(z)cesty jsou přesně rok na cestě …Do světa

365 dní, tedy přesně jeden rok na cestě. Před rokem nepředstavitelně vzdálená budoucnost, dnes je pro nás vykročení na cestu nepředstavitelně vzdálenou minulostí. Když jsme se po velmi krátkých a zevrubných přípravách vydali 16.9.2014 do světa, věděli jsme snad jen to, přes které země bychom své kroky chtěli vést, a měli pár vytipovaných míst, která jsme chtěli navštívit. Všechno ostatní jsme plánovali a načítali tak nějak “za pochodu”. Po roce na cestě a 15 projetých zemích můžeme konstatovat, že plány se až na jednu drobnou změnu podařilo dodržet, viděli jsme vše, co jsme si přáli, a ještě mnohem, mnohem víc.

Z počátku cesty jsme hlavně utíkali před přicházející zimou, ale ta nám byla v patách (Arménie)

Sluníčko svítí, nicméně hory na východě Turecka jsou v říjnu už mrazivé nejen v noci, ale i přes den

Útěk před zimou

První zhruba 3 měsíce cesty poznamenala nadcházející zima – nejen v horách východní Evropy, ale též v Turecku a Zakavkazských republikách (Gruzie, Arménie), stejně jako většinu pobytu v Íránu, kdy jsme se ubytovávali v hostelích a ubytovnách častěji, než bylo naší peněžence milé, a až na jihu Íránu jsme konečně mohli sundat mikiny, obout sandály a po dlouhé době zase občas vytáhnout stan. Vánoce a Nový rok jsme oslavili v půvabném Ománu, zemi, která naprosto okouzlila nejen naše oči, ale i srdce. Dokonce natolik, že jsme chvíli uvažovali o delším, pracovním pobytu zde, třeba po skončení aktuální cesty. S opačným teplotním extrémem jsme se pak museli vypořádat o pár měsíců později v Thajsku a hlavně Barmě, kde denní teploty na slunci přesahovaly 50°C a levné guesthousy, v nichž jsme trávili noci, rozhodně nedisponovaly klimatizací. Pochopili jsme zvláštní způsob oslavy thajského Nového roku – svátku Songkran, kdy se všichni navzájem polévají vodou, i když nás to stálo zdraví po pádu z motorky, našem zatím asi nejhorším karambolu na cestě. Postupně přišel čas se přesunout do Kambodži a Vietnamu, no a to už dorazil monzun… Čím více nás počasí nebo roční období na cestě omezily, tím silněji jsme pocítili potřebu se do dané země jednou vrátit. Jako první budou v plánu nejspíš Gruzie, Arménie, které pro nás nejsou zatížené vízovou povinností, případně pak Írán, no a samozřejmě sever Indie, kde bohužel naše vybavení naprosto nedostačovalo pro podrobnější průzkum. Země, do které nemáme extra nutkání se vracet, je jen jediná – Kambodža, a sice proto, že tento nevelký stát jsme navštívili již podruhé a většinu jeho zajímavostí už viděli či zažili.

Zimní teploty v Ománu jsou jako příjemné léto v Čechách, takže se dá i koupat

Když je vedro a nejde skočit někam do vody celý, je fajn si zchladit aspoň hlavu (Vietnam)

Co rok dal a vzal aneb o srovnání životních hodnot

Rok na cestě, rok v zahraničí, rok odtrženi od domácího prostředí a zvyklostí, v cizích kulturách, rok pokusů se domluvit (anglicky – což pořádně neumíme, rusky – což vůbec neumíme, ale není těžké odvozovat z češtiny, lokálně – vždy se snažíme aspoň pozdrav a poděkování naučit v jazyce země, ve které se pohybujeme, rukama nohama – někdy to jde líp, jindy hůř, a sem tam pomocí Google translatoru, což je oblíbená metoda hlavně ve Vietnamu, dokonce do té míry, že se občas místní ani nesnaží pochopit náš požadavek a rovnou loví mobil)… Přestože se cestovatelovy starosti po čase zcvrknou na uspokojení základních potřeb (Co budu jíst? Kde budu spát? Kam mám jít na záchod? a Kam pojedu zítra a co tam budu dělat? ), tak jejich každodenní řešení za výše uvedených podmínek je unavující až stresující, stejně jako neustálé balení batohu (činnost, kteroužto jsme začali z hloubi duše nenávidět:-)), případně balení stanu, a tak kromě čisté radosti z cestování a poznávání nových míst považujeme za největší přínos prozatímní cesty zvýšení vlastní psychické odolnosti, vyjednávacích a přesvědčovacích schopností, a také lepší rozlišení toho, čeho si máme na svém životě v ČR vážit a čím je naopak zbytečné si ho komplikovat. Na druhou stranu jsem Petíka slyšela poprvé v životě zakřičet někomu z 10 cm do obličeje FUCK YOU!!! – v Indii, kde lidé dokážou být velmi otravní:-) Také se ale naučil obstojně domluvit anglicky, a to i po telefonu, což já nesnáším. A nutno ještě vyzdvihnout jeho řidičské schopnosti, co se motorek týká – jihovýchodní Asie v době monzunu je ideálním dopravním “hřištěm” na učení:-) Oproti tomu já se učím beze studu jednat s lidmi, i když to je asi celoživotní boj. Skromnou angličtinu se snažím rozvíjet a dokážu vyprat cokoli v umyvadle a uvařit vietnamské kafe:-) Také bych ráda, kdyby se mi čím dál tím víc dařilo natáčet smysluplné záběry, a taktéž plnit funkci druhého fotografa. No a samozřejmě mé spisovatelské (ne)umění je stálým předmětem úvah a snah o nějaký perspektivní rozvoj. Ale i když se nepovede a vás, naše fanoušky a čtenáře, mé zápisky nebudou bavit, považuji za úspěch mít rok života podrobně zdokumentován:-) Vnoučata se budou jednou bavit…

