Národní park Niah, jeskyně pravěkých lidí a akrobatických sběračů hnízd

Pro cestovatele, kteří křižují bornejským státem Sarawak, je zastávka v národním parku Niah téměř povinností (zvlášť, pokud se z různých důvodů nedostanou do mnohem hůře přístupného parku Gunung Mulu). Je to příležitost navštívit lokalitu, která byla jednou z kolébek lidstva v jihovýchodní Asii, a později také svědkem akrobatických výkonů sběračů jedlých hnízd vlaštovkovitých ptáků salangan.

Chráněným územím byla oblast Niah vyhlášena v roce 1972, dlouho poté, co zde probíhal hlavní archeologický průzkum. Průběžně sarawacká vláda také doporučuje lokalitu pro přidání na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Je docela s podivem, že se tak zatím nestalo, neboť národní park Niah má ke speciálnímu statusu hned několik důvodů.

Západní ústí Velké jeskyně je místem, kde probíhal hlavní archeologický průzkum, dnes jako první oslňuje svými rozměry přicházející turisty.

Přírodní poměry

Jeskyně Niah se nacházejí v mohutném vápencovém masivu nad stejnojmennou řekou a zdejší krajinu pokrývá specifický ekosystém lesa rostoucího na vápencovém podkladu. Stejný typ krajiny se na Borneu vyskytuje už jen okolo Kuchingu a v NP Gunung Mulu. Les tvoří hlavně vysoké a mohutné dvojkřídláčové stromy, přesličníky, fíkusy, liány a ratanové palmy. Území přímo okolo řeky bývá podmáčené a díky svojí poloze na dolním toku (ústí do moře je odsud 16 km) slouží jako bezpečná záplavová zóna, která chrání vzdálenější lidská obydlí. Uvnitř jeskyní je potom možné narazit na tzv. fytokarst – krápníky porostlé mechy a lišejníky, tedy zelenými rostlinami, které se “táhnou” za sluncem a tím, jak nasávájí vodu z krápníku, stáčí i jeho růst směrem k nejbližšímu světlu. Návštěvník si dnes může projít 3 jeskyně:

Jeskyně obchodníků (Traders’ Cave)

Je spíš dlouhým převisem, než hlubokou, temnou jeskyní, ale její krápníková výzdoba je úžasná. Jsou tu zbytky jednoduchých přístřešků sběračů hnízd, kteří zde v 50. – 70. letech přebývali po mnoho měsíců a prodávali hnízda salangan. Pro hnízda ovšem museli do Velké jeskyně, ta z Jeskyně obchodníků nemají žádnou komerční hodnotu.

Velká jeskyně (Great Cave)

Jeskyně opravdu neuvěřitelných rozměrů, členitá, s několika východy nebo otvory, i když prohlídková trasa po chodníku vede napříč dost jasně. Její délka jen skrze jeskyni je 1,5 km, celková “podlahová” plocha jeskyně je 10,5 ha. Ve Velké jeskyni jsou vidět od stropu zavěšené konstrukce sběračů hnízd, většinou fyzikálně prostě nepochopitelné:-) Také v jejím ohromném Západním ústí (West Mouth) probíhaly hlavní archeologické výzkumy a objevy z 50. let, oplocená lokalita je k vidění dodnes a trochu působí, jakoby archeologové odešli teprve před nedávnem.

Malovaná jeskyně (Painted Cave)

Sloužila pravděpodobně jako posvátné místo a pohřebiště (zatímco ve Velké jeskyni se i bydlelo), na jednom konci byly nalezeny bohaté skalní malby (dnes bohužel viditelné lépe na vystavených fotkách, než přímo na zdi v plotem ohraničené části jeskyně), na druhém potom několik lidských ostatků pohřbených do země i do dřevěných rakví ve tvaru lodi, původně umístěných na kůlech.

Salangany a netopýři, tradiční zdroj příjmu

Mnozí z vás jistě slyšeli o jedné z čínských specialit, poměrně drahé polévce z vlaštovčích hnízd. Ve skutečnosti nejde o vlaštovky, ale podobné ptáčky, salangany, kteří staví svá hnízda pomocí klacíků a vlastních slin (tzv. černá hnízda), nebo v podstatě jen ze slin (tzv. bílá hnízda, vzácnější a nejcennější). V jeskyních Niah žije a hnízdí celkem 5 druhů salangan, z nichž 3 druhy staví hnízda vhodná ke sběru a konzumaci. Má se zato, že místní lidé sbírají a prodávají hnízda salangan již od 16. století, i když pro moderní svět byly jeskyně “znovuobjeveny” v 50. letech 20. století (resp. známy jsou od konce 19. století, ale až v 50. letech proběhl systematický průzkum). Sběr hnízd se ukázal jako velmi dobrý byznys, jenže dlouho probíhal nezřízeně a populaci salangan zdecimoval – v roce 1935 byl počet salangan přilétajících do Niahu odhadován na 1,7 milionu, zatímco v roce 1995 už to bylo 200 000 jedinců. Proto byly salangany zařazeny mezi chráněné druhy a od roku 2001 vznikl speciální program, který hlídá udržitelný poměr mezi počtem salangan a sběrem hnízd. Jeho principem je jednak udělování povolení sběračům, a pak především redukce sběru – na 4 měsíce v roce je zakazán úplně, aby salangany stihly vyvést mladé.

