Před odjezdem v září 2014 se nás všichni ptali, kdy se hodláme vrátit. Kolegyně tipující to na 2 roky nám připadaly šílené, nicméně to byla hranice, kterou nám vytyčila i dohoda s Petrovým zaměstnavatelem (počítáno s rezervou). Vyjeli jsme a bavilo nás to čím dál tím víc, a když jsme po 6 měsících získali roční víza na Zéland, začalo to vypadat, že by 1,5 roku mohlo být minimum. No a vida, ani jsme se nestačili ohlédnout a dva roky utekly jako voda. Ten první, batůžkářský, byl plný intenzivního pohybu, stopování, stanování, objevování asijských zemí, kultur a kuchyní, splněný sen o nezávislém cestování. Jeho shrnutí najdete zde: (z)cesty jsou přesně rok na cestě …Do světa.. No a jak vypadal ten druhý rok, naprosto odlišný, se pokusíme nastínit nyní:-)
Obsah:
1. Asijský dojezd
Rok na cestě jsme oslavili v nádherné Sapě a do konce září potom dokončili naše putování po Vietnamu, zemi překrásné přírody, dokonalé kuchyně a nejmazanějších obchodníků na světě. Přechod do sousedního Laosu proběhl přesně v duchu našeho protestu proti okrádání turistů – na hranici v horách jsme si 30 km vyšlápli pěšky a ani celník se spoustou vymyšlených poplatků nás nerozhodil. Naopak on se zdál dost vykolejený, když jsme vznesli dotaz na nocleh a přípravu večeře přímo na celnici. Nabídkou společného jídla opovrhl a s výmluvou, že to za nás někdo zaplatil, nás poslal dál:-)
Laos, prozkoumaný již z předchozích let (podrobné informace o minulé akci najdete zde: Severní Thajsko a Laos 2013/2014), jsme vzali zrychleně, navštívili jsme hory na severovýchodě (Phongsali) a zastavili se v Luang Prabang na bezedné talíře na night marketu, kde jsme byli svědky toho, jak místní zvýhodňují bělochy před neoblíbenými a povýšenými Číňany. Poslední klasickou atrakci Laosu (kromě Gibbon Experience – moc drahá), jsme si odškrtli následně, když jsme absolvovali dvoudenní plavbu po Mekongu k thajské hranici. Pár dní v Thajsku jsme strávili léčebnou kúrou, když Petr ulehl v horečkách. Kvůli vyrážce padlo i podezření na horečku dengue, nakonec ji ale měly na svědomí nejspíš štěnice:-) To už jsme ale spěchali na jih země, neboť nám jednak končil bezvízový pobyt a druhak se blížilo velké shledání…
Night market a “sněz, co můžeš” večeře v laoském Luang Prabang
2. Dovolená s rodinou
Už na jaře projevili Ančini rodiče zájem shledat se s námi na společné dovolené v Asii, pak se přidala Petrova sestra Radka. Zvlášť rodiče nás překvapili – nejdál byli v Turecku, dlouhé lety nesnášejí a anglicky si zvládnou objednat kafe v restauraci – a najednou takový odvaz… Naplánovali jsme tedy podzimní termín a místo, kde se sejdeme – nám již dobře známý a osvědčený ostrov Langkawi v Malajsii (stránky věnované nejen našemu zasnoubení v Malajsii najdete zde: Malajsie, Singapur, Thajsko 2012/13).
My dorazili lodí z Thajska, bez problémů, jen byla mlha, že by se dala krájet. V Indonésii hořely pralesy kvůli palmovým plantážím a monzun, který by pomohl, měl zpoždění. Kouř způsobil ekologickou katastrofu na Sumatře, Borneu, v Singapuru i Malajsii, ale hlavně byl kvůli němu zrušen let rodičů z Kuala Lumpur na Langkawi. Jim tak vysněná dovolená začala životním stresem. Díky moderním technologiím (Skype), nezištné pomoci německých spolucestujících a vcelku vstřícným British Airways nakonec přečkali noc v hotelu a ráno za námi konečně doletěli.
