OMÁNSKÁ KUCHYNĚ JAKO KŘIŽOVATKA CHUTÍ
Skoro všude dočtete, že ománská kuchyně je poměrně skromná, vystačí si s pár ingrediencemi. Myslím si, že tohle může říct jen někdo, kdo v Ománu nebyl a řadí ho “tam někam mezi ty arabské země”. Ve skutečnosti se v Ománu potkává hned několik poměrně odlišných, ale vzájemně se doplňujících vlivů:
1. Arabská kuchyně je, logicky, základem i té ománské (resp. základem arabské je libanonská). Díky ní je mnoho jídel tvořeno z vařeného nebo dušeného masa s přílohou plackovitého chleba rukhal a salátem z čerstvé zeleniny. Maso v této úpravě se používá nejčastěji skopové, jehněčí nebo kozí. Najdete tu bez problémů a často hummus (pomazánka z cizrny) nebo falafel (karbanátky z cizrny), i když jsme ho potkali vždy mnohem menší a méně chutný, než v Íránu.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
2. Zhruba polovinu obyvatel Ománu tvoří Indové, Pákistánci, Bangladéšané, nebo třeba Filipínci, kteří si všichni přivezli něco ze své domoviny a zvykli si stravovat se i v cizí zemi “po svém”. Všude v zemi, i v malých vesnicích se tak dá narazit na indická bistra, obdobu čínských bister v ČR – levná, rychlá a chutná strava. Potraviny, které ománská kuchyně díky tomu nejvíce převzala, jsou určitě rýže (obzvlášť basmati, normální, bílá rýže se jí i v arabské kuchyni) a jídla typu biryani – maso pečené pod vrstvou rýže, nebo naopak rýže dušená pod vrstvou masa. V bistrech, ale často potom i v domácnostech, se připravují typická indická jídla – daal (orientálně kořeněná čočková omáčka), tikka (kuřecí nebo skopové maso restované na pánvi s kořením tandoori), různé masaly, nebo třeba keema – pokrm z mletého masa. Taky bych řekla, že od Indů sem dorazil zvyk namatlat do suché rýže něco “mokrého”, třeba zakysanou smetanu, a pak se z ní snadněji uhnětou jednotlivá sousta. Zpočátku nám to přišlo divné, ale po projetí Ománu, a pak i Indie, už jsme si neuměli představit rýži jinak.
3. V neposlední řadě nelze opominout vliv zámořského území, které však dlouho patřilo pod Ománský sultanát – Zanzibar. Zvlášť vy, kteří máte rádi ostrá jídla, si pochutnáte. Ze žhavého Zanzibaru sem totiž proudí jedny z nejpálivějších chutí světa, zejména ve formě různých marinád a dresingů ke grilovanému masu. Není nad to si v Muscatu dojít na špízečky z grilu, které tu večer připravují obrovští, tlustí černoši v pestrobarevných košilích, občas k tomu i bouchnou do bubnu:-) Jejich “sosy” vám následně vypálí červa až v patách…
NA ČEM SI POCHUTNÁVÁ KAŽDÝ OMÁNEC
Ománská kuchyně má několik typických prvků, jako například množství používaného koření (kardamom, šafrán, anýz, skořice, kurkuma, muškátový oříšek, koriandr, hřebíček, atd.) a ochucovadel (cibule, česnek, zázvor, citronová tráva, atd.), čehož kombinace dodávají ománským jídlům ten správný šmrnc.
Národní potravinou, na jejíž produkci jsou Ománci patřičně hrdí (a sami by nikdy nekoupili importovaný produkt), jsou datle. Přidávají se do mnoha receptů, stejně jako existuje bezpočet receptů přímo na jejich zpracování (včetně bezpočtu způsobů využití sladké datlové šťávy, která je vedlejším produktem sušení a má konzistenci medu). Datle dozrávají v létě a při sklizni se první, nejlepší várka konzumuje čerstvá, druhá se pak suší do zásoby na celý rok a zbytky se použijí jako krmení pro domácí zvířata. I my, kteří jsme datlím nikdy předtím příliš neholdovali, jsme jim v Ománu totálně propadli a byli jsme schopní si je dávat k snídani, obědu a večeři, anebo i kdykoli jindy:-)
Další nedílnou a významnou součástí ománské kuchyně jsou ryby a různé mořské potvory, kterých je v zemi dostatek, kamkoli se hnete, vzhledem k tomu, že ji prakticky z poloviny obklopuje bohaté moře. Ománci si často třeba o víkendu vyjedou s rodinou na piknik někam na pláž, chytnou si pár ryb, nebo je nakoupí od místních rybářů, a upečou si je rovnou na místě.
