Místo vydání: Kota Bharu
Obsah:
PÁTEK 1.5. – DEN DVOUSTÝ DVACÁTÝ OSMÝ – OBJEVOVÁNÍ RANGÚNU POPRVÉ
Kolem 6. začalo svítat a být okolo rušno, tak jsme se radši zvedli a vydali se zkusit najít nějaký odvoz do centra. Logicky jsme zamířili nejdřív zpátky na autobusové nádraží, ale ani po mnohém doptávání se nepovedlo nic kloudného zjistit. Až stopadesátý Barmánec se konečně chytil a poradil nám, že musíme ven z nádraží, na opačnou stranu dálnice, a tam je zastávka autobusů. Náš spoj by měl být číslo 43. Super, jdeme! Stanici jsme našli spíš podle množství postávajících lidí a semtam přibrzdivších busů, městských i dálkových. V tu chvíli jsem se musela pochválit, že mě napadlo se už dopředu podívat na barmská čísla, protože oni mají své unikátní písmo, a to včetně číslic, a to včetně označení městských linek autobusů:-) 43 vypadá jako uzavřené závorky, takže stačilo na ně počkat a hurá do centra. Batohy jsme odložili na volném místě hned za dveřmi, ale klučinovi-konduktorovi se to asi nezamlouvalo, ale nevěděl, jak nám říct, ať si je dáme jinam, a tak to udělal sám a přesunul je dozadu. Málem ho přibily do země, ale dobře mu tak, nemá řešit kraviny a sahat na turistův batoh:-) Pro výstup jsme to měli fajn, potřebovali jsme se totiž dostat k druhé nejvýznamnější pagodě ve městě, Sule Paya, okolo které se autobusy otáčejí, takže výborný orientační bod. Předem vytipovaný guesthouse Mahabandoola jsme našli bez problémů a za 12 USD, nebo-li 12 000 k, jsme dostali malý, papundeklový pokojíček bez oken ve 3. patře, záchod a sprcha o patro níž, ale pozor – v pokoji byla klimatizace (!!!), čímž se zařadil mezi to nejlepší, v čem jsme v Barmě bydleli. Přebilo to i vysoce nevábný výhled okýnkem na chodbě do jakési zadní uličky, nebo spíš stoky. Jestli na světě existují nějací mutanti vzniklí z lidského odpadu, tak žijí rozhodně tady…
Z pokojíku jsme si udělali v podstatě ledničku a ani se nám nikam ven nechtělo, ale to by byla škoda. Jako první jsme hned nedaleko hotelu narazili na parádní ovocný trh, který se táhl podloubím jedné z dlouhých centrálních tříd (původní centrum Rangúnu bylo vybudováno na základu pravoúhlé sítě ulic ve středu s pagodou Sule). Ceny nám v porovnání s předchozími a s Thajskem přišly vyšší, ale nakonec jsme si zvládli vybrat (svazek banánů za 500 k a guavy 200 k za kus), přeci jen ovocné hody z Mae Sot už nám chyběly:-) Courali jsme se ulicemi a připadali si jako třeba v Portugalsku nebo Španělsku, centrum totiž tvoří převážně koloniální vily o dvou až třech patrech, různých barvách a s umělecky kovanými mřížemi na balkonkách. Některé v nich byly celé porostlé čímsi zeleným a bujným, jako kdyby někomu zdivočely pokojovky. Mimochodem zde je jeden údaj, který hovoří za vše – Rangún je město s největším počtem koloniálních budov v celé jihovýchodní Asii. Já jsem se podle plánku z průvodce snažila nás nanavigovat k nějakým památkám, ale asi sami víte, jak to většinou dopadne, když dáte ženský do ruky mapu… Chvíli jsme se proplétali sítí pravoúhlých ulic, navíc pojmenovaných někdy čísly a někdy názvy, což bylo matoucí, ale podařilo se nám prodrat zástupem růžovoučkých mnišek a najít na kraji čínské čtvrti nádherný čínský chrám Kheng Hock Keong. Jeho původní dřevěná verze z roku 1861 byla o dva roky doplněna zdivem, a i tak jde o nejstarší (a největší) chrám svého druhu v Rangúnu. Zasvěcený je údajně mořské bohyni Mazu, což jsem si ale přečetla na wikipedii, na místě není pro cizince šance, jak to zjistit:-) Vzpomněli jsme si tu na čínské chrámy v Malajsii, ony jsou asi trochu podobné všude na světě, ale tenhle byl opravdu parádní. Čtvercový půdorys, centrální nádvoří s otevřenou střechou, okolo všude nápisy z “rozsypaného čaje”, v zadní části oltáře s božstvy jako panenkami, před nimi obřadní kotle s hlínou, do které se zapichují doutnající vonné tyčinky. Tenké proužky dýmu stoupají ke stropu i dál do oblak a nesou s sebou přání a prosby zdejších věřících. Mě ten kroutivý pohyb naprosto hypnotizuje, pokaždé na to zůstanu aspoň chvíli zírat, na ty kudrlinky:-) Nevinná exkurze do chrámu se nám docela protáhla, v každém růžku a každém zákoutí bylo něco zajímavého – tu oltářík, támhle soška, dřevěné tabulky s texty, obrázky, nebo třeba úžasně vyřezávané a malované dveře. Jo a taky celkem příjemný chládek a stín, který v poledním žáru přišel vhod.
