---

Úterý 16.9. – den první – VYRÁŽÍME!

Konečné dobalení a vykydání bytu nám zabralo většinu dne, a tak jsme upustili od původního plánu jít ráno na D1 stopovat, a místo toho si našli sympatický spoj na Moravu se Student Agency, resp. RegioJetem. Jízdenka do Olomouce nás vyšla na 440 Kč za oba, s novinami, nápojem, vodou a wifi v ceně – mimochodem asi nejlevnější možnost, jak se vlakem do hanácké metropole dostat. Myslím si, že jako začátek cesty to bylo poměrně stylové – žlutým vlakem jsme se už dlouho chtěli svézt. V Olomouci jsme chytli večerní lokálku směr Přerov, ale vystoupili jsme už v Brodku u Přerova, kde jsme si ještě doma na mapě vyhlédli místečko na nocleh. Byla jím rozhledna na okraji vesnice, cca kilák od nádraží. Ten cca kilák nám dal opravdu zabrat, neboť startovní váha naší bagáže hravě přesáhla 25 kg a na takové břímě opravdu nejsme zvyklí. Asi s tím budeme nějakou dobu bojovat a trpět. Večerní vycházka přes vesnici nás i tak vysílila, tak jsme si na odpočívadle nedaleko rozhledny ohřáli večeři, a pak šli omrknout rozhledničku. Měla dvě patra, byla fakt suprově postavená, hodně bytelná, a hořejšek byl částečně zasklený. Jelikož všude bylo mokro od padlé rosy, rozhodli jsme se ji přímo využít k přespání, i když to bylo trošku sardinkoidní – rozměry horního prostoru byly as tak 1,7 x 1,7 m:-) Spalo se tu ale parádně, v teple a suchu.

Středa 17.9. – den druhý – HURÁ NA SLOVENSKO!

Původní plán – vstát před 5 a jít na vlak v 6 – byl v 5 hodin rázně zamítnut a dáchli jsme si ještě hodinku, abychom se vrátili na vlak v 7. Tím jsme popojeli do Přerova a přestoupili rovnou na další vlak do Starého Města. Jelikož váha batohů nás fakt ničila, popojeli jsme ještě městským autobusem přes řeku do Uherského Hradiště, kde mají velký autobusák. My si dali relaxační pauzu mezi velkou Billou a zdejším „obchodním centrem“, dokoupili něco zásob a v lékárně poklad jménem Iberogast, a nechali si v optice utáhnout nožičky brýlí. Zásobami batohy ještě víc ztěžkly, jak jinak:-) Po objektivním posouzení situace (jak se dostat někam na kraj města na stop, když pod báglama skoro nemůžeme chodit) jsme nastoupili na další autobus a svezli se do poslední české vísky Strání, resp. Květná. Většinu cesty jsme prospali, ale před Strání nás probrala úžasná krajina a vesnička usazená mezi vrcholy Bílých Karpat. Při sjezdu do ní jsme se pokochali a autobus nás pak vyhodil  před velkou sklárnou. Trochu jsme omrkli okolí a dokonce jsme tu chytli i wifi, to jsem zírala:-) O kilometr dál jsme pak definitivně opustili Českou republiku a vstoupili na území Slovenska. Sami jsme zvědaví, jak dlouho nám bude trvat, než naše noha opět spočine na české půdě…

Download file: 2376.gpx