Na severním okraji navarrského městečka Arguedas se zvedá strmá skalní stěna z měkkých pískovců, slínů a sádrovců. Z dálky připomíná obří termitiště nebo včelí plástev. Zblízka zjistíte, že otvory v bílé a okrové skále nejsou přírodního původu, ale vytvořily je lidské ruce. Jde o Cuevas de Arguedas, soubor desítek uměle vyhloubených jeskynních domů. Lidé si je vysekávali přímo do masivního srázu zvaného La Peña. Místo leží jen pár kilometrů od hranice proslulé polopouště Bardenas Reales. Představuje ukázku lidské vynalézavosti v boji s naprostou chudobou i nehostinným klimatem údolí řeky Ebro. Dnes jsou jeskyně volně přístupné a nabízejí přímý pohled do nedávného života španělského venkova.
Když přijdete k patě útesu, okamžitě vás zaujme kontrast mezi hrubým kamenem a zbytky bílého vápenného nátěru. Vápno plnilo ryze praktické funkce. Dezinfikovalo vlhké místnosti, odráželo slabé denní světlo zvenčí hlouběji do interiéru a opticky zvětšovalo stísněný obytný prostor. Některé vchody mají stále patrné dřevěné zárubně, jiné vlivem eroze zvětraly a ztratily původní obrysy. Pod nohama ucítíte jemný sádrovcový prach. Z cesty můžete sledovat, jak se jednotlivé vchody a okna řadí v několika patrech nad sebou. K vyšším jeskyním dříve vedly úzké pěšiny vysekané ve skále a dřevěné lávky, které však časem z bezpečnostních důvodů zanikly.
Historie vysekaná do sádrovce
Počátky masivního osidlování těchto skal spadají do druhé poloviny 19. století, s hlavním vrcholem kolem přelomu 19. a 20. století. Tehdejší Španělsko procházelo vážnou hospodářskou krizí. Nádeníci a zemědělští dělníci, místně nazývaní jornaleros, pracovali na polích bohatých statkářů za minimální mzdu. Nemohli si dovolit platit nájem v kamenných domech ve městě a stavba vlastního obydlí byla z finančního hlediska nemyslitelná. Skalní masiv naproti tomu patřil obci, byl volně k dispozici a místní sádrovec se dal opracovat obyčejným krumpáčem a dlátem. Rodina tak dokázala získat střechu nad hlavou během několika týdnů usilovné práce bez jakýchkoli nákladů na stavební materiál.
V době největšího rozmachu v první polovině 20. století tvořilo tuto skalní osadu přes padesát samostatných jeskynních domů. Žilo zde více než 200 stálých obyvatel. Nešlo o provizorní nouzové přístřešky, ale o promyšlené domovy uzpůsobené běžnému rodinnému provozu. Jeskyně měly překvapivou výhodu ve své přirozené termoregulaci. Zatímco v létě panují v oblasti jižní Navarry spalující vedra přesahující 40 °C a v zimě mrzne a vane ledový severní vítr zvaný cierzo, uvnitř skály se teplota celoročně držela mezi 15 – 18 °C. Masivní skalní blok fungoval jako dokonalá tepelná izolace.
Každý dům měl své pevně dané uspořádání. Hned u vstupu bývala společná kuchyně a obývací prostor s otevřeným ohništěm. Kouř odváděly svislé komíny proražené skrz skálu až na temeno hřebene, kde můžete jejich kamenné vyústění vidět i dnes. Hlouběji v masivu se nacházely spací výklenky oddělené látkovými závěsy a zcela vzadu, v nejtemnější části, stály stáje pro osly a muly i kotce pro prasata. Zvířata svým tělesným teplem v zimních měsících vyhřívala zbytek obydlí. Život ve skále byl však velmi tvrdý. Chyběla tekoucí voda i elektřina, vodu lidé nosili ve džbánech z městské kašny. V 60. letech 20. století zahájila obec výstavbu levných obecních bytů a obyvatelé se postupně přestěhovali do moderního zázemí. Poslední nájemníci jeskyně opustili kolem roku 1965.
Praktický průzkum a zázemí pro cestovatele
Dnes je celá lokalita upravená pro bezpečný a pohodlný pohyb návštěvníků. Radnice v Arguedas nechala zpevnit hlavní stezku podél útesu a rozmístila informační panely se starými fotografiemi a nákresy původního vybavení. Vstup do areálu i do samotných jeskyní je zcela zdarma a bez časového omezení. Areál nemá žádný plot ani turnikety, dostanete se sem kdykoli během dne. Můžete volně vejít do několika zpřístupněných jeskyní na spodní úrovni. Prohlédnete si v nich výklenky pro postele, poličky dlabané do sádrovce, koryta pro hospodářská zvířata i černě očazené stropy nad krby. Do odlehlejších a temných koutů si nezapomeňte posvítit baterkou z telefonu.
Zázemí pro motoristy je vyřešeno skvěle. Přímo pod útesem najdete velké parkoviště, kde pohodlně zaparkují osobní auta. Velká část této plochy slouží jako oficiální obecní stání pro obytná auta (Área de autocaravanas de Arguedas). Parkování je bezplatné a k dispozici je zde servisní sloupek pro načerpání pitné vody i vyprázdnění odpadních nádrží. Místo proto představuje perfektní základnu nejen pro samotné jeskyně, ale i pro výpravy do sousední pouštní krajiny Bardenas Reales. Její návštěvnické centrum leží necelých 5 km po silnici. Nejlepší atmosféru a světlo na fotografování nabízí pozdní odpoledne, kdy zapadající slunce barví celou stěnu do teplých žlutých a oranžových tónů.




Napsat komentář