Čínský chrám byl nejvzdálenějším místem dnešního okruhu, cestou od něj jsme se zase spustili do sítě ulic a uliček, které tu stavěli Britové. Našli jsme sympatickou restauračku, kde měli jídla vystavená venku a nandavali je na tác jako thálíčka v Indii. Porce rýže + výběr 2 jídel + dušená zelenina a dochucovadla k tomu = 1500 k. Poobědvali jsme u ministolečku na minižidličkách, aspoň že ta porce nebyla mini, ale akorát, a pokračovali dál, v hledáčku jsme měli synagogu Musmeah Yeshua.
Podle oficiální vývěsky měla mít pro veřejnost otevřeno jen do 12 (což už před nějakou dobou uplynulo), ale když jsme nakoukli za bránu, nikdo nás nevyháněl, naopak si nás všiml asi zdejší hlídač a zval nás dovnitř. A tak jsme se šli podívat do dalšího, úplně odlišného svatostánku. Napadlo mě v tu chvíli, že synagog jsem viděla v životě jenom pár v porovnání s kostely, mešitami, nebo třeba i thajskými waty, a že je to škoda, protože bývají také krásné, i když trochu skromnější. Na každém takovém místě, a nemusí člověk s danou vírou ani nijak sympatizovat, je vždy klid a taková atmosféra vyrovnanosti se sebou samým i se světem. Dobře se tu přemýšlí, ať už o životě, o dalším cestování, nebo třeba jak naprogramovat něco na stránky a jaký nový článek napsat:-) Zajímavé byly i informace o zdejší židovské komunitě – od poloviny 19. století (synagoga Musmeah Yeshua byla postavena v roce 1893) začali přicházet židovští obchodníci přes Indii, převážně z Iráku, samozřejmě za byznysem spojujícím Blízký a Dálný východ. Před 2. světovou válkou jich v Rangúnu žilo na 3000. Jejich počet se ale výrazně snížil po japonské okupaci v roce 1942, a později od roku 1962, kdy vláda znárodnila všechny segmenty ekonomiky, včetně soukromého podnikání. Dnes žije na území Barmy posledních 20 Židů, a to právě v rámci komunity okolo rangúnské synagogy.
Ale zpět do Asie! Při dalším procházení uličkami jsme narazili na zbytky denního trhu, prodavačů ovoce, zeleniny a nepříliš vábných kusů masa už tu bylo poskrovnu a často sklízeli, ale i tak nás to z poněkud historické exkurze vrátilo zase do žhavé současnosti:-) Pořídili jsme aspoň pěknou papáju a pytel rose apples. Na konci trhovecké ulice prodával chlapík chlazené nápoje, ovšem něco takového jsme zatím asi ještě neviděli. Měl okolo sebe rozestavěných několik lavorů s barevnými tekutinami, v každém plavala ohromná ledová kra a kousky ovoce. Bylo nám strašné vedro, a tak jsme se rozhodli porušit všechna bezpečnostní hygienická doporučení o vodě a ledu (která beztak moc nedodržujeme) a objednali si dva kalíšky barevných džusů. Jeden byl červený, melounový, s kousky vodního melounu, druhý byl oranžový, hodně sladký, nejvíc připomínal žlutý meloun a plavaly v něm kousky jablek. Obojí moc dobré a na rozdíl od podobného experimentování v Indii bez následků:-) Trh nás navnadil a vydali jsme se na jedno z největších rangúnských tržišť Aung San Market, mělo by se jednat o starý a tradiční areál. Oblast jsme dlouho oblézali, ale našli jsme jen vysoké zdi a zamčené brány, takže buďto jsme byli na špatném místě, nebo trh v tuhle denní/týdenní dobu nepremával, anebo už nefunguje vůbec… těžko říct. Stavili jsme se tedy aspoň v nedalekém supermarketu evropského stylu, kde měli většinu věcí zbytečně předraženou, ale třeba voda za 200 k byla levnější, než v malých “garážovitých” obchůdcích. Venku na chodníku seděla paní s malým dítětem, napůl žebrala, napůl prodávala pohledy, které nám taky hned strkala do ruky, tušíc, že cizince by mohla ulovit. Jelikož měla pohledy hezké, cenu rozumnou a my bychom je stejně někde kupovali, tak jsme jí snad udělali radost a vzali si jich 6 za 1000 k. Pak už jsme toho měli ale plné sandále, prokličkovali koloniální zástavbou a šli se trochu zchladit do hotelu. Ta tři patra mimochodem byl poslední hřebíček do rakve:-) Pod klimoškou jsme si tak akorát pustili seriál, trochu popracovali, a až v podvečer, ale ještě za světla, se vydali omrknout druhou stranu centra od Sule pagody, kde by se měl mimo jiné nacházet i night market.
