Arslanagićův most, v některých pramenech označovaný také jako Perovićův most, překlenuje řeku Trebišnjici na severovýchodním předměstí Trebinje. Tento kamenný most představuje jedno z nejvýznamnějších a nejkrásnějších děl osmanské mostní architektury na celém Balkáně. Jeho elegantní křivky a složitá konstrukce svědčí o vysoké úrovni stavitelství v období rozkvětu Osmanské říše. Most dodnes slouží výhradně pro pěší a je oblíbeným cílem procházek obyvatel města i přijíždějících cestovatelů.
Mistrovské dílo osmanského stavitelství
Most nechal v roce 1574 postavit velkovezír Mehmed paša Sokolović, který se zapsal do dějin mimo jiné stavbou slavného mostu v hercegovském Višegradu. Nový most měl zajistit spolehlivé spojení na obchodní cestě mezi vnitrozemím Bosny a jadranskými přístavy, zejména Dubrovníkem a Herceg Novým. Své jméno most získal po Arslan-agovi, osmanském šlechtici, který koncem sedmnáctého století získal povolení vybírat na mostě clo a vybudoval u něj strážní domek. Po staletí byl most klíčovým bodem pro karavany přepravující sůl, kůže a textil.
Z architektonického hlediska je most dlouhý devadesát dva metrů a jeho šířka dosahuje čtyř metrů. Konstrukce se skládá ze dvou velkých polokruhových oblouků, dvou menších postranních oblouků a několika pomocných odlehčovacích otvorů v pilířích. Asymetrické uspořádání oblouků bylo navrženo tak, aby se stavba dokázala vyrovnat s nepravidelným průtokem řeky Trebišnjice během jarních záplav. Jako stavební materiál byl použit jemnozrnný vápenec, který byl precizně opracován do pravidelných kvádrů spojených maltou s přísadou vaječných bílků pro zvýšení pevnosti.
Záchrana před zatopením a stěhování po kamenech
Nejzajímavější kapitola z novodobé historie mostu se začala psát v šedesátých letech dvacátého století. V rámci projektu hydroenergetického využití řeky Trebišnjice byla naplánována stavba přehrady Grančarevo a vytvoření Gorického jezera. Tento projekt znamenal, že původní vesnice Mostaći, kde most stál, bude kompletně zatopena vodou. Aby byla tato vzácná kulturní památka zachována, padlo rozhodnutí o jejím přemístění. V roce 1965 byl most rozebrán na jednotlivé kamenné bloky, přičemž každý z nich byl pečlivě očíslován a zdokumentován.
Kamenné bloky byly následně převezeny o pět kilometrů po proudu řeky, blíže k centru města Trebinje. Zde byly uloženy na břehu, kde čekaly na opětovné sestavení. Samotná rekonstrukce probíhala v letech 1970 až 1972 pod vedením zkušených restaurátorů a inženýrů. Most byl sestaven přesně v původní podobě s využitím původních stavebních postupů a materiálů. Během tohoto procesu byl most také přejmenován na Perovićův most, podle místní rodiny, která pomáhala s jeho záchranou, avšak po rozpadu Jugoslávie se město vrátilo k historickému názvu Arslanagićův most.
Okolí mostu a zavlažovací kola
Dnes se most nachází v klidné rezidenční čtvrti Trebinje a je obklopen upravenými travnatými plochami. Podél řeky Trebišnjice vede od historického centra města k mostu asfaltová stezka pro pěší a cyklisty, která je dlouhá přibližně dva kilometry. Procházka po této stezce nabízí krásné výhledy na klidnou hladinu řeky, ve které se odrážejí okolní vápencové kopce. Cestou můžete narazit na zajímavé technické památky – velká dřevěná zavlažovací kola (kola za navodnjavanje), která v minulosti sloužila k čerpání vody z řeky na přilehlá pole a zahrady.
U samotného mostu panuje klidná atmosféra, která ostře kontrastuje s rušnějším centrem města. Na březích řeky často narazíte na místní rybáře nebo rodiny na procházce. Most je volně přístupný po celý rok a neplatí se zde žádné vstupné. Pokud cestujete autem, zaparkovat můžete na malém neplaceném štěrkovém plácku na pravém břehu řeky, jen několik desítek metrů od samotného mostu. Nejlepší světlo pro fotografování mostu je brzy ráno nebo při západu slunce, kvantitativně se kamenné oblouky zbarvují do zlatavých odstínů.
Napsat komentář