Místo vydání: Kladno
Tentokrát vás vezmeme do lehce zapomenutého regionu Kolonjë v Albánii. Zažijete s námi cestu ospalým městečkem Ersekë, navštívíme společně památník tragického masakru v Borovë, podělíme se o zkušenost s eko bio obědem na farmě Sotira, prozkoumáme obří bunkry v Leskoviku a zrelaxujete u sirných pramenů u řeky Sarandoporos. Celou cestu nás budou doprovázet úchvatné výhledy na albánskou krajinu, včetně krásné řeky Vjosa.
Čtvrtek 14. 7. – ERSEKË – LESKOVIK – SARANDOPOROS
V 6:45 mě budí močák a ze stanu vyhání vedro, Petíka taky, Kuba vyleze chvilku po 7. Dáme venku snídani, je jasno a s větrem příjemně. Prý velký vítr způsobil i ochlazení moře. Někdy v půl 9 dáváme sbohem jezeru a jedeme dál. Dneska to bude spíš o jízdě a kochání se – čeká nás region Kolonjë, zvláštní oblast podél řeckých hranic. Budeme se pohybovat docela vysoko, ovšem stále by se dalo říct údolím, které lemují ještě vyšší horské hřbety. Mohutný Gramoz na albánsko-řecké hranici dosahuje výšek k 2500 m. n.m. Za nás je to asi nejvíc zapomenutý region Albánie, co jsme vůbec viděli, a ani do budoucna se to tu nerýsuje jinak – z Korçë na jih do Përmetu totiž otevřeli novou, přímější a rychlejší silnici přes hory, a tak z cesty, kterou si dnes dáme my, zůstane už tuplem spojnice hlavně pro vesnice, které leží přímo na ní… Tak se pohodlně usaďte a jedeme!
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Silnice je navzdory ohlasům dobrá, krajina kolem je takový totální venkov – políčka, sady, oslíci. První zastávku děláme v městečku Ersekë. A to vám povíme, to je teprve konec světa:-) My jak jsme zvyklí být většinou někde mimo civilizaci, tak si původně myslíme, že se tu zastavíme na něco k snědku a třeba ledovou kávu, ale po prvních několika krocích nám začíná být jasné, že ani náhodou:-) Najdeme sice nějaký levnější fast food, ale to nás ani moc neláká (navíc minimálně zvenku to vypadá jak vchod do 4. cenové…). Jediné „živo“ tu představují maličké sámošky, kde ale většinou nemají žádné ceny. Všude prodávají ženské. Když je někde nějaký „café bar“, sedí u něj několik chlapů a srkají svojí skleničku čehosi. Sen o ledovém kafi se rozplývá asi tak u třetího baru… Usoudíme, že v tomhle městě prostě chlapi vysedávají v barech a ženský prodávají v sámoškách. Ženský to štve, a tak jsou nepříjemné na každého, kdo k nim vkročí (zvlášť, když se jim navíc pokouší udat natrženou bankovku:-)). Dědové nevysedávají v barech, ale před nemocnicí, aby to měli blízko. My tam parkujeme, tak to víme:-) Jsou tam ti stejní, když přijedeme, jako o dvě hodiny později, když odjíždíme:-) Jedinou čestnou výjimkou je pan pekař, který se na nás ještě navíc hezky směje a má ještě teplý chlebík. Ale třeba jsme úplně mimo a zdejší mužská populace sedí v barech jenom přes poledne, aby si odpočala po celém dopoledni tvrdé práce někde na poli. Kdo ví?:-)
Kromě divných café barů a malých sámošek si obejdeme v Ersekë ještě docela velké náměstí, relativně i upravené. Stojí tu muzeum Ersekë, kde se dají vidět různé předměty národopisného charakteru a dozvědět se něco o historii regionu Kolonjë. Nás víc zaujmou graffiti po okolí – vlastně je to tady nakonec asi to nejzajímavější:-) Nu, ale je čas popojet z této ospalé díry zase někam dál:-)
Ersekë a její okolí může být perfektním výchozím bodem pro výlety do okolních hor a navzdory tomu, že jde o poměrně “zapadlý” region, tak ubytování se tu dá najít velmi pěkné. Jen omrkněte nabídku a vydejte se na pár dní relaxovat do lůna přírody…
Kvalita cesty se o něco zhorší, ale nic, co by se nedalo normálně jet. Uděláme si kratší pietní zastávku ve vesnici Borovë, jenom ze zajímavých míst regionu Kolonjë. Když sem přijíždíme, míjíme se s českým autem. A o chvilku později, když už jsme zaparkovaní, se kolem nás proženou dva české obytňáky. A to jsou vlastně chvíle, kdy jsme na Čechy docela hrdí – nenecháváme se zastrašit horší cestou a s chutí objevujeme i úplně zapadlé kouty cizích zemí, nad kterými by jiní ohrnovali nos:-)
Mezi několika pahorky, na nichž se rozkládá vesnice Borovë, je jeden umělý. V jeho nitru se skrývá muzeum, nyní zavřené, a vršek je památníkem smutných událostí, které se tu odehrály. Téhle vesnici by se totiž klidně mohlo říkat „Albánské Lidice“.