Při popisu typické ománské kuchyně nelze vynechat také dva nápoje, a sice kávu a čaj karak (existují i další typické, jogurtové nápoje ve stylu ayranu, ale na ty jsme nikde nenarazili, proto se jim věnovat nebudu).
Káva, nebo-li kahwa, se v Ománu, stejně jako v jiných arabských zemích, připravuje hodně silná a pije se z maličkých šálků bez ucha. Údajně kvůli tomu, že malé množství kávy nestihne vychladnout (mně osobně by to vůbec nevadilo, nechápala jsem, jak to všichni můžou pít tak rychle a tak horké). Tradiční tepané kávové konvičky najdete na všech trzích v zemi a jde o skutečná umělecká díla. V běžném životě je často v domácnostech nahradily termosky. Pití kávy, většinou po jídle a v nezbytném doprovodu sladkých datlí, má svá pravidla: Kávu nalévá hostitel svým hostům držíc konvici v levé ruce, host drží šálek v pravé ruce. Host pije a hostitel nalévá tolikrát, dokud host neudělá se šálkem kvedlavý pohyb, čímž dá hostiteli najevo, že už mu to stačilo. Teprve potom si může hostitel nalít sám pro sebe. Pokud host plný šálek odloží z pravé ruky před sebe, znamená to, že po hostiteli něco chce, a nebude dál pít, dokud to spolu nevyřídí.
Nápojem, který se pro nás vedle datlí stal drogou, byl karak – mléčný čaj. Malých bister nebo jen okýnek, kde karak vaří, jsou po celé zemi rozesety stovky, a to nepočítám coffee shopy v každé vesnici. Karak se připravuje buď v základní podobě bez další příchuti, ale mnohem lepší jsou jeho ochucené formy – zázvorový čaj, šafránový (můj osobní favorit), kardamomový, anýzový, citronový, a další. Na rozdíl od kontroverzní britské přípravy čaje, kdy se do již hotového čaje nalije mléko, je karak mnohem kompaktnější a chutnější. Připravuje se totiž tak, že se všechny ingredience nechají svařit najednou – voda, sypaný čaj, cukr a mléko, případně koření navíc. Výsledek je okouzlující i pro ty, kteří by si mléko do normálního čaje nikdy nenalili:-)
OCHUTNÁVKA NĚČEHO TRADIČNÍHO
Z typických pokrmů, kterými ománská kuchyně disponuje, se nám podařilo ochutnat dvě speciality. První z nich byla šawa (shawa, shuwa), která se připravuje při svátečních příležitostech. Jedná se o naložené kozí maso (může být i hovězí nebo skopové), které se 6 týdnů marinovalo ve víně a koření, a potom se dva dny peklo v podzemní hliněné peci. Podávalo se s hromadou rýže ochucené kořením (šafrán, skořice, hřebíček, kardamom) a zeleninovým salátem a nutno podotknout, že se úplně rozpadalo na jazyku.
Druhou specialitku, kterou si také Ománci dopřávají spíš příležitostně, je chalwa. Ománská chalwa je zcela jedinečná a naprosto odlišná od sezamové pochoutky, kterou můžete znát z arabských zemí, Turecka, Egypta, anebo z českého supermarketu:-) V Ománu si pod pojmem chalwa představte želatinovou hmotu, k jejíž výrobě se používá hnědý cukr, voda, med, vejce, oříšky, kardamom, případně další dochucovadla. Velkou milovnicí a propagátorkou chalwy prý byla sultánova matka. My jsme ji ochutnali při příležitosti loučení se s Jamalem, prvním Ománcem, s jehož rodinou jsme 3 dny bydleli. Chalwa byla výborná, ale ani ve 4 dospělých a 2 dětech jsme nezvládli tuhle supersladkost sníst najednou (teda já bych se asi obětovala, ale bylo by to hloupé, když se všichni tvářili, že už nedají ani sousto):-)
JAK V OMÁNU, BEZ PENĚZ, NEUMŘÍT HLADY
Okénko o ománských jídlech tentokrát musíme rozdělit trochu jinak, než bylo doposud běžné – koneckonců byla to spíš náhoda, že barmská a kambodžská kuchyně se daly popsat podobným stylem, v plánu této naší rubriky to není:-) Omán byl takový paradox na naší cestě – tak strašně drahá země, že jsme v ní prakticky nic neutratili (vysvětlení: cestovali jsme stopem, spali pod stanem a stravovali se buď velmi skromně, anebo lépe, na pozvání). Kvůli tomu asi nemůžeme ani objektivně informovat o cenách, ale kde to půjde, budeme je uvádět. Pro tento účel připomeneme, že ománskou měnou je riál, o hodnotě zhruba 60 Kč. 1 riál je tvořen 1000 baisa. Naše kulinářské zkušenosti z Ománu si rozdělíme podle toho, kde jsme k daným pochoutkám přišli – nákupem v obchodě, nákupem v restauraci, anebo na pozvání nebo obdarování od místních…
