---

Dnes jsme vyrazili nejprve vrátit motorku, ale zpočátku nějak nechtěla spolupracovat, jeden chlapík od hotelu nám musel pomoct jí nahodit. Vrácení proběhlo bez jakékoliv kontroly. Zato jsme se rovnou usadili v cestovce, a po chvíli zjišťování informací koupili jízdenky vanem na ostrov Ko Lanta za 250 B/os. (zajímavé je, že v opačném směru to stojí 300 B). Spoj nám měl jet v 10:50, přijít jsme měli radši už v půl. My se přes směnárnu a fantastický ranní trh (hlavně zelenina a čerstvé ryby, ale takových druhů všeho!) vrátili do hotelu, zabalili a došli ještě na velký nákup do 7-11 (nevěděli jsme, jak to bude na ostrově vypadat, takže jsme se raději předzásobili). Pak jsme v cestovce ještě trochu chaoticky vybírali hotel a skončilo to u Blue Andaman Lanta Resort za 1500 B/noc, aspoň jsme v tom ale měli i odvoz vanem až před hotel. Bez rezervace by nás vyhodil v přístavišti po vyjetí z trajektu a šup na taxíka…

Cesta vanem trvala skoro 3 hodiny, část jsme prospali, část jsme nevěřícně zírali. Jeli jsme dvěma trajekty – nejdřív na severní část ostrova, resp. severní ostrov, a pak znova ze severního na jižní. Zde se buduje most, takže za pár let už návštěvníci ostrova poplují trajektem jenom jednou. Van nás vyhodil zhruba v polovině ostrova, kousek od hotelu. Vedle našeho byl ještě jeden resort, jinak jen palmové hájky s pasoucími se krávami. Asi poprvé v životě jsem na „Dobrý den, máte rezervaci?“ odpověděla „Dobrý den, ano.“:-) Dostali jsme luxusní chatičku, čisťoučkou, s ozdobně složenými ručníky na posteli (!), koupelnou, televizí, klimoškou, větrákem a lednicí. A supr teráskou s pohodlnými křesílky. Celý resort samozřejmě v palmové zahradě, takže všude příjemný stín. K moři ani ne 100 m od chatky, a pozor – kolem bazénu. No prostě jsme se rozhodli si konec dovolené opravdu odpočinkově užít:-)

Původně jsme si řekli, že se půjdem jenom vykoupat, a pak něco dělat, ale nakonec jsme strávili příjemným lenošením celé odpoledne – koupání v moři i v bazénu, válení se na lehátkách na vyvýšené hotelové terase nad pláží. Pláž tu byla za přílivu dost úzká, ale byl všude jenom písek, až když člověk kousek poodplaval, viděl pod sebou na dně kameny. Jak ale během odpoledne přišel odliv, čím dál tím víc se kameny, a pak i celé skály vynořovaly z vody a v kombinaci se zapadajícím sluncem vytvářely úplně pohádkovou kulisu.

Když se nám sluníčko pro dnešek utopilo v oceánu, dali jsme si sprchu a vyrazili hledat nějaký vhodný podnik k večeři. V resortu samozřejmě byla restaurace i bar, ale platit 100 B za obyčejnou rýži se nám nechtělo. Vyšli jsme na hlavní ulici a kus po ní jižním směrem – všude odbočky do resortů, pak sem tam restaurace, ale v podobných cenách jako ta naše. Potkali jsme ale i 7-11 nebo zelináře. Tak snad hlady a žízní neumřem a úplně nezkrachujem:-) Nedaleko 7-11 jsme našli i dvě menší žrádelny, obě s neskutečně milou, ale stejně neskutečně pomalou obsluhou:-) U první pani jsme si dali pad thai (nudle) a shaky a po hodině a půl při odchodu zaplatili 170 B. Zkusili jsme pak štěstí ještě naproti, kde měli navíc úžasný jídelníček, ale rybu na citronu a česneku se nám tu nepovedlo zastihnout za 4 dny ani jednou:-) Dali jsme polívku tom yum a jeden shake v souhrnu za 90 B. Já chtěla shake taky, ale slečna na mě zapomněla, a když jsem viděla, jak dlouho trvá dostat jeden, tak už jsem to pak nechala být. Po večeři jsme se vrátili do naší luxusní chatičky, zalezli si do veliké postele a hledali na netu, kde bychom se v okolí mohli ubytovat na další noci:-)

Ráno jsme se rozhodli, že se nám vlastně stěhovat nechce, jedině kdyby přímo tady měli něco levnějšího. Měli, ale jenom pokoje v „řadovce“, ale přihřátý recepční nám nabídl možnost zůstat v chatičce za cenu pokoje, tedy 1200 B. Nebylo nad čím váhat:-D Ve vedlejší místnosti jsme si u paní v burce, ze které byly vidět jenom oči, půjčili za 250B skútříka, a po 9 vyrazili na výlet po ostrově. Bylo to akorát, protože jsme se dozvěděli, že se něco stalo na pevnině a celý den na ostrově nepůjde elektřina. Takže žádná klimoška, žádná lednička, žádný internet, bohužel ale ani žádný 7-11, žádné shaky, žádná zmrzlina ani chlazené nápoje!

