Pokud projíždíte vnitrozemím Chorvatska po silnici D1 z Kninu směrem na Split, těsně za městečkem Vrlika se před vámi otevře rozsáhlá vodní plocha. Jezero Perućko, oficiálně vodní nádrž Peruća, leží v kraji pod masivem hory Dinara v nadmořské výšce přibližně 360 m. Tuto masivní přehradu napájí dravá krasová řeka Cetina. Vodní plocha zabírá rozlohu přibližně 15 až 20 km2 v závislosti na aktuálním stavu vody. Délka nádrže je 18 km a v nejhlubších místech u hráze naměříte hloubku kolem 64 m. Přestože leží jen kousek od hlavních tahů mířících k pobřeží, davy turistů na tomto místě opravdu nepotkáte.
Krajina kolem jezera vytváří zajímavý kontrast. Na jedné straně stojí suchý chorvatský kras plný vápencových skal, jalovců a vonné mateřídoušky, na straně druhé obří zásoba průzračné sladké vody. Severní a západní část jezera lemují ostré skály a štěrkové pláže. Tyto skály přes den pohlcují sluneční paprsky a do večerních hodin hřejí. Jižní a východní část u hráze má naopak pozvolnější travnaté břehy, které přecházejí v hliněné podloží. Okolní horské hřebeny vytvářejí kulisu, která se neustále mění podle úhlu slunce. Ráno nad hladinou často leží tichá mlha. Ta se s vycházejícím sluncem rozpouští a mění jezero v dokonalé zrcadlo odrážející štíty Dinarid.
Historie vodního díla a příběh zatopeného kláštera
Přehrada Peruća nevznikla přírodní cestou. Jde o 2. největší umělou nádrž v celém Chorvatsku. Její stavba začala v roce 1953 a k dokončení došlo v roce 1958. Cílem byla regulace povodní na řece Cetině a výroba elektrické energie v hydroelektrárně Peruća. Hráz je sypaná kamením s jílovým jádrem, dosahuje výšky 67 m a v nejvyšším bodě měří přes 467 m. Zatopením širokého údolí však místní krajina navždy změnila svou tvář. Pod vodou skončilo několik starých osad, úrodná pole i historické kamenné mosty.
Nejznámější památkou spojenou s historií údolí je pravoslavný klášter Dragović. Původní klášterní komplex pocházel z roku 1395 a stál přímo u břehu původního toku Cetiny. Před napuštěním nádrže v 50. letech museli mniši klášter opustit a postavit nový na vyšším místě nad západním břehem. Dnes stavba shlíží na vodní hladinu z bezpečné výšky. Když však nastanou horká léta s dlouhotrvajícím suchem a hladina přehrady klesne o desítky metrů, z vody se znovu vynořují kamenné obvodové zdi starého kláštera, základy domů i starý kamenný most Vukovića.
Místo má za sebou i dramatickou novodobou historii. V lednu 1993, během chorvatské války za nezávislost, se ustupující srbské síly pokusily hráz zničit. Uvnitř kontrolních tunelů odpálily 30 tun výbušnin. Hráz byla těžce poškozena, ale katastrofálnímu provalení, které by zaplavilo města Sinj a Omiš, se podařilo zabránit. Klíčovou roli tehdy sehrál britský důstojník UNPROFOR Mark Nicholas Gray, který před výbuchem na vlastní riziko otevřel přepadové výpusti a snížil hladinu vody v nádrži.
Koupání, vodní sporty a divoká příroda
Koupání v jezeře Perućko nabízí příjemné osvěžení, které oceníte zejména během horkých letních dnů. Voda je sladká, čistá a v červenci a srpnu dosahuje teplota povrchové vrstvy 22 až 25 °C. Nejlepší místa k plavání se nacházejí na západním břehu nedaleko osady Garjak nebo v zátokách blízko Vrliky. Zde tvoří břeh štěrk a skály, takže voda zůstává křišťálově čistá bez víření bahna. Naopak na jihovýchodní straně přehrady bývá dno blátivé a přístup do vody po trávě a blátě není tak komfortní.
Vodní plocha s délkou 18 km je rájem pro vyznavače tichých vodních sportů. Můžete si přézt vlastní paddleboard, kajak nebo kanoe a vyrazit na průzkum opuštěných zátok. Na hladině panuje naprostý klid, motorové čluny zde potkáte jen výjimečně. Jezero je vyhlášené také mezi sportovními rybáři. Ve vodách nádrže a řeky Cetiny žijí pstruzi potoční, candáti, kapři i jalci. Pro rybolov je však nutné vyřídit si platné chorvatské povolení, které lze zakoupit online přes oficiální portály zemědělského ministerstva.
Okolí přehrady je domovem mnoha druhů ptáků a hmyzu. Na březích běžně uvidíte volavky, divoké kachny a nad hladinou lovící vlaštovky či dravé ptáky přilétající z horských hřebenů. Na jaře a začátkem léta rozkvétají břehy žlutými a bílými květy a ve vzduchu bzučí zlatohlávci a motýli, včetně vzácného otakárka ovocného.
Jezero Perućko – příjezd, parkování a kempování
Dostupnost jezera je velmi dobrá díky silnici D1, která vede z Kninu přes Vrliku dál na Sinj a Split. Z této hlavní komunikace odbočuje několik neudržovaných i asfaltových cest přímo k jezernímu břehu. Parkování je na většině míst zcela neformální a bezplatné. Vozidlo lze odstavit na štěrkových plochách nebo travnatých odbočkách u vody. Pokud odbočujete ze silnice na nezpevněné cesty, dbejte na výšku podvozku vašeho auta. Některé sjezdy k vodě mají hluboké vyjeté koleje nebo kamenné stupně, kde snadno poškodíte podvozek běžného osobního vozu.
V okolí nádrže nečekejte žádnou komerční turistickou infrastrukturu. Nenajdete zde veřejné sprchy, toalety, půjčovny vybavení ani stánky s občerstvením. Všechny zásoby jídla a dostatek pitné vody si musíte přivézt s sebou. Nejbližší obchody, supermarket Konzum, lékárnu a čerpací stanici najdete ve městečku Vrlika nebo v jihovýchodně ležícím Sinji.
Celá oblast jezera spadá do hranic Přírodního parku Dinara (Park prirode Dinara), což přináší jasná pravidla pro návštěvníky. Divoké kempování a přenocování v obytných vozech je oficiálně omezeno, nicméně krátkodobé zastávky přes den na piknik a odpočinek jsou běžnou praxí. Vždy si po sobě odvezte veškeré odpadky a přísně dodržujte zákaz rozdělávání otevřeného ohně, protože v letních měsících v této krasové oblasti hrozí vysoké riziko požárů.
Návštěvu jezera doporučujeme spojit s dalšími cíli v nejbližším okolí. Pouhých 14 km severně leží slavný pramen Cetiny (Izvor Cetine – Veliko vrilo) a raně středověký kostel Crkva Svetog Spasa z 9. století. Nad městem Vrlika se navíc tyčí zachovalá středověká pevnost Prozor, odkud se otevírá kruhový výhled na celé jezero Perućko i na skalnatý hřeben Dinary.
Napsat komentář