Jako první po cestě byl ale hezký a evidentně dost oblíbený Mahabandoola Park, velká travnatá plocha lemovaná rozkvetlými stromy, s vysokým kamenným obeliskem, památníkem na počest barmské nezávislosti (1948). Před vchodem se prodávalo drobné občerstvení, samosy, pití, hlavně okolo 6. hodiny, kdy se park zavíral a davy proudily branami ven okolo prodejců. Chtěli jsme si tu odlovit kešku, ale mezi tolika podvečerními výletníky jsme neměli šanci. Zaběhli jsme tedy aspoň pod rozkvetlé cosi, když zrovna nebyla třešeň, a dostala jsem hezkou, prvomájovou pusu:-) To už se ale blížil nervózní hlídač s píšťalkou a hlasitě oznamoval konec otvírací doby. Před ním se jako vlna zvedali lidé posedávající spokojeně na trávníku a opouštěli park, tak jsme k nim také přidali a pokračovali dál.
Minuli jsme krásnou koloniální radnici (City Hall) a šli pořád, až do míst, kde se měl nalézat night market. Nějaké stánky s hotovým nebo čerstvým jídlem jsme našli, ale nic nás extra nenadchlo. Bylo okolo i dost ovocno-zelinářů, ovšem taky s ne zrovna nízkými cenami, navíc jsme ještě měli nějaký náklad z odpoledne, tak jsme to pro dnešek vzdali a šli spát trochu hladoví.
SOBOTA 2.5. – DEN DVOUSTÝ DVACÁTÝ DEVÁTÝ – RANGÚN – OKRUŽNÍ VLAK A SHWEDAGON PAGODA
Pod klimoškou na 29°C se spalo parádně a ani trochu se nám ráno nechtělo vylézat, ale program byl lákavý. Na dopoledne jsme si totiž naplánovali jízdu okružním vlakem po předměstích Rangúnu. Mělo by to trvat asi 3 hodiny, stát 1000 k na osobu a nabídnout možnost nahlédnutí do světa místních. A my vláčkem jezdíme rádi, tak coby ne:-) Vzhledem k vyvalovací náladě jsme vyšli později, vynechali snídani, ale ono se třeba něco bude prodávat ve vlaku – podle recenzí na netu jsme to očekávali a byli zvědaví:-) Cestou na nádraží jsme míjeli kino, před nímž v sobotu ráno postávali slavnostně nastrojení Rangúňané a Rangúňanky všech věkových kategorií a prodávalo se ovoce a různé zobání ještě dráž, než všude jinde. Zastavili jsme se nejdřív na rezervačním centru nádraží, ale tam se kupují normální lístky, na tenhle okružní vláček prý máme jít přímo na perón a tam je kasa. Přesně tak jsme učinili a za chvíli měli v ruce lístky na vláček v 10:10, když nám předchozí v 9:30 těsně ujel. Čekání jsme vyplnili sledováním lidí na perónu, bylo to tak půl na půl místní a turisti, ovšem Barmánci byli krásně svátečně vystrojení a dámy v kloboučcích nám evokovaly návrat do koloniálních časů, kdy bohatší Barmánky přebíraly zvyky britských úřednických paniček. Byla to skvělá podívaná už teď, a co nás teprve všechno čeká…!
Vlak přijel na čas a vagon, do kterého jsme nastoupili, měl dlouhé lavice podél stěn, sedělo se tu tedy ve dvou řadách proti sobě. Z cizinců v okolí jsme zaznamenali čtveřici hihňajících se Francouzek, které jely naštěstí jen ke Shwedagon pagodě, potom staršího chlápka o pár míst dál (taky Francouz, jak se později ukázalo), a dvojici kluků ve vedlejším oddělení, kteří hodně fotili (jeden šikmooký, druhý blonďák, nakonec oba Britové z Londýna). Jinak byl vlak plný převážně mladých rangunských kluků a holek, co jeli z města na víkendový výlet. Postupně přistupovaly hlavně starší ženy s velkými náklady ovoce a zeleniny, mířící na víkendový trh, který se konal na nejvzdálenější zastávce od města. Z něj potom také mnoho lidí cestovalo s nakoupeným proviantem zpátky do města.