Památník masakru v Borovë
Borovë – vesnice, která tu dnes stojí, je zcela nově vybudovaná. Ta původní totiž padla v roce 1943 za oběť německým nacistům. Oblast Kolonjë bývala za 2. světové války nárazníkem nejprve mezi řeckými a italskými vojsky, později (po kapitulaci Itálie), když Albánii okupovali Němci, se stala jedním z center partyzánského odporu – díky divokým horám v okolí. Když tudy v červenci 1943 táhl německý konvoj po operacích v Černé Hoře dál do Řecka, byl nedaleko Borovë napaden partyzánskými jednotkami. Zprávy o jeho škodách a počtu obětí se různí. Každopádně zbytek vojska pokračoval do svého cíle a po nahlášení útoku byla z Řecka na místo vyslána trestná výprava. Když 6. 7. 1943 dorazila do Borovë, našla ve vesnici převážně staré lidi, ženy a děti – celkem 107 osob. Nacisté doslova srovnali Borovë se zemí, domy vypálili, lidi postříleli nebo zavřeli do kostela, který pak také zapálili. Nezůstalo tu vůbec nic. Událost je známá jako masakr v Borovë.
Památník je zajímavý – má představovat hřbitov, kde je vztyčený kamenný kvádr za každého, kdo tu ten den padl. Jakmile člověk zjistí, co ty vztyčené kameny znamenají, chodí se mu mezi nimi těžce, i když fyzicky pohřbený tu samozřejmě nikdo není. Kulatý prostor je obehnaný zdí s dramatickými plastikami vojáků mířících na dav vyděšených žen, apod. Měli jsme tu úplně stejně tísnivý pocit, jako u památníku obětí v Lidicích – sousoší stařen, žen a dětí – který máme z domova „za humny“. A úplně stejně nesmyslná a krutá nám tahle událost připadá. Časově je dělí téměř přesně 1 rok.
Brrr, i ve zdejších 40 °C nám tu běhá mráz po zádech, a tak radši popojedeme. Projíždíme údolíčko kolem vesnice, a pak se plazíme tak různě furt zatáčkami, chvíli do kopce, chvíli z kopce – typickou krajinou Kolonjë. Po několika kilometrech stavíme na farmě Sotira, která se nachází naprosto uprostřed ničeho, ale přesto je chválená pro svoje eko bio jídlo (a mimo jiné se tu dá i ubytovat). Rozhodneme se taky vyzkoušet oběd na eko farmě, usadíme se v krásném zahradním altánu hned vedle sádek se pstruhy, kolem pobíhají slepice a kačeny, a my chvíli studujeme nabídku. Ceny a ne moc velký výběr nás trochu zarazí, ale nakonec objednáme grilovanou rybu (700 lek), grilovaná žebra (700 lek), grilovanou zeleninu a hranolky.
Farma Sotira
Zeleninu a hranolky samozřejmě donesou o půlhodiny dřív než zbytek, a jak na to čekáme, tak první porce vystydnou. Kuba zatím dovádí na hřišti a se mnou i na trampolíně. To už se ale nese i zbytek objednávky a je čas zasednout ke stolu. Žeber nám na stole přistane malinkatý talířek, jsou asi skopový a masa je na nich prdprd nic. Jsme trochu zklamaní, ale bohatě nám to vynahrazuje pstruh ze sádky, ten je prostě skvělý. Kubovi se dělají boule až za ušima a i my si pochutnáme a najíme se dosyta. Necháme tu dohromady 2000 lek a můžeme spokojeně pokračovat v cestě.
Asi o 2 km dál stavíme u studánky, nabíráme zase plný barel a usazujeme se vedle silnice na louku, kde si dopřejeme ještě zákusek – melouna. Celého. Zbyde i na vosy, mravence a stádo polodivokých koní opodál. Kuba pak upadne do bezvědomí a my jedeme asi 20 km přes hory a doly Kolonjë (s výhledem na ještě vyšší hory – štíty jak někde v Dolomitech).
Když se překodrcáme přes hory a objeví se před námi civilizace, říkáme si, že je to jenom nějaká vesnice, co projedeme a budeme hned pokračovat. Pak náš pohled ale něco zaujme a usoudíme, že je potřeba se tu trochu zdržet. Před námi je totiž městečko Leskovik.
