Indie jakožto neskutečně velká a rozmanitá země slaví stejně neskutečně velký počet různých svátků, více či méně lokálního charakteru. Několik z nich se během let oslav rozšířilo postupně do celé země a stalo se národní záležitostí, což v praxi znamená, že je každoročně slaví přes miliardu lidí. Dokonce stále častěji s mezinárodním přesahem do indických komunit v jiných zemích, nebo indických příznivců z řad cizinců. Jedním takovým téměř mezinárodním a rozhodně nejvíc nepřehlédnutelným je svátek Holi, svátek barev, radosti z příchodu jara, a také oslava vítězství dobra nad zlem.
Zbarvení Indové spolu s odvážnými cizinci
Holi nebo Velikonoce – pohyblivý svátek jara
Holi je tak trochu podobný našim Velikonocím – například hlavní roli hrají barvy, největší zábava je to evidentně pro děti, nebo třeba tím, že termín oslav je pohyblivý. Holi se slaví při Phalgun Purnima, úplňku v posledním měsíci hindského kalendáře Phalgunu, který nastává proměnlivě od konce února do konce března. Letos vyšel na 6. 3. a oslavy Holi se tak zkoncentrovaly do termínu 5. – 7. 3., čímž v Indii zastihly i nás, i když vlastně zcela neplánovaně. Konkrétně jsme mohli průběh oslav sledovat ve městě Jodhpur ve státě Radžastán, a abych to vzala úplně z gruntu, tak naší velmi taktickou základnou se stal Anil Sunrise Guest house. Obecně se prý Holi slaví mnohem více na severu Indie, než na jihu, právě kvůli výraznějším rozdílům mezi zimou a jarem, vymrzlí seveřané jaro vítají s větším nadšením.
Holi je zábavou hlavně pro děti, mladíky a muže, ženy se příliš nezapojují
Kde se vzaly barevné prášky?
Jak už bylo řečeno, hlavní roli během svátku hrají barvy, a to sice v podobě buď pestrých prášků, nebo prášky obarvených vodních salv. Stánky s duhovými hromádkami se v ulicích objeví už několik dní před svátkem a jsou samy o sobě velmi fotogenické. A proč vůbec barevné prášky? Legenda praví, že jednou ze součástí Holi bylo uctívání boha Vishnu tím, že se jeho sošky a chrámy pomazávaly posvěceným slavnostním práškem, který Indové běžně používají. Postupem času se k červené přidaly další barvy, a následně někoho napadlo, že by se barvami mohli pomatlávat rovnou lidé. Nápad vskutku hodný indické, lehce dětinské povahy:-)
Lidé zmáčení červenou vodou rádi sáhnou po sypkém prášku odlišné barvy
Legenda o Holice a Prahladovi
Když jsme u těch legend, tak tou hlavní, která se s Holi pojí (už podle názvu), je o Holice a Prahladovi:
Mocný král Hiranyakashyap kdysi získal vládu nad celou zemí a vyžadoval, aby všichni bez výjimky uctívali jen jeho. S tím nesouhlasil jeho vlastní syn Prahlad, který uctíval boha Vishnu, a ten jej chránil. Krále to rozzlobilo a několikrát se pokoušel syna zabít. Nakonec požádal o pomoc svou sestru Holiku, která měla nadpřirozenou odolnost vůči ohni, a sice díky svému zázračnému šálu. Měla vzít Prahlada do náruče a vkročit s ním do plamenů, aby uhořel. Holika tak učinila, ale najednou zafoukal silný vítr a její kouzelný šál odvál tak, že zakryl Prahlada. Díky tomu se Prahlad zachránil, kdežto Holika ona sama v plamenech zahynula. Brzy nato se zjevil Vishnu ve své děsivé inkarnaci Narasimha (napůl člověk, napůl lev) a milého krále Hiranyakashyapu potrestal tím, že jej roztrhl vejpůl (právě tato část příběhu je nejčastěji zobrazována, zřejmě díky trochu zvrhlé povaze hinduistů obecně:-)).
Tato legenda je v dnešních dnech ztělesněna velkými ohni v předvečer Holi, které se zapalují klidně i na křižovatkách rušných ulic (provoz je samozřejmě zastaven), a do kterých se vhazuje slaměná postava démonické Holiky, aby znovu zhynula a dobro zvítězilo nad zlem, lidé se očistili od špatných skutků, a všude zavládlo odpuštění a smír.
Višnu v inkarnaci člověko-lva zabíjí Hiranyakashipu (zdroj:wikipedia.org)
Holi bláznění
Zní vám to docela hezky a vznešeně? Mně ano, tak teď vám zkusím popsat, co jsme my viděli na vlastní oči. Vlastně prvním setkáním s holi bláznovstvím pro nás byly děti v jedné z ulic pod pevností, asi největší turistickou atrakcí Jodhpuru. Kromě toho, že házely prášek po sobě navzájem, tak děti odchytávaly i turisty, aby jim za bojového pokřiku HAPPY HOLI! aspoň decentně omázly tvář. Myslím si, že jim bylo důkladně vysvětleno, co si můžou k turistům dovolit. I tak je barevný prášek pěkný prevít – z kůže se to docela dá smýt, ale na oblečení nic moc. Nejdůležitější je držet vysoko nad hlavou foťák, tam by neměl dojít žádné újmy.
