---

PÁTEK 22.5. – DEN DVOUSTÝ ČTYŘICÁTÝ DEVÁTÝ – Z BARMY ZPĚT DO THAJSKA

Za sucha jsme zvládli chytit songhaew do Mae Sot a dojít i do hotelu, dostali jsme tentokrát velký pokoj s twin postelí, díky které tu byla opravdu spousta místa, a to všechno zabraly rozložené věci na sušení. Rychle jsme vyrazili ulovit něco k večeři – v restauraci za rohem nevařili, ale narazili jsme na chicken rice za 30 bahtů, tak bylo jasno. Po večeři jsme vyrazili ještě do Tesca na slevy a s potěšením sledovali, že i do Thajska dorazila sezóna bobulí, rambutanu, liči i mangostanu. V Tescu a okolních stáncích jsme nakoupili zásobu ovoce a na pokoji to všechno zbouchali nad skypem s rodinami a hledáním informací pro další cestu, než jsme si mohli dopřát zasloužený odpočinek. Máme totiž v Thajsku jen 14 dní, a pak hurá do další nové země, na kterou jsme hodně zvědaví, přes Kambodžu do Vietnamu.

SOBOTA 23.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ – ODDYCH, NIGHTMARKET

Probrali jsme se až kolem poledne, venku střídavě déšť a mrholení, tak jsme zasedli ke kompjůtrům a pustili se do práce na nových zápisech. Pršelo hodně, až jsme se báli, aby byl večer sobotní trh, na který jsme se těšili, ale Thajci obchodníci nezklamali:-) Okolo sedmé jsme to šli omrknout, sortiment byl podobný, jen nabídka ovoce se pozměnila. Nejdřív jsme se hnali pro šejk, pak pobrali nějaké ty vitamíny do zásoby, včetně něčeho nového, čemu Thajci říkali ma fai, vypadalo a chutnalo to jako menší a méně zralý longkong. Později jsme si našli, že se tomu říká “barmské hrozny” a je to dost lokální záležitost. Super, máme něco nového a nebylo to vůbec špatné:-) Velkou véču jsme si ale dali na autobusovém nádraží, ta jejich bohatá a úžasná tom yum polévka byla jasnou volbou. Smažená rýže byla trochu mastnější a těžká do žaludku, naopak osmahnutá brokolice s vepřovým super mňamka. Jenom na ty thajské porcičky si zase budeme muset zvykat:-)

Nicméně noc byla zajímavá, blahodárný odpočinek nám nebyl dopřán. Mně bylo přejedeně těžko, tak jsem si tvrdou postel podestlala karimatkou a zalomila to. Petíkovi se spát nechtělo, tak skoro celou noc pracoval, sežral přitom všechno ma fai, jenže to asi ještě nebylo úplně zralé, tak ho pálila celá pusa a otekl mu jazyk (jako když sníte moc čerstvého ananasu v Čechách):-)

NEDĚLE 24.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ PRVNÍ – PRÁCE, ZAŘIZOVÁNÍ

Po podivné noci jsme vstali kolem 9. a intenzivně se pustili do práce. Okolo poledne se mi vybil tablet, tak jsem vyprala nejhorší hnusy z posledních, vlakových a nádražáckých dní v Barmě, a pak jsme se vydali na obchůzky. Prošli jsme se nejdřív po trhu, což byla nákupní smršť, jelikož všechno to nádherné ovoce tu bylo ještě levnější, než u stánků, které míjíme večer, takže jsme řádně zazásobili ledničku, ta se musí využít:-) V zadním traktu trhu jsem obešla několik tet s tím, zda by mi nedovedly spravit nebo vyměnit rozbitý zip na mošně, ale žádná se extra netvářila. Musel mě zachránit chlap:-) Přihasil na motorce, koukl na to, řekl, že to zvládne, bude to stát 20 bahtů a ať si pro to přijdu za hodinu. Hmmm, kéž by všechno šlo takhle hladce:-) Nutno ještě podotknout, že to udělal výborně a zip vydržel nakonec dýl, než látka samotné mošny…

