365 dní, tedy přesně jeden rok na cestě. Před rokem nepředstavitelně vzdálená budoucnost, dnes je pro nás vykročení na cestu nepředstavitelně vzdálenou minulostí. Když jsme se po velmi krátkých a zevrubných přípravách vydali 16.9.2014 do světa, věděli jsme snad jen to, přes které země bychom své kroky chtěli vést, a měli pár vytipovaných míst, která jsme chtěli navštívit. Všechno ostatní jsme plánovali a načítali tak nějak “za pochodu”. Po roce na cestě a 15 projetých zemích můžeme konstatovat, že plány se až na jednu drobnou změnu podařilo dodržet, viděli jsme vše, co jsme si přáli, a ještě mnohem, mnohem víc.


Z počátku cesty jsme hlavně utíkali před přicházející zimou, ale ta nám byla v patách (Arménie)


Sluníčko svítí, nicméně hory na východě Turecka jsou v říjnu už mrazivé nejen v noci, ale i přes den
Obsah:
Útěk před zimou
První zhruba 3 měsíce cesty poznamenala nadcházející zima – nejen v horách východní Evropy, ale též v Turecku a Zakavkazských republikách (Gruzie, Arménie), stejně jako většinu pobytu v Íránu, kdy jsme se ubytovávali v hostelích a ubytovnách častěji, než bylo naší peněžence milé, a až na jihu Íránu jsme konečně mohli sundat mikiny, obout sandály a po dlouhé době zase občas vytáhnout stan. Vánoce a Nový rok jsme oslavili v půvabném Ománu, zemi, která naprosto okouzlila nejen naše oči, ale i srdce. Dokonce natolik, že jsme chvíli uvažovali o delším, pracovním pobytu zde, třeba po skončení aktuální cesty. S opačným teplotním extrémem jsme se pak museli vypořádat o pár měsíců později v Thajsku a hlavně Barmě, kde denní teploty na slunci přesahovaly 50°C a levné guesthousy, v nichž jsme trávili noci, rozhodně nedisponovaly klimatizací. Pochopili jsme zvláštní způsob oslavy thajského Nového roku – svátku Songkran, kdy se všichni navzájem polévají vodou, i když nás to stálo zdraví po pádu z motorky, našem zatím asi nejhorším karambolu na cestě. Postupně přišel čas se přesunout do Kambodži a Vietnamu, no a to už dorazil monzun… Čím více nás počasí nebo roční období na cestě omezily, tím silněji jsme pocítili potřebu se do dané země jednou vrátit. Jako první budou v plánu nejspíš Gruzie, Arménie, které pro nás nejsou zatížené vízovou povinností, případně pak Írán, no a samozřejmě sever Indie, kde bohužel naše vybavení naprosto nedostačovalo pro podrobnější průzkum. Země, do které nemáme extra nutkání se vracet, je jen jediná – Kambodža, a sice proto, že tento nevelký stát jsme navštívili již podruhé a většinu jeho zajímavostí už viděli či zažili.


Zimní teploty v Ománu jsou jako příjemné léto v Čechách, takže se dá i koupat


Když je vedro a nejde skočit někam do vody celý, je fajn si zchladit aspoň hlavu (Vietnam)
Co rok dal a vzal aneb o srovnání životních hodnot
Rok na cestě, rok v zahraničí, rok odtrženi od domácího prostředí a zvyklostí, v cizích kulturách, rok pokusů se domluvit (anglicky – což pořádně neumíme, rusky – což vůbec neumíme, ale není těžké odvozovat z češtiny, lokálně – vždy se snažíme aspoň pozdrav a poděkování naučit v jazyce země, ve které se pohybujeme, rukama nohama – někdy to jde líp, jindy hůř, a sem tam pomocí Google translatoru, což je oblíbená metoda hlavně ve Vietnamu, dokonce do té míry, že se občas místní ani nesnaží pochopit náš požadavek a rovnou loví mobil)… Přestože se cestovatelovy starosti po čase zcvrknou na uspokojení základních potřeb (Co budu jíst? Kde budu spát? Kam mám jít na záchod? a Kam pojedu zítra a co tam budu dělat? ), tak jejich každodenní řešení za výše uvedených podmínek je unavující až stresující, stejně jako neustálé balení batohu (činnost, kteroužto jsme začali z hloubi duše nenávidět:-)), případně balení stanu, a tak kromě čisté radosti z cestování a poznávání nových míst považujeme za největší přínos prozatímní cesty zvýšení vlastní psychické odolnosti, vyjednávacích a přesvědčovacích schopností, a také lepší rozlišení toho, čeho si máme na svém životě v ČR vážit a čím je naopak zbytečné si ho komplikovat. Na druhou stranu jsem Petíka slyšela poprvé v životě zakřičet někomu z 10 cm do obličeje FUCK YOU!!! – v Indii, kde lidé dokážou být velmi otravní:-) Také se ale naučil obstojně domluvit anglicky, a to i po telefonu, což já nesnáším. A nutno ještě vyzdvihnout jeho řidičské schopnosti, co se motorek týká – jihovýchodní Asie v době monzunu je ideálním dopravním “hřištěm” na učení:-) Oproti tomu já se učím beze studu jednat s lidmi, i když to je asi celoživotní boj. Skromnou angličtinu se snažím rozvíjet a dokážu vyprat cokoli v umyvadle a uvařit vietnamské kafe:-) Také bych ráda, kdyby se mi čím dál tím víc dařilo natáčet smysluplné záběry, a taktéž plnit funkci druhého fotografa. No a samozřejmě mé spisovatelské (ne)umění je stálým předmětem úvah a snah o nějaký perspektivní rozvoj. Ale i když se nepovede a vás, naše fanoušky a čtenáře, mé zápisky nebudou bavit, považuji za úspěch mít rok života podrobně zdokumentován:-) Vnoučata se budou jednou bavit…