1. Součástí prakticky každého dne byly drobné nákupy základních potravin v malých, lokálních obchůdcích garážového typu. Naším věrným společníkem se stal rukhal, ománský plackochleba (balíček 5 ks za 100 – 200 baisa). Připomínal mi dost to, co se v ČR prodává pod označením pita chleba. Byl docela dobrý, jen vždycky nějak hrozně rychle zmizel… Když byla možnost, kupovali jsme si v indických bistrech placky parathy (většinou 50 baisa za kus), kterými jsme chleba s oblibou nahrazovali. Na chleba jsme matlali nejčastěji mazací sýr, který je tu běžně k sehnání (kulatá krabička místního kolem 200 baisa, Veselá kráva o něco dražší), a kapali oranžovou pálivou chilli omáčku (kolem 200 baisa) – se sýrem to vytvářelo poměrně stravitelnou chuť. Poslední zcela nepostradatelnou složkou našeho jídelníčku se staly datle (balení slisovaných plodů o 500 – 1000 g stálo od 500 baisa), které nám se svým bohatým energetickým přísunem mnohdy vystačily jako jediná strava za den. Ve sváteční dny se nám podařilo sehnat grilované kuře (2 riály), což byla vzhledem k možnostem vždy důstojná oslava našich domácích svátků (Vánoce, Nový rok):-)
2. Oblíbenými se pro nás staly nákupy v hypermarketech (hlavně Lulu, kolikrát sloužící i jako perfektní orientační bod), kterých je ale v Ománu poskrovnu, a tak to byla jen občasná radost. Mimo běžných potravin za příznivější ceny totiž měly tyto podniky i sekci hotových jídel, kde se dalo nakoupit bohatě a chutně jako v restauraci, ovšem za peníz, který jsme si i my mohli dovolit pustit. Nabídka byla většinou ve stylu indické kuchyně – biryani (zapečená rýže), daal (čočkový pokrm), subzi (vařená nebo dušená zelenina), korma, masala, curry (masová nebo zeleninová omáčkovitá jídla, různě kořeněná), atd.
3. Co se týče restaurací, tak jediné, které jsme si mohli čas od času dovolit, byla indická bistra, ve kterých pravděpodobně nikdy neviděli bělocha (ano, trénink na zírající Indy začal už v Ománu). Ceny jídel se pohybovaly zhruba v rozmezí 200 baisa – 1 riál, biryani s nějakým lepším masem bylo i dražší. My jsme většinou volili cestu jednoho biryani a jednoho omáčkoidního jídla s plackami a byli jsme vždy naprosto spokojení. Aspoň se nám potvrdilo, že kdyby nic jiného, tak po jídelní stránce by se nám v Indii líbit mělo:-)
4. Poslední a nejpříjemnější kategorií jsou jídla, která jsme buď přímo dostali, nebo nás na ně místní pozvali. Byla to vždy příležitost k seznámení, popovídání, získání nových poznatků o Ománu a jeho obyvatelích a v neposlední řadě zamachrování při konzumaci společného jídla, neboť pro nás bylo samozřejmostí se přizpůsobit místním zvykům a snažit se jíst vše pouze za pomoci pravé ruky a bez jakýchkoli příborů. Minimálně s rýží jsme na začátku celkem bojovali, ale pokud jde o to si naplnit žaludek, tak nás nic nezastaví:-) A myslím si, že Ománci by nám sice příbory úplně v klidu odpustili, ale že naši snahu nakonec ocenili.
Nejčastější dotazy
Ománská kuchyně není jednoduchá, ale je křižovatkou několika odlišných, avšak doplňujících se vlivů. Základ tvoří arabská kuchyně, která přináší vařené či dušené maso (nejčastěji skopové, jehněčí nebo kozí) s plackovitým chlebem rukhal a salátem. Najdete zde i hummus a falafel. Výrazný je také vliv indické kuchyně, díky níž jsou v Ománu běžné rýžové pokrmy jako biryani, čočkové omáčky daal, restované maso tikka, masaly a pokrmy z mletého masa keema.