Teď, když už jsme věděli lépe, jak Barmánci vypadají a chovají se, jak stolují a co jedí, jsme si uvědomili, že celý tenhle trh a okolí je taková malá Barma. Všude se nosí i prodávají longyi, všichni mají na obličeji tanaku (Thajci ji občas používají taky, ale v mnohem menší míře), nebojí se a nestydí komunikovat, i když anglicky to opravdu není:-)

No nic, abychom udělali taky něco užitečného kromě cpaní se ovocem, zastavili jsme se u jedné cestovky zjistit možnost autobusové přepravy do Bangkoku a cena 410 bahtů za osobu nás tedy moc nepotěšila, ještě to zvážíme. Druhou zastávku jsme podnikli v prodejně mobilů, kde jsme si dobili kredit, ale byl to teda porod. Nejdřív nám milá slečna zjistila platnost karty a stav kreditu (70 b), vybrali jsme si zajímavý tarif na 14 dní, jenže dobít nějak nešel. Slečna pak volala na linku a dozvěděli jsme se, že ten je jenom doplňovací po ty, kdo vyčerpají svůj kredit před vypršením doby, a nejde ho koupit samostatně. Vybrali jsme tedy jiný, taky slušný (212 bahtů za 1 GB na měsíc), a za chvíli byli zase online.

Dokončili jsme tradiční okruh po městě, Tesco, vepřová polévka před ním, papírnictví (můj fetiš), kde jsem si koupila gelové pero za 8 bahtů a jsem hodně zvědavá, jak dlouho vydrží:-) K véče jsme dali chicken rice a ovocný salát z našich bohatých zásob z ledničky, pustili si dva díly Big Bangu a byli za chvilku tuhý jak špalky, holt tělo si o svůj odpočinek umí říct:-)

PONDĚLÍ 25.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ DRUHÝ – PRACOVNÍ

Další den v příjemném Mae Sot jsme strávili intenzivním doháněním restů, prací na deníku a fotkách i přípravou na další etapu cesty. Vyrazili jsme ven akorát na rychlý oběd a večeři, a po zvážení všech pro a proti zakoupili lístky na autobus do Bangkoku po 410 bahtech na zítřejší noc.

ÚTERÝ 26.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ TŘETÍ – PŘESUN DO BANGKOKU

Ráno a dopoledne jsme ještě trochu popracovali, hlavním úkolem ale bylo se zabalit. Vzhledem k tomu, že jsme kvůli sušení vytahali z batohů asi úplně všechno, byl to celkem náročný proces. Zvlášť když už to balení fakt nesnášíme. Kéž by tak někdo vymyslel nějaký samobalící batoh. A spacák. A karimatku. A stan. A všechny věci, co do batohu patří…

V poledne jsme odnesli batohy dolů do recepce + obýváku domácích, opřeli je v koutě a upozornili na ně jediného klučinu, co byl v dosahu, civěl na televizi a vypadal, že kromě ní už nic jiného nedokáže pobrat. Došli jsme si na oběd, a po něm se usadili v hale taky, do velikých dřevěných křesel, vytáhli techniku a odpoledne strávili ještě pracovně. V 8 další odskočení na véču, a pak šup ke stánku ve vedlejší ulici, kde na nás už čekal autobus, pěkný, pohodlný a brutálně vyklimatizovaný, jak jen to Thajci umí. Štiplístek nás usadil hned za dveře, kde sice kapala klimoška, ale daly se nohy natáhnout přes zábradlí, takže celkem pohoda. Zabavili jsme se seriálem, který nás i rozptyloval v první části cesty – přejíždějí se tam hory a se žaludkem to houpá jak na divokém moři. Později už se najede na dálnici a sviští to bez problémů, jen s občasnými zastávkami na checkpointech. Co jsme si všimli, tak tam prudí hlavně Barmánce. My si vytáhli deky a pohodlně si zdřímli, když už to stálo takové peníze:-)

