Obsah:
STŘEDA 8.7. – DEN DVOUSTÝ DEVADESÁTÝ ŠESTÝ – MOTOVÝLET – MAJÁK KE GA, DUNY
Večer už jsme se nedomluvili s domácími na půjčení motorky, resp. byl tu jenom děda a tomu bychom stejně nevysvětlili, že jí možná budeme chtít a možná ne, podle počasí:-) Ráno tedy byli trochu překvapení, ale tetka hbitě odběhla a za chvíli byla zpátky s pěkným skútříkem. Naplánovali jsme si dnes výlet na jih od Mũi Né, podél pobřeží k majáku Ke Ga a bílým dunám ještě za ním…
Prvním menším oříškem bylo se vymotat vietnamským provozem přes Phan Thiết, ale pak už se jelo úplně v klidu, silnice pěkná a provoz slabý. Pláže na jih od Phan Thiếtu byly docela skalnaté, moře rozbouřené. Na ostrých skalách nebo mezi nimi sem tam posedávali rybáři a čekali na úlovek. Směrem od moře vedl vyasfaltovaný pruh silnice, úzký pás zelené džungle, a pak už se hned zvedaly písečné duny, řídce porostlé vegetací. Maják Ke Ga jsme viděli už z dálky, při pohledu přes skalnaté pobřeží a na pozadí těžkých, šedých mraků to byl úplný výjev z filmu Kruh, na který si vždycky vzpomenu, když vidím takový dramatický maják. Pak si taky občas vzpomenu na knihu Na Větrné hůrce (resp. film Bouřlivé výšiny), akorát přesně nechápu, proč mi mozek spojuje anglická blata, americký maják a jakýkoli další maják:-) Asi že maják je pro mě ztělesněním divoké osamělosti, ale i nekonečné odolnosti a vytrvalosti, tajemna a tak trochu podivínství. Zkrátka majáky mě fascinují. A mile mě překvapilo, že i ten vietnamský má ten správný punc románového místa tragické události:-)
Když jsme se přiblížili majáku Ke Ga na dosah, vjeli jsme do rybářské vesnice a malými uličkami se propletli na pobřeží. Po betonové promenádě jsme dojeli motorkou kam až to šlo, a pak kousek pokračovali po pláži pěšky. Přidal se k nám mladý vietnamský turista, původně s dotazem, jestli s ním nechceme šérovat rybářské necky k přepravě přímo na ostrůvek, na němž stojí maják Ke Ga. Zdejší rybáři, hbitě převtělení do obchodníků (což má každý Vietnamec od narození v krvi), si totiž za pár metrů přes vlny říkají o 100 000 Đ. Za osobu. Takže vlastně asi nechápu, co chtěl šérovat:-) Každopádně jsme lákavou nabídku nakonec všichni odmítli a spokojili se s výhledem na maják z pláže. Navíc tu rybáři měli ty své kulaté necky zaparkované, tak jsme mohli tato pochybná plavidla omrknout z blízka a v klidu.
Od majáku Ke Ga a z vesnice jsme zamířili ještě dál na jih, za bílými dunami na pobřeží. Chtělo to ale jet trochu oklikou, a tak jsme narazili na stánek s vyskládanými pyramidami pitahayi (dragon fruit). Nebylo se čemu divit, vždyť všude okolo se rozkládaly lány pitahayových sadů. Krajina tu vypadala trochu jako kopečky vinic na jižní Moravě, akorát se tu místo bobulí táhly dlouhé řady kaktusiodních rostlin pitahayi, které vlastně kaktusy vůbec nejsou. Na rovině je jen občas proložilo políčko sytě zelené rýže. Slečna u stánku se tak hezky smála, hlavně, když jsme souhlasili s cenou 35 000 Đ za kilo, i když nám to tedy přišlo dost, a tak jsme si od ní koupili jenom dva kusy dračího ovoce, jeden červený a jeden bílý (normálně bývají červené chutnější, ale na jihu Vietnamu to bylo jedno, tam jsou vynikající obě varianty). Zachránila nás ale před prudkou přeháňkou, co se odkudsi přihnala. Schovali jsme se pod přístřešek i s motorkou, dostali židle a čaj, a za chvilku mohli zase v klidu a suchu vyrazit dál.
