Indie jakožto neskutečně velká a rozmanitá země slaví stejně neskutečně velký počet různých svátků, více či méně lokálního charakteru. Několik z nich se během let oslav rozšířilo postupně do celé země a stalo se národní záležitostí, což v praxi znamená, že je každoročně slaví přes miliardu lidí. Dokonce stále častěji s mezinárodním přesahem do indických komunit v jiných zemích, nebo indických příznivců z řad cizinců. Jedním takovým téměř mezinárodním a rozhodně nejvíc nepřehlédnutelným je svátek Holi, svátek barev, radosti z příchodu jara, a také oslava vítězství dobra nad zlem.
Holi nebo Velikonoce – pohyblivý svátek jara
Holi je tak trochu podobný našim Velikonocím – například hlavní roli hrají barvy, největší zábava je to evidentně pro děti, nebo třeba tím, že termín oslav je pohyblivý. Holi se slaví při Phalgun Purnima, úplňku v posledním měsíci hindského kalendáře Phalgunu, který nastává proměnlivě od konce února do konce března. Letos vyšel na 6. 3. a oslavy Holi se tak zkoncentrovaly do termínu 5. – 7. 3., čímž v Indii zastihly i nás, i když vlastně zcela neplánovaně. Konkrétně jsme mohli průběh oslav sledovat ve městě Jodhpur ve státě Radžastán, a abych to vzala úplně z gruntu, tak naší velmi taktickou základnou se stal Anil Sunrise Guest house. Obecně se prý Holi slaví mnohem více na severu Indie, než na jihu, právě kvůli výraznějším rozdílům mezi zimou a jarem, vymrzlí seveřané jaro vítají s větším nadšením.
Kde se vzaly barevné prášky?
Jak už bylo řečeno, hlavní roli během svátku hrají barvy, a to sice v podobě buď pestrých prášků, nebo prášky obarvených vodních salv. Stánky s duhovými hromádkami se v ulicích objeví už několik dní před svátkem a jsou samy o sobě velmi fotogenické. A proč vůbec barevné prášky? Legenda praví, že jednou ze součástí Holi bylo uctívání boha Vishnu tím, že se jeho sošky a chrámy pomazávaly posvěceným slavnostním práškem, který Indové běžně používají. Postupem času se k červené přidaly další barvy, a následně někoho napadlo, že by se barvami mohli pomatlávat rovnou lidé. Nápad vskutku hodný indické, lehce dětinské povahy:-)
Legenda o Holice a Prahladovi
Když jsme u těch legend, tak tou hlavní, která se s Holi pojí (už podle názvu), je o Holice a Prahladovi:
Mocný král Hiranyakashyap kdysi získal vládu nad celou zemí a vyžadoval, aby všichni bez výjimky uctívali jen jeho. S tím nesouhlasil jeho vlastní syn Prahlad, který uctíval boha Vishnu, a ten jej chránil. Krále to rozzlobilo a několikrát se pokoušel syna zabít. Nakonec požádal o pomoc svou sestru Holiku, která měla nadpřirozenou odolnost vůči ohni, a sice díky svému zázračnému šálu. Měla vzít Prahlada do náruče a vkročit s ním do plamenů, aby uhořel. Holika tak učinila, ale najednou zafoukal silný vítr a její kouzelný šál odvál tak, že zakryl Prahlada. Díky tomu se Prahlad zachránil, kdežto Holika ona sama v plamenech zahynula. Brzy nato se zjevil Vishnu ve své děsivé inkarnaci Narasimha (napůl člověk, napůl lev) a milého krále Hiranyakashyapu potrestal tím, že jej roztrhl vejpůl (právě tato část příběhu je nejčastěji zobrazována, zřejmě díky trochu zvrhlé povaze hinduistů obecně:-)).
Tato legenda je v dnešních dnech ztělesněna velkými ohni v předvečer Holi, které se zapalují klidně i na křižovatkách rušných ulic (provoz je samozřejmě zastaven), a do kterých se vhazuje slaměná postava démonické Holiky, aby znovu zhynula a dobro zvítězilo nad zlem, lidé se očistili od špatných skutků, a všude zavládlo odpuštění a smír.
