Severní Makedonie je jednou z nejméně objevených, ale zároveň nejkrásnějších zemí celého Balkánu. Tento vnitrozemský stát, ležící na starověké křižovatce obchodních a kulturních cest, nabízí neobyčejnou koncentraci přírodních krás, bohaté historie a upřímné pohostinnosti. Je to země zalitá sluncem, kde čas plyne tak nějak pomaleji a kde se návštěvníci mohou nechat unést vůní pečených paprik, zvukem tradiční hudby a klidem hlubokých jezer. Severní Makedonie je zkrátka skrytým klenotem, který čeká na své plné objevení.
Albánie 
Bulharsko 
Řecko 
Srbsko 
Kosovo Kulturní dědictví, které v sobě Severní Makedonie ukrývá, je výsledkem tisíciletého prolínání různých civilizací. Své nesmazatelné stopy zde zanechali staří Řekové, Římané, Byzantinci i Osmané. Právě toto prolínání křesťanského pravoslaví a islámu dodává zemi její jedinečný kolorit. V makedonských městech lze vedle sebe spatřit staleté pravoslavné kláštery s drahocennými ikonami a osmanské mešity, lázně či staré bazary, kde se stále čile obchoduje. Místní lidé jsou nesmírně hrdí na svou historii a tradice, což se projevuje v jejich pověstné vřelosti a ochotě podělit se s cizinci o to nejlepší, co mají.
Z hlediska přírodních krás je Severní Makedonie zemí převážně hornatou, protkanou hlubokými říčními údolími a třemi velkými tektonickými jezery. Zdejší národní parky chrání jedny z nejstarších lesních ekosystémů v Evropě. Přírodní bohatství jde ruku v ruce s vynikající gastronomií, která je plná slunce a čerstvých surovin. Tradiční makedonská jídla, jako je tavče gravče (zapékané fazole v hliněné nádobě), čerstvý ajvar, šopský salát s místním slaným sýrem nebo skvělé jehněčí maso, představují dokonalou fúzi středomořských a balkánských chutí. To vše se ideálně doplňuje s vynikajícím makedonským vínem nebo tradiční rakijí.
Severní Makedonie je pro nás srdeční záležitostí i z dalšího, čistě soukromého důvodu. Právě sem jsme se vypravili na sklonku léta 2019 – v době, kdy už jsme se 7 měsíců připravovali na příchod nového člena rodiny. Táhnout batoh na zádech i na/v břiše už nebylo moc snadné, a tak byla cesta pozvolnější, a rozhodně jsme uvítali společnost mladého německého páru, který jsme si původně stopli na jeden přejezd, ale pak společně strávili hned několik dní. Projeli jsme několik lokalit západní poloviny země (+ Bělehrad a Niš v Srbsku) a Severní Makedonie nám přirostla k srdci. I proto jsme se sem vrátili o 3 roky později, během čtyřměsíčního roadtripu Balkán 2022.
Během obou našich cest pro nás byl největším magnetem ikonický Ohrid. Stejnojmenné starobylé město i křišťálově čisté Ohridské jezero nás naprosto okouzlily. Procházeli jsme se uličkami plnými kamenných kostelů, z nichž ten nejznámější, svatý Jovan Kaneo, se tyčí na skále přímo nad průzračnou hladinou. Od Ohridu to není daleko strmým stoupáním do národního parku Galičica. Tento horský masiv nabízí dechberoucí výhledy, kdy máte jako na dlani obě obří makedonská jezera najednou. Po přejezdu hřebene jsme sestoupili k méně obydlenému a klidnějšímu jezeru Prespa. Toto jezero, obklopené rákosím a sady, jsme měli možnost prozkoumat z obou stran – jak z té makedonské, tak i z divoké albánské strany, kde život plyne ještě o poznání prostěji.
Naše putování nás zavedlo také do hlavního města. Skopje je městem neuvěřitelných kontrastů. Na jedné straně nás překvapila megalomanská moderní výstavba plná obřích mramorových soch z projektu Skopje 2014, na druhé straně nás naprosto nadchla stará čtvrť Čaršija – dochovaný osmanský bazar plný úzkých uliček, čajoven a vůně kebabů. Jen kousek za branami hlavního města jsme pak navštívili úchvatný kaňon Matka. Plavba lodičkou po smaragdově zelené řece Treska mezi strmými skalními stěnami, spojená s návštěvou jeskyně Vrelo, patřila k našim nejkrásnějším přírodním zážitkům v zemi.
Dále na jihu jsme navštívili města Prilep a Bitola, z nichž každé má zcela odlišnou atmosféru. Prilep, obklopený tabákovými poli a bizarními žulovými skalami, nás přivítal svou poklidnou náladou. Můžete zde vystoupat k ruinám Markova hradu (Markovi Kuli), odkud je fantastický výhled na celé okolí. Bitola nás naopak okouzlila svým elegantním evropským šarmem. Procházeli jsme se po slavné pěší zóně Širok Sokak, lemované neoklasicistními budovami a kavárnami, a nedaleko města jsme obdivovali zachovalé mozaiky v antickém nalezišti Heraclea Lyncestis.
Při našich cestách jsme se nevyhnuli ani divoké pohraniční krajině kolem města Debar s jeho hlubokým jezerem a údolím řeky Radika. Kempování v národním parku Mavrovo, u stejnojmenného jezera, nám dodalo energii, kterou potřebovali 3 cestující, z nichž se jeden jenom nosí:-) Zdejší horská krajina s hlubokými lesy a travnatými hřebeny nás nadchla svým klidem. Nejsilnějším vizuálním zážitkem pro nás v této oblasti byla návštěva napůl zatopeného kostela svatého Mikuláše, který tajuplně vyčnívá z hladiny Mavrovského jezera a dokonale tak dotváří melancholickou krásu této drsné horské oblasti na západě Severní Makedonie.
If you see this after your page is loaded completely, leafletJS files are missing.
Průjezd Severní Makedonií: jeskyně Pešna a tabák, kam se podíváš
Napsat komentář