Petík si na motorce dojede pro fotku na čím dál tím šílenější místa (Vietnam)

Příprava vietnamské kávy v domácích (hotelových) podmínkách chtěla trochu cviku, ale už to vypadá jako z restaurace

Statistika nuda … není!

Jak ale nejlépe shrnout a vytvořit jakýsi náhled na uplynulý rok, plný neskutečných a s ničím nesrovnatelných zážitků, úžasných i méně příjemných setkání a objevování někdy úplně zapadlých koutů naší planety? Rok, během kterého jsme oba oslavili narozeniny, jedny Vánoce, tři příchody Nového roku (český, čínský, thajský), i první výročí svatby? No přece naší oblíbenou statistikou🙂 Tak se pohodlně usaďte, pokračujte ve čtení, a pokud jste tak ještě neučinili, pusťte si i naše výroční video;-)

Nuže, během 365 dní na cestě se nám nahromadilo:

• 16 projetých zemí – kousek ČR, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Gruzie, Arménie, Írán, Spojené arabské emiráty, Omán, Indie, Thajsko, Barma, Kambodža, Vietnam; nejdelší dobu jsme strávili ve Vietnamu (83 dní k 15.9.), v těsném závěsu s Indií (73 dní), naopak nejméně jsme se zdrželi cestou přes ČR (1,5 dne), Slovensko (2,5 dne) a Emiráty (5 dní)
• 9 hlavních měst – navštívili jsme Sofii, Tbilisi, Jerevan, Teherán, Muscat, Nové Dillí, Bangkok, Phnom Penh a Hanoj
• 5 světových moří, ve kterých jsme se vykoupali – Černé, Kaspické, Perský záliv, Arabské, Jihočínské
• 8 vyřízených víz – Írán (z tureckého Trabzonu), Emiráty (na hranici), Omán (na hranici), Indie (z Muscatu), Barma (z Bangkoku), Kambodža (na hranici), Vietnam (z Phnom Penhu), Nový Zéland (online registrace z indického Jodhpuru, rentgen v Novém Dillí); nutno podotknout, že indické vízum bylo skutečnou lahůdkou a málem jsme z něj zešedivěli… nikdy více!
• 145 stopnutých aut, aktivně (máváme) nebo pasivně (jdeme po silnici, auto zastaví samo)
• 9 typů využitých dopravních prostředků – auto (stop, 1 x půjčení), autobus, vlak, trajekt, letadlo, motorka, traktor, kolo, velbloud:-)
• 100 hotelů, hostelů, guesthousů, mosáferchúnů, nhá nghí a kempů, zkrátka zařízení, kde jsme nocovali a platili za to
• 113 nocí, které jsme strávili jinak, než v placeném ubytování, tedy pod stanem, pod širákem, na ulici, na couchsurfingu, v dopravním prostředku, na nádražích, pozváni k přenocování od místních nebo krajanů v cizině
• 3 návštěvy krajanů – Gruzie, Indie, Vietnam – tímto děkujeme jmenovitě Markétě, Danielovi, Katce s Yvesem a Bohemkou, a také Petrovi s Klárou za dočasný azyl, pohostinnost a poodhalení tajů života v zemích, kde sami zakotvili
• 52 odeslaných pohledů, snad také všechny dorazily
• 350 hustě popsaných stran deníku, 11 vypsaných propisek
• 41 897 fotek ve formátu RAW, 12 238 fotek ve formátu JPEG, přes 46 hodin videa, 2 koupené externí disky
• 6 návštěv servisů kvůli notebooku (pořád stejný problém, jen se zvětšující) – Indie, Thajsko, Vietnam
• 7 zakoupených SIM karet – Írán, Omán, Indie, Thajsko, Barma, Kambodža, Vietnam – nejsložitější proces to byl v Íránu a Indii
• 18 půjčených motorek, od jedné jsme ztratili klíč a celkem 4 x se nám povedlo píchnout
