Psí kostel a Skalní brána na Českolipsku – kamenné útvary uprostřed borového moře

Hledáte tip na pohodový výlet do přírody s dětmi? Vydejte se s námi k Psímu kostelu a Skalní bráně na Českolipsku! Objevte kouzlo tajemné jeskyně, užijte si procházku borovým lesem a pokochejte se malebnými výhledy. Poradíme vám, jak trasu zvládnout i s kočárkem a kam vyrazit na zasloužené občerstvení.

Články z českých luhů a hájů teď měly na webu poněkud delší pauzu, ale to neznamená, že bychom nevýletovali. Naopak – v uplynulém roce (2020) nás omezil (trochu) náš nejmladší, kterému jsme výpravy museli přizpůsobit, a také se o pořádné omezení postarala pandemie koronaviru a opatření s ní spojená. Na druhou stranu, pořádně cestovat se dalo hlavně po Čechách, a tak by byla škoda se aspoň o některé tipy nepodělit. Zvlášť, když můžeme přispět novým poznatkem – zda jsou trasy schůdné i s kočárkem nebo ne:-) Tentokrát je tu zavzpomínání na jeden z úplně prvních společných výletů k jeskyni Psí kostel a na Skalní bránu… 

S přicházejícím jarem 2020 a vyššími teplotami jsme s malým Putovníčkem začali vyrážet čím dál víc na výlety, nejdřív půldenní, pak celodenní, víkendy, atd. Jeden z prvních výletů (tedy takový, kdy jsme se ještě vypravovali dost pozdě a večer se vraceli domů) nás zavedl do oblasti Hradčan na Českolipsku. Tuhle lokalitu zmiňuje hned několik webů o výletech pro kočárky, a tak jsme neváhali ani nad větší vzdáleností a vyrazili. Zvolili jsme okruh, který nás provedl přes jeskyni Psí kostel a Skalní bránu, a tady si můžete přečíst, jak to přesně probíhalo, a jestli by to nebylo pěkné místo i pro váš vlastní výlet…. 

Parkování a očista před cestou

Pro zaparkování si v mapě vybíráme silničku z obce Veselí, na níž je ale pak už zákaz a pokračuje jako cyklostezka, auta sem mohou jen se speciálním povolením. Hned za vesnicí je tedy cedule „Průjezd zakázán“, tak googlíme její přesnou definici, a jelikož my nechceme nic projíždět, ale zůstat tam zaparkovaní, tak usoudíme, že jsme ok:-) Stavíme hned na prvním rozcestí, i když by se dalo jet ještě kousek dál, kde už auta definitivně zadrží závora. Respektive spíš ten zákaz vjezdu nad ní, protože závora je otevřená… Mladý pán, ještě trochu rozespaný, přesedlává do svého kočáru a vyrážíme. Chvíli je v klidu, ale pak mu dojde, že vlastně docela dlouho spal a že by mohl třeba začít řvát hlady, což taky okamžitě učiní. Má pravdu, a tak stavíme u hromady klád, oblíbené „krmicí“ zastávky. Při jídle se po…. tak zvláštním způsobem, že mu všechno vyteče po zádech, v plíně nezůstane skoro nic. Skvěle se to v lese převlíká, fakt:-) (Ačkoliv normálně jsem spíš jejich odpůrce, tak v tomto případě Bůh žehnej tomu, kdo vymyslel vlhčené ubrousky:-D)

Jarním lesem i hlubokým pískem

Les je ale naprosto úžasný. Vysoké a jako pravítko rovné borovice, které mají vespod hodně tmavé kmeny, asi od poloviny světlejší, a všechno je podestlané světle zeleným, pučícím listím hustého borůvčí. Když se zadíváme zblízka, houpají se v něm už i malinké odkvetlé kuličky, takže se sem letos ještě budeme muset minimálně jednou vypravit… (doplnění: ano, po další návštěvě v létě se nám zaplnil mrazák borůvkami na celou zimu:-))

Z asfaltu zabočujeme na lesní cesty, dvakrát zahneme, napojíme se na žlutou, a pak je potřeba vystoupat pískem, přes kořeny a do kopce, což není vůbec kombinace pro kočárek, ale statečnej táta to dá, není přece žádný vořezávátko:-) Jsme na vykácené pláni, napravo se zvedá vršek s jeskyní Psí kostel, nalevo se táhne řada vykotlaných skal, jaké jsou typické pro krajinu Kokořínska a Českého ráje. Dorazíme k rozcestníku a pokračujeme po zelené doprava. Pod vrškem by šel kočárek nechat, ale my ho statečně táhneme/tlačíme až nahoru.