Holi bláznění
Zní vám to docela hezky a vznešeně? Mně ano, tak teď vám zkusím popsat, co jsme my viděli na vlastní oči. Vlastně prvním setkáním s holi bláznovstvím pro nás byly děti v jedné z ulic pod pevností, asi největší turistickou atrakcí Jodhpuru. Kromě toho, že házely prášek po sobě navzájem, tak děti odchytávaly i turisty, aby jim za bojového pokřiku HAPPY HOLI! aspoň decentně omázly tvář. Myslím si, že jim bylo důkladně vysvětleno, co si můžou k turistům dovolit. I tak je barevný prášek pěkný prevít – z kůže se to docela dá smýt, ale na oblečení nic moc. Nejdůležitější je držet vysoko nad hlavou foťák, tam by neměl dojít žádné újmy.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Na několika místech jsme potom viděli postavené hranice, ohniště opět ohraničené barevnými mandalami. Ve městě je asi nedostatek dřeva na podpal, a tak většina hranic měla jen dřevěný základ, obskládaný vysušenými plackami z kravského trusu. Někdy kolem 20. hodiny se zapálily, aby více či méně vydatně plály až do zítřejšího poledne. U některých se rozestavěla aparatura, kterou by mohl závidět kdejaký techno festival, a lidé tu celý večer tancovali na stereotypní indické tuc tuc:-) (Kromě toho jsou je oblíbenou kratochvílí během celého Holi bušení do velkých, plochých bubnů, občas se kolem nich sesedne i několik mladíků a mlátí do toho všichni hlava nehlava, doprovázeni sborovým zpěvem.) Výhled na noční osvětlenou pevnost zahalila vrstva dýmu z mnoha “hovnových” táboráků, jen v naší ulici jsme měli takové tři, tančilo se u jednoho z nich. Později večer bylo vidět, jak si někteří lidé odnášejí domů žhavé uhlíky z ohňů, jako symbol očisty těla a ochranu před nemocemi (což zní trochu zvláštně při vědomí, že jsou to pořád hořící kravská lejna:-). Příjemné bylo, že na rozdíl třeba od českého Silvestra ulice kolem 23. hodiny začaly utichat (až na občasné výjimky, jako byla partička mladíků, kteří nám pod okny ve 3 ráno hráli kriket:-).
Druhý den byl hlavním Holi svátkem, nebo-li dhulí, a my, jelikož jsme měli z okna hostelu skvělý výhled na celou ulici, kde jsme mohli všechno podstatné pozorovat bez rizika nežádoucího obarvení, jsme se rozhodli zatím raději nevycházet (tedy na chvíli jsme šli fotit na terasu, ale brzy jsme od “domácích” schytali žlutou nadílku do obličejů, tak jsme se zase takticky stáhli…mimochodem jedovatě žlutá šla smýt asi nejhůř). Na křižovatce nedaleko, kde plál jeden z ohňů, se objevila ohromná nádrž s obarvenou vodou a celé dopoledne se u ní vedly zuřivé vodní bitvy. V obou patrech domu naproti nám se na balkonech pohybovali dětští ostrostřelci s bohatou zásobou munice a zkropili barvami každého, kdo se k domu po ulici jen přiblížil. Byli jsme docela rádi, že na nás jejich stříkačky, co vypadají jako obrovské fixy, nedosáhnou. No a samozřejmě sypání práškových barev na všechno, co se pohybuje, trvá celý den.
Rozumně řízené veselí
Když jsem tak pozorovala ruch v naší ulici, zjistila jsem, že i šílené křepčení má určitá pravidla. Nic se nehází ani nelije na auta, na motorky, na chodce, kteří nezájem dají dostatečně najevo. Večer i přes den všude hlídkují policajti. A opět si dovolím malé srovnání s českým Silvestrem – veškeré spontánní a upřímné veselí se tu odehrává bez alkoholu! V některých městech se údajně popíjí bhang lassi, mléčný nápoj obsahující hašiš (respektive svátek obecně je tím celkem proslulý), ale v Jodhpuru jsme neviděli nikoho to pít ani prodávat. Naopak, jediný, koho jsme na ulici viděli s lahví piva na posilněnou, byl bílý turista…
Když jsme přijeli do Indie, tak jedna z prvních informací, kterou jsme se dozvěděli o Indech od Indky, byla, že všichni milují barvy a jakýkoli hluk a rámus. Holi jim poskytuje možnost se v tomto směru skutečně vyřádit do sytosti a dát naplno průchod svému veselí, které tu umí dospělí prožívat úplně stejně jako děti. A vlastně proč ne, když Holi má také smazávat rozdíly mezi lidmi, ať už kastovní, věkové, nebo jakékoliv jiné.
Nejčastější dotazy
Holi je jeden z nejvýznamnějších a nejrozšířenějších indických svátků, který se postupně rozšířil do celé země a získává i mezinárodní přesah. Pro miliardy lidí v Indii i v indických komunitách po celém světě představuje oslavu barev, radosti z příchodu jara a zároveň vítězství dobra nad zlem. Je to čas, kdy se lidé uvolní a společně se baví, což je pro Indy typické, neboť milují barvy, hluk a rámus.
Dále se Holi slaví s velkým nadšením, zejména v severní Indii, kde jsou rozdíly mezi zimou a jarem výraznější. Příchod tepla je zde vítán s o to větší radostí, a svátek tak poskytuje možnost dát naplno průchod spontánnímu veselí, které tu dospělí prožívají stejně intenzivně jako děti.