Samotný sběr je mezi místními lidmi tradiční dovedností, pro Evropany dost nepochopitelnou. Profesionální sběrači se nazývají tukang julok, což znamená “ten, který něco sundavá tyčí z výšky”. Ta výška může být klidně až 70 m, Velká jeskyně má ohromné všechny rozměry. Sběrači nejdřív vyšplhají na dost primitivní dřevěnou konstrukci zavěšenou u stropu (jak je tam kdysi kdosi umístil, nám zůstalo záhadou), a sice po “stožáru” z jednotlivých prken pospojovaných na konci. K dosažení hnízd potom používají dlouhou bambusovou tyč penyulok, na jejímž konci je umístěný háček na odškrábnutí hnízda a svíce ze včelího vosku, dnes spíš nahrazena baterkou. Dříve sběrači používali také hustou síť, kterou roztáhli po podlaze a nad místy, kam by hnízda mohla nenávratně zapadnout, dnes se častěji umisťuje menší síť kulatého tvaru přímo na konec tyče a zachytává hnízda rovnou.

Druhým cenným produktem Velké jeskyně je guano, netopýří trus. V Sarawaku se guano používalo jako hnojivo ceněné zejména mezi pěstiteli zeleniny a pepře, zdejší populární plodiny, již od počátku 19. století. I zde byla ale postupem času třeba aspoň nějaká regulace. Postaral se o ni roku 1950 Tom Harrisson (kurátor Muzea Sarawaku od roku 1947, který měl na starost později celý archeologický výzkum v jeskyních Niah i jinde v Sarawaku), když zavedl systém licencí pro sběrače guana: Licence A se vztahovala na sběr čerstvého guana a sběrači museli uhradit poplatek 1 RM za každý sběr. Dnes je držitelů této licence méně než 10. Licence B se potom udělovala těm, kteří chtěli “dolovat” starší vrstvy ztvrdlého guana, platili 1 RM za den sběru. Staré guano je ale důležité pro jeskynní ekosystém, a proto byl tento postup roku 1985 definitivně zakázán.

Pravěké pohřebiště

Jeskyně Niah se staly místem důležitých archeologických průzkumů a objevů. Zdejší bádání se dá rozdělit do několika hlavních etap:

• před 2. sv. válkou – šlo o spíše náhodné nálezy předmětů jako skleněné či nefritové korále, ozdoby z mušlí, kamenné nástroje, úlomky keramiky
• 1947 – 1967 – seriózní a organizovaný výzkum pod záštitou Muzea Sarawaku a pod vedením Toma Harrissona odhalil mnoho lidských ostatků pohřbených až 7 různými způsoby, což svědčilo o různých obdobích jejich smrti a bylo později potvrzeno i laboratorními výsledky. Tím se lokalita stala velmi významnou z hlediska antropologie, neboť dokazovala prakticky nepřetržitou přítomnost lidí v době 40 000 – 2 000 let př. n. l. Jedním z nejcennějších nálezů je tzv. Deep Skull, lidská lebka z doby 40 000 let př. n. l., nejstarší důkaz přítomnosti Homo sapiens v ostrovní jihovýchodní Asii. Dnes je vystavena v muzeu při vchodu do národního parku. V Malované jeskyni byly odhaleny nástěnné malby a loďkovité rakve roku 1958 manželkou Toma Harrissona, Barbarou.
• po roce 1967 – další průzkum a vykopávky probíhaly pod lokální správou a jejich cílem bylo nadále zvyšovat význam a prestiž lokality Niah v odborných kruzích. Zatím poslední vykopávky proběhly v letech 2007 – 8 a odhalily v Malované jeskyni ostatky 8 lidí z doby asi 3 000 let př. n. l. Zajímavostí je, že 7 z nich byli muži a leželi hlavou směrem dovnitř jeskyně, jedny ostatky patřily ženě a hlavou směřovaly z jeskyně ven. Upřímně řečeno, pokud tu opravdu bylo trvalé osídlení po 40 000 let, tak podle nás každý, kdo sem přijde a kopne si trochu hlouběji do vrstev guana, půdy a skály, tak musí narazit na vyschlou mrtvolku:-)

A co dalšího v NP Niah?