Lidé jsou vždy ty nejzajímavější objekty, ale ani pohled z okýnka během téhle jízdy nebyl k zahození. Městská zástavba postupně ustoupila políčkům a obdělávaným mokřinám. Pěstovala se tu rýže, semtam nějaký sad, ale hlavně to bylo o zelenině a různém jedlém lupení. Zatopenými poli se občas brodil farmář, někdy po kolena, někdy po pás, ale třeba i po krk:-) Děti často vybíhaly ze skromných domků, aby zamávaly a úsměvem pozdravily projíždějící vlak, my se jim snažili stejně oplácet. Trh, přestože kolem poledne už se spíš rozpouštěl, byl fascinující, všude krásní, ošlehaní lidé, velikánské proutěné koše se zbožím, barevné ovoce, voňavá zelenina i bylinky.
Jenom s tím jídlem to nebylo nijak slavné, my hladoví, a tak když se objevil pán s kýblem a tácem, od kterého si všichni něco kupovali, neodolala jsem a šla to vyzkoušet taky. Byly to jakési mazlavé knedlíčky, z dálky to vypadalo jako posypané smaženou cibulkou. Ale kdepak, v Barmě se taky funguje na cukr, a tak se ukázalo, že knedlíčky jsou plněné strouhaným kokosem a strouhaným a osmahnutým kokosem posypané. Jako chuťovka dobrý, ale na hlad naprosto nepoužitelný. Hned po návratu do centra Rangúnu jsme proto usedli u první bábušky s nudlema u nádraží a objednali porci k obědu, i když to bylo za 500 k lehce předražené a nijak extra.
Když už jsme byli na nádraží, tak jsme si rovnou chtěli koupit lístky do Baganu na zítra. To jsme museli zase do rezervačního centra, takže trochu zacházka, ale ok. Dva chlapíci se třikrát ujišťovali, že chceme OPRAVDU jízdenky typu “ordinary”, tedy té nejnižší třídy? Vážně ordinary? Jste si fakt jistí? Ano, jsme si jistí, že zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný… A taky, že těch 9000 k za 16-hodinovou cestu pro oba je fajn cena. To jsme ještě netušili, co že jsou to barmské dráhy zač, dnešní výlet byla krásná, pohodlná projížďka růžovým sadem:-) Ač měli klucí kancelář plnou stylových kartonků, my dostali lístky vytištěné na papíru, kde jsme si mohli aspoň základní informace přečíst v latince, což zase nebylo úplně od věci:-)
Lehce přehřátí jsme se vrátili k hotýlku a přímo před ním pojedli mnohem lépe – malé porce rybího curry a směsi sépií s rajčaty, plus rýže a zase spousta dochucovadel, celkem za 1200 k, pohoda. Pak jsme se jen odvalili do pokoje pod klimošku pořádně ohulenou a snažili se uvést svůj organismus zpět na provozní teplotu. Před námi byl totiž další, zcela zásadní úkol, a to návštěva nejposvátnějšího buddhistického místa v Barmě, pagody Shwedagon. Nemohli jsme se pořád rozhodnout, jestli je hezčí ha světla nebo za tmy,a tak jsme naplánovali návštěvu na odpoledne/podvečer tak, abychom ji zastihli ještě za denního světla, ale i později za tmy nádherně nasvícenou.
Shwedagon Pagoda
Dnes 99 m vysoká, zlatá, buddhistická stúpa, je nejsvatějším místem Barmy, a pokud by její vznik odpovídal legendě, tak také nejstarší buddhistickou svatyní světa (legenda klade její základy do doby před více než 2600 lety). Dnes jde o mohutný komplex kolem ústřední pagody, který ukrývá v oddělených svatyních relikvie patřící posledním čtyřem Buddhům, včetně 8 pramenů vlasů Gautama Sidharty Buddhy. Kolem původní pagody na svatém kopečku vzniklo v 11. století i původní město Dagon, základ později se rozrůstajícího Rangúnu.
