---

Sobota 20.9. – den pátý – PROCHÁZKA PO KOMÁROM

Vstávali jsme poměrně brzo, ale do zamračeného rána a z promočeného stanu se nám nechtělo. Pozvolna jsme se tedy přesunuli do kuchyňky k jídlu a nabíječkám, a později dokonce zjistili, že ve sprchách teče teplá voda, jupííí. A k snídani pečený čaj od maminky, co jsme si sem dovláčeli, taky bodl:-) Během dopoledne se mraky roztrhaly, vyšlo sluníčko a stan oschl, ale nám se stejně nějak do ničeho nechtělo. Rozhodli jsme se tedy pro neplánovaně odpočinkový den, sbalili si pár drobností do batůžku a vyrazili omrknout město Komárom, kde jsme sice už podruhé, ale kromě hlavní třídy a nádraží jsme z něj nikdy moc neviděli. A navíc chybělo zdokumentovat přechod do další země:-) Nejdříve jsme tedy vyrazili na hraniční Alžbětin most přes Dunaj, ale vlezlo nám do toho Tesco, kde jsme se chvíli zdrželi:-) Po řádném zdokumentování hranice, která tu prakticky neexistuje, jsme se šli projít po ostrově na slovenské straně, kde jsme si odlovili dvě kešky. Kromě toho, že jedna byla věnována maďarskému spisovateli Móru Jókaiovi, který tu žil v jedné z vilek, jsme nestačili zírat na ty ostatní – jedno superhonosné sídlo vedle druhého.

I na maďarské straně se několik kešek našlo. Vydali jsme se za tou u námořního muzea a ejhle – na prostranství před muzeem se konalo zřejmě jakési vinobraní (oficiální název akce Mesterségek dicsérete Komárom – tedy spíše Slavnosti řemesel). Bylo tu sezení pro hromadu lidí, kolem něj stánky několika vinařství, pak nějaké palírny, stánky s jídlem, i s rukodělnými výrobky.

V čele prostranství byl větší volný plac jako taneční parket a na podiu zrovna hrála kapela Magyarock Musical Band (jsou na youtube, doporučujeme zkouknout, jsou fakt dobří a z našeho videa to tak dobře znít nebude) známé hity z muzikálů, přetextované do maďarštiny. Takový Jesus Christ Superstar nebo Vlasy zněly fakt zajímavě:-) Nás ale jednoznačně nejvíc samozřejmě zaujalo koštování vína a snažili jsme se přijít na systém. Chvíli jsme okouněli u stánku vinařství Árszág, až nám majitel (nebo jeho zaměstnanec) začal o vínu vyprávět, bohužel maďarsky. Naštěstí se opět objevila dobrá duše, která nám překládala do angličtiny. I tak byla komunikace o vínu poněkud složitá, tak jsme to omezili na dotaz, co je suché (száraz) a co sladké (félédés):-) Od pána jsme dostali celkem 3 ochutnávky jen tak (Irsai Oliver 2013 a Szürkebarát 2012 a 2013 – Rulandské šedé, jak jsme si zjistili dodatečně), a pak jsme si každý po decce koupili (Irsai a Sz. 2012). Obojí bylo moc dobré a poměrně silné (když jsme toho za celý den chození po Komárom moc nesnědli).

Další kapela, ač mladí kluci, nám připomínala tyrolské juchačky, tak jsme se vrátili lehce nejistým krokem do kempu. Hotel byl zavřený, děda domácí nikde, takže jsme mu nemohli zaplatit další noc – snad ho zítra odchytíme. Usadili jsme se v kuchyňce, Petr zpracovával fotky a videa, já jsem mezitím připravila večeři – vietnamské nudle s cuketami, žampiony, česnekem a rajčatovou omáčkou. Jak málo člověku stačí ke štěstí…:-)

Nad Slovenskem se celý večer zuřivě blýskalo, ale hromy slyšet nebyly. Déšť k nám do Komárom nedoputoval ani během noci, přesně jak to předpověděli “Norové” (sledujeme norské předpovědi počasí).

