a zvládli i 3 za den:-) Nejednou jsme viděli prodávat zmrzlý sirup ve vlaku po malých pytlíčkách, ale jelikož barmské sirupy obecně nejsou dobré, tak ani tyto zmrzlinky, přestože mezi místními jsou hodně populární, nám nezachutnaly.

Asi úplně nejlepší věc, co jsme v Barmě jedli, pokud to šlo sehnat – ananasová zmrzlina zcela bez něčeho přidaného, v podstatě rozmihované a zmrzlé kusy ananasu. Jen si člověk musel vždy hodně pospíšit, aby mu všechen ananas neskončil v ruce.

Barmská verze kornoutu vypadala poněkud nevábně, ale na chuť to nebylo špatné, když se člověk přenesl přes kornout chutnající jako smotaná palačinka a fakt, že na jeho dně NENÍ čokoláda:-) Cena tuším 400 K.

Zmrzlé pytlíky s ovocnými sirupy se dají občas koupit ve vlaku a Barmánci je mají moc rádi. Nám nechutnaly barmské sirupy, tedy příliš ani tato levná verze zmrzliny. Cena: 100 K.

Pokud člověk zamíří do typického barmského obchůdku, najde hromady sušenek, oplatek, sladkého pečiva a sladkostí obecně, zásadně v rodinných baleních. Ze slaných záležitostí jsme si oblíbili brutální chilli chipsy, na ulici smažené rolky, a nesměla chybět slunečnicová semínka, zde vždy ochucena skořicí, zázvorem a česnekem. V okolí turistických památek se u malých stánků nebo jen tak rovnou z hrnců nebo talířů prodávají různé sladkosti (kaše, ovocné želé nebo malé kousky pečiva), nebo třeba grilované mořské (i sladkovodní) plody.

U památek blízkých vodě se prodávají pochutiny právě z vysmažených vodních tvorů.

Zde je hned několik druhů sladkostí – uprostřed jakási kaše, světlé vedle je hmota podobná tvarohu, tmavé pak želé nejspíš z nějakého ovoce, sypané kokosem. V zavřené nádobce byla čokoládová poleva. Vzadu potom růžová a bílá „hovínka“ z nějakého těsta, která když si někdo dal, tak většinou právě s čokopolevou. Cena: od 500 K.

V kapitole o jídle by bylo možná fajn se zmínit i o tom, jak se dá v Barmě doplňovat pitný režim. Základem je voda, všude prodávaná maximálně po litrových lahvích, případně pak barelech. Sympatický fakt jsou hliněné džbány s pitnou vodou umístěné podél cest, před domy, u památek. Ve větších pagodách mívají o něco důvěryhodnější rosanu. Hliněné džbány celkem udržují vodu chladnou a mohou často pomoct, když vlastní zdroj dojde. Nebyla bych si ale vždycky úplně jistá zdrojem vody v nich. Pila jsem z nich často a nic se mi nestalo, ale myslím, že je to trochu loterie a otázka vlastní imunity.

Pro nás, co příliš nemusíme žabí pitný režim jen o vodě, nabízí Barma ohromnou paletu sirupů. Místní značky jsme ochutnali dvě, pomerančový sirup jsme těžce, ale překousli, mangový letěl do koše rovnou. Naštěstí se do Barmy vozí thajská značka Queen, a ta má skvělé všechny příchutě, a dokonce v Barmě vyšla trochu levněji.

V poměrně suché Barmě jsou – zejména v horkém období – příjemnou záležžitostí hliněné džbány s (více či méně) pitnou vodou, rozmístěné podél cest, na křižovatkách, před domy na vesnicích.

Ovocné šejky, které máme tolik rádi z Thajska, se v Barmě prodávají spíše v turistických restauracích za trochu větší peníz, ale zato na každém rohu někdo lisuje tuhé stvoly cukrové třtiny, do kelímku nebo do igelitového pytlíku. Její šťáva na ledu a s kapkou citronu je to nejlepší osvěžení v horkém dni.
Pro Čechy jistě nezůstane bez povšimnutí, že v Barmě se hodně točí pivo, mnoho večerních podniků jsou čistě „nalejvárny“. Zdejší pivo je dobré a narozdíl třeba od Thajska i levné.
Pro Barmu to sice není úplně typický nápoj, ale na několika málo místech pěstuje vlastní hrozny a vyrábí víno. My měli možnost ochutnat to z vinice Red Mountain na svazích nad jezerem Inle, první a údajně nejkvalitnější vinice v Barmě, a vůbec nebylo špatné.

Šťáva vylisovaná z cukrové třtiny, s ledem a někdy trocou limetkové šťávy, je populární a levné pití po celé JV Asii i Indii. Cena 200-500 kyatů.

V Barmě se pivo kupuje nejen v lahvi, ale dokonce točené a výborné! Cena 500 – 1000 kyatů

Díky zahraničním investorům se v Barmě pěstuje i víno a není vůbec špatné. Cena za lahev od 10 000 kyatů.

Nejlíp se ale stejně vždycky nakupovalo ve stanicích, při cestě vlakem;-)

Chlebovník, nebo-li jackfruit, v horách také v květnu dozrává, a tak se dá koupit téměř v každé stanici. Paní musí dávat pozor, aby měly tácy vyvážené, jinak se také mohou sesunout a kecnout si do bahna.

V některých stanicích se dá nakoupit zásoba zeleniny všeho možného druhu.

Ve vlakových stanicích se občas prodávají v páře ohřívané kynuté knedlíky se sladkou náplní. Cena: 100 K.

Kolem vlaků a v nich se často prodávají samosy, někdy na sladko s kokosem, někdy (méně často) ve slané verzi. Prostě indický vliv popřít nelze:-) Cena: 50 – 200 K za kus.

Prodavači procházející přímo vlaky nosí často různé drobné „smaženky“. Cena: 50 – 200 K.

Ve vlaku kolem Rangunu pán prodával takovéto knedlíčky z rýžového těsta, plněné strouhaným kokosem a posypané opraženým strouhaným kokosem. Cena: 2 ks za 100 K.

Jak se ti líbil článek?
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

2 komentáře

  • Pamatuji si, že když jsem byl v Mandalay tak jsem z této kuchyně ochutnal opravdu hodně. Je opravdu výtečná 🙂 Což mi připomíná, že bych se tam mohl zkusit vydat znovu 🙂

    • Nás nejvíc fascinovalo asi to, jak se tu snoubí ta thajská (jedna ze 3 našich nejoblíbenějších) a indická (druhá z našich 3 nejoblíbenějších) kuchyně, a pak tedy to stolování s 15 miskami pro každého:-)
      Naprosto souhlasíme, Danieli, že bychom se tam hned zase vrátili, Barma je úžasná země a od naší návštěvy se otevřelo spousta nových lokalit pro cizince…

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.