STŘEDA 27.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ ČTVRTÝ – VIETNAMSKÁ AMBASÁDA, VESPÁCI

Před 5. ráno, ještě za šera, jsme dorazili na velký autobusový terminál s legračním názvem Mochit (Močit), odlovili před ním kešku a trochu se zpacifikovali na záchodech v 1. patře zadarmo, nechápajíc, proč všechny běloby míří neomylně na ten placený v přízemí (přitom směrovka na “Free Toilet 1. floor” nešla přehlédnout)…

Podle googlu jsme měli zjištěno, že by nás odsud měl odvézt autobus č. 9 až ke Khao San Road, nicméně ten jsme nikde nenašli, tak jsme skočili hbitě do trojky, která měla naši cílovou stanici napsanou na boku, tudíž nebylo o čem diskutovat. Navíc byla zadarmo, takže paráda:-)

Kluci z Vespa Expedition 2014 nás v posledních dnech trochu nahlodali, že se dá v Bangkoku bydlet i levněji, než v Merry V., ale nakonec jsme nějak neměli chuť to řešit a skončili na našem tradičním místě. Teď ráno a ještě o měsíc později v mimosezóně, tu skoro nebyla noha, čímž odpadla jediná nevýhoda tohodle hotelu – papírové zdi a sítě místo zdí, takže je slyšet každé slovo i jakýkoli jiný zvuk odkudkoli z patra. V téměř prázdném hotelu jsme tak měli dokonalý klid pro svůj odpočinek.

Neměli jsme ale čas se tu příliš zdržovat, jen jsme se trochu zchladili pod větrákem, převlékli a mazali na vietnamskou ambasádu zkusit štěstí. To byl pro změnu autobus č. 2 na východ, do centra. Vlastně se ukázalo, že pro obslužnost z Khao San Road stačí v podstatě 3 autobusy – 3 na sever, 2 na východ a 15 na jih… Dvojka je nejlepší, jezdí často a skoro všechny spoje jsou buď zadarmo nebo za nejnižší možnou sazbu 6,50 bahtů. Akorát se to holt do ucpaného centra vždycky vleče. K Vietnamcům to bylo navíc ještě kousek pěšky. Dorazili jsme v 10:30 a měli ještě hodinu na podání žádosti, všechno jsme si vyplnili, připravili, jenom jsme nikde nenašli uvedenou cenu. Vyvěšená tu byla spousta informací, nejvíc ve vietnamštině, něco v thajštině, asi jedna stránka anglicky. Podle toho to pak vypadalo u okýnka, když jsem se paní zeptala, kolik to bude stát?

“2200 bahtů.” zněla první odpověď.
“A nemáte nějakou levnější variantu? Vůbec na to nespěchám, může to být klidně až příští týden.”
“Za 2200 to máte do pondělí, za 2700 expres do pátku.”
“Aha, tak děkuju.”

Podle dostupných informací mělo vízum stát okolo 45 USD, tohle vycházelo na 60 (pozn. Jde o ceny platné na jaře 2015, na podzim téhož roku zlevnila vietnamská víza na polovinu), tak jsme formuláře vyhodili a rozhodli se zkusit štěstí ještě v Kambodži, přes kterou do Vietnamu pojedeme. Mimochodem tahle návštěva ambasády nás měla varovat, neboť přesně tak později probíhalo veškeré obchodování ve Vietnamu – nejasné informace, se kterými nikdo neporadí, spekulace o cenách, jejich upravování…

Zašli jsme omrknout, co je nového v BigC, už jenom pro tu možnost courat se chvíli v klimatizovaném obchoďáku, ale nabrali jsme i trochu zobacích zásob, posvačili smaženou rýži z hotovkového koutku a útroby zchladili zmrzkou. Dopřáli jsme si chvilkový odpočinek na lavičce, a pak samozřejmě nesměla chybět zastávka na nejlepší bubble tea u Pratunam Pier🙂 Potom jsme se dvojkou vrátili do hotelu a odpoledne věnovali zase psaní a fotkám. Uznávám, že se trochu opakuju, jenomže tahle činnost se stala nekonečnou a neukončitelnou, máme až do důchodu co dělat, a pak si to začneme od začátku prohlížet:-)