Leskovik je městečko, co hodně mate – po průjezdu liduprázdnými horami má člověk pocit, že vjíždí do velkoměsta. Když se v něm skutečně ocitne, zjistí, že je to vlastně dost zapadákov. Ale stačí se tu porozhlédnout a něco si o tomhle místě přečíst, a najednou vám přijde Leskovik zase o něco větší a zajímavější:-) …..
Leskovik je malé městečko nacházející se 8 km od řecké hranice pod horou Melesin. V době Osmanské říše sloužil Leskovik jako letní sídlo pro bohaté obyvatele. Později se stal významným centrem pro súfijský řád Bektašíja, jehož pozůstatky, modlitebny tekke, lze nalézt v kopcích obklopujících město. Leskovik nabyl významu během řecké občanské války, kdy si zde zbudovaly důležitou základnu komunistické jednotky.
Během druhé světové války se Leskovik ocitl na frontě a jeho populace se zmenšila. Po pádu komunismu se město dále vylidňovalo.Leskovik se pyšní bohatou vinařskou tradicí, která sahá až do Osmanské éry. Vinice, nacházející se v nadmořské výšce 550-700 metrů, produkují jedny z nejlepších hroznů v Albánii. Za komunistické éry byly vína Mavrud a rakije z Leskoviku určeny výhradně pro elitu. Dnes Leskovik láká turisty na termální prameny Llixhat e Vromoneros a palírnu Melesin Distillery, která vyrábí gin a rakiji. Město je ideální zastávkou na trase mezi Përmetem a Korçou.
V Leskoviku se nacházejí i pozůstatky z komunistické éry, jako například brutalistické bytové domy. Za městem lze objevit i opuštěné bunkry z období studené války, které sloužily komunistickým jednotkám pro výpady do Řecka. Vnitřek bunkrů údajně skrývá nástěnné malby s vojenskou tematikou.
V tomhle pohádkovém údolí obklopeném horami se určitě můžete na pár dní ubytovat a užít si zdejší specifickou atmosféru nebo vyrazit si protáhnout kosti na okolní kopce. Nabídka ubytování je i tady pestrá.
Vesničku Leskovik, kdysi také jedno z lokálních správních center ležící 8 km od řeckých hranic, jsme původně měli jen projet, ale v mapě i při příjezdu nás zaujaly enormně velké bunkry na jejím okraji. Za 2. sv. války tudy procházela fronta a během řecké občanské války zde byla velká základna komunistických jednotek, ale kdo tu postavil bunkry, se nám prostě dohledat nepovedlo…
Bunkry v Leskoviku
Kolem krásného kostela se snažíme dostat k bunkrům, ovšem uzoučké uličky se čím dál tím víc mění na polní cesty s rigoly a uvolněnými balvany, kde to chvíli vypadá, že zničíme další kus podvozku (přeci jenom, od roztrhání ochranných plastů u Bobijaško oka je náš podvozek vystaven plné nepřízni balkánských cest). Ale prostě nám to nedá – dokonce ani v Albánii, kterou praštěný Hoxha naplnil bukry až moc, jsme takhle velké ještě neviděli… Projdeme se kolem, velká železná vrata jsou zamčená. Jejich křídla na sebe úplně nedoléhají, ale uvnitř je stejně tma, vidět tam nic není. Rozloučíme se s oslíky, co se pasou okolo, zastavíme na fotku kostela, a zbytek vesnice už pak projedeme naráz. Na návsi posedává celkem dost strejců nad odpoledním kafem, pár se jich na nás usměje.
My překonáme poslední dnešní horský hřeben, čímž se dostáváme na jih regionu Kolonjë, a když zase trochu klesneme, ocitáme se prakticky na řecké hranici, u řeky Sarandoporos. A to je náš další dnešní cíl, neboť by na ní zase měly být nějaké sirné prameny. A ty my máme rádi:-)
Silnice i cesta k nim je mnohem lepší, než jsme čekali – velké díry na cestě jsou čerstvě zasypané a uježděné, musíme zdolat jeden malý brod a trochu horší výjezdy kolem něj, ale jinak pohoda. U dalšího velkého brodu už se ale zarazíme a necháme auto odpočívat ve stínu pod stromem, a když se Kuba vzbudí, tak bereme „kaňoningovou výbavu“ (plavky a boty do vody) a pokračujeme kousek korytem řeky, asi tak půl km. Parkují tam už 3 auta, hluční mladíci v jednom z nich akorát odjíždějí a zůstanou tu dva dědové naložení v sirném bazénku a dvě babky na ně čekající opodál pod stromem.