Petík si na motorce dojede pro fotku na čím dál tím šílenější místa (Vietnam)


Příprava vietnamské kávy v domácích (hotelových) podmínkách chtěla trochu cviku, ale už to vypadá jako z restaurace
Statistika nuda … není!
Jak ale nejlépe shrnout a vytvořit jakýsi náhled na uplynulý rok, plný neskutečných a s ničím nesrovnatelných zážitků, úžasných i méně příjemných setkání a objevování někdy úplně zapadlých koutů naší planety? Rok, během kterého jsme oba oslavili narozeniny, jedny Vánoce, tři příchody Nového roku (český, čínský, thajský), i první výročí svatby? No přece naší oblíbenou statistikou🙂 Tak se pohodlně usaďte, pokračujte ve čtení, a pokud jste tak ještě neučinili, pusťte si i naše výroční video;-)
Nuže, během 365 dní na cestě se nám nahromadilo:
- 16 projetých zemí – kousek ČR, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Gruzie, Arménie, Írán, Spojené arabské emiráty, Omán, Indie, Thajsko, Barma, Kambodža, Vietnam; nejdelší dobu jsme strávili ve Vietnamu (83 dní k 15.9.), v těsném závěsu s Indií (73 dní), naopak nejméně jsme se zdrželi cestou přes ČR (1,5 dne), Slovensko (2,5 dne) a Emiráty (5 dní)
- 9 hlavních měst – navštívili jsme Sofii, Tbilisi, Jerevan, Teherán, Muscat, Nové Dillí, Bangkok, Phnom Penh a Hanoj
- 5 světových moří, ve kterých jsme se vykoupali – Černé, Kaspické, Perský záliv, Arabské, Jihočínské
- 8 vyřízených víz – Írán (z tureckého Trabzonu), Emiráty (na hranici), Omán (na hranici), Indie (z Muscatu), Barma (z Bangkoku), Kambodža (na hranici), Vietnam (z Phnom Penhu), Nový Zéland (online registrace z indického Jodhpuru, rentgen v Novém Dillí); nutno podotknout, že indické vízum bylo skutečnou lahůdkou a málem jsme z něj zešedivěli… nikdy více!
- 145 stopnutých aut, aktivně (máváme) nebo pasivně (jdeme po silnici, auto zastaví samo)
- 9 typů využitých dopravních prostředků – auto (stop, 1 x půjčení), autobus, vlak, trajekt, letadlo, motorka, traktor, kolo, velbloud:-)
- 100 hotelů, hostelů, guesthousů, mosáferchúnů, nhá nghí a kempů, zkrátka zařízení, kde jsme nocovali a platili za to
- 113 nocí, které jsme strávili jinak, než v placeném ubytování, tedy pod stanem, pod širákem, na ulici, na couchsurfingu, v dopravním prostředku, na nádražích, pozváni k přenocování od místních nebo krajanů v cizině
- 3 návštěvy krajanů – Gruzie, Indie, Vietnam – tímto děkujeme jmenovitě Markétě, Danielovi, Katce s Yvesem a Bohemkou, a také Petrovi s Klárou za dočasný azyl, pohostinnost a poodhalení tajů života v zemích, kde sami zakotvili
- 52 odeslaných pohledů, snad také všechny dorazily
- 350 hustě popsaných stran deníku, 11 vypsaných propisek
- 41 897 fotek ve formátu RAW, 12 238 fotek ve formátu JPEG, přes 46 hodin videa, 2 koupené externí disky
- 6 návštěv servisů kvůli notebooku (pořád stejný problém, jen se zvětšující) – Indie, Thajsko, Vietnam
- 7 zakoupených SIM karet – Írán, Omán, Indie, Thajsko, Barma, Kambodža, Vietnam – nejsložitější proces to byl v Íránu a Indii
- 18 půjčených motorek, od jedné jsme ztratili klíč a celkem 4 x se nám povedlo píchnout
- 2 pády z motorky -> naraženiny, modřiny, 2 rozbité lokty, co se umí i po půlroce ozvat, 1 pád ze zídky -> rozseklá holeň, 1 odražená pata, 1 naražená kostrč (nesouvisí spolu, obojí zlobilo cca 2 měsíce), skříplý sval/nerv v zádech (3 dny zcela mimo provoz), 2 x střevní viróza s horečkami (pokaždé 2 dny zcela mimo provoz), zánět spojivek -> 1 x zavolaný doktor, kvůli zánětu spojivek:-)
- 1 odcizená cennost (GPS), 7 cenností ztracených (příslušenství ke kamerce, baterie do foťáku, obal na mobil, 2 x sluneční brýle, 2 x outdoorový šátek)
- 11 ztrát rozbitím, poroucháním (hodinky, plynový vařič, utržený popruh na batohu, baterie do foťáku, externí disk, notebook – opraven, ponorný vařič z Indie, sluneční brýle, fotobrašna a mošna – trhají se jim popruhy, kazí zipy, sandále – zatím drží díky výkonnému, vietnamskému vteřinovému lepidlu:-)
- 10 ochutnaných, (pro Evropana) netradičních pokrmů – smažené žáby, smažení cvrčci, smažení červíci (vše Thajsko), smažený had, ptáčátko smažené v celku (Kambodža), pes – thit cho (libové maso, klobásky, guláš, nudlopolévka), kachní embryo – trung vit lon, slepičí pařát, kachní zobák (Vietnam)
- 26 kg z naší vlastní váhy, které kdesi na cestách zůstaly odložené…
- 7 milých setkání s jinými českými nebo slovenskými cestovateli, které tímto jmenovitě zdravíme:
- Busíci – www.busik.cz, díky nim jsme přežili gruzínskou narozeninovou pijatyku
- Martin ze Slovenska, se kterým jsme prokecali celý den v Batumi
- Martin, který trávil svou dovolenou v Ománu a po hodně dlouhé době nám osvěžil češtinu
- Petr a Lenka, naši skoro 2-týdenní spolucestovatelé Indií
- Vespáci – www.vespaexpedition.cz, šílení dobrodruzi, s nimiž byla radost povyměňovat zkušenosti
- Honza a Ivča brázdící Vietnam na motorce nám odhalili některá kulinářská tajemství
- Pavel a Martina – www.nasecestakolemsveta.cz, si jedou svůj vlastní sen, společně jsme objevovali Hanoj
- A ještě si tu své místo zaslouží Jan von Konstanz a Ania z Poznaně, naše psychické podpory v Dubaji a Ania jakožto nejodvážnější holčina, jakou jsme kdy potkali – www.poza-horyzontem.blogspot.com