Po 8. přišla řada na příjemný, společenský, cestovatelský večer, neboť Vespáci taky dorazili do Bangkoku, tak jsme si zašli s Martinem a Kozáčem na véču do restaurace Saneh za kanál, kde jsme se dobře najedli i popovídali o dosavadních zkušenostech a blízkých plánech (my jedeme ze západu přes Thajsko dál na východ, oni se byli mrknout v Kambodži a Laosu a teď budou vyrážet do Barmy) a vyhnalo nás až zvedání židlí. Tak, kluci, šťastnou cestu a zase někdy, někde! (Teď už víme, že dojeli sice s mnoha problémy a nemalými výdaji, ale úspěšně do Čech, pořádají přednášky a výstavy fotek, na Vespě jezdí a tuktuka prodali nejspíš nějakému nadšenci a podobnému šílenci:-) Pokud někoho jejich zážitky zajímají, navštivte jejich web.)

ČTVRTEK 28.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ PÁTÝ – VÝPRAVA PRO BALÍČEK

Včera přišel email od slečny Marii z bangkokské firmy Mather&Platt, že dorazil balíček z Čech pro nás, který jsme napjatě očekávali. Objednali jsme si z domova nějaké doplnění věcí, které se nám za třičtvrtě roku podařilo poztrácet, rozbít, nebo prostě dosloužily, především podvodní pouzdro na kamerku (protože na asijskou značku AEE v Asii žádné příslušenství neseženete, ani kamerku samotnou), náhradní baterie, pak nějaké kabely, atd. Dnešní program byl tedy jasný, dojet balíček vyzvednout. Marii jsem odpověděla, že se tam dopoledne zastavíme… A proto jsem s nelibostí sledovala, jak se ráno Petík vzteká nad diskem, který se začal tvářit, že odchází. Chudák ten můj ajťák se pak celé dopoledne přehraboval v souborech, aby to nějak zazálohoval, a vyrazili jsme až v poledne.

Firma je na druhé straně města, kde jsme ještě nikdy nebyli. Našli jsme si, že bychom se tam měli bez přestupů dostat autobusem 35, ovšem na našich stanicích nebyl nikde uvedený, že by stavěl. Vzpomněli jsme si na včerejší Martinova slova “15 jezdí všude”, zkusili jí přes net ověřit a vida, kus od firmy opravdu stavěla, tak jsme na ní za dalších 20 minut naskočili (mimochodem, prohnala se okolo i 35, ale ani náznakem to nevypadalo, že by hodlala zastavit) a jeli vstříc rozpáleným a ucpaným ulicím centrálního Bangkoku. V kolonách jsme se posunovali krokem a jelikož jsme věděli, že jedeme daleko a bude to tedy trvat dlouho, půlku cesty jsme prospali. Podle GPS jsme pak bez problémů vystoupili a našli firmu, v prosklené kanceláří sedělo 5 nebo 6 thajských slečen načančaných spíš podle západních standardů, v čele usměvavá Maria, která už se k nám hrnula s balíčkem. Chvíli jsme tu s holkama poseděli a pokecali, pod klimatizací nám bylo dobře, dostali jsme studenou vodu, ony byly naopak všechny hrozně zvědavé na naše cestování a příhody. Z bohaté zásoby jsme jim jako poděkování nechali jednu Studentskou pečeť, a to je co říct, když jsem já ochotná se DĚLIT O ČOKOLÁDU! Maria nás pak autem vzala zpátky na velkou křižovatku a poradila nám autobus č. 11, co nás doveze na Sanam Luang, hlavní velké prostranství, v podstatě hlavní prostor, který odděluje areál Královského paláce od oblasti Khao San Road. Omrkli jsme zdejší nabídku žrádelen, ale byla to tu asi nějaká business čtvrť a jídlo spíš dražší. No nic, vrátíme se do naší přiměřeně drahé, turistické části města:-)