Velká bílá duna byla parádní, liduprázdná, se super výhledem na maják, jenom kdyby to okolo ní nevypadalo jako na skládce. Na pláži pod dunou se ale kromě spousty bordelu válely i naprosto úžasné mušle, velké a všech možných tvarů, co jsme snad ještě ani neviděli. Brzy se ale nad obzorem začala kupit další černá mračna, a tak jsme to otočili a svižně se vydali nazpátek (po zralé úvaze, jestli pokračovat ještě dál k největšímu vietnamskému Buddhovi, což by ale byla velká zajížďka). Potkali jsme spoustu dalších pitahaya stánků, u jednoho byla i napsaná cena: 15 000 Đ za kilo. Mazec! Nabrali jsme zásobu, trochu s nelibostí vzpomněli na slečnu, jak brutálně nás natáhla, a zároveň zalitovali, že jsme to tu neobjevili dřív, abychom se mohli upitahayovat k smrti:-)
Na zpáteční cestě jsme to napálili, ale nestačilo to – bouřka nás zastihla mezi vesnicemi, kde se nebylo kam schovat. No a tak jsme to poprvé vyzkoušeli po místňácku, s pláštěnkami, a pochopili, jaktože tu všichni i za deště vypadají na motorkách naprosto spokojeně. Člověk je celý zabalený v ponču, musí dávat pozor jen na projíždění hlubokých louží a počítat s důkladně vykoupanýma nohama. Naštěstí jak to rychle přišlo, tak to zas rychle odešlo, a my už skoro za sucha dojeli do Lotte Martu v Phan Thiếtu a zaparkovali zdarma v podzemní garáži (na povrchu se všude platí). Nabrali jsme zásobu baget, sladkostí a zobání, ovšem venku už zase slejvák – dnes nám prostě není souzeno se dostat domů bez překážek. Nahodili jsme tedy znovu pláštěnky a vyrazili, dokud nebyl liják tak silný, že se v tom jet prostě nedalo, a na chvíli jsme zastavili pod stříškou nějakého obchodu, než to přejde. Nebyli jsme sami. Bavil nás klučina odnaproti, pro něhož byla zaplavená ulice a provazy vody padající z nebe nejlepším lunaparkem:-) Než jsme dojeli do Mũi Né, spláchlo nás to ještě několikrát, a dokonce jsme zažili další “křest ohněm” (i když šlo o úplně jiný živel) při projíždění “louže” (přes celé centrum rezortní části), kde nám hladina sahala skoro ke kolenům. V suchých pauzách jsme zvládli pokoupit nějaké ovoce a sadu malých šroubováků (resp. jeden šroubováček s mnoha nástavci), nicméně po příjezdu jsme zjistili, že do počítače stejně žádný nejde – debilní malá hvězdička, kdo vyrábí takové šroubky?!
Lilo i když jsme přijeli do hotelu, už jsme toho měli dneska vážně plné zuby. Zašli jsme na večeři tam, co včera, a objednali tentokrát smaženou rýži se seafoodem a ananasem a krevety v tamarindové omáčce. Se dvěma cafe sua da vyšla večeře na 125 000 Đ – na náš běžný rozpočet trochu víc, ale jednak to bylo dnes jediné jídlo, druhak to byly mořské plody, třeťak slavíme jedno z našich výročí a tak vůbec tu trochu dovolenkujeme…no, člověk si zdůvodnění najde;-)
V pokoji nešla elektřina, tak jsme si pustili film a brzo u něj usnuli.