První zastávkou na našem výletě byla jeskyně Tham Mai Kaew, resp. její parkoviště. Vedle něj stála budka s průvodcem, který nám krásně vysvětlil, o co při celé prohlídce jde: 2-hodinová prohlídka, z toho hodina v jeskyni, zbytek pochod k/od ní, v jeskyni plazení bahnem, hromada komárů a netopýrů. Vstupné 300 B na osobu, vč. vstupu do národního parku (ty se tu pohybují 100 – 200 B). Průvodce to popisoval tak sugestivně, že by snad odradil každého krom zapřísáhlého fanouška plazení se bahnem mezi netopýry:-) No my už tuplem poděkovali, sedli na motorku a jeli dál.

Silnice podél ostrova byla jak horská dráha, pořád nahoru, dolu, místy pěkné výhledy na moře a skály. V jedné malé zátoce se nám tak líbilo, že jsme se rovnou vykoupali. Kolem jen několik brzkých turistů, a tak nikomu nevadilo, že jsme vlastně byli na resortní pláži. O kus dál, u hlavní silnice, jsme potkali jediného živého slona za celou naši dovolenou:-) Dalo se tu najmout slony na projížďku do džungle, anebo za drobný poplatek nakrmit slůně, což právě jedna (nejspíš německá) rodina s malou holčinou prováděla.
My pokračovali ještě dál, až na úplně nejjižnější cíp ostrova, který je celý oblastí národního parku, takže ze všeho nejdřív jsme si zaplatili po 100 B za vjezd do parku. Motorku jsme nechali na parkovišti mezi mnoha dalšími, obklopeném tlupou makaků. Většina motorek byla poťapkaná malými šlápotami opičáků. Později tak dopadla i naše, samozřejmě:-)

Jižní pobřeží se tu sbíhá do úplného cípečku, na kterém stojí maják. Šíleně tu fučí vítr. Pohled z majáku byl naprosto fascinující, protože západní pobřeží je kamenité, tmavé skály vylézají z tyrkysové vody a po nich se proháněli makakové lovící kraby. Naopak východní pobřeží tvoří bělostná písková pláž omývaná vlnkami stejně tyrkysové vody. Od majáku směrem do moře se táhne ještě skalnatý ostroh, ale už špatně schůdný. Pár metrů za majákem jsme si ulovili kešku, a pak už slezli na písečnou pláž a park nepark, vytáhli plavky a šli se vycachtat. Východní vítr nám písek nahnal do všech odložených svršků i spodků. Když jsme měli pocit, že jsme si to tu dostatečně užili a nafotili, oblékli jsme se a ejhle – Petík zjistil, že nemá klíčky od motorky. Výborná situace na místě, kde pořád fouká písek, proběhli jsme všude možně, navíc jsme dělali u okraje moře a na pozadí kopce s majákem „skákací“ fotky, takže kdyby je při tom vytratil, byly už někde na cestě do Austrálie…..a navíc se tu zničeho nic objevila opice, podobně jako naše straky milující blýskavé věci (jak nám sdělila paní, co šla kolem a starostlivě se ptala, co hledáme). Poslední naděje byla vrátit se k motorce a ukázala se jako správné řešení – klíčky zůstaly v zámku od „kufru“. Po pravdě při takové koncentraci opic v okolí jsem se dost divila, ale byla jsem ráda.

Již uklidnění jsme se šli ještě projít jakýmsi palmovým parkem, který je podél pobřeží, pak jsme přešli most, na kterém jsme strávili další půlhodinu focením jiné tlupy (jen tak tak únik fotografa před pokousáním maminou, která chránila mládě, co se vlastní nešikovností svalilo ze stromu Petíkovi rovnou k nohám), a nakonec se vydali po naučné stezce ostrovním pralesem. Na pláži a větru bylo polední horko celkem snesitelné, ale ve skleníku pod stromy z nás během pár chvil stoupání po ohromných schodech lilo jak z konve. Navíc jsme se nějak neshodli na formě prohlídky naučné stezky, a tak jsme si jí vlastně prošli každý sám a sešli jsme se až zase zpátky na parkovišti u motorky.