Jízda zase dlouhá, ale zabavilo nás zkoumání obsahu balíčku. Horší to bylo, když nás autobus vyhodil úplně na opačné straně Sanam Luang. Cestou okolo prostranství jsme si všimli, že se tu rozestavují sošky Buddhy, je tu zvýšená koncentrace mnichů, na pár místech se rozdávalo jídlo, takže se tu asi zase něco velkého chystá… Vrátili jsme se do hotelu a k práci, jen se stavili se pořádně naprat padthaiem, evidentně nás už přejedenost touhle pochoutkou přešla a můžeme jí kufrovat nanovo. Na večeři jsme skočili na roh ke klukům, protože karíčka v širokém okolí nikdo nevaří líp:-) A pak už konečně zasloužený odpočinek…

PÁTEK 29.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ ŠESTÝ – PRACOVNÍ

Dnes jsme měli původně odjet – balíček jsme dostali, na víza čekat nemuseli, takže pohoda. Jelikož ale pozítří oslavíme 1. výročí naší svatby, rozhodli jsme se ho strávit tady a udělat si hezký den, než skončit někde v pohraničí, kde bychom byli rádi za sladkost ze 7eleven. Nicméně čas bylo třeba využít pracovně, tak jsme se do toho hned ráno pustili a vydrželi jen s krmícími pauzami až do večera. U kluků jsme objevili ještě úspornější způsob stolování – objednat si dva talíře rýže a misku jídla, celkem za 45 bahtů a jsme oba najedení…plus minus:-)

SOBOTA 30.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ SEDMÝ – SLAVÍCÍ – 1. VÝROČÍ SVATBY

Tak už jsme rok manželé. Z toho 9 měsíců na cestě, někdo by řekl na líbánkách. Pravda je, že to nebylo vždycky úplně idylické, ale všechno jsme zvládli, a to je třeba oslavit!:-) Ideálně tím, že si dopřejeme pořádný odpočinek, jeden den i bez práce na našich věčných restech.

Nevím, kdy vstal Petík, ale mě vzbudila jím donesená luxusní snídaně do postele – ananasový šáteček, ledová čokoláda a křupavá bageta, které pečou u nás v hotelu pro zhýčkané Evropany, co bez svého pečiva nevydrží. Pro nás to bylo pečivo asi po 5 měsících, tak jsme si bagetku dost užili. Dopoledne jsme prováleli, plánovali, bilancovali, rozhodně nepracovali, a pak si došli ke klukům na roh na oběd. Vyzkoušeli jsme tentokrát kha kai, kari s kokosovým mlékem, kuřecím a houbičkami, pálivé jen trochu a výborné. Pak jsme se trochu prošli po okolí, objevili stánek se šejky jen za 20 bahtů a skvělými příchutěmi. Petíkovi jsme pořídili nové tričko, ať nedělá ostudu, a mně šaty, ať jsem aspoň občas za ženskou:-) Vtipné bylo, že po těch letech, co sem jezdíme, jsme se poprvé trochu víc bavili s prodavači a zjistili, že spousta z nich jsou Barmánci. Mimochodem, po 1. roce se slaví svatba bavlněná a to jsme si tedy náležitě splnili:-)

Odpoledne jsme si dali trošku větší sérii seriálů (od některých se prostě hrozně špatně odtrhává a čím víc dílů si člověk pustí, tím chce víc:-)), potom v 6 sprchu, hodili se do gala a vyrazili slavit. Jako první byla na pořadu dne masáž. Našli jsme si příjemný salonek v uličce od Khao San Road, měli tu lehátka pro 5 lidí, ale byli jsme tu sami, nechali nás vedle sebe a parádně se o nás dámy s olejovou masáží postaraly. Já se při odchodu cítila jako znovuzrozená, zato Petík prý dostal po 20 minutách křeče do břicha a musel se hlídat, aby se neuvolnil moc:-)