Neméně důležitý je i vliv Zanzibaru, který do ománské kuchyně přináší jedny z nejpálivějších chutí, zejména ve formě marinád a dresinků ke grilovanému masu, což ocení milovníci ostrých jídel.
Ománská kuchyně je charakteristická bohatým používáním koření, které dodává jídlům ten správný šmrnc. Mezi nejčastěji používané patří kardamom, šafrán, anýz, skořice, kurkuma, muškátový oříšek, koriandr a hřebíček. Kromě koření se hojně využívají i čerstvá ochucovadla.
Do ománských pokrmů se často přidává cibule, česnek, zázvor a citronová tráva, které dotvářejí komplexní a aromatické chutě.
Národní potravinou, na kterou jsou Ománci patřičně hrdí a nikdy by nekoupili importovaný produkt, jsou datle. Tyto sladké plody jsou nedílnou součástí mnoha receptů a existuje bezpočet způsobů jejich zpracování, včetně využití sladké datlové šťávy s medovou konzistencí, která vzniká při sušení.
Datle dozrávají v létě; první, nejlepší várka se konzumuje čerstvá, zatímco druhá se suší do zásoby na celý rok. I pro ty, kdo datlím dříve neholdovali, se v Ománu stávají oblíbenou pochoutkou, konzumovanou kdykoli během dne.
V článku jsou zmíněny dvě tradiční ománské speciality. První je šawa (shuwa), sváteční pokrm připravovaný z naloženého kozího, hovězího nebo skopového masa. Maso se marinuje 6 týdnů ve víně a koření a poté se dva dny peče v podzemní hliněné peci. Podává se s kořeněnou rýží a zeleninovým salátem a je tak křehké, že se doslova rozpadá na jazyku.
Druhým tradičním pokrmem je chalwa, která je zcela odlišná od sezamové pochoutky známé z jiných arabských zemí. Ománská chalwa je želatinová hmota, k jejíž výrobě se používá hnědý cukr, voda, med, vejce, oříšky a kardamom. Jedná se o supersladkost, kterou si Ománci dopřávají spíše příležitostně.
V Ománu jsou dva typické a velmi oblíbené nápoje: káva a čaj karak. Káva, neboli kahwa, se připravuje hodně silná a pije se z maličkých šálků bez ucha, často po jídle a v doprovodu sladkých datlí. Pití kávy má svá pravidla: hostitel nalévá hostům z konvice držené v levé ruce, zatímco host drží šálek v pravé. Host dává najevo, že už mu stačilo, kvedlavým pohybem šálku.
Karak je mléčný čaj, který se stal velmi oblíbeným nápojem. Připravuje se svařením všech ingrediencí najednou – vody, sypaného čaje, cukru a mléka, často s přídavkem koření jako je zázvor, šafrán, kardamom, anýz nebo citron. Výsledkem je kompaktní a chutný nápoj, který je v Ománu široce dostupný v bistrech a coffee shopech.
Omán může být drahá země, ale existují způsoby, jak se stravovat ekonomicky. Základní potraviny lze nakupovat v malých lokálních obchůdcích, kde seženete ománský plackochleba rukhal, indické placky parathy, mazací sýr nebo pálivou chilli omáčku. Nejdůležitější a zároveň energeticky bohatou složkou jídelníčku jsou datle, které v balení vyjdou na přijatelnou cenu.
Pro bohatší, ale stále cenově dostupné jídlo, jsou ideální indická bistra. Zde si můžete dopřát biryani, daal nebo jiná omáčkovitá jídla s plackami. Větší hypermarkety, jako je Lulu, občas nabízejí sekce s hotovými indickými jídly, které jsou chutné a cenově příznivé.
Ano, v Ománu existují specifické zvyklosti spojené s jídlem a pitím, zejména při konzumaci kávy. Při pití kahwy (kávy) nalévá hostitel hostům, držíc konvici v levé ruce, zatímco host drží šálek v pravé. Host pije a hostitel nalévá tolikrát, dokud host neudělá se šálkem kvedlavý pohyb, čímž dá najevo, že už mu to stačilo. Položení plného šálku z pravé ruky před sebe pak znamená, že host po hostiteli něco chce a nebude pít, dokud se o tom nevyřídí.
Při společném jídle je zvykem přizpůsobit se místním zvykům a snažit se jíst pouze za pomoci pravé ruky a bez jakýchkoli příborů. To může být zpočátku výzva, například při konzumaci rýže, ale místní hostitelé obvykle ocení snahu dodržovat jejich tradice.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Loading...