Z hotelu jsme vyrazili někdy okolo 4., což bylo později, než jsme plánovali, a tak jsme měli až do setmění honičku, abychom stihli nějaké fotky za světla. Na recepci nám poradili jít normálně k Sule Paya na autobus, že prej 43. Tomu se nám moc nechtělo věřit, vzhledem k tomu, že jsme sem touhle linkou přijeli a kolem Shwedagonu jsme určitě nejeli:-) Ale co, zkusili jsme houknout na řidiče “Hello, Shwedagon Paya?”, a když to odkýval, nasedli jsme. S čím jsme bohužel naprosto nepočítali, byla brutální, odpolední, dopravní špička, ve které jsme se pohybovali jen přískokama a ne o moc rychleji, než kdybychom šli pěšky. Však jsme se taky nechali dovézt jen na úroveň pagody, a pak jsme neměli nervy na to trhnout, jestli ten autobus odbočí někam blíž, nebo se začne zase vzdalovat, a tak jsme vystoupili a došli si to radši sami. Jak jsme se blížili k pagodě, ulice se čím dál tím víc zaplňovaly lidmi, parkoviště bylo úplně k prasknutí, dobrovolníci tu rozdávali lahve s vodou a kelímky s oranžovou a červenou limonádou. Nám to pořád nějak netrklo, resp. když jsme neměli žádné srovnání, nemohli jsme tušit, o kolik větší tu je dnes ruch… V pokladně jsme si koupili lístky za turistických 8000 k za každého, strčili boty do batohu a nechali se výtahem vyvézt na hlavní nádvoří celého areálu. Vykoukla na nás obrovská, zlatá a nádherně zdobená pagoda a uhranula nás. Nebylo ale času nazbyt, tak jsme jen okometricky prolétli rozsáhlý plánek, který jsme dostali ke vstupence, uklidili ho do batůžku a nechali se strhnout proudem lidí do prvního fotookruhu, ať ho zvládneme za světla…
Areál byl překrásný a člověk nevěděl, kam se dřív podívat a co si prohlédnout. Samotná zlatá pagoda, lemovaná zdí s jakýmsi cimbuřím a různými ozdobami a vlajkami. Široké nádvoří okolo a další početné malé svatyně a pagodky, oltáře, sochy. Ve čtyřech rozích areálu stojí svatyně 4 Buddhů s jejich relikviemi, každá z nich vydá krásy na samostatný chrám. Zajímavé bylo pozorovat lidi okolo sebe při obřadních rituálech (když už se člověku podařilo vymotat ze stále plynoucího toku těl a na chvíli se zastavit). Například tu mají řadu 8 malých oltářů podle jednotlivých dní v týdnu s tím, že barmský buddhistický týden má středu rozdělenou na dva dny, před a po 6. hodině večerní. Každý oltář tvoří soška Buddhy v malé fontánce, a také soška zvířete příslušejícímu ke každému dni (po – tygr, út – lev, st – slon s kly, rahu – slon bez klů, čt – myš, pá – morče, so – nága, ne – garuda). Věřící, podle toho, ve který den se narodili, přicházejí ke “svému” oltáři, kladou k němu obětní květiny a modlitební vlaječky, omývají Buddhu vodou a při tom se modlí nebo si něco přejí. Za zády se jim táhl pás zapálených svíček, taky moc hezké. Na další zajímavost jsem potom narazila ve fázi, kdy jsme se s Petíkem navzájem ztratili (jak jsme si každý pro sebe vyhlíželi co nejlepší záběry, tak jsme se nestíhali sledovat ještě navzájem a několikrát jsme se takhle oddělili, a pak vždycky zase někde sešli:-)), a já se zatoulala do sekce stromů bodhi. Jak už z našich povídání asi víte, bodhi jsou posvátné stromy, protože právě pod jedním z nich dosáhl Buddha osvícení. U Shwedagon pagody jich mají vysazených hned několik, obklopených samozřejmě dalšími soškami Buddhů. Nechyběly tu velké fontány s vodou, kterou lidé nabírali a omývaly s ní sošky i kořeny stromů. Voda stékala všude na zem a člověk se tu brodil několikacentimetrovou vrstvou, což nejenom, že mi umylo děsně špinavé nohy, ale taky to příjemně osvěžilo. Dva místní mladíci se ode mě nechali vyfotit, a pak mi konečně objasnili, co že je to dneska za významný den. Jde o svátek Wesak, slavící současně Buddhovo narození, osvícení i vstoupení do Nirvány. Pro buddhisty je to jeden z vůbec nejvýznamnějších svátků v roce. A my jsme se vydali na jejich nejposvátnější místo v největším městě Barmy…ehm, ehm. No, tak už aspoň víme, proč tu dnes nebylo k hnutí, a že to tak není každý den:-) Po ucouraném prvním okruhu se pomalu začalo smrákat a vybila se mi jedna kamera. Vytáhla jsem druhou, Petík zase stativ a pokračovali jsme dál. V areálu se postupně začalo rozsvěcovat a lidí jakoby ještě přibylo. Škoda, že jsme se sem nedokopali dřív, ale i tak to byl jeden z nezapomenutelných zážitků. Komplex jsme nakonec opustili asi po 3 hodinách a sestoupali jsme jedním ze 4 dlouhatánských, krytých schodišť. Na jeho stropě a zdech visely úžasné, trojrozměrné dřevořezby, po stranách nabízeli své zboží prodejci suvenýrů a obětin. Mimo lidmi napěchovanou pagodu se večerní teplota snížila na obstojných asi 35 °C a my se vydali asi 3 km nazpátek do hotelu. Hned pod Shwedagonem stály další chrámy, které se navíc přes den jistě krásně zrcadlily ve vodních nádržích, ovšem teď večer to bylo jen na pár rychlých fotek.
