Ukrajina je největší vnitrozemskou zemí Evropy, která v sobě skrývá neuvěřitelnou hloubku, rozmanitost a duši, již nelze plně pochopit z novinových titulků. Je to země zlatavých pšeničných polí pod širým nebem, hlubokých pravoslavných tradic, majestátních hor i hrdých a nesmírně pohostinných lidí. Pro české cestovatele má tato východoevropská země zcela specifické kouzlo – je nám totiž kulturně i geograficky blízká, a přesto v sobě stále nese závan nespoutané exotiky a opravdového dobrodružství. Ukrajina zkrátka nabízí hluboké příběhy, které se vám vryjí pod kůži.
Bělorusko 
Maďarsko 
Moldavsko 
Polsko 
Rumunsko 
Rusko 
Slovensko Společná historie, kterou s touto zemí sdílíme, je neobyčejně silná a živá. V období mezi světovými válkami (1919–1939) byla totiž dnešní Zakarpatská oblast jakožto Podkarpatská Rus oficiální součástí první Československé republiky. Toto období zanechalo v regionu nesmazatelnou stopu, která je patrná na každém kroku. Českoslovenští architekti a inženýři zde tehdy vybudovali moderní infrastrukturu, úřady, školy i celé rezidenční čtvrti. Kromě architektury nás s touto oblastí spojuje také literatura – málokterý Čech by neznal román Ivana Olbrachta o zbojníkovi Nikolovi Šuhajovi, který se odehrává v zapadlých karpatských údolích. Propojení české a ukrajinské kultury je tak mnohem hlubší, než by se mohlo na první pohled zdát.
Obecně je Ukrajina zemí obrovských kontrastů, kde vedle sebe koexistuje moderní evropský životní styl a tradiční venkovský způsob života, který v mnoha oblastech jako by zamrzl v čase. Od historického a kavárenského Lvova přes monumentální Kyjev až po divoké karpatské hřebeny nabízí tato země nepřeberné množství zážitků. Cestovatele zde vždy provází upřímná pohostinnost místních lidí a vynikající tradiční kuchyně. Jídla jako poctivý boršč, taštičky varenyky plněné bramborami či višněmi nebo tradiční šašliky na dřevěném uhlí představují dokonalé kulinářské zážitky, které jsou navíc pro zahraniční návštěvníky cenově velmi dostupné.
Naše vlastní putování, které jsme většinou začínali už na Slovensku, směřovalo právě do této historicky spřízněné Zakarpatské oblasti, kde jsme strávili nezapomenutelné chvíle. Naší první zastávkou byl Užhorod, administrativní centrum regionu. Procházeli jsme se zde po nejdelší lipové aleji v Evropě podél řeky Už a s úžasem obdivovali čtvrť Galago (známou jako Malá Praha), kterou v meziválečném období vybudovali naši architekti v nezaměnitelném stylu funkcionalismu a art deco. Jen o kousek dál jsme navštívili Mukačevo, jemuž dominuje majestátní hrad Palanok, tyčící se na bývalém vulkanickém kopci nad městem. Tento hrad, který v minulosti bránil hranice mnoha říší, v sobě nese tajuplnou atmosféru středověkých bitev.
Z měst jsme brzy zamířili hlouběji do karpatských lesů, kde na nás čekala legendární Koločava. Toto místo je pro české turisty doslova poutním místem. K vidění je zde hrob Nikoly Šuhaje, skanzen staré karpatské vesnice a dokonce i muzeum zřízené v budově bývalé české školy, kde jako by se zastavil čas v roce 1930. Posezení v místní četnické stanici nad sklenkou piva bylo dokonalým návratem do minulosti. Dokonce nás tu nechali přespat v době, kdy se pokoje pro hosty teprve stavěly. Jen kousek od Koločavy jsme obdivovali jezero Siněvir, kterému se přezdívá „Mořské oko Karpat“. Toto největší horské jezero na území, jakým je Ukrajina, obklopené staletými smrky a opředené tajuplnými legendami o nešťastné lásce, nás okouzlilo svou tichou a melancholickou krásou.
Skutečným vrcholem našich cest však byly přechody zdejších travnatých horských hřebenů – polonin. Ty jsou totiž jako stvořené pro někoho, kdo si chce užít “horský trek”, ale nemá fyzičku na to, aby lezl po skutečných horách:-) Absolvovali jsme neuvěřitelně osvobozující treky přes poloniny Boržava, Piškoňa a neúspěšně jsme se pokusili o Krásnou – třeba někdy příště. Tyto nekonečné travnaté pláně bez plotů a civilizace, kde se prohánějí jen stáda koní a ovcí, nabízejí pocit absolutní svobody, jaký už v přelidněných českých horách téměř nelze zažít. V létě jsou tyto hřebeny navíc poseté miliony borůvek, které jsme sbírali přímo u cesty.
Po dnech strávených náročnou turistikou jsme si dopřáli zasloužený odpočinek na samém jihu regionu v městečku Solotvino, které je proslulé svými slanými jezery. Koupání v této extrémně slané vodě, která vás bez jakéhokoliv úsilí nadnáší na hladině podobně jako Mrtvé moře, bylo dokonalou tečkou za naším dobrodružstvím na Podkarpatské Rusi. Ukrajina se nám zkrátka zapsala do srdce jako země divoké svobody a nostalgických návratů.
Napsat komentář