Lago di Tovel leží v nadmořské výšce 1178 metrů v severní části Itálie, v údolí Val di Non v provincii Trento. Toto horské jezero tvoří součást přírodního parku Adamello-Brenta pod masivem Dolomiti di Brenta. Vzniklo před několika tisíci lety, kdy obří sesuv půdy přehradil údolí a zahradil tok řeky Tresenga. Dnes vodní plocha pokrývá přibližně 38 hektarů a největší hloubka dosahuje 38,5 metrů. Jezero napájí podzemní prameny a tající sníh z okolních vrcholů, což zajišťuje mimořádně čistou vodu. Voda v jezeře je velmi studená po celý rok. Její teplota v létě málokdy přesáhne 15 stupňů Celsia, což sice odrazuje většinu plavců, ale vytváří ideální podmínky pro chladnomilné ryby, jako je siven alpský.
Historicky největší zajímavostí jezera je fenomén červeného zbarvení vody, který sem po desetiletí lákal vědce i turisty. Každé léto se celá jihozápadní zátoka zbarvila do sytě ruda. Tento úkaz měla na svědomí jednobuněčná řasa Tovellia sanguinea (dříve známá jako Glenodinium sanguineum), která při přemnožení uvolňovala červený pigment bohatý na karotenoidy. Poslední masivní zbarvení proběhlo v létě roku 1964. Výzkumy ukázaly, že řasa přestala v takové míře kvést kvůli změně v hospodaření v okolí jezera. Tradiční pastva dobytka na březích totiž dodávala vodě velké množství fosforu a dusíku prostřednictvím splachů z pastvin. Jakmile pastva v šedesátých letech minulého století ustala, vyčerpaly se živiny potřebné pro rozvoj řas. Dnes řasa v jezeře stále žije, ale její koncentrace je tak nízká, že vodu již vizuálně neovlivňuje.
Pěší okruh kolem břehů Lago di Tovel a geologické stopy
Okolo celého jezera vede udržovaná turistická trasa, která měří necelé 3 kilometry a její zdolání zabere zhruba hodinu a půl až dvě hodiny klidné chůze. Cesta se dělí na dva charakterově odlišné úseky. Severozápadní břeh nabízí širokou, štěrkem vysypanou stezku s minimálním převýšením, která je bez problémů sjízdná i s dětským kočárkem. Z této strany se otevírají výhledy na strmé vápencové stěny tyčící se na protějším břehu. Voda zde u břehu hraje odstíny tyrkysové a smaragdové barvy, což způsobuje kombinace čisté vody, bílého vápencového podloží a odrazu okolních hustých lesů. Podél této cesty najdete několik dřevěných laviček a informačních tabulí, které popisují místní ekosystém.
Jihovýchodní část okruhu je o poznání divočejší a vede po užších lesních pěšinách, dřevěných chodnících a kamenných schodech vysekaných přímo do skalního masivu. Tento úsek vyžaduje pevnější obuv s protiskluzovou podrážkou, zejména po dešti, kdy mohou vápencové kameny klouzat. Na této straně narazíte na pláže z drobných bílých oblázků, které vznikly činností potoka Risla. Tento potok stéká z okolních svahů, nad jezerem se noří pod suťový sesuv a vyvěrá přímo na břehu jezera. V mělké vodě u břehu můžete často zahlédnout popadané kmeny stromů, které díky nízké teplotě vody hnijí jen velmi pomalu. Tyto kmeny vytvářejí přirozené útočiště pro místní faunu. Žijí zde hlavně ropuchy obecné a skokani hnědí.
Organizace dopravy, parkování a nejvhodnější doba k návštěvě
Vzhledem k obrovské populárnosti jezera zavedla správa přírodního parku přísný systém regulace dopravy. Příjezdová silnice z městečka Tuenno se v letních měsících často uzavírá pro individuální dopravu již dopoledne, obvykle kolem 10:30, a znovu se otevírá až po 14:30. Pokud chcete zaparkovat na nejbližším parkovišti Parcheggio Lago, které leží jen pár desítek metrů od břehu, musíte si místo rezervovat předem online přes oficiální webové stránky parku (pnab.it). Cena za celodenní parkování osobního auta se v hlavní sezóně pohybuje mezi 10 a 15 EUR. Další parkoviště jako Capriolo nebo Tamburello leží níže v údolí a v létě od nich k jezeru pendluje kyvadlová autobusová doprava.
Pokud dáváte přednost klidu a chcete se vyhnout davům, naplánujte si cestu na podzim, konkrétně na konec září nebo říjen. V tomto období jsou teploty vzduchu sice nižší, obvykle se pohybují mezi 8 a 15 °C, ale příroda nabízí jedinečné podmínky pro fotografování. Jehličnaté lesy, ve kterých převažují modříny a smrky, se začínají barvit do sytě žlutých a oranžových tónů. Počet návštěvníků dramaticky klesá a parkování na horním parkovišti u jezera je během všedních dnů zdarma. Platí se pouze o víkendech, a to až do konce října, kdy sezónní správa parkovišť končí úplně. Silnice k jezeru navíc prochází monumentálním kamenným polem, které vzniklo po sesuvu půdy kolem roku 1300 a představuje fascinující ukázku glaciální modelace krajiny.
V okolí jezera se nachází několik horských chat a restaurací, například Chalet Tovel nebo Albergo Lago Rosso. Tyto podniky nabízejí tradiční trentinskou kuchyni, včetně polenty, hub a místních sýrů. Je však nutné počítat s tím, že mimo hlavní letní sezónu mohou mít tyto provozovny zavřeno. Pro případ nouze je proto dobré mít s sebou vlastní zásoby jídla a pitné vody. Mobilní signál je v hlubokém údolí u jezera velmi slabý nebo zcela chybí, což vyžaduje stažení mapových podkladů pro offline použití ještě před příjezdem. Na parkovištích si také všimnete varovných cedulí upozorňujících na výskyt medvěda hnědého. Oblast Brenta je totiž domovem stabilní populace těchto šelem, které sem byly úspěšně reintrodukovány v rámci projektu Life Ursus.
Napsat komentář