Vrátili jsme se kus po hlavní (a v těchto místech jediné) silnici zhruba do poloviny ostrova, kde jsme uhnuli doprava a přejeli ho pro změnu napříč. Jen na chvíli jsme se zastavili v restauraci s nádhernou vyhlídkou, ale gastronomický zážitek se nekonal – že nám kvůli elektřině neuvaří, jsme tušili (i když tady všichni vaří na plynu, tak nechápu:-), ale zapomněli jsme, že ani shaku se nedočkáme. Tak jsme si dali jednu kolu (teplou, samozřejmě) a frčeli dál, na opačné pobřeží. Tam nás čekala prohlídka původní ostrovní rybářské vesnice trefně pojmenované Old City. Je to větší vesnice, nejzajímavější jsou na ní asi staré dřevěné domky „na chůdách“, které stojí téměř mimo pevninu, nad hladinou moře. Prakticky ze všech jsou dnes krámky se suvenýry, takže procházka asi jako když stoupáte ke Karlštejnu, ale suvenýry i oblečky tu mají moc pěkné a za rozumné ceny. Po uličce pro turisty jsme se šli podívat ještě k dlouhému molu a majáku, ale ten byl zavřený a při bližším pohledu v ne moc dobrém stavu. Škoda. Opodál nás zaujal pán s vozíkem s pečenými kuřecími stehny, přeci jen jsme byli dnes zatím o hladu. Bohužel, vyděračských 60 B ať si zkouší na jiné turisty…

Po prohlídce zajímavé, ale vcelku mrtvé vesnice jsme sedli na motorku a vrátili se na sever ostrova po východním pobřeží. Na rozdíl od západního, kde je to hotel na hotelu (byť šikovně maskované, takže pobřeží moc nehyzdí), je to východní hlavně zemědělský kraj plný malých farmiček a plantáží. Návštěvník se tu může jít postupně podívat do Motýlí zahrady (už raději ne, děkujem), Opičí školy (celkem dost peněz jenom za makakskou (?) drezuru, navíc už jsme taky něco podobného viděli), Orchidejové zahrady (také již absolvováno) nebo na Mangrovovou projížďku (báli jsme se, že není dost času). My jsme prosvištěli kolem a dorazili až do přístavního městečka Ban Sala Dan, kde by nás býval vyhodil van, kdybychom neměli rezervaci v hotelu.

Je to takové menší letovisko, hodně turistické a turisticky funkční. Všude hlavně stánky s oblečením, sem tam suvenýry, polozavřené restaurace a cestovní agentury, včetně těch specializovaných na potápění. My jsme se tu trochu prošli, zakousli nějakou tu mňamku do ruky, abychom se ještě udrželi na nohou, a pokusili se vyzjistit možnosti přepravy do Bangkoku. Jelikož už proud pomalu naskočil, dalo se zajít konečně i do 7-11, jupí, celý den bez něj jsme museli vydržet!!!

Kus stranou od obchůdků, ve žrádelně, které lemují odjezd z městečka, jsme se bohatě nadlábli – Chilli seafood, Seafood na smaž. bazalkových listech, mangový a banánový shake – lahoda! Dorazili jsme se ještě špízem a palačinkou a už za tmy vyrazili „domů“. Cestou jsme jen ještě nakoukli na Long Beach a vypadala na zítřek celkem slibně.

V hotelu jsme dali odsolovací sprchu a večer strávili nad deníkem a fotkami, jejichž úroda dnes byla opět bohatá. V koupelně nám kapala voda a venku řvala cikáda:-)

Probuzení bylo krušné – mé předchozí šimrání v krku se pořádně rozjelo a cca do 10 jsem nebyla schopná vydat hlásku (Petrovi to začalo už o cca 2 dny dřív a podotku, že definitivně jsme se kašle zbavili až skoro po 3 týdnech od návratu, doma na nemocenské). Což vypadalo zajímavě, když jsem šla domlouvat hotel a motorku na další den. Pak jsem se vydala o kousek vedle (místo recepce k restauraci, kde měli zároveň „cestovku“), zeptat se na lístky do Bangkoku (noční vlak z Trangu, do Trangu vanem). Zatím byly volné. Nebyli bychom to ale my, kdybychom si všechno nezkomplikovali. Zasekli jsme se nad řešením neřešitelného, a když jsme se šli na lístky zeptat znovu, že už je rovnou koupíme, tak najednou nebyly. Okamžitě jsme tedy sedli na motorku a jeli do přístavu, do KK Tours, kde nám včera řekli, ať přijdeme dneska (kolem 10. h). Přišli jsme lehce po 12 a prý máme přijít po 13. Tak jsme zašli do včera ozkoušené a osvědčené žrádelny na oběd – výbornou polívku, padthai a mango shaky. Napapaní a zatím klidní se jdem zeptat znovu, ale stále nic (v době, kdy nejede vlak, nesedí nikdo v Trangu na nádraží, kdo by to ověřil:-). Naštěstí tu seděla hodně trpělivá paní, která uměla perfektně anglicky (mnohem líp než my), ale jak jsme tak s ní řešili všechny možné varianty cesty, tak už z nás taky pomalu začínala šedivět. Ve 13:30 přišel konečně spásný telefon, že se 2 místa našla, tak jsme okamžitě zabookovali a koupili. Normálně cesty tak nehrotíme, ale tentokrát jsme měli přesně spočítané zbývající dny a co během nich hodláme podniknout, navíc noční vlaky do Bangkoku jezdí narvané a musí se včas rezervovat (ale dýl než den dopředu vám nikdo rezervaci neudělá:-).