Rodiče si trochu zvykli na horko, naučili se jezdit na skútru a večeřet indické placky. Společně jsme objevili snad všechny krásy ostrova – zlaté i černé pláže, osvěžující vodopády, dechberoucí vyhlídky i voňavé night markety. Vyjeli jsme si mezi rozsáhlé mangrovy i na okolní ostrůvky. Později dorazila Radka s přítelem Filipem, a tak se kolečko po zajímavostech roztočilo nanovo. A aby těch Čechů nebylo málo, tak jsme zde potkali sympatické cestovatele Tomáše a Petru (a vypili spolu nejedno orosené), a ze Zélandu přicestoval Petrův spolužák Míla s chilskou přítelkyní Cony, s nimiž jsme si vyměnili spoustu užitečných informací. Přímé spojení s ČR jsme také využili k dovozu/odvozu věcí, a tak jsme se cítili o něco lépe připraveni na další část cesty. Na Langkawi jsme strávili měsíc života, plný pohody, slunce, koupání, skvělého a levného jídla. Pár obrázků na ukázku najdete zde:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1001970593156785.1073741844.494719067215276&type=1&l=443d1f24cb
a pokud byste o dovolené na tomto rajském ostrově přemýšleli, můžete se podívat na našeho průvodce, anebo nás neváhejte kontaktovat s dotazy, máme ho projetý skutečně skrz naskrz. Několikrát:-)
Ančini rodiče nakonec neodolali dovolené v tropech, kterou jsme jim přichystali.
S Radkou a Filipem na nejkrásnější pláži ostrova – synchronizovat skok 4 lidí je ale nemožné:-)
3. Neplánované Bali
Na Langkawi nás také neminulo plánování další trasy. Rozpočet se povážlivě ztenčil, a tak jsme se rozhodli nákladnou Austrálii smrsknout na rychlý přestup v Sydney (s milým setkáním s Ančinou spolužačkou Luckou) a pokusit se na ní vydělat na Zélandu. Koupili jsme nejdříve velmi levné letenky na Bali, kterému jsme se původně chtěli spíš vyhnout, a z něj potom přímý let do Christchurch na Novém Zélandu. Vytoužená Indonésie nám tak zůstane také až na zpáteční cestu, ostatně v době monzunu bychom se tam asi trápili.
Bali nás mile překvapilo. Ano, je to past na turisty, ano, snaží se bělochy odrbat na každém rohu, ALE stačilo sednout na motorku a popojet z hlavních center a nezištná vřelost lidí se vrátila. Na Bali, plném Čechů, jsme strávili příjemné chvíle plné vyprávění s Terkou, Ančinou bývalou kolegyní, a jejími kámoškami na cestě po Indonésii. Pár dní před odletem nás u sebe nechali bydlet Pavel s Martinou (nasecestakolemsveta.cz), se kterými jsme se toulali po Hanoji, a pak Pavla potkali ještě jednou na Zélandu. Na letišti se naše cesty zkřížily s Pavlem Klegou, při začátku jeho kontroverzních prázdnin na Bali. Během dalšího měsíce jsme na skútru projezdili velkou část ostrova (včetně zlomení vlastního rekordu – 3 lidi + 2 krosny + 4 menší zavazadla na jednom stopnutném miniskútříku), byli svědky mnoha nádherných náboženských rituálů, ochutnali něco z pestré kuchyně a oči nám přecházely ze zeleně rýžových teras, tyrkysu moře i nezapomenutelných západů slunce.
Jeden z nejprofláklejších, ale též nejhezčích chrámů Bali – Besakih
4. Konec cesty, začátek další – Nový Zéland
Příjezdem na Nový Zéland v prosinci 2015 se začala psát nová kapitola našeho života a cestování. Zůstalo nám označení backpacker, ale všechno jsme naložili do koupeného auta se zabudovanou postelí, vyřídili formality (viz Jak na to? – Boj o IRD číslo na Novém Zélandu) a vydali se objevovat ostrovy maximálně nezávislým způsobem. Oficiálně jsme tím ukončili cestu “…Do světa 2014 – 2015“, jejímž cílem bylo dosažení Nového Zélandu, a začali nové dobrodružství s názvem “Pod Jižním křížem 2015 – 2017“.