Ani s tou večeří to nedopadlo nijak slavně, holt na Rangún z hlediska jídla asi moc vzpomínat nebudeme:-) Po návratu do hotelu jsme chvilku popracovali, ale měli jsme toho plné kecky a zítra náročný přesun před námi…
Nouzové nocležiště
Hlavní autobusové nádraží v Rangúnu není pro přespání naprosto vhodné, a tak jsme pár hodin do rozednění přečkali u vjezdu k chrámům, pod palmičkou:-)Ekologova noční můra
Zadní trakt bloku, kde jsme bydleli - jen jsme čekali, co za mutanta odsud vyleze...Městské zátiší
V Barmě se i holubům ve městě občas dává voda, při vysokých teplotách, jaké zde v květnu vládnou.O sušené ovoce nouze není
Navíc nenakupte u tak usměvavé prodejkyně:-)Sezóna durianu v plném proudu
Nepříliš voňavý durian, v Asii nazývaný králem ovoce, je v květnu cítit všude, až jsme si na to docela zvykli a přestalo nám to smrdět:-)Sezóna liči právě začíná
Krásné liči v květnu dozrává a prodává se doslova na každém kroku.Nedostatek bankomatů? Minulost...
Zprávy ani ne půl roku staré nás varovaly, že v Barmě je zatím zoufalý nedostatek bankomatů. My je potkávali na každém rohu, i v menších městech. Důkaz, jak strašně rychle se změ mění.Čínský chrám Kheng Hock Keong
Nejstarší a největší čínský chrám v Rangúnu je opravdu působivý...Čínský chrám Kheng Hock Keong
Hlavní "oltář" se zvláštními čínskými bůžky, no raději nevědět, co mají na starost:-)Čínský chrám Kheng Hock Keong
Reliéfy zdobí stěny chrámu, jehož podoba byla původně jen dřevěná.Čínský chrám Kheng Hock Keong
Reliéfy zdobí stěny chrámu, jehož podoba byla původně jen dřevěná.V minirestauračce na minioběd?
Čím to je, že když tam sedí místní, tak to tak mini nevypadá?Porce naštěstí nebyla vůbec mini
Rýže, dvě jídla z výběru, dušená zelenina, teplý vývar...mmmm, co víc si přát?Elektroworld po barmsku
Redukce, prodlužovačky, kabely, všechno máme!Synagoga Musmeah Yeshuak
Krásná synagoga je dnes svatostánkem posledních 20 Židů v celé Barmě, před 2. světovou válkou jich tu žilo na 3000.Hodinová věž
Hodinové věže, clocktowers, jsou ve městech jihovýchodní Asie vždy dobrým orientačním bodem a architektonickou zajímavostí.No, aspoň vědí, co je čeká...
Slípky živé V kleci, slípky na prodej do jídla NA kleci.V masně...
Eee, raději se zase vrátíme mezi zeleninu, ne?Stehýnko nebo křidýlko?:-)
34299778655_7a84212084_bProdavačka krevet na rauchpaze
"No co, nikdy jsi neviděl ženskou kouřit?" "Ne, nikdy jsem neviděl tolik krevet."Je libo ledové osvěžení?
V každé míse je ovocná šťáva s plovoucími kousky ovoce a ledovou krou - sice to odporuje všem hygienickým prevenčním pravidlům, ale nejde odolat, když vládnou teploty přes 40°C.Květinová sekce
Součástí trhů v Barmě bývají i řezané květiny a to je pak teprve krásná vůně.Kostelík na procházce
V Barmě se setkávají také všechna možná náboženství, a tak potkat pěknou katedrálu, pravděpodobně pozůstatek po britských kolonizátorech, není výjimka.Lis na cukrovou třtinu
V Barmě, podobně jako v Indii se třtina lisuje stále převážně ručně.Každý Barmánec je skrytý umělec
Na mnoha místech v Barmě lidé prodávají své obrázky z různých materiálů, radost pohledět.Originální kavárna...