ČTVRTEK 9.7. – DEN DVOUSTÝ DEVADESÁTÝ SEDMÝ – ODPOČINEK, PROCHÁZKA DO MŨI NÉ
Ráno bylo venku pořád pošmourno a včerejšek nám dal docela zabrat, tak jsme si dopoledne dali trošku lehárko, mrkli na deník a fotky, ovšem s nohama nahoře:-) Až po poledni, když se to trochu protrhalo, jsme vyrazili ještě jednou obhlídnout ty pštrosy, Petík to chtěl zkusit a i jsme se tak nějak přemluvili, že bychom na to uvolnili ty peníze. Došli jsme k ohradě a chvíli tu okouněli. Uvnitř se procházeli 3 pštrosi, jeden docela pěkný, načepýřený, ti dva další spíš takové oškubané slepice, nevypadali moc spokojeně. Vedle ohrady se válel týpek v hamace a pouštěl si pořád dokola jednu a tu stejnou písničku. Po chvíli přišly dvě dobrodružství chtivé Američanky a my viděli na vlastní oči, co tenhle byznys znamená. Kluk zakoulel jedním okem, když na něj holky promluvily, jakmile vyslovily nahlas částku, tak to odkýval a stále stejně neochotně se zvedl z hamaky. Ze pštrosího přístřešku přivedl dalšího otrhance se sedlem, holka nasedla, on s ní jednou obešel výběh a konec. Mezitím přišla další partička a s chlápkem nechal pštrosa aspoň trochu popoběhnout, ale zas jenom to jedno kolečko. Ja vím, že zákaznický servis Vietnamce moc nepálí, ale tenhle typ se na lidi, kteří mu dobrovolně nacpali rozpočet na luxusní večeři pro dva, ani jednou neusmál, vlastně asi ani nepromluvil. Na konci jen shrábl peníze a zase se uložil do hamaky. Viděli jsme dost na to, abychom usoudili, že tohodle vydřiducha podporovat nehodláme a radši stovku prožereme večer na krevetách, kde se na nás děda s babi celou dobu usmívají a povídají si s hosty… Jako zálohu jsme si dali zatím aspoň šejky – mix ovocí měli za 15 000 Đ, tomu nešlo odolat, zvlášť když byly k dispozici ty nejlepší kombinace na světě – pitahaya + meloun a mango + marakuja:-)
Počasí vypadalo stabilně polojasně, tak jsme se vydali pěšky do starého Mũi Né, najít “rybářskou vesnici“, za kterou se sem jezdí jako za atrakcí. Těžko říct, jestli se nám to povedlo nebo ne, protože těžko říct, co přesně se tím myslí:-) Prošli jsme celou vesnici, odolávali lákavé nabídce čerstvě vylovených krevet, humrů, různých mušlí i rybiček, hledali další možnosti koupě šroubováků. Taková běžná starost na dovolené… Minuli jsme vesnici místních a hřbitov, kde hroby vypadaly jako kolíbky s hákovými kříži, a došli na pláž Paradise Beach. U ní stojí jedny z nejluxusnějších resortů v lokalitě, ale je fakt, že pláž je krásná, čistá a výhled na moře parádní. Asi tak 200 m od břehu kotví flotila barevných rybářských lodí/obydlí, na kterých trvale zůstávají a loví mořskou žoužel. Úlovek připlouvají prodat na břeh jen v kulatých “neckách”, hlavně před resorty posedávají ženy a muži jim pravidelně doplňují kbelíky a škopky s havětí. Na malých jednoduchých grilech se pečou mušle, šneci, humři a krevety, sépie, menší ryby. Turisté si tak mohou koupit mísu mušlí nebo krevet, usadit se na lehátko pod slunečníkem u svého hotelu a jen si užívat. Místu prodeje ovšem odpovídají i ceny, když jsme se tak zkusmo zeptali: krab 180 000 Đ/kg, humr 250 000 Đ/kg, sépie 150 000 Đ/kg…
Na sváču to nebylo, ale nasávat vůni grilovaných humrů, sledovat tetky, jak obratně připravují mořské mlže, nebo rybáře, jak v neckách bojují s velkými vlnami cestou ke své lodi, to nás bavilo. A měli jsme dost času si to vychutnat, protože se přihnala opět prudká přeháňka a my se schovávali pod jedním z hotelových slunečníků. Sekuriťák se nás chvíli snažil vyštípat, ale my dělali blbý, a když viděl, že všechna ostatní sezení okolo jsou prázdná a my se po dešti sebereme a odejdeme, dal pokoj. Jelikož dál už bychom se motali jen mezi resorty s bouřkou za zády, otočili jsme se a vydali zase nazpátek.