Sirné prameny Sarandoporo
Jedna nás asi chce varovat, že dál je hloubka a nejde tam jít, ale to neví, že my jsme připraveni na všechno. Nakonec to tak žhavé není. Jdeme kus kaňonem, který je docela široký a dlouhý jen asi 200 m, někde uprostřed jím prochází albánsko-řecká hranice. Vody je tu maximálně po kolena, ale v některých místech teče docela prudce. Dojdeme asi do půlky, kde je větší jeskyně, odkud vytéká jeden z pramenů. Sirné usazeniny malují povlaky na kamenech. Nikam hluboko do jeskyně se jít nedá, a tak si prohlédneme vnitřní jezírko a vydáme se houpavým, kachním krokem zase zpátky.
Babi i dědové už jsou fuč a nám se dost zamlouvá to vzdálenější jezírko, nebo spíš tak uměle postavená vana, kterou napájí pramen vytékající zpod skály. Tunel a menší jeskyňky za ním prozkoumáme, a pak se na chvíli naložíme do jezírka. Naskáčeme tam nahatí a nasajeme trochu síry jako správní pekelníci, ale voda je jenom o trošku teplejší než řeka, takže na extra dlouhé vysedávání to není. Nevadí, aspoň dneska ještě popojedeme:-) Kuba ve vodě řádí, pak si chvíli odpočineme a uschneme venku, Petík zadroní a vyrážíme zpátky. K autu pohoda, ještě prozkoumáváme postranní prameny a modré jezírko, auto čeká hezky uklizené ve stínu. Statečně pak vyjedeme všechny nástrahy cesty, brod i klouzavé svahy, a rychle frčíme směr Përmet.
Jsme ztraceni mezi albánským a řeckým pohořím i signálem, bez dat, tak jedeme kus podél řecké hranice a jenom se kocháme výhledy. Pod námi teče parádní řeka Vjosa, přes ní vedou občas brutus mosty. Stavíme na jedné vyhlídce a čumíme jak péra z gauče. Vjosa je prostě láska. Už tu o ní několikrát byla řeč a rozhodně ještě bude, protože za nás to je jedna z nejkrásnějších řek Evropy. Zcela oprávněně bylo nedávno její povodí zapsané na seznam UNESCO a vyhlášeno národním parkem.
Vyhlídka nad řekou Vjosou
Nakonec chvíli po 21 h přijíždíme na parkoviště u termálních pramenů u Përmetu. V šeru vidíme jednu českou SPZku vedle druhý, je to tu jak na Slapech. Zaparkujeme kus od baru, rychle udělám večeři, Kuba padne jak podťatej, my ještě chvíli pracujeme a pak taky odpadneme. Zítra si tu po dnešní dlouhé jízdě dáme voraz a pořádně zarelaxujeme…
Nejčastější dotazy
Region Kolonjë se nachází na jihovýchodě Albánie, podél hranic s Řeckem. Je to hornatá oblast s divokou přírodou a malebnými vesničkami. Je to méně navštěvovaná oblast Albánie, která si zachovala svůj autentický ráz. Kolonjë je ideální destinací pro cestovatele, kteří hledají klid a pohodu v panenské přírodě, ovšem tento region je bohatý i na kulturní památky.
Borovë je vesnice v regionu Kolonjë, která je známá tragickým masakrem z roku 1943, kdy nacisté vypálili celou obec a povraždili její obyvatele. Dnes je zde památník obětem. Návštěva památníku je silným zážitkem, který připomíná hrůzy války. Vesnice samotná je nově postavená.
Ersekë je malé, ospalé městečko v regionu Kolonjë. Naleznete zde muzeum na hlavním náměstí a několik kaváren a obchodů. Muzeum nabízí expozici o historii a kultuře regionu. Ersekë může sloužit jako základna pro výpravy do okolních hor.
Sirné prameny se nacházejí u řeky Sarandaporos, poblíž řeckých hranic. Dostanete se k nim autem, cesta je dobře značená. Zastavíte tam, kam vaše auto dojede, a pak krátkou procházkou podél řeky dojdete až na místo, kde jsou vybudované kamenné bazénky napájené sirnými prameny. Další prameny pak vytékají zpod skal rovnou do řeky. Koupel v sirných pramenech je osvěžující a má blahodárné účinky na pokožku.
V letních měsících je v regionu Kolonjë horko a sucho. Teploty se mohou pohybovat okolo 40 °C. V zimě je zde chladněji a může sněžit. Nejlepší doba pro návštěvu regionu Kolonjë je na jaře nebo na podzim, kdy tu vládne příjemné počasí.
Ceny v regionu Kolonjë jsou nižší než v turisticky exponovaných oblastech Albánie. Ubytování, stravování a další služby jsou cenově dostupné. V menších vesnicích a obchodech se často platí v hotovosti. Je vhodné mít u sebe menší bankovky.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 1151 m
Min elevation: 263 m
Average speed: 37.81 km/h
Total time: 11:43:52
Loading...