☕ Podpořte nás kafíčkem!
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.
Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!
K turistům jsou místní se sypáním barev opatrní, ale nějakou tu šmouhu si stejně neodpustí, je to přece požehnání
Na několika místech jsme potom viděli postavené hranice, ohniště opět ohraničené barevnými mandalami. Ve městě je asi nedostatek dřeva na podpal, a tak většina hranic měla jen dřevěný základ, obskládaný vysušenými plackami z kravského trusu. Někdy kolem 20. hodiny se zapálily, aby více či méně vydatně plály až do zítřejšího poledne. U některých se rozestavěla aparatura, kterou by mohl závidět kdejaký techno festival, a lidé tu celý večer tancovali na stereotypní indické tuc tuc:-) (Kromě toho jsou je oblíbenou kratochvílí během celého Holi bušení do velkých, plochých bubnů, občas se kolem nich sesedne i několik mladíků a mlátí do toho všichni hlava nehlava, doprovázeni sborovým zpěvem.) Výhled na noční osvětlenou pevnost zahalila vrstva dýmu z mnoha „hovnových“ táboráků, jen v naší ulici jsme měli takové tři, tančilo se u jednoho z nich. Později večer bylo vidět, jak si někteří lidé odnášejí domů žhavé uhlíky z ohňů, jako symbol očisty těla a ochranu před nemocemi (což zní trochu zvláštně při vědomí, že jsou to pořád hořící kravská lejna:-). Příjemné bylo, že na rozdíl třeba od českého Silvestra ulice kolem 23. hodiny začaly utichat (až na občasné výjimky, jako byla partička mladíků, kteří nám pod okny ve 3 ráno hráli kriket:-).
Vatra z kravských lejn v předvečer Holi, u které duní reprobedny a tančí se jako o život
Druhý den byl hlavním Holi svátkem, nebo-li dhulí, a my, jelikož jsme měli z okna hostelu skvělý výhled na celou ulici, kde jsme mohli všechno podstatné pozorovat bez rizika nežádoucího obarvení, jsme se rozhodli zatím raději nevycházet (tedy na chvíli jsme šli fotit na terasu, ale brzy jsme od „domácích“ schytali žlutou nadílku do obličejů, tak jsme se zase takticky stáhli…mimochodem jedovatě žlutá šla smýt asi nejhůř). Na křižovatce nedaleko, kde plál jeden z ohňů, se objevila ohromná nádrž s obarvenou vodou a celé dopoledne se u ní vedly zuřivé vodní bitvy. V obou patrech domu naproti nám se na balkonech pohybovali dětští ostrostřelci s bohatou zásobou munice a zkropili barvami každého, kdo se k domu po ulici jen přiblížil. Byli jsme docela rádi, že na nás jejich stříkačky, co vypadají jako obrovské fixy, nedosáhnou. No a samozřejmě sypání práškových barev na všechno, co se pohybuje, trvá celý den.
Malí „odstřelovači“ s nabitými stříkačkami číhají na nic netušící oběť kráčející dole po chodníku
Rozumně řízené veselí
Když jsem tak pozorovala ruch v naší ulici, zjistila jsem, že i šílené křepčení má určitá pravidla. Nic se nehází ani nelije na auta, na motorky, na chodce, kteří nezájem dají dostatečně najevo. Večer i přes den všude hlídkují policajti. A opět si dovolím malé srovnání s českým Silvestrem – veškeré spontánní a upřímné veselí se tu odehrává bez alkoholu! V některých městech se údajně popíjí bhang lassi, mléčný nápoj obsahující hašiš (respektive svátek obecně je tím celkem proslulý), ale v Jodhpuru jsme neviděli nikoho to pít ani prodávat. Naopak, jediný, koho jsme na ulici viděli s lahví piva na posilněnou, byl bílý turista…
Dopoledne o hlavním dni Holi se nese ve znamení vodních bitev a polévání barevnou vodou
Když jsme přijeli do Indie, tak jedna z prvních informací, kterou jsme se dozvěděli o Indech od Indky, byla, že všichni milují barvy a jakýkoli hluk a rámus. Holi jim poskytuje možnost se v tomto směru skutečně vyřádit do sytosti a dát naplno průchod svému veselí, které tu umí dospělí prožívat úplně stejně jako děti. A vlastně proč ne, když Holi má také smazávat rozdíly mezi lidmi, ať už kastovní, věkové, nebo jakékoliv jiné.
Barviček o Holi není nikdy dost, zvlášť na obličeji a ve vlasech
Loading...