Na velké křižovatce před vesnicí jsme si chytli zrovna otáčející autobus č. 9, akorát pak stál 20 minut ve vesnici “na konečné”. Přistoupili 4 chlapi, jeden vezl durian (hodně smradlavé ovoce) a 3 si zapálili cigáro… Nechali jsme se vyhodit u Fairy Stream a kluk konduktor si za to řekl o 3 000 Đ, to by šlo. Místo na večeři jsme měli vybrané. Zaběhli jsme ob barák do restauračky, kde jsme si odpoledne dávali výborné šejky, sedělo se tu na minižidličkách nebo válelo na polštářích a majitelé byli úplně zlatí. V nabídce spousta seafood jídel za ceny okolo 30 000 Đ, nešlo odolat (a už vůbec ne, když jsme ochutnali). A tak nám po chvíli čekání přistály na stole sépie v tamarindové omáčce, seafood směs s rýží a seafood polévka s bagetou, dobrota veliká. Chtěli jsme to završit šejkem, ale vypadl proud, a tak jsme si udělali radost čokoládovým fondue s tropickým ovocem. JAKO… jahody v čokoládě jsou super, o tom žádná, ale pitahaya v čokoládě, to je teprve žrádlo!!!:-)
Pobřeží na jih od Phan Thiet
Zatímco severně od Phan Thiet, okolo Mui Ne a dál se táhnou bělostné písečné pláže, směrem na jih vylézají na pobřeží skály.Rudá polopouštní krajina přetrvává
Okolí Mui Ne je nejsušší oblastí Vietnamu, a tak se zde pískové duny táhnou do daleka, občas jen lehce zarostlé vegetací.Pobřeží na jih od Phan Thiet
Vietnamské pobřeží je opravdu pestré, mísí se tu slaná i sladká voda z potoků, písek nanesený z dun, sem tam skály.Rybáři kam se podíváš
I tady rybáři s většími loďkami kotví dál od břehu, kde loví, a na břeh připlouvají v kulatých "neckách":-)Pobřeží na jih od Phan Thiet
Vietnamské pobřeží je opravdu pestré, mísí se tu slaná i sladká voda z potoků, písek nanesený z dun, sem tam skály.Pobřeží nedaleko Mui Ne
I tak může vypadat vietnamská "pláž":-)Odpočívadlo dotažené k dokonalosti
Podél silnice jsou občas stánky nebo občrstvovny, ovšem noclehárnu jsme viděli poprvé:-)Skalnaté pobřeží nedaleko majáku Ke Ga
I tak může vypadat vietnamská "pláž":-)Pobřeží na cestě k majáku Ke Ga
Krajina na jih od Mui Ne a Phan Thiet je hodně skalnatá, a to až na pláže a do moře, jež rozbíjí své vlny o ostré hrany. Mnoho rybářů sem chodí nejen lovit ryby, ale také sbírat mušle, kraby a jinou mořskou havěť.Jak roste pitahaya (dračí ovoce)?
Plody pitahayi vyrůstají na dlouhých šlahounech pnoucích se na podpěře - začíná to bílým květem...Jak roste pitahaya (dračí ovoce)?
...a bílý květ dozraje do již známého růžového plodu.Pobřeží u majáku Ke Ga
Stále jsme v oblasti písečných dun, i nedaleko majáku jsou jedny krásné, bílé.U majáku Ke Ga
Maják stojí na samostatném ostrůvku, a tak bez dalšího placení se dá dostat nejblíž na betonovou kolonádu na pláži.Dopluto...
Na pobřeží u majáku Ke Ga zakotvil i zřejmě dost starý vrak.Necky vietnamských rybářů
Často jsme viděli zvláštní plavidlo, s ještě zvláštnějším způsobem pohonu - pádlováním ze strany na stranu. Lepší název než NECKY by prostě vymyslet nešel:-)Necky vietnamských rybářů
Jako kdyby si někdo ze zahradního bazénku udělal loď...:-)Přístav necek:-)
Na pláži u majáku Ke Ga se sjíždí hodně rybářů, obyvatel nedaleké vesničky.Rybářovic rodina
Při rozmotávání sítí a vyndavání bordelu z nich pomáhá celá rodina.Opuštěný maják Ke Ga na svém ostrůvku
Maják dnes již nikdo nehlídá a vstup přímo na něj je údajně zakázaný kvůli jeho špatnému stavu.Flotila necek
Zaparkovaná plavidla nás fascinujÃ-.Pláž u majáku Ke Ga
Mimo betonovou promenádu je okolo majáku docela pěkná pláž.S majákem Ke Ga
