Peťovi bylo ráno pořád špatně, tak jsme si trochu zalenošili. Když to po imodiu vypadalo, že se sřeva prozatím uklidnila, vyrazili jsme do městských zahrad, které jsme naštěstí neměli daleko. Lehce jsme posnídali cestou (krájený ananas, durianová buchta – byla dobrá, durian v ní cítit nebyl, melounový bubble tea, ve kterém nebyl čaj, zato tam byly černé tapiokové kuličky) a nejdříve se chtěli podívat do krásné a velikánské Národní mešity (Masjid Negara), bohužel jsme jako nemuslimové nebyli vpuštěni. Pro ty jsou vyhrazeny speciální návštěvní hodiny, do kterých jsme se ani jednou, když jsme šli kolem, netrefili:-(

   Parkem jsme prošli nejdříve kolem islámského muzea, o kterém jsme se až později doslechli, že je docela zajímavé, zejména modely různých staveb po světě, které jsou právě islámem ovlivněny. My ale muzea z principu většinou vypouštíme, takže první, kam jsme se po delší úvaze vypravili, byl Ptačí park. Jde o ohromnou voliéru, kde se ptáci pohybují téměř volně (buď úplně nebo v rámci určitých tematických sekcí, a také největší dravci a nejvzácnějších kousky (třeba zoborožci) mají vlastní klece) a lidé mezi nimi. Rozlohou je celý park velký asi jako jedno patro pražské ZOO, trvalo nám ho celý projít skoro 4 hodiny. Vstupné nás vyšlo každého na 48 RM, dalo se ale platit kartou a rozhodně jsme těch peněz nelitovali. Navíc jsme dostali kupony na slevu do ZOO a akvária, což jsme později rádi využili. V parku samotném jsme viděli spousty ptáčků rozdělených podle oblastí, které obývají, ale hodně z nich si chodilo a lítalo, kde se jim zrovna zalíbilo. Nejvíc jsme se zasekli v malé extra voliérce s okrasnými zpěvavými ptáky a zuřivě se snažili udělat co nejlepší fotky. Myslím, že pár se jich opravdu povedlo, člověk tu může vidět ptáčky hodně zblízka. Další místo, odkud se nám ani trochu nechtělo, byla opět samostatná sekce s papoušky. Od vnější voliéry byla oddělená, ale v rámci ní se spousta papoušků pohybovala volně. Od pracovníka parku si mohl návštěvník koupit mističku žrádla (vypadalo to jako kokosové mléko), a to mu pak papoušci sedali na ruce, na ramena, na hlavu:-) To jsme ale neudělali, vystačili jsme si s papoušky sedícími v klidu na zábradlí pár centimetrů od nás. Nad určení druhů si budu muset ještě sednout doma s nejlepšími kamarády googlem a wikipedií, ale nejvíc tu bylo takových menších, hodně barevných papoušků, pak tu chodil párek papoušků zelených, párek amazoňanů a poletoval jeden veliký kakadu. Na vše z klecí dohlíželi ary, další kakadu, růžovo-šediví papoušci a jeden, který vypadal jako kříženec papouška a orlosupa. Jinak dále v parku je možné mimo jiné vidět několik druhů zoborožců, všude nás provázely menší bílé volavky a pávi, a také cizokrajní holubi. Nemohli zde chybět ani mořští orli, i když podle mě v příliš malé voliéře. Naprosto vyřízení jsme opustili Bird park někdy před 15. hodinou a šli se podívat ještě do Zahrady orchidejí.

   Ta byla pěkná, byla zadarmo, v podloubíčkách foukaly větráky, takže bylo i příjemně, jen jsem si jí představovala nějak trochu přírodněji, tady rostly všechny orchideje na záhonkách nebo v květináčích, případně roubované odštěpy na vlhkých kládách, vše jasně určené na prodej. Orchideje byly ale samozřejmě naprosto úžasné, vyfotila jsem si aspoň ty nejhezčí s názvy, že se podívám, jestli by šly u nás sehnat, případně jak je pěstovat. Ach jo, kdybych si tak mohla něco odvézt, aspoň jednu jedinou kytičku….

   Na zpáteční cestě do hostelu jsme si prošli ještě centrální trh, ale byl podle mě spíše pro turisty, kterým nevadí utrácet na suvenýry typu “vaše jméno napsané na zrnku rýže”. Našli jsme ale u něj výbornou indickou žrádelnu Yusoof Dan Zakhir, kde jsme si dali tosei (pevnější palačinka podávaná s omáčkou z čočky), jehněčí v omáčce (mysleli jsme, že bude s rýží, ale nebylo) a limetkové džusy, které začínaly být naším standardem – dělali je všude stejně, všude levně, byla to jedna z nejlepších možností na doplnění tekutin i vitamínů a jistota, že nešlápnem vedle:-)

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

   Po návratu do hotelu si Petr zase naměřil horečku (pardon, zvýšenou teplotu), vzal si prášek a prospal se. Já jsem vyprala pár kousků a doháněla resty v deníku. Podívat se po večeři jsme se vypravili až v půl 10. Měla být dietní, aby moc nenamáhala naše trávicí trakty. Dali jsme si pečené kaštany (“To je jen tak na sucho pražený, to je dietní.”) a smaženou rýži se zeleninou (v půl 11 večer už kuře nemají) (“Rejže suchá, jenom trochu opečená, v tom jenom zelenina, to je taky dietní.”). Na naší velké posteli jsem si tentokrát lehla obráceně, protože jsem pod lopatkami měla matraci šíleně propadlou a v kombinaci s vysokým polštářem mě celý den bolela záda. Od této noci už to bylo v pohodě, pod koleny mi díra nevadila:-) To jenom poznámka, že ne vždy se všechny nedostatky pokojů odhalí při jejich první prohlídce:-)

 Tisk článku