Psí kostel a Skalní brána

Vršek tvoří skalní masív, pod kterým vznikla na konci doby ledové unikátní jeskyně o délce cca 35 m výšce až 2,5 m a s celkem 7 „vchody“, vlastně je to spíš takový ohromující labyrint (některé zdroje uvádí, že posčítaná délka chodeb je až 80 m). Název pocházející z německého Hundskirche je zřejmě odvozen od loveckých výprav, které zde nacházely úkryt v nepřízni počasí. Ostatně jako výletníci a trempové dnešních dnů. Oheň se tu dá rozdělat bez problémů a místa na spaní je habakuk. Děti, které zvládnou samy chodit, běhat a nezřítit se přitom ze skály, se tu krásně vydovádí, na ty ostatní je třeba trošku dohlédnout;-)

Po svačinové a fotopauze se přehoupneme údolíčkem na další vrch, který zdobí parádní Skalní brána. Je to jako zmenšenina Pravčické brány, hlavně tedy při pohledu ze shora, a my si tu uvědomujeme, jaké máme štěstí žít právě v České republice, kde Matka Příroda sice nešla do extrémů, ale co do pestrosti tu odvedla skutečně skvělou práci.

Zatímco Petík obíhá skálu ze všech stran, hledá kešku a fotí, tak Kuba spokojeně zkoumá drobné lístečky borůvčí i trochu větší lístky malého buku. Jsou krásně, svěže zelené. Ladily by mu s dudlíkem, kdyby ho dávno nevyplivnul…

Gastrotečka nesmí chybět

Stále tím nádherně zeleným, mladým, jarním lesem seběhneme z kopce a už jsme zase na rovinatých a pohodlných cestách (škoda, že jsme tenkrát ještě neznali barefooty, tady by se to běhalo…), které nás postupně dovedou zpátky na Kubovo „místo činu“ u hromady klád a kolem podmáčené louky plné odkvetlých pampelišek, ze kterých tu zůstaly jen lehounké, huňaté hlavičky bílého chmýří, i k autu. O dalším plánu máme celkem jasno, neboť svačina dnes nebyla velká, naše oblíbená restaurace je „jen“ 20 km daleko a zahrádky už by měly mít otevřeno. Na internetu se nic nepíše, a tak jedeme do Nového Boru zkusit štěstí. Na zahrádce pizzerie Sorrento se sice musí sedět ob-lavici, ale otevřeno mají, a ty jejich skvělé zapečené brambory, ledové kafe se zmrzlinou a vždy veselá a příjemná obsluha udělají perfektní tečku za dnešním výletem.

Druhým naším tipem v okolí skal je městečko Mimoň (12 km), kde najdete jednak sympatickou cukrárnu Dana, ale hlavně také zmrzlinárnu Ralsko, která má asi nejširší nabídku příchutí v republice, včetně šílenosti jako čabajková nebo česneková zmrzlina pro odvážlivce;-)

A kdybyste sem chtěli přijet z větší dálky a zřídit si někde “základnu” pro objevování Českého Ráje nebo Lužických hor, určitě se podívejte i na nabídku ubytování v okolí.

Shrnutí

Délka okruhu: 4,9 km

Náročnost: Snadná; 2x prudší, ale krátké stoupání

Kočárek nebo nosítko: Doporučujeme raději nosítko, ale ve dvou a s odhodláním občas poponést, to jde i s kočárkem. Jinak je les protkaný širšími cestami a cyklostezkami, které jsou všechny pro kočárek perfektní.

Mapa

Download file: 16422.gpx

Nejčastější dotazy