Život v autě je na Zélandu nejlevnější a nejsvobodnější možností
Zéland pro nás byl velkým šokem – anglosasko-americká kultura nám sice byla bližší, ale také svým způsobem nudnější, méně exotická. Po 8 měsících v JV Asii nám tu byla pořád zima. Ceny, tak ty nás totálně zašlapaly do země. Velký problém nastal i s komunikací – ano, mluví se tu anglicky, jenže na nás až moc dobře, navíc s mnoha odlišnostmi, a tak byl každý kontakt s místními obrovskou výzvou.
☕ Podpořte nás kafíčkem!
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.
Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!
Úplně jinak to bylo při práci, hlavně na třešňových sadech – na léto se za česáním sjeli snad všichni zélandští Češi, takže nebyla nouze o pokec v mateřštině. Práce to byla náročná fyzicky (včetně střev), ale naprostý relax duše a dobrý pocit z viditelného výsledku. Peníze z třešní nám potom vystačily na čtvrt roku cestování. Když došly, vydělali jsme další na blumové farmě, kde jsme česali i balili do krabic. Obratem bohužel velká část výplaty padla za nové auto, neboť Ferda nám umřel a do služby byl povolán TukTuk.
Na čas se z nás stali cherry pickers, česači třešní
Všechno protivenství ale vždy zmizelo hned, jakmile jsme se rozhlédli po krajině. Ať už to byly ledovcové vrcholy jižních Alp, nebesky modrá jezera a řeky, jaké jsme ještě v životě neviděli, divoké moře a jím, dešti a větry bičované pobřeží, deštné pralesy s kapradinovými stromy, kde jsme si připadali jako v Cestě do pravěku, to všechno jakoby před námi někdo maloval a my se jen kochali. Vrcholem zdejších přírodních zážitků pak bylo každé setkání se zdejší faunou – tučňáky, lachtany, delfíny, koloniemi kormoránů i terejů, nebojácnými červinkami a pávíky. A mořská zvířátka nám poměrně často a zdarma zpestřovala jídelníček, když jsme si nalovili čerstvé mušle nebo ústřice.
Novozélandskou krajinu jako kdyby někdo nakreslil…
5. A nechcete se už vrátit?
Tuhle otázku slýcháme stále častěji a stále častěji ji klademe i sami sobě. Zůstáváme ale zatím také stále stejně rozpolceni – po takové době už nám chybí rodiny a přátelé, akce, které jsme rádi navštěvovali, i třeba nedělní domácí pečení, jenže cestování je prostě vášeň, která stále sílí, čím víc se ji člověk snaží naplnit. Navíc je to pro nás jedinečná příležitost toho spoustu poznat, naučit se, a pak to zkusit třeba i zúročit v dalším životě, nebo klidně už rovnou na cestě:-) Rádi bychom proto dokončili náš pobyt na Novém Zélandu se ctí – vyděláním nějakých zlaťáků na další putování a návštěvou sopek, které jsou zatím pod sněhem a bez speciální výbavy víceméně nepřístupné – a pak se vydali postupně směrem “domů”, ovšem rozhodně ne přímou cestou:-) Jako dluh z původní cesty nám zbyly minimálně Austrálie a Indonésie, které bychom moc rádi viděli, no a potom … kdoví?:-) Plány máme, ale zatím nebudeme prozrazovat a jsme sami zvědaví, co se nám nakonec podaří zrealizovat. Pokud jste zvědaví také, sledujte nás i nadále zde na webu, případně na facebookovém profilu zcesty.pa, a vše se včas dozvíte.
Děkujeme vám všem za přízeň a doufáme, že vás budeme bavit i nadále!
Mt. Egmont nebo-li hora Taranaki – zatím uvězněná pod sněhem
- Díl č.1 - (z)cesty jsou přesně rok na cestě ...Do světa
- Díl č.2 - Jaký byl druhý rok naší cesty...
- Díl č.3 - Do třetice všeho dobrého i zlého - 3 roky na cestě
Loading...