S Petrem a Lenkou jsme čelili nástrahám Indie skoro 14 dní


S Aniou a Janem jsme se potkali 2x v Íránu, společně přepluli do Emirátů a statečně tam přežili 3 dny díky vzájemné morální podpoře
… ale ani tohle všechno nám zatím není dost, takže cesta pokračuje svým druhým rokem. Máme před sebou Laos, Malajsii, Indonésii, Austrálii, no a hlavně Nový Zéland, kde bychom rádi nabrali úplně novou zkušenost ze zahraničí, a sice pracovní, když už se nám podařilo ukořistit work and holiday víza. A když nás nikde nebudou chtít, tak si ty dva ostrůvky aspoň prostopujem:-)
Jste zvědaví, jak bude naše cesta pokračovat? Chcete vědět, jestli nás nesežerou lidojedi v Oceánii nebo krokodýl v Austrálii? Sledujte nás dále na:
- webových stránkách www.zcesty.cancak.net,
- facebookovém profilu facebook.com/zcesty.pa,
- případně Google+ profilu gplus.to/zcesty
DĚKUJEME ZA PŘÍZEŇ a těšíme se na vaše reakce i ve druhém roce naší cesty!
Petr a Anča


Vyhlídky jsou dobré, jsme zvědaví, co nás čeká ve druhém roce na cestě… (Turecko)
- Díl č.1 - (z)cesty jsou přesně rok na cestě ...Do světa
- Díl č.2 - Jaký byl druhý rok naší cesty...
- Díl č.3 - Do třetice všeho dobrého i zlého - 3 roky na cestě