Olověná mešita, v albánštině známá jako Xhamia e Plumbit, představuje jednu z nejvýznamnějších historických staveb v celé Albánii. Najdeš ji na jižním okraji města Shkodër (Skadar), přímo pod strmým kopcem, na kterém se tyčí známá pevnost Rozafa. Tato poloha v rovině u soutoku řek Drin, Kir a Buna dává místu zvláštní ráz. Mešita nestojí v rušném centru moderního města, ale je obklopena loukami a zahradami. Díky tomu zde panuje klid, který ostře kontrastuje s rušným městským životem jen o pár kilometrů dál. Když k ní přicházíš, uvidíš stavbu, která na první pohled připomíná klasické chrámy z Istanbulu.
Architektura této památky je v kontextu Albánie naprosto výjimečná. Byla postavena v letech 1773 až 1774 a její vznik inicioval místní paša Mehmet Bushati z vlivného rodu Bushatliů. Projektant se zjevně inspiroval stylem slavného osmanského architekta Mimara Sinana. Ten navrhl například Modrou mešitu v Istanbulu. Na rozdíl od mnoha jiných albánských mešit má tato stavba uzavřené nádvoří s arkádami, což je prvek typický spíše pro arabskou než osmanskou architekturu na Balkáně. Střechy kupolí byly původně pokryty silnými pláty olova. Právě tento materiál dal mešitě její jméno. Během první světové války však rakouská armáda, která oblast okupovala, velkou část olova strhla a roztavila na munici. Dnes jsou kupole pokryté modernější krytinou, ale název už stavbě zůstal.
Historie, která přežila režim i blesky
Historie mešity je plná dramatických zvratů. V roce 1967 vyhlásil komunistický diktátor Enver Hoxha Albánii za první plně ateistický stát na světě. Následovalo masivní ničení kostelů a mešit po celé zemi. Olověná mešita měla tehdy štěstí. V roce 1948 ji totiž úřady prohlásily za kulturní památku, což ji zachránilo před demolicí. Její minaret však takové štěstí neměl. V roce 1967 do něj udeřil blesk a těžce ho poškodil. Komunistický režim škody neopravil a zbytky minaretu nechal strhnout. Po celá desetiletí tak mešita stála bez své dominantní věže.
Tato památka drží ještě jedno historické prvenství. Dne 16. listopadu 1990 se zde konala vůbec první veřejná muslimská bohoslužba v Albánii po desítkách let náboženského útlaku. Bohoslužbu vedl uznávaný duchovní vůdce Hafiz Sabri Koçi a události se tehdy zúčastnily tisíce lidí bez ohledu na své vyznání. Byl to symbolický okamžik znovuzrození svobody v zemi. V posledních letech prochází mešita rozsáhlou rekonstrukcí, kterou financuje turecká vládní agentura TIKA. Cílem projektu je nejen obnova samotné budovy, ale také kompletní dostavba chybějícího minaretu a vyřešení dlouhodobých problémů se spodní vodou.
Praktické tipy pro návštěvu a boj s vodním živlem
Největším nepřítelem Olověné mešity je voda. Vzhledem k tomu, že leží v záplavové oblasti nedaleko soutoku tří řek, bývá během zimních a jarních měsíců pravidelně zaplavována. Někdy hladina vody v okolí stoupne natolik, že se k ní bez vysokých holínek vůbec nedá dostat. Voda často zatopí i vnitřní nádvoří a samotnou modlitebnu. Tento jev rozhodně nesvědčí statice budovy, ale má i svou estetickou stránku. Když se hladina uklidní, mešita se v ní zrcadlí jako na obřím zrcadle. Pokud sem plánujete cestu v suchých letních měsících, záplav se bát nemusíte. Cesta k mešitě bude suchá a bezproblémová.
Návštěvu Olověné mešity můžete snadno spojit s prohlídkou pevnosti Rozafa. Z hradu vede dolů vyšlapaná stezka, ale pohodlnější je sjet dolů autem. Zaparkovat se dá na malém neplaceném plácku přímo u přístupové cesty k mešitě. Vstup do areálu je zdarma, areál bývá otevřený celoročně během dne. Pokud zrovna neprobíhá rekonstrukce vnitřních prostor, je možné nahlédnout i do samotné modlitebny. Pravděpodobně tu budete sami, ale i tak je dobré myslet na vhodné oblečení. Ramena a kolena mají být zakrytá, ženy by si měly před vstupem do vnitřních prostor zakrýt vlasy šátkem. Před vstupem na koberce se samozřejmě zouvá.
Když projdete kamennou bránou, ocitnete se na tichém nádvoří obklopeném sloupořadím. Atmosféra je zde velmi komorní. Na stěnách uvidíte staré nápisy v arabštině a stopy času na kamenných blocích. Zahrada kolem mešity je udržovaná jen minimálně, což ale dodává místu autentický ráz starých časů. Je to ideální místo k zastavení a odpočinku po náročném výstupu na sousední pevnost Rozafa.
V okolí mešity není žádná turistická infrastruktura. Nejsou zde stánky se suvenýry ani restaurace. Všechny nákupy a občerstvení si proto vyřiďte předem v centru Shkodëru nebo v nedaleké rekreační vesničce Shirokë u Skadarského jezera. Cesta z centra města k mešitě zabere autem zhruba 10 minut.
Napsat komentář