Pak jsme prolezli jídelníčky restaurací a skončili v Au-Thong, stejné, jako jsme při naší první návštěvě Thajska slavili úspěšnou cestu a s Thajskem se loučili. Je to sice dražší podnik, jídla tak od 80 bahtů, ale zase jsme si našli speciality, co běžně na ulici nekoupíme: smaženou rybu s ananasem a zeleninou ve sladkokyselé omáčce (pla gra pong thod rad preawwan), ostrou kachní polévku s houbami, citronem a citronelou a chilli (tom yum phed) a salát z nezralého manga s kešu ořechy (yam ma muang), akorát místo kešu tam byly buráky, ehm… Jídlo bylo luxusní, ohromně jsme si pochutnali a nezkazila nám ho ani hnusná cola ze skleněných flašek. Jinak je tenhle podnik vyhlášený živou hudbou – za dobu, co už jsme v Bangkoku strávili, jsme si všimli, že muzikanti se někde mění, ale často už mají své trvalé “angažmá”, jako třeba jazzová partička právě od Au-Thong. Pro nás jedno z nejlepších a nejposlouchatelnějších uskupení na celé Rambuttri Street:-)

Večeře byla perfektní, ale usoudili jsme, že přeci jen nějakou tečku by to chtělo, a tak došlo samozřejmě na palačinku, šejky, a nakonec v nejmenším “baru” v ulici, na nejmenších židličkách u nejmenšího stolečku jsme si dali koktejly s nejmenším množstvím alkoholu, co snad v drinku může být:-) Ale neva, oslava je oslava a ta se rozhodně povedla. Tak děkuji, můj drahý mužíčku, a přeji nám krásný a šťastný druhý rok manželství!

NEDĚLE 31.5. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ OSMÝ – PRACOVNĚ – FILMOVÝ

Když jsme včera dopřávali odpočinek a nic neudělali, museli jsme to dneska trochu dohánět. Hlavním iniciátorem balící a odjezdové averze jsem tentokrát byla já, ale nemáme si co vyčítat, v této roli se pravidelně střídáme:-) Dopoledne jsme tedy strávili nad články a fotkami, pak zaskočili ke klukům a oběd a cestou objevili další novinku, vhodnou pro lowcost cestovatele, pana “čajíčkáře”. Chodí po Bangkoku s kovovým vozíkem, cinká zvonečkem. V nabídce je ledový čaj, kafe, čokoláda, zelený čaj a jablečný čaj, vozík ukrývá už hotovou ledovou tříšť. Thajci si tam přidávají černé tapiokové želé, my zvolili raději drobné kousky ovocného želé. Kelímek za 10 bahtů, pohodička:-)

Zpět v hotelu jsme se snažili pokračovat v práci, ale bylo vedro, morálka povolovala, až jsme skončili zase u seriálu, tentokrát ale ve velkém stylu – dokoukali jsme celou sérii, páč jinak bychom se od toho asi neodtrhli:-) A co že je to za ten zázrak návykový? Tentokrát The Originals, nicméně během cest takových seriálů zvládneme spoustu:-)

Objevil se nám ale nový zdravotní problém, a to Petíkovy oči. Celý den ho pálily a na bělmu mu vyskákaly červené fleky. Pogooglili jsme, co by se tu tak dalo na to koupit, že ráno skočíme do lékárny, je jich tu v okolí hned několik.

PONDĚLÍ 1.6. – DEN DVOUSTÝ PADESÁTÝ DEVÁTÝ – WESAK PODRUHÉ A MRTVÉ MĚSTO

Začal se nám tu trochu obracet režim – dlouho do noci jsme pracovali nebo zírali na seriály, ráno jsme pak nevěděli, kdy vstát. Tentokrát to bylo okolo 10. Cestou ze záchoda koukám ze zvyku z balkonu a vidím úplně vyklizenou a prázdnou ulici. Povídám Petíkovi: “Hele, je první pondělí v měsíci, to zas budou čistit ulice.”, to už jsme tu totiž taky zažili. S tím jsme dnešní situaci uzavřeli a usadili se k práci. Jenomže dnes to bylo jiné, protože kromě toho, že na ulici chyběly stánky, tak byl vyhlášený zákaz prodeje a konzumace alkoholu, a tak i spousta restaurací zůstala pro jistotu zavřená. V praxi to pak vypadalo tak, že po ulicích bloudili hladoví bílí turisté a hledali cokoli otevřeného, nebo aspoň vyjídali zásoby v 7eleven:-) Stejně jako my – zachránily nás instantní nudle, co se přímo v obchodě jen zalijí v kelímku horkou vodou.