Možná, že při maximálním odlivu by se na ostrůvek dalo dojít/dobrodit...Odložené rybářské sítě
Na pláži narazí člověk na různé rybářské propriety:-)RybáÅské zátiÅ¡Ã-
Osamocené necky na pláži u majáku Ke Ga (mimo snÃ-mek je ale spousta dalÅ¡Ã-ch:-))Zakotveno
Necky používají celkem slušné kotvy...Ráj pitahayi (dračího ovoce)
Sezóna pitahayi zrovna přichází a stánky jsou všude podél silnic. Plody s delšími zelenými výběžky jsou bílá pitahaya, ostatní pak červená odrůda.Skoro jako na jižní Moravě
Teplá oblast okolo dun prospívá rýži a lánům pitahayi.Písečné dunovité pobřeží
Od majáku je to jen kousek k dalším bílým dunám na pobřeží.Vietnamská mušle
Na vietnamských plážích nacházíme takové mušle, jaké jsme ještě nikde neviděli, barevné, veliké a v celku.Moře cítí, že se blíží bouřka
Moře okolo Mui Ne snad ani jeden den nebylo úplně klidné, ale u majáku Ke Ga bouřilo nejvíc.Na dunu to jde ztuha
Nedaleko majáku Ke Ga se dá vylézt na docela vysokou písečnou dunu, z dálky úplně bílou, z blízka pak zezlátne.Pohled z dun na jižní Moravu:-)
Z vysoké duny je pěkný výhled na úrodné pobřeží, směrem k majáku Ke Ga.Pohled z dun do lesů
Směrem na jih pobřeží vůbec nevypadá vietnamsky, spíš jak někde u Baltu.A jde se na svačinku...
Pitahaya je jedno z našich nejoblíbenějších ovocí...Červená svačinka...
Pitahaya je nejenom strašně dobrá, ale i esteticky opravdu krásná. No ne?...A bílá svačinka
Ve Vietnamu chutná bílá varianta stejně robře jako červená.Barevná svačinka
Ovšem zdaleka nejlepší je obě odrůdy smíchat a vychutnat najednou:-)Osedlaný pštros před "garáží"
Vyjížďka, nebo spíš procházka po výběhu, na hřbetě pštrosa je jednou z atrakcí Mui Ne.Kuk na pštrosa!
To není zrovna přátelský kukuč...Vlha východní
U pštrosího výběhu dozoruje vlha východní, barevný krasavec.Osedlaný pštros
Jediný z výběhu, co nevypadal moc "otrhaně". Nejsme si jistí, jak moc jim vietnamská péče prospívá.Na hřbitově
Za vesnicí Mui Ne je i hřbitov s častým motivem svastiky (náboženský symbol).Rybáři na Paradise Beach
Pláž Paradise Beach lemují velké resorty, a proto je ideálním odbytištěm rybářů. Na malých grilech přímo na pláži připravují lákavé dary moře.Prodavačka krevetových knedlíčků
Prodavači ledasčeho se po Vietnamu pohybují se svými dvěma koši zavěšenými na tyči, kterou si hodí na záda. Na plážích, v horách, ve městech...Paradise Beach za deště
Přestože je Mui Ne nejsušším místem Vietnamu, monzunová sezóna působí i tady a přes léto prší každý den aspoň chvíli.Rybář bojující s vlnami v bouřce
U turistické pláže v Mui Ne kotví neskutečné množství rybářských lodí. Jejich majitelé vozí nalovený úlovek v neckách na pláž, na prodej, a když něco dojde, je holt potřeba "skočit" do skladu...Rybář bojující vlnami
U turistické pláže v Mui Ne kotví neskutečné množství rybářských lodí. Jejich majitelé vozí nalovený úlovek v neckách na pláž, na prodej, a když něco dojde, je holt potřeba "skočit" do skladu...Paradise Beach za deště
Vietnamci jsou na déšť vždy připraveni - když není po ruce pončo, mají v motorkách schované nepromokavé oblečky.Somewhere over the rainbow...
Pláž Paradise Beach je poměrně čistá, pěkná, na dohled kotví rybářská flotila a s duhou je to úplný ráj...Čokoládové fondue po Vietnamsku
Háááá, francouzský vliv se nezapře a fondue na jídelníčku se nedá odolat!Sladká tečka...
Venku leje, proud nejde, mixér na ovocný šejk nefunguje, tak svítíme svíčkami a papáme čokoládové fondue:-)
Max elevation: 89 m
Min elevation: 4 m
Average speed: 25.37 km/h
Total time: 08:54:02