Možná dělají holandské kafe, ale tenhle přístroj sem nejspíš dovezli Brité s první kolonizační vlnou...Sule Paya anebo pagoda Sule
Druhý nejvýznamnější chrám ve městě byl ústředním bodem výstavby centra, když zde Britové začali budovat hlavní město regionu.Mahabandoola Park
V centru Rangúnu se nachází velký a příjemný park.Památník barmské nezávislosti
Dominantou Mahabandoola Parku je vysoký obelisk, Památník barmské nezávislosti.Rangúnská radnice
Vedle Mahabandoola Parku je také možné spatřit krásnou, bílou radnici.Na 1. máje do rozkvetlého háje
Třešně došly, tak snad bude zdejší žlutý strom stačit:-)Krajský soud v Rangúnu
Podobně jako v Indii, i mnoho správních budov v Barmě má původ v britské architektuře a člověka na chvíli ovane nádech starých časů či evropského domova.Památník barmské nezávislosti
Vysoký obelisk je symbolem svobody, kterou si Barmánci vydobyli na Spojeném království v roce 1948 a ukončili tak éru Britské koloniální Barmy.Nápisy na Památníku nezávislosti
Barmské písmo je taky samá kudrlinka a to včetně číslovek...:-)Rybičku k večeři?
Večerní trh není moc velký a nabízí spíš syrové produkty, než už hotová jídla, na rozdíl třeba od thajských nightmarketů.MHD Rangún
Po Rangúnu jezdí celkem systematické MHD autobusy. Důležitý spoj? 43 mezi autobusovým nádražím a centrem u Sule pagody:-)Okružní jízda lokálkou
Jednou ze zajímavých "arakcí" Rangúnu je lokální vláček, který dělá tříhodinový okruh po periferiích města až kamsi na venkov a zase zpátky, takže se s ním dá krásně nahlédnout do venkovského života Barmánců. Nasedat, vyrážíme!Vyšší třída
Barmský vlakový standard je poněkud nižší, tvrdé a krátké lavice nás budou provázet všude. Ovšem v tomhle vlaku je to ještě ta vyšší třída:-)Nižší třída, náš cíl
Á, tohle bude to pravé místo pro nás, tady potkáme hodně místních lidí...Ženy v Barmě jsou opravdu velmi silné
Obří pytle bývají plné igelitek nebo PET lahví.Momentka z předminulého století
Barma se sice mění závratnou rychlostí, ale stejně si tu občas člověk připadá, jako kdyby vstoupil do příběhů Kiplinga nebo Orwella.Střídání stráží
Ve městě se vlaky v pohodě vystřídají, dvojí koleje nejsou problém.V okružním rangúnském vláčku
Někdo jede na/z trhu, někdo z víkendové sváteční návštěvy města...V okružním rangúnském vláčku
Barmánci jsou převážně přátelští a na bělochy ve vlaku mávají nejenom děti z domků podél trati...V okružním rangúnském vláčku
Praktický účes se všemi denními pomůckami, co žena potřebuje:-)V okružním rangúnském vláčku
Občerstvení prochází pravidelně vlakem a co některé ženy unesou na hlavě, je vskutku neuvěřitelné.Venkovské okolí Rangúnu
Venkov tvoří hlavně dřevěné domky a políčka všemožné zeleniny, lupení a vodních rostlin.Venkovské okolí Rangúnu
...jenom s těmi odpadky si moc nevědí rady.Venkovské okolí Rangúnu
Barmánci občas sklízí a přenáší zajímavé věci...V okružním rangúnském vláčku
Tetky z venkovských trhů cestují domů do jiných vesnic, nebo naopak do města.Venkovské okolí Rangúnu
Většina zastávek vlaku vypadá jako malé tržiště:-)Pokrok nezastavíš...