A co že se to tu vlastně dělo? Vzpomínáte si na náš zápis z barmského Rangunu, kde nás zastihl největší buddhistický svátek Wesak, kdy se slaví Buddhovo narození, osvícení a vstoupení do nirvány najednou? Tak to bylo ono. Je to totiž takový vtipný svátek, který pomalu každá buddhistická země slaví jindy. V Thajsku se svátek nazývá Wisakha Bucha a letos vyšel na 1.6. Proto ty sochy Buddhů, proto těch mnichů všude…

Co se bolavých očí týče, potřebovali jsme zasáhnout, aby se z toho Petíkovi nerozjel zánět spojivek, protože by nemohl nosit čočky a brzy by se asi zbláznil. Koupili jsme tedy v lékárně antibiotické kapičky Tobrex za neuvěřitelných 200 bahtů (později jsme zjistili, že i v centru Bangkoku jsou levnější, natož v dalších zemích, ale holt bylo potřeba jednat). Snažili jsme se očím dopřávat odpočinek, zavedli jsme dávkování po 4 hodinách a dny i noci nám začaly utíkat ještě rychleji…

ÚTERÝ 2.6. – DEN DVOUSTÝ ŠEDESÁTÝ – PŘESUN DO ARANYAPRATHETU

Konečně se jednou podařilo vstát včas, i když hlavně díky budíku v 8 na kapičky. Zabaleno jsme skoro měli, tak jsme do 11 ještě popracovali na novém článku, hodili si poslední sprchu a vyrazili fofrem na nádraží. Zkusili jsme to z úsporných důvodů autobusem (šance, že bude zadarmo, nebo o polovinu levnější, než loď, kterou bychom určitě zaplatili), nádraží je směrem na jih, takže patnáctkou. Věděli jsme, že přímo na nádraží nejede (měla by tam jezdit ona divná 35, co člověk vidí občas projet, ale nikdy tady zastavit), takže jsme vystoupili u mostu přes kanál, co k nádraží vede, a asi kilometr si došli pěšky. Od lodi bychom šli asi taky tak nějak, takže pohoda. Bez problémů a bez čekání jsme zakoupili lístky na 3. třídu do Aranyaprathetu na hranici s Kambodžou, cena 48 bahtů za každého. Já si dala odpočinek na poslední volné lavičce a Petík se vydal sehnat aspoň nějaké zásoby na cestu, neměli jsme vůbec nic včetně pití. Já se bavila sledováním, jak se plní vedlejší vlak lidmi, zejména mě zaujal chlapecký skautský oddíl, nebo školní třída, všichni klucí s batůžkem a spacákem, na sobě dišdáši a bílé, vyšívané, muslimské čepičky – úplně jsem si vzpomněla na ománský skautský tábor, který jsme navštívili s Alim, a fotky s dětmi, když je v plném provozu:-) Chvíli po nich šla další zajímavá skupina, černošští sportovci, chlapi i ženské, a skoro všichni si nesli pod paží nějakou trofej…

Náš vlak měl jet ve 13:05, vyrazili jsme o 15 minut později. Třetí třída nebyla tentokrát tak strašná, sedadla dokonce polstrovaná pod zadkem a zády. Placatá, nezajímavá krajina okolo Bangkoku se postupně zavlažila a nabídla pohled do zeleňoučkých rýžových polí a do nekonečna se táhnoucích kaučukových plantáží. Když nás koukat ven omrzelo, pustili jsme si Trůny, při čemž se nám snažily asistovat dvě holčičky odnaproti – pořád mi braly jedno sluchátko (což jim stejně nebylo nic platné, tou dobou jsme koukali na dabovanou verzi) a snažily se nahlédnout na obrazovku. Naštěstí je tablet ve dne tak tmavý, že vidět něco v převažujících nočních scénách jsme měli problém i my, a tak jsme se nemuseli obávat, že jim způsobíme nějaké psychické následky. Přece jenom Hra o Trůny není pohádka pro děti:-)