Trochu klidnější jsme nakoupili trochu zásob a vyrazili se válet na Long beach. Místo bylo krásné, skoro žádný lidi, jenom nějak ohraničené prostory ve vodě (vypadalo to jako koridor třeba pro vstup s malými loďkami/skútry). Brzy jsme měli pochopit, v čem spočívá zdejší liduprázdnost. Hned při prvním vlezu do vody (běželi jsme hned, na pláží, dokonce i pod borovicemi bylo nelidské vedro) jsme si všimli zvláštního jakoby vlnění kolem nás. Těžko to popsat, bylo to jakoby kolem nás bylo ve vodě spousta malých vírečků. Vidět ale nebylo vůbec nic. Vědomí, že ve zdejším moři se hojně nacházejí medúzy mi na klidu nepřidávalo, ale tady nebylo vidět absolutně nic. Ani to nic nedělalo, jenom to prostě bylo trochu zvláštní. Až když jsme pak lezli z vody, tak jsme usoudili, že to přeci jenom bude mít s medúzami něco společného….na písku jsme našli několik vyvržených „kapek gelu“ – asi nějakých hodně mladých stadií medúz nebo něčeho, co se medúzami rozmnožuje, ale nemělo to žádná chapadla, bylo to fakt jako kapka gelu. Proto to ani nebylo ve vodě vidět, ale evidentně toho tam byly mraky. Zvládli jsme ještě jedno rychlé vykoupání, ale nijak zvlášť jsme si to neužívali, a tak jsme se pak zase sbalili a odfrčeli do hotelového bazénu, kde jsme strávili zbytek odpoledne:-)

Kolem 6. hodiny jsme se vypulírovaní vydali na véču. Nejdřív jsme odlovili blízkou kešku (a tím měli odlovené komplet všechny – 2 na Lantě), pak si u milé a pomalé slečny dali kokosovou polívku a shaky, a pak pomalu projížděli na motorce a vybírali, kam bychom mohli zajít na nějakou rybičku na rozloučenou… Minuli jsme moc pěknou resturaci s majitelem bělochem, kde psali, že jednak kuchaři mají a jednak dělají i pro veřejnost kurzy vaření z Chiang Mai. Za rybu tu chtěli 300 – 400 B i víc. Jeli jsme se tedy podívat, co ještě najdem jinde, a aspoň já pak tedy litovala, že jsme se sem nevrátili. Zakotvili jsme nakonec v celkem velké a hezké restauraci, nebo spíš takové rozlehlé zastřešené terase na dost opuštěném místě, mezi dvěma „letovisky“. Lístek vypadal báječně, ceny rozumné – vybrali jsme si rybu za 250 B. Bohužel, tím sranda končila. A nebo naopak právě začínala. Dvě pani, co tu vařily, koukaly na lístek a náš výběr stylem, že to vidí a budou vařit poprvé v životě. Myslím si, že „recept“ si jednoduše udělali přímo z popisu jídla v menu:-) Nakonec z toho byla na pánvi osmahnutá treska či co se zeleninou a jednou polosyrovou bramborou. Ještě se jim ryba nějak rozpadla, takže nám jí nesli nadvakrát. No tak aspoň jsme se pobavili:-) Abychom si ten dnešní nepříliš podařený den trochu zpříjemnili, vyrazili jsme navečer ještě na thajskou masáž, protože ty tu taky nabízeli na každém rohu. Otázka, jestli to pani opravdu uměly. Navštívili jsme salon, kde jsme byli v pozdní večerní hodinu sami a běžela tu naplno klimoška, takže tu bylo asi tak 10°C a já na konci skoro drkotala zuby. Petra tu na začátku dámy poněkud přivedly do rozpaků, když mu chtěly udělat pohodlí a nabídly na převléknutí volná látková kaťata, jenomže on si vyšel naostro a svlíkat se mu tady vůbec nechtělo:-) Masáž byla standardně brutální, ale podezírám pani, že to tak úplně dobře neuměly, protože mě pak bolelo celé tělo ještě 2 dny a to by asi nemělo…

Před 11 večerní jsme se vrátili z masáže do hotelu, zapsali deník, přehráli fotky a šli se v tropické zemi zahřát pod deku.