Termín oslav Holi je pohyblivý, podobně jako u našich Velikonoc. Svátek se slaví při Phalgun Purnima, což je úplněk v posledním měsíci hindského kalendáře Phalgunu. Tento úplněk nastává proměnlivě od konce února do konce března. Letos například vyšel na 6. března, a oslavy se tak zkoncentrovaly do termínu 5. – 7. března, kdy jsme je měli možnost sledovat v Jodhpuru.
Oslavy se obvykle koncentrují do několika dnů kolem tohoto úplňku, přičemž den před hlavním svátkem se zapalují ohně a hlavní barevné šílenství, zvané dhulí, probíhá v den úplňku. Díky tomu, že je svátek pohyblivý, je každoroční čekání na jeho příchod plné očekávání a radosti.
Barvy jsou naprostým jádrem svátku Holi, ať už ve formě pestrých prášků, nebo prášky obarvených vodních salv. Původ této tradice sahá k legendě o uctívání boha Višnua, kdy se jeho sošky a chrámy pomazávaly posvěceným slavnostním práškem, který Indové běžně používají. Stánky s duhovými hromádkami barev se v ulicích objevují už několik dní před svátkem a jsou samy o sobě velmi fotogenické.
Postupem času se k původní červené barvě přidaly další odstíny a následně někoho napadlo, že by se barvami mohli pomazávat i lidé navzájem. Tento nápad se ukázal být vskutku hodný indické, lehce dětinské povahy a dnes je klíčovou součástí radostných oslav, kdy si lidé navzájem přejí „Happy Holi!“ a obarvují se od hlavy až k patě. I když je barevný prášek pěkný prevít a z oblečení se smývá hůř, z kůže to jde docela dobře.
Hlavní legenda, podle které svátek získal i své jméno, je příběh o Holice a Prahladovi. Mocný král Hiranyakashyap kdysi získal vládu nad celou zemí a vyžadoval uctívání pouze své osoby. S tím však nesouhlasil jeho vlastní syn Prahlad, který uctíval boha Višnua, a ten jej chránil. Král se marně pokoušel syna zabít a nakonec požádal o pomoc svou sestru Holiku, která měla nadpřirozenou odolnost vůči ohni díky zázračnému šálu.
Holika vzala Prahlada do náruče a vstoupila s ním do plamenů, aby uhořel. V tu chvíli však silný vítr odvál její kouzelný šál a zakryl Prahlada, který se tak zachránil, zatímco Holika sama v ohni zahynula. Krátce nato se zjevil Višnu ve své děsivé inkarnaci Narasimha a krále Hiranyakashyapu potrestal. Tato legenda je v dnešních dnech ztělesněna velkými ohni v předvečer Holi, které symbolizují zánik démonické Holiky a vítězství dobra nad zlem, očistu od špatných skutků a zavládnutí odpuštění a smíru.
Oslavy Holi začínají v předvečer svátku, kdy se zapalují velké ohně, často i na rušných křižovatkách. Do těchto ohňů se vhazuje slaměná postava démonické Holiky, což symbolizuje její zánik a vítězství dobra. U některých ohňů se lidé shromažďují, tancují na indickou hudbu a buší do velkých plochých bubnů, čímž vytvářejí energickou atmosféru. Žhavé uhlíky z ohňů, často z kravského trusu, si někteří odnášejí domů jako symbol očisty těla a ochrany před nemocemi.
Hlavní den, zvaný dhulí, je pak ve znamení barevného šílenství. Lidé, zejména děti, se navzájem polévají obarvenou vodou z velkých nádrží a stříkaček a sypou na sebe barevné prášky. Ulice se promění v jedno velké hřiště, kde se smazávají věkové i kastovní rozdíly a všichni se bezstarostně baví. Turisté jsou často terčem barevné nadílky s bojovým pokřikem „Happy Holi!“, jak jsme to zažili i my, když jsme schytali žlutou nadílku do obličejů, která šla mimochodem smýt nejhůř.
I přes zdánlivé „šílenství“ mají oslavy Holi svá nepsaná pravidla. Nic se zpravidla nehází ani nelije na auta, motorky nebo na chodce, kteří svým chováním dávají dostatečně najevo, že si nepřejí být obarveni. Během celého svátku navíc v ulicích hlídkují policisté, aby zajistili, že veselí nepřeroste v nepořádek.
Jedním z pozoruhodných aspektů je také to, že veškeré spontánní a upřímné veselí se v mnoha oblastech, jako například v Jodhpuru, odehrává zcela bez alkoholu. Ačkoliv se v některých městech údajně popíjí bhang lassi (mléčný nápoj obsahující hašiš), v Jodhpuru jsme se s jeho konzumací nebo prodejem nesetkali. Naopak, jediný, koho jsme na ulici viděli s lahví piva na posilněnou, byl bílý turista, což naznačuje kulturní rozdíly v pojetí oslav oproti například českému Silvestru.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Loading...