Neděle 21.9. – den šestý – POKUS O STOPOVÁNÍ V MAĎARSKU

Na druhý pokus jsme tento kemp opustili, tentokrát do slunečného rána. Vydali jsme se přes město na výpadovku zkusit chytit nějakého stopa v Maďarsku. Ač mezi kempem a výpadovkou moc z města nezbývalo, narazili jsme na zajímavost – jednu ze 3 velkých pevností v Komárom, Igmánd. Chvíli jsme okouněli před vchodem a snažili se něco vyluštit z naprosto nesrozumitelných cedulí, až nás hlídací paní pozvala dál, že je vstup zadarmo, ukázala nám kamrlík na uložení batohů a dala nám tištěného průvodce v angličtině. Tomu říkám zájem o turisty!

Pevnost jsme si prošli, bylo to celkem ponuré, ale v textu jsem nenašla nic o tom, že by to tu někdy fungovalo jako vězení nebo něco nehezkého. Pokud objekt nesloužil k vojenským a obranným účelům, byl nejčastěji využíván jako sklad, za války jako bunkr pro obyvatele města.

Za pevností jsme najednou byli na konci města, a tak jsme sundali batohy a vytáhli odvážnou ceduli BUDAPEST/SZEGED. Hodinu jsme si odstopovali bez úspěchu, ale to už bereme jako povinnost si to odstát:-) Pak nám zastavila mladá slečna ve fiátku a povídala něco maďarsky, asi že kousek nás vezme. Čekali jsme, co to přesně bude znamenat, a naplnila se naše obava, když nás slečna hodila 6 km k nájezdu na dálnici, kde se samozřejmě stopovat nesmí. Kdyby se nedařilo, tak zpět na vlak nebo bus do Komárom by to bylo opět 6 km. Svolali jsme tedy válečnou poradu nad oběd, a pak se postavili s cedulí před odbočku na dálniční nájezd. No abych to zkrátila, strávili jsme tu přes 3 hodiny, nejdřív v zuřivé polední výhni, později pod přicházejícími bouřkovými mraky. Až konečně někdy po 17. hodině se na nás usmálo štěstí a za zády nám zastavila velká kia se 3 sedačkami a zásobami jídla a pití tak na týden. V ní sympatický chlapík jménem Bernd, trochu starší než my. To, že nám zastavil právě on, byla veselá náhoda a štěstí. Nejenom, že nás nakonec vzal až daleko za Budapešť, vlastně na opačný konec Maďarska, do Békéscsáby, kam jel pracovně….nejenom, že je to rodilý Němec, žijící ale se svou slovenskou manželkou (lektorkou němčiny) a malou dcerkou v Nitře….ale hlavně podnikl před 10 lety, po studiích, podobnou cestu jako my. Měli jsme si tedy o čem povídat (díky cestám a ročnímu pobytu v Austrálii mluvil krásně anglicky, ale rozuměl v pohodě i Petrově anglo-němčině), a ještě nám slíbil několik kontaktů v Asii a Austrálii. Naše plány ho nadchly a při loučení před setmělou Békéscsábou jsme si vyměnili kontakty.

Naše příjemná cesta skončila někdy před 20. hodinou na odpočívadle kamionů, což nám nepřišlo jako nejvhodnější místo pro nocleh, tak jsme se prošli na kraj města k benzínce a vyhlédli si přitom pěkné místečko na vysekané louce, hned u silnice, ale za jakýmsi valem, takže vidět tam nebylo. Nad hlavou nám červeně poblikávala strážní světla televizní věže. Zato po obzoru se blýskalo v bouřkách jako o život. Vlastně už po cestě jsme viděli několik bouřek na obzoru – na různých stranách. Podle předpovědi nemělo pršet celou noc, až nad úsvitem….. což se splnilo do puntíku.

Download file: 2544.gpx