• 2 pády z motorky -> naraženiny, modřiny, 2 rozbité lokty, co se umí i po půlroce ozvat, 1 pád ze zídky -> rozseklá holeň, 1 odražená pata, 1 naražená kostrč (nesouvisí spolu, obojí zlobilo cca 2 měsíce), skříplý sval/nerv v zádech (3 dny zcela mimo provoz), 2 x střevní viróza s horečkami (pokaždé 2 dny zcela mimo provoz), zánět spojivek -> 1 x zavolaný doktor, kvůli zánětu spojivek:-)
• 1 odcizená cennost (GPS), 7 cenností ztracených (příslušenství ke kamerce, baterie do foťáku, obal na mobil, 2 x sluneční brýle, 2 x outdoorový šátek)
• 11 ztrát rozbitím, poroucháním (hodinky, plynový vařič, utržený popruh na batohu, baterie do foťáku, externí disk, notebook – opraven, ponorný vařič z Indie, sluneční brýle, fotobrašna a mošna – trhají se jim popruhy, kazí zipy, sandále – zatím drží díky výkonnému, vietnamskému vteřinovému lepidlu:-)
• 10 ochutnaných, (pro Evropana) netradičních pokrmů – smažené žáby, smažení cvrčci, smažení červíci (vše Thajsko), smažený had, ptáčátko smažené v celku (Kambodža), pes – thit cho (libové maso, klobásky, guláš, nudlopolévka), kachní embryo – trung vit lon, slepičí pařát, kachní zobák (Vietnam)
• 26 kg z naší vlastní váhy, které kdesi na cestách zůstaly odložené…
• 7 milých setkání s jinými českými nebo slovenskými cestovateli, které tímto jmenovitě zdravíme:
  • Busíci – www.busik.cz, díky nim jsme přežili gruzínskou narozeninovou pijatyku
  • Martin ze Slovenska, se kterým jsme prokecali celý den v Batumi
  • Martin, který trávil svou dovolenou v Ománu a po hodně dlouhé době nám osvěžil češtinu
  • Petr a Lenka, naši skoro 2-týdenní spolucestovatelé Indií
  • Vespáci – www.vespaexpedition.cz, šílení dobrodruzi, s nimiž byla radost povyměňovat zkušenosti
  • Honza a Ivča brázdící Vietnam na motorce nám odhalili některá kulinářská tajemství
  • Pavel a Martina – www.nasecestakolemsveta.cz, si jedou svůj vlastní sen, společně jsme objevovali Hanoj
  • A ještě si tu své místo zaslouží Jan von Konstanz a Ania z Poznaně, naše psychické podpory v Dubaji a Ania jakožto nejodvážnější holčina, jakou jsme kdy potkali – www.poza-horyzontem.blogspot.com

S Petrem a Lenkou jsme čelili nástrahám Indie skoro 14 dní

S Aniou a Janem jsme se potkali 2x v Íránu, společně přepluli do Emirátů a statečně tam přežili 3 dny díky vzájemné morální podpoře

… ale ani tohle všechno nám zatím není dost, takže cesta pokračuje svým druhým rokem. Máme před sebou Laos, Malajsii, Indonésii, Austrálii, no a hlavně Nový Zéland, kde bychom rádi nabrali úplně novou zkušenost ze zahraničí, a sice pracovní, když už se nám podařilo ukořistit work and holiday víza. A když nás nikde nebudou chtít, tak si ty dva ostrůvky aspoň prostopujem:-)

Jste zvědaví, jak bude naše cesta pokračovat? Chcete vědět, jestli nás nesežerou lidojedi v Oceánii nebo krokodýl v Austrálii? Sledujte nás dále na:

1. webových stránkách www.zcesty.cancak.net,
2. facebookovém profilu facebook.com/zcesty.pa,
3. případně Google+ profilu gplus.to/zcesty

DĚKUJEME ZA PŘÍZEŇ a těšíme se na vaše reakce i ve druhém roce naší cesty!

Petr a Anča

Vyhlídky jsou dobré, jsme zvědaví, co nás čeká ve druhém roce na cestě… (Turecko)