Návštěvníkům národního parku Niah se kromě návštěvy jeskyní, která je sama o sobě velkou atrakcí, nabízí i další možnosti využití volného času.

Jako úvod k cestě do jeskyní obývaných pravěkými lidmi je dobré se zastavit v muzeu NP Niah, které se nachází na opačném břehu řeky (nutné jet extra placeným přívozem, na který navíc pustí člověka jen se zaplacenou vstupenkou do národního parku). Muzeum pěkně ukazuje jak tradiční sběr hnízd a guana, včetně vzorků materiálu a potřebných nástrojů, tak také mnohé artefakty, které se zde byly v rámci vykopávek nalezeny. Vrcholem je nepochybně Deep Skull samotná, lebka jednoho z prvních Homo sapiens v jihovýchodní Asii. Muzeum je zdarma.

Túru k jeskyním je možné si ještě o kousek protáhnout a zajít se podívat k nedalekému longhousu, tradičnímu obydlí lidí na sarawackém venkově, kdy jeden velmi dlouhý dům na kůlech obývá v jednotlivých vchodech a místnostech hned několik rodin, klidně v počtu menší vesnice.

V podvečer, tak mezi 5. a 6. hodinou, se vyráží do džungle, údajně asi 15 minut chůze na místo, kde se dají pozorovat mračna netopýrů vylétajících z Velké jeskyně na noční lov.

A komu by to pořád ještě nestačilo, může se vydat po odbočce zcela mimo jeskyně, ale zato si vyběhnout na zdejší dominantu, 205 m vysoký kopec Bukit Kasut🙂

První část a nejdelší úsek cesty k jeskyním v parku Niah vede po dřevěném chodníku skrz les okolo říčky a na vápencovém skalnatém podkladu.

Praktické informace k NP Niah (06/2017)

Vstupné (cizinci):
dospělí – 20 RM (cca 120 Kč),
děti 6 – 18 let – 10 RM (cca 60 Kč)

Doprava:
Nejbližší větší civilizace je 80 km vzdálené město Miri, ležící téměř na hranici s nejbohatší zemí světa, sultanátem Brunej. Dálkové autobusy staví na odbočce k parku, proto je vhodnější v návštěvě parku využít spíš vlastní dopravu. My jsme jeli stopem, ovšem s vědomím rizika, že posledních 8 km od odbočky z hlavní silnice budeme muset dojít pěšky. Naštěstí nemuseli.

Ubytování:
U centrály národního parku je zřízeno ubytování všech kategorií, od kempu (5 RM za osobu), přes dorm (15 RM za osobu) k privátním chatkám (100 RM za pokoj – 300 RM za chatku, jako všude se vyplatí sem jet ve větší skupině). Pokoje je lepší si předem rezervovat, pohodlně online na adrese http://ebooking.sarawak.gov.my/eBooking/public/home.htm. Na rozdíl od ostatních parků, které jsme navštívili, jsou tu celkem nevstřícní k táborníkům – pro stany je vyhrazený podmáčený travnatý plac na břehu řeky, kde žijí krokodýli, altánek žádný, polootevřené foyer je plné větráků a zásuvek, ovšem se zákazem stanování (ok, to by se ještě dalo pochopit), většina zásuvek nefunguje, větráky se zapínat nesmí. Relativně pohodlné posezení se dá najít v kantýně, část se na noc zavírá a bydlí tu rodina místních.

Stravování:
Na centrále je společná kantýna spojená s prodejem buchet a dortů domácí výroby, akorát nabídka jídel jako takových je hodně omezená – v podvečerních hodinách už jsme si mohli dát jen smažené nudle nebo rýži. Dá se tu koupit i balená voda, limonády a pivo v plechu, nebo drobné sušenky na treky (ceny jsou o něco vyšší, než ve městě).

Treky:
Park nabízí jeden hlavní trek k jeskyním a několik menších odboček (k hoře Bukit Kasut, k longhousu), všechny jsou dobře značené a udržované, a jelikož se jde většinou po plaňkovém chodníku, tak se opravdu není jak ztratit. Zpět se bohužel musí stejnou cestou.

Drobnou nepříjemností (pro někoho zpestřením) je nutnost přívozu přes řeku Niah před vstupem na treky a dokonce i do muzea, každá cesta stojí 1 RM, po 17:30 pak 1,50 RM.

Podrobné informace o parku a jednotlivých trecích jsou k dispozici na adrese správy sarawackých parků.

Z centrály parku a od ubytování se na stezky dá dostat jedině s použitím přívozu přes řeku Niah.