Celkem typický výjev jihovýchodní Asie obecně:-)V okružním rangúnském vláčku
Při dlouhé cestě se každý stará o své pohodlí a občerstvení sám...Venkov okolo Rangúnu
Okružní jízda vlakem dává nahlédnout mezi pole a vesničky okolo Rangunu, kde lidé bydlí v dřevěných a rákosových domcích.Jízda s výhledem
Není nad cestování vlakem s otevřenými dveřmi...Venkovské okolí Rangúnu
...jenom s těmi odpadky si moc nevědí rady.Venkovské okolí Rangúnu
Jedny z našich spolucestujících jsou doma, už jen vyložit velký nákup z vlaku:-)Venkovské okolí Rangúnu
Nebreč, on jenom spinká a zase se brzo vzbudí:-)Venkovské okolí Rangúnu
Lidé v Barmě, ve městech, ale hlavně na venkově, jsou neskutečně fotogeničtí...Venkovské okolí Rangúnu
...A to jsou ještě v rámci Barmy dost dobře rovné koleje...Venkovské okolí Rangúnu
Není nad přenosný sprchový kout:-)Vlaková stanice + restaurace v jednom
Obchod kvete všude a vlakové stanice jsou k němu jako dělané, ne?:-)V okružním rangúnském vláčku
34168897181_fa68ecd8d0_bV okružním rangúnském vláčku
Příprava ke skoku...V okružním rangúnském vláčku
Hele, budeme mít nové spolucestující!V okružním rangúnském vláčku
Tak ne, ti si z vlaku dělají jenom srandu:-)Jako na módní přehlídce
Barmánky z vesniček se vracejí z víkendového špacíru po městě.V okružním rangúnském vláčku
34168913171_398b07a288_bCo model, to originál
Barmánky jsou prostě neuvěřitelně fotogenické, nemyslíte?:-)V rangúnské MHD
Pozor, móda kabelek skládaných z obalů čehosi nebo čajových sáčků je v Barmě hitem už dávno!Vzhůru ke Shwedagon pagodě
Nejvýznamnější chrám v Rangúnu a nejspíš v celé Barmě, pagoda Shwedagon, je možné navštívit i bezbariérově...Areál pagody Shwedagon
Jedna z postranních svatyní, kterých je tu nespočet.Areál pagody Shwedagon
Jedna z významnějších svatyní, stojících vždy proti vchodům ze čtyř světových stran.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
V den nejdůležitějšího buddhistického svátku je na hlavní barmské pagodě opravdu nával...Areál pagody Shwedagon
Jedna z významnějších svatyní, stojících vždy proti vchodům ze čtyř světových stran. A ano, je tu trochu nával...Areál pagody Shwedagon
Jedna z postranních svatyní, kterých je tu nespočet.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Lidé zapalují vonné tyčinky a svíčky a modlí se k soškám Buddhy podle dne v týdnu, ve kterém se narodili.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Lidé zapalují vonné tyčinky, přinášejí obětiny, omývají vodou sošky Buddhy i kořeny posvátných stromů bodhi, modlí se, prosí a děkují.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Zápalné oběti jsou jednou z forem uctění památky Buddhy - svátku jeho narození, osvícení a vstoupení do Nirvány.Areál pagody Shwedagon
Svatyně s údajnými relikviemi posledních 4 Buddhů mají hinduistický ráz a bohaté malby.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Omývání sošek Buddhy je součástí obřadů během největšího buddhistického svátku.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
V chrámu samozřejmě nesmí chybět ani mniši...Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Do chrámu přicházejí i celé organizované skupiny a bez selfíčka se to neobejde, to je jasné:-)Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Lidí je tu tolik, že nejde přestat fotit ani při nastavování stativu, když to nečekají:-)Areál pagody Shwedagon
Vedlejší svatyně jsou bohatě vyzdobené, všechno se blyští, až oči přecházejí.Areál pagody Shwedagon
Jedna z postranních svatyní, kterých je tu nespočet.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Také omývání kořenů posvátných stromů bodhi (pod jedním z nich Buddha tak dlouho meditoval, až dosáhl osvícení) je součástí obřadů.Sváteční Barmánka
Barmánky, často s tvářemi natřenými tanakou, jsou většinou veselé, usměvavé a focení jim nevadí, což je dobře, protože jsou nádherné.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Bodhi stromy jsou různé zdobené, ale doufáme, že takovýto "cíl" vznikl náhodou:-)Soumrak nad pagodou Shwedagon
S přicházejícím večerem se zlaté věžičky chrámu rozářily i díky posledním paprskům slunce.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
33458215384_5e2180b11e_bPagoda Shwedagon během svátku Wesak
33458219434_d9fed19294_bPagoda Shwedagon během svátku Wesak
Zlata víc než v sejfu Strýčka Skrblíka...Pagoda Shwedagon
Nejvýznamnější chrám v Barmě, podle některých zdrojů též nejstarší buddhistický svatostánek na světě se leskne zlatem, až oči přecházejí.Areál pagody Shwedagon
Zlata víc než v sejfu Strýčka Skrblíka...Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Samořejmě je prostor i pro tradiční modlitby před Buddhovými sochami ve svatyních.Pagoda Shwedagon během svátku Wesak
Areál chrámu je rozlehlý a kromě ústřední zlaté pagody zahrnuje spoustu dalších zdobných svatyní.Areál pagody Shwedagon
Svatyně s údajnými relikviemi posledních 4 Buddhů mají hinduistický ráz a bohaté malby.Areál pagody Shwedagon
Život posledního Buddhy připomínají i barevné malby.Areál pagody Shwedagon
Od ústřední pagody vedou na čtyři světové strany dlouhá, krytá schodiště.Večerní záře chrámu Maha Wizaya
Pod Shwedagon pagodou se nacházejí menší svatyně, nádherně se zrcadlící ve vodní nádrži.
Max elevation: 78 m
Min elevation: 1 m
Average speed: 24.90 km/h
Total time: 21:45:31