Lichtenštejnsko je jedním z nejmenších, ale zároveň nejpozoruhodnějších států na naší planetě. Tento malebný alpský mikrostát, vklíněný do úzkého koridoru mezi Švýcarskem a Rakouskem, měří na délku pouhých 25 km a na šířku v nejširším místě necelých 12 km. Přesto však dokáže každému návštěvníkovi vyrazit dech svou koncentrovanou krásou a rozmanitostí. Je to země dramatických horských štítů pohoří Rätikon, které se tyčí nad malebným údolím řeky Rýn, středověkých hradů strážících prastaré obchodní stezky a neuvěřitelného klidu, který v dnešní uspěchané Evropě působí jako balzám na duši.
Fráze a předpověď počasí
Lichtenštejnsko je navíc jedním ze dvou států na světě, které jsou takzvaně dvojnásobně vnitrozemské (všechny jeho sousední státy jsou rovněž vnitrozemské), což mu dodává punc určité exkluzivity, tajuplnosti a izolovanosti od okolního shonu.
Tento ministát má neobyčejně bohatou historii, která je úzce spjata s knížecím rodem Lichtenštejnů, jenž zemi vládne dodnes. Politické uspořádání je zde unikátní – jedná se o konstituční dědičnou monarchii, kde má však vládnoucí kníže stále velmi silné pravomoci, včetně práva veta, což je v dnešní demokratické Evropě naprostá rarita.
Přestože Lichtenštejnsko v minulosti čelilo chudobě a silným politickým tlakům, po druhé světové válce se díky reformám a celní unii se Švýcarskem dokázalo vypracovat v jednu z nejbohatších, nejstabilnějších a technologicky nejvyspělejších zemí světa. Mnoho lidí si jej spojuje výhradně s bankovnictvím, nízkými daněmi nebo slavnou tradicí vydávání vzácných poštovních známek, ale realita je mnohem pestřejší. Místní kultura v sobě nese silné alpské tradice, které se prolínají s moderním uměním. Zdejší obyvatelé mluví specifickým alemanským dialektem němčiny a velmi si zakládají na své suverenitě, čistotě a těsném spojení s přírodou.
Prozkoumávání země mimo hlavní centrum nabízí překvapivě rozmanité možnosti a aktivity pro všechny typy cestovatelů. Na jihu, v obci Balzers, lze obdivovat majestátní hrad Gutenberg, který se tyčí na samostatné skále a působí jako vystřižený z pohádky. Nad údolím Rýna se zase klikatí silnice do Triesenbergu, rázovité vesnice založené ve 13. století přistěhovalci z hnutí Walserů, kde se nachází i zajímavé vlastivědné muzeum. Odtud silnice pokračuje horským tunelem do osady Steg s tradičními dřevěnými chalupami a klidným jezerem Gänglesee, a nakonec do horského střediska Malbun, které je v zimě vyhledávaným rájem lyžařů a v létě výchozím bodem pro vysokohorskou turistiku.
Pěší turisté mohou vyzkoušet legendární stezku Fürstensteig, která je vytesaná přímo do skalních stěn a nabízí adrenalinové zážitky s panoramatickými výhledy na švýcarské i rakouské Alpy. Pro ty, kteří chtějí Lichtenštejnsko poznat opravdu důkladně, je k dispozici 75 km dlouhá turistická trasa “Lichtenštejnská stezka” (Liechtenstein-Weg), která spojuje všech 11 obcí knížectví a představuje jeho nejkrásnější zákoutí.
Naše vlastní cesta do této kapesní monarchie směřovala samozřejmě do jeho hlavního města, kterým je Vaduz. Toto městečko s necelými 6000 obyvateli nás hned po příjezdu překvapilo svou klidnou, téměř komorní atmosférou. Centrum města, zejména pěší zóna Städtle, je moderní a plné zajímavých architektonických prvků, jako je budova zemského sněmu nebo umělecké muzeum Kunstmuseum Liechtenstein. Během procházky městem jsme nemohli minout ani slavné poštovní muzeum (Postmuseum) a klenotnici (Schatzkammer), která ukrývá knížecí korunu. Na okraji centra nás pak okouzlil historický dům Rotes Haus (Červený dům) s charakteristickým stupňovitým štítem a přilehlou vinicí. Přestože zde pulzuje politický a hospodářský život celé země, člověk se tu cítí spíše jako v malebném lázeňském městečku než v metropoli finančního světa.
Naším hlavním cílem však byl knížecí hrad Vaduz, který se pyšně tyčí na zalesněném kopci přímo nad městem a tvoří jeho dominantu. Cesta k němu vede příjemným stoupáním po vyhlídkové stezce skrze les a nabízí několik zastavení s informačními tabulemi o historii knížectví Lichtenštejnsko a jeho panovnících. Během výstupu se nám z vyhlídky Känzeli otevřel nádherný pohled na celý Vaduz pod námi. Samotný hrad Vaduz slouží jako oficiální rezidence knížecí rodiny, což znamená, že jeho vnitřní prostory nejsou běžně přístupné veřejnosti. Jedinou výjimkou je 15. srpen, státní svátek, kdy knížecí rodina otevírá zahrady hradu a zve všechny obyvatele i návštěvníky na sklenku vína a pivo zdarma, což jen dokazuje rodinnou atmosféru této malé země.



Napsat komentář