Ráno jsme vyrazili nejdříve půjčit si motorku. Vyšel na nás roztomilý šmoulí skútřík a paní v půjčovně nám dala kreslenou mapu a poradila zajímavá místa. Zvolili jsme směr na východ od města, že se pojedem podívat na vodopády a park vodního ptactva (který byl v mapách zakreslený, ale ani paní se o něm nezmínila – asi věděla proč). Vyrazili jsme z města a snídani nám obstaral výměnný obchod – vždycky, když jsme si nebyli jistí, jestli jedem dobře, šli jsme se zeptat nějaké bábušky v krámku nebo u stánku a koupili si jednou pytlík malých samos, podruhé pytlík krájeného ananasu. Když jsme jeli nějakou dobu venkovem, tipli jsme podle GPSky odbočku k parku vodního ptactva. Ten se ale nějak nekonal…..dojeli jsme na malé parkoviště, všude cedule jenom v thajštině, opodál jezírko a uprostřed něj altánek, ale mosty k němu z obou stran v rekonstrukci. Jeden z dělníků nám radil, ať to na motorce objedem, tak jsme to na motorce po celkem brutální polňačce objeli, ale neviděli jsme žádné ptáky, na mostek se stejně nedostali a místní lidi v chatrčích na nás koukali divně. Když to nevypadalo, že bychom měli dojet ještě k něčemu zajímavému, tak jsme to otočili, vrátili se na parkoviště, a pak i na hlavní silnici.

   Po ní jsme potom jeli dlouho, až jsme si mysleli, že jsme všechny vodopády přejeli, protože jsou tu jenom značky v thajštině. Ale mýlili jsme se, bylo to prostě jenom trošku dál, najednou jsme před sebou viděli vytouženou směrovku k prvnímu vodopádu v pořadí naší mapy – Sairung waterfall. Po silnici ještě asi tak 2 km, pak menší parkoviště, neskutečná halda odpadků a konečně říčka. Nejdříve jsme viděli jen malý vodopádek, ale jak se Petík průzkumník prodíral výš a výš po proudu, uviděl asi 300 m před námi mnohem větší vodopád. K němu bylo ale složité se dostávat, takže já jsem zůstala na dohled, kochajíc se neskutečnými motýly – černobílými a černomodrými, obrovskými, zatímco můj drahý se někde prodíral džunglí, aby se zhruba po půlhodině vynořil z lesa kousek před vodopádem. Zpátky už se mu to nechtělo moc řešit, tak se zul a šel kamenitým korytem:-)

   Rychle jsme nasedli na motorku, na které to příjemně pofukovalo, a jeli hledat vodopád Prisawan. Motorku jsme nechali tentokrát na velkém, ale prázdném parkovišti a vydali se lesní cestou do džungle. Řeka hučela kdesi ve svahu pod námi a občas k ní vedly malé cestičky, takže jsme si říkali, jestli ty vodopády nejsou hned někde tady na začátku, ale pokračovali jsme pořád dál a dál do džungle a do kopce. Opět z nás lilo jak z telat, navíc to tu pěkně žralo, takže repelent byl ve stálé pohotovosti. Stezku vymýšlel nějaký vtipálek, občas to byl skoro asfaltový chodník, vzápětí ale končil někde v potoce, nebo za skalkou a my museli třeba přejít říčku po dvou tenkých kmínkách, opírajíce se o pružné bidlo:-) Když už jsme šlapali přes hodinu, byli pokousaní až za ušima, vypadalo to, že jsme na nějaké lesní plantáži nebo v sadu a řeka duněla hrozně daleko od nás, vzdali jsme to a otočili se nazpátek. Asi po 10 minutách, co jsme se vraceli, šli proti nám dva mladí Thajci s potápěčskými brýlemi a ploutvemi… My se jimi nenechali zviklat a po cestě jsme si fotili aspoň krásné motýli a nádherné malé kapradí, které mělo na sluníčku modrou barvu. Na parkovišti jsme si u jediné paní široko daleko dali colu s ledem a ta teda bodla!

   Pokračovali jsme pak na motorce trochu dýl, protože odbočku na další plánovaný vodopád Lamplok jsme neviděli. Naopak dostali jsme se po dobře značené cestě k asi největšímu ze zdejších vodopádů Ton Tae. U toho bylo větší zázemí – parkoviště, lavičky, altánky, záchody/převlíkárny. A sem tam i nějací lidi:-) My jsme vzali věci, zaparkovali motorku a šlapali zase džunglí. Sice do kopce, jak jinak, ale jenom asi kilásek, pak jsme se vynořili z lesa a nestačili zírat na ohromný vodopád. A to ani zespoda není vidět celý – nejlepší výhled je na něj ze silnice při příjezdu. Našli jsme si místečko na odložení věcí a převléknutí a dali jsme si pod vodopádem i koupačku. Byla tu výborná, protože na dně byl pravděpodobně navezený písek, po kterém se krásně dalo dostat přes jezírko až k padající vodě, aniž by se člověk přerážel o kluzké šutry. Po upocených pochodech džunglí byla koupel neuskutečně příjemná záležitost a odcházeli jsme jak jiní lidé:-)

   Popojeli jsme ještě k sousednímu vodopádku Ton Tok, ke kterému byla silnice až na dohled, ale od ní přímo k vodopádu děsivá přístupová cesta – buď napůl korytem po super-klouzavých balvanech nebo po souši, totálně zarostlé, plné odpadků a vlastně bez cesty. Vodopád sám o sobě měl také 3 stupně, na výšku takových 4 – 5 metrů, ale nádherný byl i tak. Chvilku po nás se tu objevil i italský pár s místním průvodcem, se kterými jsme se potkali už pod Ton Tae. Když jsme pána poprosili o fotku, nejdřív jsem se vymázla na klouzavém kameni, než se povedla:-)

   Pomalu se začínalo smrákat a byl čas vyrazit na dlouhou cestu zpět do Trangu, před námi bylo skoro 80 km. Už za tmy, skoro po 2 hodinách, a už s rozbitými zadky jsme dojeli na okraj Trangu a uviděli malý večerní trh. Dali jsme si k večeři naprosto dokonalého grilovaného sumečka s papájovým salátem, banánovou palačinku a u hrozně moc milé paní rýži s hotovými omáčkami, samozřejmě pálivými jak ďas. U zelináře jsme si koupili vyloupané pomelo a viděli jsme nejmenší možný balíček durianu – za 50 B, tak jsme ho vzali, že to prostě musíme zkusit. Prý „král ovoce“, tak uvidíme…. Dojeli jsme do hotelu, zaparkovali motorku do garáže a usoudili, že jestli nechcem padnout smradem, tak s durianem musíme někam ven. Usedli jsme na rozdělovacím pásu mezi pruhy hlavní silnice před hotelem:-) Otevřeli jsme nechutně smradlavý balíček a postupně ochutnali mazlavé cosi. No, sice jsem si zacpala nos ještě před rozbalením, abych měla chuťové buňky ničím neovlivněné, ale i tak to chutnalo asi tak, jak to smrdělo. 50 B letělo do popelnice, bez slitování:-) Vrátili jsme se domů a pokusili se to zajíst aspoň tím pomelem. Při tom jsme se věnovali chvíli webu a hlavně dalším plánům cesty.

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

 Tisk článku