Do Aranyaprathetu jsme dorazili okolo 7. hodiny a pomocí googlu a wikitravels si našli hotýlek Aran Garden 1 s pěkným, velkým pokojem, s koupelnou za 230 bahtů. Slečna na recepci hrozně milá. Sjeli jsme internet a TV programy, mezi kterými k naší radosti figuroval i Boomerang s animáky, a o hodinku později se vydali na lov večeře. Zjistili jsme, že stánky okolo nás jsou poměrně drahé, ale když jsme kousek popošli, bylo to lepší, našli jsme stánek s nudlemi za 25 bahtů a dali si do nosu. Zákusek byl z Tesco express, zmrzlina lava, jedna z našich nejoblíbenějších (čokoládová se salkem uvnitř), pak nějaké to zobání na pokoj a můžeme zasednout k práci, aspoň na chvíli, než oba usneme.

STŘEDA 3.6. – DEN DVOUSTÝ ŠEDESÁTÝ PRVNÍ – TECHNICKÁ PAUZA

Dopoledne jsme chtěli pracovat na novém článku, ale objevil se zase ten problém s diskem (už ani nevím, jestli to byl ten samý nebo jiný), a tak se zase přesouvalo a zálohovalo, já psala dál a strávili jsme nad tím celý den. Náš hotýlek měl i další výhody, a sice termosku s horkou vodou, kafe 3 v 1 a vnutili jsme se i do ledničky s naším ovocem, takže těžká pohoda a nic nás netlačilo ven, až večer jsme si došli k zarostlé nádrži a levnějším stánkům, dali si výborné kari s mořskými plody, rýží a vývarem, nabrali rambutany a vyzkoušeli levnější odnož palačinky, kdy je měl strejda už udělané do zásoby, jen je rozpekl na kousku másla, a pak zabalil do papíru, za 8 bahtů. Na ochutnání ok, ale příště si radši počkám někam na tu pořádnou, banánovo-čokoládovou radost:-)

Po jídle jsme pokračovali v práci a vymýšleli nové řazení a filtrování článků na webu, skončili jsme někdy ve 2, takže to vypadá na další den v tomhle příjemném hotýlku. Možná, že jsme Kambodžu podvědomě trochu odsouvali, protože to je země, která jediná z regionu nám při první návštěvě až tak neučarovala… (kompletní fotogalerii a nedokončený deník z naší výpravy v roce 2009 najdete na našich starších stránkách)

ČTVRTEK 4.6. – DEN DVOUSTÝ ŠEDESÁTÝ DRUHÝ – PRACOVNÍ

Ani jsme se nepokusili balit a odjíždět, usedli jsme od rána k práci, když nám kromě aut, která byla slyšet, jak kdyby nám jezdila vedle hlavy, začali ještě dobráci nad stropem vrtat. V poledne jsme zaplatili další noc a vysloužili si novou várku studené vody, hodí se:-) Poobědvali jsme z vlastních zásob, povečeřeli tam, co včera (tentokrát skvělá smažená rýže po 30 bahtech), nakoupili “kazové” rambutany za 25b/kg (byly super) a zmrzku. Palačinkář dneska dělal čerstvé, přímo z těsta, no to mě po….:-(

Jinak po 4 dnech, kdy to bylo neustále na spadnutí, dnes konečně zabouřilo, i když jen asi 15 minut a vzduch to nijak extra neochladilo… Snad zítra, kdy už se konečně chystáme vyrazit, bude nějak rozumně:-) Ale teď už honem do postele, dopřát si aspoň rozumně dlouhý odpočinek, abychom byli ráno schopní konečně zase vyrazit na další cestu.

Download file: 14234.gpx